Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nevěřím ti!

20.09.2011 (15:15) • CrazyWolf • FanFiction jednodílné • komentováno 27× • zobrazeno 3122×

Nevěřím ti!

„Prosím, Edwarde! Vždyť jsem ti říkal, jak to s manželkou máme! Je to s ní k nevydržení. Už si ani nepamatuju, kdy jsme se spolu bavili. Prosím tě, Edwarde! Ze starý známosti!“

Chvíli bylo ticho, které přehlušoval jen halas z baru. 
„No tak jo,“ svolil nakonec Edward a druhý muž úlevně vydechl.
„Díky. Máš to u mě. Bude stačit, když ji na chvíli trochu zabavíš a já zatím budu mít volný pole, jasný?“ Edward přikývl.

„Tak na… na lsti.“ Muži se zalesklo v očích a zvedl sklenku. Edward nakrčil nos a přiložil si sklenku ke rtům. Trochu upil a snažil se zahnat nepříjemný pocit.

••••••••

„Moc ti to sluší, Isabello,“ zamumlal muž svojí ženě, ale přitom se na ni nedíval. Ona si jen odfrkla a také si hleděla svého.

„Na co vlastně čekáme, Michaele?“ vyprskla, když už nevydržela to ticho. Její muž si povzdechl. Pohledem stále skenoval restauraci a s úlevou si všiml svého přítele, jak si to míří k nim. Už neodpověděl, jen se napřímil a tím na sebe upoutal pozornost své manželky.

„Tohle je moje manželka, Isabella. Isabello, tohle je můj starý přítel ze školy, Edward.“ Vzájemně si potřásli rukama a Edward se potěšeně usmál.

„Moc rád vás poznávám. Michael o vás v jednom kuse mluví,“ řekl, ve snaze zalichotit jí. Isabella si ale odfrkla a zamumlala: „To určitě.“

Znovu se posadili a muži se dali do řeči. Isabella je jen znuděně poslouchala, když tu najednou Michael jemně drcnul do Edwarda. Očima mu něco naznačil a bradou kývl k vnadné blondýně u baru.

Edward si potichu povzdychl.
„Mohu vás požádat o tanec, Isabello?“ 

Potěšeně se usmála a bez jediného pohledu na svého manžela přijala jeho ruku. Sotva dvě vteřiny po tom, co zmizeli v sousedním sále, se Michael vydal k baru.

„Teď upřímně, Edwarde. O co vám jde? Je mi jasné, že jste sem nepřišel jen tak, abychom se seznámili.“ Isabella na něj upírala své velké hnědé oči a Edward soustředěně krabatil obočí. Nedokázal jí… Nedal na sobě nic znát a usmál se.

„Proč si to myslíte, Isabello?“ 
„Prosím, jen Bello.“

Prudce zrudla, když si potykali, a Edward ji políbil na tvář. Dále tancovali, povídali si a ani jeden už nepomyslel na muže ve vedlejší místnosti.

Večer se pomalu chýlil ke konci, ale Isabelle se nechtělo odejít. Bylo jí v jeho přítomnosti příjemně, připadala si znovu krásná, mladá a… žádaná, což už nepocítila několik let.

Ale nakonec ho přece jen musela pustit, on ji musel uvolnit ze svého sevření. Za stálého povídání se vydali k baru, kde už byl Michael, sám.

Isabella se právě smála Edwardovu barvitému popisování jeho rodiny, když k ní přiskočil její manžel.

„Tak, půjdeme?“ Zvedl obočí a podíval se na svou ženu. A přišla mu jiná. Celá zářila, úsměv, který stále měla na tváři, jí rozsvítil celý obličej. Vypadala jako jiná osoba, nějaká víla. Tyto myšlenky Michael okamžitě zavrhl.

„Samozřejmě.“ Isabella se otočila k Edwardovi. „Moc ráda jsem tě poznala, Edwarde.“ 

On se sehnul a jemně přitiskl své rty na její ruku. Isabella se tiše zachichotala a celá zrudlá se vydala ven. Když byla z dohledu, Michael se naklonil k Edwardovi.

„Díky, kámo. Moc jsi mi pomohl. Snad tě moc neotravovala.“ Edward se jen usmál a rozloučil se se svým přítelem. 

Když zmizel ve druhé místnosti a Edward slyšel, jak za ním zapadly dveře, otočil se k barmance a poprvé ve svém upířím životě si objednal.

„Whisky, prosím.“

••••••••

„Isabello, tak pohni!“ Michael stepoval před dveřmi a netrpělivě se díval na hodinky.
„Už jdu, už jdu!“ Isabella vyšla ze dveří. Otočila se, aby zamknula, a Michael na ni jen kulil oči. 

Měla na sobě šaty, které dostala jako svatební dar od své sestry. Boty na vysokém podpatku, jako by jí prodlužovaly už tak dlouhé, štíhle nohy. Michael jen stěží odrhl pohled od spodní části jejího těla a zahleděl se jí na temeno hlavy. Teď, když zamykala a byla k němu otočená zády, krásně vynikly její dlouhé hnědé vlasy, které měla stočené do loken a uvázané do volného drdolu.

„Sluší ti to,“ vydechl, když se k němu otočila, tentokrát to myslel vážně.
Isabella se strojeně usmála, jako kdyby lichotky od něj nebyly nic extra. „Díky.“ 

Michaelovi přišlo, že jí to ani nezajímá. Jakoby jí bylo jedno, že ji pochválil. Celou cestu autem byli potichu. Michael občas šlehl pohledem po manželčiných nohách, které měla půvabně jednu přes druhou, ale jinak na sobě nedal nic znát.

V divadle nebylo moc lidí. Tento večer byl zvláště pro smetánku, toto přestavení bylo luxusní, i když velmi nudné. Michael své ženě představoval své přátelé, ale ona je ani nevnímala. Pohledem skenovala každého muže, který k ní byl otočený zády, a její obličej pohasínal čím dál více.

„Michaele!“ Najednou za sebou uslyšela hlas. „No ne, Bello, neuvěřitelně ti to sluší.“ S úsměvem se otočila a jemně se poklonila, jak to dělávaly dámy v dřívějších dobách.

Edward se usmál a pokynul rukou někam za sebe. „Moje rodina je tady také. Moc by vás chtěli poznat.“

Isabella spolu s Michaelem přikývli a nechali se vést k šatnám. Nějaká malá osůbka tam vyřvávala, že jí pomačkali kabát, který sháněla dva týdny.

Edward si povzdechl a naklonil se k Isabelle, až se rty skoro dotýkal jejího ucha. „Vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěl o mé malé energické sestřičce?“ zamumlal a po jejím přikývnutí pokračoval. „Tak to je ona, Alice.“

Nakonec se všichni našli a seznámili. S několika minutovým zpožděným se vydali na představení. Posedali se, a když zhaslo světlo, všechen ruch utichl.

Edward se občas naklonil, něco Isabelle zašeptal a ta se potichu zachichotala. Několikrát se na ni pohoršeně otočilo pár starých babiček z přední řady, a tak se na chvíli afektovaně zadívala na plátno, ale jinak představení vůbec nevnímala. Vnímala jen jeho rty blízko její kůže, jeho hlas, který ji nesmírně hladil na duši.

V jednu chvíli, když zrovna Edward Isabelle nic nešeptal, se k němu otočil Michael, který seděl z jeho druhé strany a zamumlal: „Díky, že jsi ji předtím zabavil, vzal ji do restaurace nebo tak, moc si toho vážím, ale teď už ji můžeš nechat na pokoji!“ 

Michael si neuvědomil, jakou udělal chybu, dokud se Isabella nezvedla a přes sedačky se snažila rychle dostat pryč. 

Edward se bez rozmyslu vydal za ní. Lidí si začali stěžovat, neměl to lehké, ale nakonec se dostal až k ní a chytnul ji za paži.

„Bello,“ zašeptal jen. Stékaly jí po tváři slzy a snažila se mu vykroutit.
„Tak o tohle šlo? Měl jsi mě zabavit?!“ zaječela. Jako by zapomněla, že jsou stále v sále, kde na ně zíraly skoro všechny páry očí.

„Bello!“ zvýšil hlas, aby na sebe upoutal její pozornost. Stále se mu pokoušela vytrhnout, ale jeho stisk byl až překvapivě silný… a jeho dotek ji pálil, přesto že jeho kůže byla ledová.

„Nejdřív to tak bylo! Michael chtěl, abys… abych tě zabavil. Chtěl, abych se ti věnoval. Myslel jsem si, že to můžu udělat. Byl to můj přítel a říkal o tobě tak hrozné věci… Říkal jsem si, že mi to neublíží… Jenže pak jsem tě poznal, povídal si s tebou a… a už jsi mi nebyla lhostejná. Bello.“ Jeho hlas se ztišil. Teď už na ně zíral celý sál.

„Bello, já jsem se do tebe zamiloval,“ zašeptal, že to mohla slyšet jen Bella a jeho rodina, která špicovala uši, ale předstírala, že jako jediná z mála osazenstva se stále dívá.

Isabella ho chvíli pozorovala uplakanýma očima. Potom zamumlala: „Nevěřím ti.“ Využila toho, že jeho stisk zeslábl, a vyběhla ze sálu.

Autor: CrazyWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nevěřím ti!: