Příběh o dívce, která ztratila milovanou maminku a osud ji stále nedopřává štěstí, ALE! Do školy přijdou nový žáci, nová šance na přátele a Bella se rozhodne začít znovu, ale podaří se jí to? Nebo ji osud nedopřeje to štěstí? Your Tonie
16.09.2012 (15:00) • Antonieta • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 2196×
I never give it up!
Už je to rok, co jsem se přestěhovala. Ptáte se kam? Do malého městečka na severu Spojených států. To městečko se jmenuje Forks. Všude kolem jsou lesy, věčně tady prší a slunce vidím tak jednou za měsíc. Jsem tu sice už rok, ale pořád mi připadá, že je to jako první den. Nikdo si nepamatuje mé jméno, nikdo si se mnou nechce sednout, na obědě sedím taky sama. Pro všechny jsem jen holka, co někdy potkali na chodbě. Táta pro mě dělá všechno, co může, ale mně chybí máma. Máma mi vždycky uměla poradit a utěšit. Nemám tady žádné přátele, ani nejlepší kamarádku. Tou byla vždycky maminka. Zadívala jsem se na kapky deště, které stékaly po mém okně jako slzy po mých tvářích. Vzpomněla si na den, kdy jsem byla ještě ve slunné Arizoně.
„Přijdu brzo, zlatíčko, jenom potřebuji dokoupit nějaké jídlo na zítra!“ volala na mě máma ode dveří. Seběhla jsem dolů ze schodů a objala ji.
„Zatím připravím jednohubky,“ informovala jsem ji a ona mě na oplátku obdařila nádherným úsměvem. Usmála jsem se nazpět a zabouchla za ní dveře. Bylo už pozdě večer, kdy jsem mámě chtěla zavolat, že se tam nějak zdržela, když někdo zazvonil. Šla jsem otevřít, s domněním, že je to máma, ale za dveřmi stála cizí žena.
„Dobrý den, slečna Swanová?“ zeptala se.
„Ano, co potřebujete?“ ptala jsem se já.
„Přišla jsem vám oznámit, že vaše matka, Renée Swanová, byla dnes součástí dopravní nehody a na následky zranění zemřela. Dostanete odškodné, neboť za nehodu nemohla ona. Tady máte nějaké papíry a dopis od policie, kdy se máte dostavit pro peníze a dědictví. Nejste plnoletá, čili musíte odjet k otci. Dobrou noc a na shledanou,“ odvyprávěla svou řeč a já měla pocit, že se snad ani neudržím na nohou. Bylo mi do breku, ale zároveň jsem se chtěla smát.
Teď tu sedím a říkám si, proč já hloupá nejela s maminkou, nebo proč jsem nezašla nakoupit já a pěšky. Jenže teď už s tím nic neudělám, musím se smířit se skutečností, že mámu už nikdy neobejmu, a že jsem ztratila i svou nejlepší kamarádku. Jenže to není moc jednoduché. Šla jsem se umýt a spát. Úkoly už jsem měla hotové a dneska jsem i všude pouklízela, uvařila otci večeři, takže nemám žádné resty.
Probudilo mě bubnování deště do střechy a vyřvávání mého budíku. Vstala jsem, nepřítomně naházela věci do mé nové, červené tašky, kterou mi koupil taťka k mým dnešním narozeninám. Šla jsem se umýt a nalíčit – černé linky, tmavé stíny, černé, dlouhé řasy. Oblékla jsem si černé, úzké džíny, černé tričko a obula si svoje černé tenisky. Vzala jsem si jablko na snídani a z věšáku černou bundu a mohla jít. Nasedla jsem do starého červeného autíčka, které čirou náhodou patřilo mně, a vyjela vstříc škole.
Vystoupila jsem před školou, nasadila si sluchátka a pustila si hudbu, kterou poslouchám pořád dokola. Procházela jsem chodbou, když jsem do něčeho vrazila. S údivem jsem zjistila, že to není něco, ale někdo, ač jeho tělo bylo tvrdé a podle všeho i studené, neboť mě dotyčný stačil zachytit dřív, než jsem dopadla na zem a chlad přecházel po mém těle a vytvářel mi „husí“ kůži.
„Omlouvám se, neublížil jsem ti?“ zeptal se sametovým hlasem.
„Jsem v pořádku,“ odpověděla jsem svou nacvičenou frází a postavila se. „Já jsem Edward, jsem tu nový, tak doufám, že se ještě potkáme,“ řekl a usmál se, když vtom k němu přiběhla malá černovláska, mrkla na něj a začala se usmívat.
„Já jsem Alice, Edwardova sestra, brzo budeme kamarádky!“ zacvrlikala a pak Edwarda odtáhla do třídy. Byla jsem z toho celá rozhozená, ale když řekla kamarádky, vzpomněla jsem si na maminku. Určitě by chtěla, abych si našla přátele a netrávila každé odpoledne sama doma uklízením. Abych se bavila a ne se pořád učila.
Nahodila jsem úsměv a vešla do třídy s myšlenkou, že už je to rok, a že je načase jít dál. Mám právo na štěstí stejně jako ostatní, tak za něj budu bojovat!
Nikdy to nevzdám!
Zanechte alespoň smile, ať vím, jestli mám v psaní vůbec pokračovat...
Tonie
Následující díl »
Autor: Antonieta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Never give it up!:
super jen dal
Hi, was it your first story? Wow! It was great! I'm glad you didn't start typical: "My name is..."
But it isn't quite perfect. Some parts was too fast. However, if you will train writing, it will be better and better. I look forward to your next articles.
I know, my english isn't very good, but perhaps you understand me.
Super na to ze je to tvoja prva pokracko poprosim
Jj pokracko urcite
Určitě bych z toho udělala kapitolovku!!!Je to úžasný!!!
pokračko
Urite pokracuj!!!!
Pokračuj, určitě pokračuj!!! Tohle byl bolestný, ale překrásný začátek nádherného příběhu... Z téhle kapitoli mám skvělý pocit
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!