Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Neznámé pokušení

10.11.2012 (15:00) • zuzka88 • FanFiction jednodílné • komentováno 48× • zobrazeno 7579×

Neznámé pokušení

„To myslíš vážně?“ vykřikla jsem. Připadala jsem si jako by mi něco projelo hrudí a rozmačkalo mi to srdce na padrť.
„Bohužel. Nemůžu tě nechat udělat takovou chybu.“ Ellena ke mně přistoupila a položila mi ruku na rameno. „Zasloužíš si vědět pravdu a ta je taková, že Daniel spí se svojí sekretářkou.“ Zatnula jsem zuby. Prsty jsem sevřela v pěst. To přece není možné, on by to neudělal. Miluje mě! Ještě dnes ráno mi to říkal na rozloučenou. Jenže pak mi na mysli vytanuly jeho časté přesčasy a podivné výmluvy.
„Jak to víš?“
„Já…“ Ellena zaváhala a s obavami se na mě zahleděla. „Načapala jsem je,“ přiznala nakonec.
„Kdy?“
„Asi před měsícem,“ řekla a sklopila pohled. Bolestně jsem se zasmála.
„A říkáš mi to až teď?“

Moje nejlepší kamarádka, hlavní družička. Proč teď?! Proč až teď, když je už všechno připraveno. Za týden má být svatba. Proč na poslední zkoušce šatů!

„Bello… já…“ Zvedla jsem ruku a zavrtěla hlavou. Rozhlédla jsem se kolem. Zbylé tři družičky raději dělaly, že tam nejsou. Jestli pak to taky věděly. Třeba jsem jediná, kdo neměl o záletech mého snoubence ani páru.

Daniel. Muž, kterého jsem si chtěla vzít, mít s ním děti, prožít zbytek života, mě zradil tím nejhorším způsobem. Dělal ze mě úplnou husu bůhví jak dlouho.

Stále jsem vrtěla hlavou, jako bych odmítala přijmout ten omračující fakt.

„Bello, sedni si, donesu ti vodu,“ navrhla Christine.
„Ne, já nechci sedět. Musím… musím pryč…“ Potřebovala jsem být sama. Nějak to vstřebat, pochopit…

Nedbala jsem na to, že mám na sobě svatební šaty a květované tenisky, ve kterých jsem přišla a vyběhla ze salonu.

Ulice Chicaga byly v pozdním odpoledni plné hluku a ruchu. Lidé spěchali, auta troubila a já se tlačila davem někam pryč. Bylo mi jedno, kam jdu, potřebovala jsem jen uniknout. Vnímala jsem zvědavé pohledy, hlavy, které se za mnou otáčely i prsty, které si ukazovaly, ale bylo mi to fuk. Ani zrudnout jsem nedokázala, jakoby se tomu stalo normálně. Držela jsem si šaty, abych se nepřerazila a razila si cestu vpřed.

Zpomalila jsem, až když jsem se dostala do spleti úzkých uliček. Šla jsem pomalým krokem a pomalu si začala uvědomovat, že ze svatby nebude nic. Jak bych si mohla vzít člověka, který mě podvádí. Zradil mě, zradil mou důvěru a to už nikdy nepůjde vrátit zpět.

Když jsem míjela neonový nápis jakéhosi zapadlého baru, nezaváhala jsem ani na okamžik. Nejraději bych se schoulila někde v koutku a vybrečela si oči, ale na to bude času dost. Usoudila jsem, že panák něčeho silného bude mnohem lepší.

V lokále panovalo přítmí. Stolky byly skryté ve stínu a osvětlené pouze proužkem modrého světla umístěného po obvodu zdi. Zamířila jsem rovnou k baru, který naopak celý zářil. Koutkem oka jsem zahlédla pouze pár jedinců. Kdo by taky takhle brzo nasával, pomyslela jsem si hořce.

Vyšplhala jsem se na barovou židličku.

„Kdepak máš ženicha, nevěsto?“ zeptal se mě žoviálně barman. Byl to vysoký mohutný chlapík s tmavými vlasy a bělostnou kůží.
„Doufám, že v pekle,“ odpověděla jsem temně.
„Jejda, tak co takhle panáka na účet podniku?“
„Dám si whisky.“
„Jak si přeješ.“ Za okamžik přede mnou stála sklenička se zlatavou tekutinou. Moc jsem nad tím nerozmýšlela a vypila celý obsah najednou. Alkohol mi vypaloval žhavou cestičku krkem až do žaludku.
„Téda,“ zahučel uznale. Jen jsem k němu přišoupla prázdnou sklenku a on pochopil a už nalíval.

Druhá dávka mi prohřála vnitřnosti a mně se hned lépe dýchalo. Smutek nad Danielovou zradou přecházel ve vztek.

„Ještě.“ Třetí sklenička zmizela jakoby nic.
„Neměla bys tolik pít,“ ozvalo se o pár míst ode mě dál. Vůbec jsem nezaregistrovala, že tam někdo sedí. Dotyčný se přesunul vedle mě.
„Jsi snad moje matka?“ zeptala jsem se zlostně, ale přitom si ho nezapomněla prohlédnout. Byl vysoký, sportovní postavu skrýval pod jednoduchým černým tričkem. Vlasy mu trčely do všech stran a pozoroval mě očima barvy whisky, kterou jsem měla opět před sebou. Byl to kus, napadlo mě scestně. Dokonce jsem si představila, jaké by to bylo projet mu ty vlasy prsty.

Ne, alkohol mi nedělá dobře, ale komu to vadí.

„Nejsem, jen si myslím, že máš dost.“ Tím mě probral z okouzlení a já naschvál uchopila skleničku a pomalu se napila.
„Tak to si myslíš špatně,“ řekla jsem.
„Smutek se nedá léčit alkoholem,“ radil mi. Všimla jsem si, že on žádné pití nemá.
„Na tvoje moudra není nikdo zvědavej. Mám dost chlapů, kteří se starají o to, co dělám.“ Daniel mi taky vždycky radil. Jsi si jistá, miláčku, že chceš právě tuhle kabelku, neměla by to být raději tahle? Bello, jedna sklenička vína k večeři stačí. Parchant jeden!
„Myslím jen na tvoje dobro.“ Zvedl v obraně ruce.
„A víš co? To říkaj pořád všichni. Je to pro tvoje dobro. A kam jsem se s tím dostala?“
„To nevím.“
„Sem,“ vyhrkla jsem. „Do mrňavýho baru a chlastám.“ Abych dodala důraz svým slovům, napila jsem se a zašklebila se. „To je pořád Bello, dělám to pro tebe, měla bys to vědět. Už mě to unavuje. Seru na to. Na všechno!“ Nedokázala jsem zastavit a ten chlap nevypadal, že by mu to nějak moc vadilo. Seděl a poslouchal, to bylo všechno, co jsem potřebovala. „Kdyby se o mě tak staral, tak by nespal s tou ženskou, ale připravoval by se na naši svatbu!“

Byla jsem tak rozčílená. Daniel to všechno zničil, zadupal moje iluze a ani se neohlédl.

Přede mnou se objevil další panák. Vyklopila jsem ho do sebe.

„Proč s ní spal?“ zeptala jsem se zoufale. Můj hlas zněl najednou plačtivě. „Copak jsem ho milovala málo? Nejsem snad dobrá v posteli? Co mu dala ona a já ne?“ vzlykala jsem. Slzy se mi začaly kutálet po tvářích. „Proč mě nemiluje?“
„Hej, no tak… Je to kretén. Kdo by tak fajn holku jako ty podváděl. Jen blázen. Nestojí za tvoje slzy. Nezaslouží si je. Najdeš si lepšího, který tě bude milovat tak, jak si to zasloužíš, o nic míň.“
„Vážně?“
„Na mou duši,“ přisvědčil.
„Ale třeba mě miluje a jen…“ začala jsem vymýšlet omluvy.
„Když já holku miluju, udělal bych pro ni cokoliv. Nedokázal bych se vyspat s jinou a ublížit jí tak. Řeknu ti jedno, když chlap miluje, tak to dává najevo.“
„Ale…“ chtěla jsem něco namítnout, ale nedal mi šanci.
„Emmette, co kdybys tady Belle udělal kafe.“
„Nepiju kafe,“ ozvala jsem se. „Jen čaj.“
„Ani trochu?“ zkoušel to. Zavrtěla jsem hlavou.

Hladina alkoholu v mé krvi byla přesně na té úrovni, abych věděla, co dělám, ale přitom jsem měla pocit, že sním. Okolí nemělo ostré obrysy a maličko se mi točila hlava.

„Odveď ji radši domů, má dost.“
„Připiš mi to na účet.“
„Ty tu nějakej máš,“ zasmál se barman. Slyšela jsem jejich rozhovor, ale bylo mi jedno, o čem mluví. Sledovala jsem cizince a kochala se pohledem na něj. Jak může být někdo tak krásný?
„Od teď jo. Tak půjdem,“ otočil se ke mně.

Postavila jsem se. Zem se pode mnou zatočila.

„Hej hej, hezky stůj, já ti pomůžu.“ Pevnou rukou mě sevřel kolem pasu a vedl ke dveřím. I přes látku šatů jsem si uvědomovala, jak má chladnou kůži. Nepřišlo mi, že je zima.

„Kde bydlíš?“
„Já nemám domov. Už ne,“ vrtěla jsem hlavou.
„Tak kam tě můžu odvízt, k nějaký kamarádce?“
„Nemám kam jít.“ Zůstala jsem sama, úplně sama. Další vzlyk.
„Dobře, to nějak vyřešíme.“

Usadil mě do auta, připnul pás a pak jsme jeli nocí. Skoro jsem cestou usnula.

Zastavil před temným patrovým domem. Vypadal dobře. Připomínal mi domy, před kterými dřív stáli dveřníci.

„Kde to jsme?“
„U mě,“ odpověděl.
„Aha.“

Výtahem jsme vyjeli někam nahoru. A pak už otevíral dveře bytu. Ocitli jsme se v rozlehlém obýváku spojeném s kuchyní. Detaily mi unikaly a barvy splývaly, ale líbilo se mi to.

Cizinec mě posadil na pohovku. A pak si mě trochu bezradně prohlédl.

„Vážně nechceš kafe?“ Zavrtěla jsem hlavou.
„No… tak by ses asi měla vyspat.“
„Dobře.“
„Nechceš se třeba vysprchovat? Trochu tě to probere,“ navrhl.
„Dobře,“ souhlasila jsem znovu. Sprcha bude fajn.

Zkusila jsem se zvednout sama a dokonce se mi to povedlo a taky jsem udělala pár kroků, než jsem se zamotala do sukně šatů a zřítila se dolů. Naštěstí byl cizinec pohotový a já neskončila na zemi, ale v jeho náruči.

Najednou byl tak blízko. Jeho obličej byl od mého jen pár centimetrů. Rozbušilo se mi srdce.

„Opatrně,“ řekl tiše.

Koupelna byla jednoduchá, ale prostorná. Obsahovala jak velkou vanu, tak i sprchový kout. Cizinec za sebou zavřel dveře. Povzdychla jsem si. Skopla jsem boty a začala jsem se malátně soukat ze šatů, ale šněrování na zádech bylo na moje síly. Nedokázala jsem ho povolit tak, aby šaty spadly.

Vykoukla jsem ze dveří.

„Ehm… potřebovala bych pomoct.“ Hned se objevil u koupelny. „Ty šaty,“ ukázala jsem rukou na svoje záda a otočila se.
„Jasně.“

Cítila jsem, jak tahá za šňůrky. V zrcadle na zdi jsem viděla naše postavy. Jeho prsty se občas dotkly mých zad a přivodily mi husí kůži po celém těle. Byly jako kostky ledu. Ani jeden jsme nemluvili. Jeho pohled se soustředil na práci. V koupelně se ozývalo jen tření látky o látku a po chvíli i zrychlený dech, který, jak jsem si uvědomila, patřil mně.

Šaty s šustěním sklouzly na podlahu. Zůstala jsem jen ve spodním prádle. V zrcadle jsme se střetly pohledy. Jeho oči byly černé jako noc. Divné, vsadila bych se, že předtím byly světlejší. Ruce měl položené na mých ramenech a pomalu, pomaloučku jimi jel dolů po mých pažích. Ten dotyk mě rozechvíval.

Hlavou mi proběhla slova toho cizince – to co mi říkal v baru a já si z nich vyvodila jednu věc. Zasloužím si lepšího a tím lepším je on.

Prudce se mi rozbušilo srdce. Otočila jsem se čelem k němu, dlaně položila na jeho hruď. Nechápavě sledoval mé počínání. Vytáhla jsem se na špičky a lehce ho políbila. Cítila jsem, jak se celý napjal. Stiskla jsem v prstech jeho tričko a vložila do polibku všechno, co jsem právě cítila. Narůstající touhu, potřebu být mu co nejblíž, vášeň, která mnou pomalu prostupovala.

Jazykem jsem obkroužila konturu jeho rtů a pak učinila vpád do jeho úst. Nechal mě a na malý okamžik mi začal polibek vracet, ale pak se ode mě odtáhl a udělal krok zpátky.

„Tohle nejde. Osprchuj se a…“
„Proč by ne? Vím, že to taky chceš,“ skočila jsem mu do řeči. Uvolnila jsem pravou ruku a přejela mu s ní přes prsa na břicho a zase zpět. Zachvěl se.
„Nevíš, co děláš,“ zašeptal. Jeho temný tichý hlas se mnou dělal úplně divy.
„Vím to naprosto přesně.“ Přitáhla jsem ho k sobě a objala kolem krku. Jeho ruce mě popadly za boky a přitiskly k jeho tvrdému chladnému tělu. Naše rty se setkaly v nekončícím polibku plném tření a vzdechů. Nepatrně mě nadzdvihnul, abych se dostala ze zajetí šatů ležících na zemi. Obmotala jsem mu nohy kolem boků. Mé prsty se topily v jeho jemných vlasech.

Narazila jsem zády do zdi. Cizincova lačná ústa se usídlila na mém krku. Jednou rukou mi podpíral zadeček, druhou umně rozepl podprsenku, která pak někam zmizela, a osvobodil má ňadra, která toužila po jeho doteku. Bradavky jsem měla vztyčené, nevěděla jsem, jestli chladem nebo vzrušením.  Prohnula jsem se, abych dala najevo, co chci. Ale měla jsem smůlu. Cizinec se znovu zmocnil mých rtů.

Udělal pár kroků. Pod mými hýžděmi bylo něco tvrdého. Pračka. Sedla jsem si na ni a roztáhla nohy, abych si mohla cizince přitáhnout co nejblíž. Uchopil moje prsa do dlaní a mezi palcem a ukazovákem začal dráždit bradavky. Přitom mě líbal jako by to mělo být naposled. Prohýbala jsem se, abych mu usnadnila přístup, abych dostala víc. Do stehna mě tlačilo jeho pevné vzrušení. Najednou se sklonil a vzal jednu mou naběhlou bradavku do úst. Začal ji sát, jazykem přejížděl po její špičce. Na druhou přitom nezapomínal a stále ji laskal prsty. Myslela jsem, že už víc nevydržím. Pocity, které mi způsoboval, byly tak intenzivní a všechny se nakonec shromažďovaly na jednom a tom samém místě. Byla jsem vlhká, rozechvělá, cítila jsem stahy, které procházely středem mého těla. Chtěla jsem ho tam. Cítit, jak mě celou vyplňuje. Prožívat rozkoš tak silnou, až nebudu schopná vnímat nic než naše spojená těla.

Rty se přesunul na mé druhé ňadro, bradavka byla pod jeho ústy vláčná a tvárná. Jeho doteky a hlazení nabývaly na intenzitě. Byly naléhavé, vzrušující a ve mně se postupně zvyšovalo napětí, které vybuchlo do ohňostroje hvězd. Nikdy se mi nestalo, že bych měla orgasmus jen z laskání prsou.

Uvolnění však netrvalo dlouho, protože jeho dobyvačné prsty se mi začaly dostávat pod tenkou látku kalhotek. Než jsem se nadála, seděla jsem před ním, jak mě pánbůh stvořil. Boule na jeho kalhotách se povážlivě zvětšovala. Zatoužila jsem se ho taky dotknout. Ochutnat jeho pokožku, dotýkat se ho na těch nejtajnějších místech. Vidět ho tak, jak on teď viděl mě. Obnaženou. Hořící touhou. Ale když jsem po něm natáhla ruce, vzal je do dlaní a propletl si se mnou prsty. Opět mě políbil. Naše jazyky se o sebe otíraly, dotýkaly se. Neuvědomila jsem si, kdy mou ruku pustil. To že se tak stalo, mi došlo, až když se mě dotkl mezi nohama. Zalapala jsem po dechu. Podívala jsem se na něj. Jeho pohled se vpíjel do mého. Temnota jeho pohledu mě rozechvěla do morku kostí.

„Ještě,“ vyzvala jsem ho malátně, když se nehýbal. Pohnula jsem se boky směrem k němu. Ukazovákem přejel mezi závoji skrývajícími vchod do mého nitra. A pak do mě vniknul prstem. Tam a zase ven. A zase tam. A znovu. Cítila jsem, jak se do mě s každým pohybem vniká víc prstů. Bylo to k zbláznění příjemné. Sevřela jsem je. A zvrátila hlavu dozadu. Jeho rty mě líbaly na holém hrdle. Jeho jazyk mi pohladil tepnu. Zanechával za sebou žhnoucí cestičku. Hořela jsem. Ocitla jsem se v plamenech a pak vybuchla.

Vyčerpaně jsem se opřela čelem o jeho rameno. Věděla jsem, že tohle je jen začátek. Báječná předehra k tomu, co teprve mělo přijít. Jemně mě líbal na spánek. Prsty jsem zajela pod okraj jeho trička. Pohladila jsem ho po holé kůži. Byl zvláštně tvrdá. Vzrušující. Představila jsem si, jak se jeho pevná pleť tře o mou jemnou. Nechtěla jsem už čekat. Potřebovala jsem ho mít v sobě a to hned.

Poslepu jsem našla knoflík jeho kalhot. Rukou jsem se přitom dotkla boule, která sebou škubla. Zdálo se, že ani on už nechce čekat. Osvobodila jsem ho nejprve z džín a pak i z trenek. Pod prsty jsem cítila, jak pulzuje potlačovanou touhou. Jeho mohutná erekce mi vzala dech. Opatrně jsem se ho dotkla, ale to už na něj bylo moc. Postrčil mě na kraj pračky a mocným pohybem do mě vniknul. Celou mě zaplnil. Rychle a tvrdě přirážel. Vycházela jsem mu vstříc. Mé tempo se sladilo s jeho. Napětí ve mně rostlo. Koupelnou se ozývaly jen vzrušené povzdechy. Moje i jeho.

Byla jsem na okraji srázu. Stačilo jen skočit dolů a utopit se v uspokojení, které bylo stále blíž.

„Já… už…“ dostávala jsem ze sebe. Naposledy do mě vstoupil a celý se ve mně schoval. V tu chvíli jsme explodovali oba. Vykřikla jsem a slyšela, jak říká moje jméno. Za víčky jsem viděla barevný ohňostroj. Srdce mi bilo jako splašené, prudce jsem dýchala a snažila se posbírat kousky své mysli.

Neznámý mě lehounce líbal po rameni a hladil po zádech. Visela jsem na něm. Nebyla jsem schopna jakéhokoliv pohybu.

Aniž by mě opustil, nadzvedl mě a někam nesl. Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni, oči zavřené a odpočívala jsem. Bylo mi nádherně. Opatrně si se mnou lehl do postele. Při každém pohybu jsem cítila, jak se o mě uvnitř mě tře. A nebyla jsem sama. Jemné záchvěvy mé pochvy ho probouzely k životu. Jeho penis byl stejně tvrdý jako předtím. Toužila jsem znovu se s ním milovat.

Konečně jsem mu sundala tričko a prsty tančila po jeho svalnaté hrudi. Užívala jsem si ten dotyk. Líbala jsem ho, kam jsem jen dosáhla. Přetočil se na záda. Stále ve mně. Posadila jsem se a mírně se nadzvedla na kolena. Pak jsem zase klesla. A znovu. Cizinec slastně přivřel oči a ruce natáhl k mým ňadrům. Hnětl je, hladil, mačkal, laskal. Prohýbala jsem se, prodlužovala okamžik vyvrcholení. Ještě jednou. Ještě. Zaklonila jsem se, abych ho mohlo celého pojmout. Vlasy mě zalechtaly na zádech. Cizinec si se mnou propletl prsty. Roztáhl naše ruce. Snažil se ve mně utopit.

„Bello,“ zachraptěl. Podívala jsem se na něj. Střetla jsem se s jeho pohledem zamlženým vášní. Byli jsme spojeni. Propojeni. Vykřikla jsem, jak mě zasáhla vlna vyvrcholení a neskutečné slasti. Zhroutila jsem se mu na hrudi a nechala se obejmout.

Připadala jsem si slabá jako moucha, ale bylo mi krásně. Spokojeně jsem zavrněla. Po čele mi stékala kapička potu. Neznámý nezaváhal a setřel ji svými rty.

„Teď tě konečně vysprchujeme,“ řekl se stopou smíchu v hlase.
„Hmm.“ Nechala bych ho dělat si se mnou cokoliv. Nechtělo se mi asi přemýšlet.

Jako hadrovou panenku mě v náruči odnesl zpět do koupelny, kde se po zemi povalovalo naše oblečení.  Postavil mě do sprchového koutu a otočil kohoutkem. Na naše nahá těla dopadaly kapičky horké vody. Cizinec vytlačil na mycí houbu hromádku sprchového gelu a pak ji pomalými pohyby roztíral po mém těle. Nevynechal jediné místečko. Bylo to vzrušující. Pokud jsem si myslela, že už mám dost, mýlila jsem se. Moje tělo znovu reagovalo, a když se mě houba dotkla na vnitřní straně stehna, přitiskla jsem se blíž k jeho ruce. Ale on uhnul a pokračoval na zádech. Ta hra se stala mučicím nástrojem mého těla. K houbě si připojila jeho druhá ruka. Rty mě dráždil na ušním lalůčku. Byla jsem na něj opět připravená. Jeho mužství se tyčilo vzhůru a tlačilo mě do břicha. Bezděky mě napadlo, že je neúnavný. Nikdy jsem takovou noc nezažila.

„Prosím,“ zašeptala jsem bezmocně.
„O co prosíš?“ zamumlal mi do ucha a objížděl jeho obrysy jazykem. Zaryla jsem mu nehty do ramenou.
„Prosím…“ Nedokázala jsem sestavit odpověď.
„Řekni to, řekni mi, co chceš.“
„Tebe,“ zaúpěla jsem. „Hned.“ Uslyšela jsem jakési zavrčení. Ruce neznámého mě zvedly, opřely o skleněnou stěnu sprchového koutu a on do mě vniknul. Byli jsme jak dva kousky puzzlí. Dokonale jsme do sebe zapadali. K slastnému orgasmu mě dovedl rychle a s jistotou sobě vlastní.

Dál už jsem opravdu nemohla vůbec nic. Spláchl ze mě stopy milování, utřel do velké huňaté osušky a někam odnášel.

ϡϡϡϡϡ

Probudila jsem se do denního světla. Chvíli jsem přemýšlela, kde to jsem. Přetočila jsem sena záda a otevřela oči. Cizí ložnice, rozházené pokrývky. Černé tričko na zemi. Při pohledu na to tričko se mi začaly vracet vzpomínky na předchozí večer. Události v baru byly poněkud rozmazané, ale to, co se dělo od příchodu do tohoto bytu, jsem měla v jasných barvách. Pamatovala jsem si všechny doteky, polibky, každý vzdech.

V posteli jsem byla sama. Posadila jsem se a jednou rukou si přidržovala peřinu na ňadrech. V tu samou chvíli se otevřely dveře. Do ložnice vešel cizinec. Uvědomila jsem si, že stále neznám jeho jméno. V noci na tom nezáleželo.

„Ehm… Ahoj,“ řekl rozpačitě.
„Ahoj,“ pousmála jsem se a pohlížela si ho. Byl přesně takový, jakého jsem si ho pamatovala. Krásný, dobře stavěný, s příjemným hlasem a zlatavýma očima… moment… Než jsem se stihla zeptat nebo tak něco, začal mluvit on.
„Nevěděl jsem, co máš ráda, tak jsem toho vzal víc.“ V rukou držel tác, který jsem do teď ignorovala. Byl na něm hrníček s kouřící tekutinou. Několik druhů pečiva, ovoce.
„Díky,“ usmála jsem se. Přešel k posteli a položil mi ho na nohy. Opřela jsem se o čelo postele a přivoněla k obsahu hrnku. Zelený čaj. Měl u mě body za paměť. „Nesedneš si?“ zeptala jsem se a trochu uhnula nohama, abych mu udělala místo. Všimla jsem si malého zaváhání, ale nakonec si sednul.

Zakousla jsem se do croissantu a nespouštěla oči z neznámého. Ten na mě taky hleděl, ale tak nějak opatrně, jako by se bál, že najednou vystřelím a zmizím.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho.
„Já vím, že to co se stalo včera, byla chyba. Neměl jsem to nechat zajít tak daleko.“
„Jak to myslíš?“ nechápala jsem. Odložila jsem snídani vedle sebe a přitáhla si kolena k bradě.
„Byla jsi opilá, nevěděla jsi, co děláš. Měl jsem být rozumný. Teď určitě lituješ a já se nemůžu divit,“ povídal dál.
„Tak moment, zadrž. Kdo tu mluví o nějaký chybě a litování?“
„No, myslel jsem…“ Zvedla jsem ruku, abych ho umlčela.
„Myslel jsi špatně. Nelituju ničeho, co jsem včera udělala, udělala bych to znovu, od prvního polibku do posledního vzdechu,“ vydechla jsem, když se moje tvář přiblížila k jeho obličeji. „Všechno,“ zopakovala jsem.

Sklonil se a prudce mě políbil. Povalil mě do polštářů a žádostivě líbal.

„Jak se vůbec jmenuješ?“ zašeptala jsem mu do rtů.
„Edward.“ Edward…
„Krásné jméno pro krásného muže,“ řekla jsem a pak už nebyl na nějaké hovory čas. V jeho laskání jsem se ztrácela. Mačkala jsem v dlaních prostěradlo a poddávala se jeho rtům a průzkumnickým dlaním.

Ústy nejdřív oždiboval můj krk, potom se pomaloučku přesouval na prsa. Pouť svých rtů pokrýval drobnými polibky a doteky jazyka. Růžové vrcholky mých ňader žadonily o jeho dotek. Moc dobře si pamatovaly slast, kterou mi jeho ústa přinesla v noci. Zamručela jsem nespokojeností, když je naběhlé a zčervenalé opustil. Pokračoval na mé bříško, podbřišek. Lehce mi od sebe odtáhl stehna a než jsem si uvědomila, co dělá, políbil mě přímo na mé nejtajnější místo. Prohnula jsem se v zádech a zavzdychala. Jazykem přejel po vstupu do mě samé a nakonec vklouzl do mého tepla. Napětí, které mi způsoboval, jsem cítila a v konečcích prstů. Dovedl mě k vrcholu a pak i dál a dál až jsem se ocitla v nebi.

Prsty jsem mu prohrábla vlasy a pak ho vděčně políbila. Zvědavou rukou jsem zajela pod peřinu. Nemusela jsem hledat dlouho vzala jsem jeho vzrušené mužství do ruky a jemně stiskla. Syknul a zatnul čelisti. Přejela jsem prsty po celé jeho délce až ke špičce a zase zpátky. A pak ještě jednou. Celý se chvěl. Neodolala jsem a políbila nachovou špičku. Možná bych pokračovala, kdyby nesevřel mou hlavu v dlaních a nepřitáhl mě k sobě. Opět mě políbil a bez dalších průtahů mě začal milovat.

ϡϡϡϡϡ

Vylezla jsem z postele a šla na průzkum. Edwarda jsem nemohla nikde najít. Probudila jsem se sama. V bytě bylo hrobové ticho. Nakoukala jsem do všech místností, ale po něm ani stopy. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, kam asi šel, ale usoudila jsem, že je to jedno.

Byl čas odejít. Ukončit to a vrátit se do reálného života. Vyřešit problémy a jít dál.

I když nerada, oblékla jsem si svatební šaty, protože nic jiného jsem na sebe neměla. V koupelně jsem si prohrábla rozcuchané vlasy. Na kousek papíru, který jsem našla na konferenčním stolku, jsem načmárala krátký vzkaz.

Edwarde,

děkuju za všechno. Nikdy nezapomenu.

Bella

Zavřela jsem za sebou dveře bytu číslo 13D a šla čelit své budoucnosti.

ϡϡϡϡϡ

Poděkovala jsem prodavačce, vzala si svůj nákup a vyšla na ulici. Bylo příjemné páteční odpoledne. Rozhodla jsem se ho strávit nákupy. Po tom, co jsem se s Danielem, který dělal, že vůbec neví, o čem mluvím, rozešla a odstěhovala se z jeho bytu, jsem vyházela polovinu svého šatníku, protože jsem ji měla díky jeho přičinění. Nestála jsem o nic, co by mi ho připomínalo. Pronajala jsem si malý byteček v centru Chicaga. Zařídila ho, jak se mi zachtělo a bylo mi fuk, že stínidlo lampy neladí s kobercem nebo že stolek na televizi a skříňka nejsou v přesném zákrytu. Líbilo se mi to, jak to bylo. Barevné, divoké. Dokonce jsem si došla ke kadeřníkovi a nechala si zkrátit a prosvětlit vlasy. Bylo to jako začínat od začátku, ale bavilo mě to. Džíny, tričko, tenisky a pohodlné sako by můj bývalý určitě neschválil, ale už na tom nezáleželo. Hlavní bylo, jestli to tak chci já. Ve Starbucksu jsem si koupila zelený čaj a pomalu se ploužila mezi lidmi.

Cítila jsem se volná, svobodná, šťastná.

„Bello.“ Vzhlédla jsem a uviděla Edwarda. Bylo to už víc než měsíc, co jsme se… viděli.
„Ahoj.“
„Jak se máš?“ zeptal se mě a lustroval mě očima od hlavy až k patě.
„Dobře.“ Nejednou jsem si vzpomněla na společně prožité chvíle a nejednou jsem zatoužila po jejich zopakování. Ale neměla jsem odvahu za ním jít. Usoudila jsem, že bude lepší brát to jako uzavřenou kapitolu.
„Vypadáš skvěle,“ vysekl mi poklonu.
„Díky. Ty taky.“ On asi vypadal skvěle neustále.
„Já jsem…“
„Chtěl bych…“ začali jsme mluvit oba najednou.
„Ty první,“ vyzvala jsem ho.
„Víš, nevím, jestli je právně, že ti to říkám, ale často na tebe myslím.“ Tou informací mě úplně odzbrojil. „Myslel jsem, že tě už neuvidím, a ta představa se mi vůbec nelíbila. Proč jsi tak najednou zmizela?“ ptal se, ale pak zavrtěl hlavou. „Víš, co? To je jedno. Co takhle začít od začátku?“  Zírala jsem na něj a nevěděla, co říct. „Jestli teda chceš,“ dodal. Jestli chci…

„Isabella Swanová, pro přátele Bella,“ natáhla jsem k němu ruku.
„Edward Cullen,“ potřásl mi s ní. „Tak, Bello, můžu tě pozvat na kafe?“
„Promiň, ale kafe nepiju,“ odmítla jsem ho s veselým úsměvem.
„Tak na čaj?“
„Jeden mám,“ zvedla jsem do výšky kelímek. Edward se s tím nepáral. Uzmul mi ho a hodil do nejbližšího koše.
„Nemáš,“ řekl.
„Tak v tom případě ráda půjdu.“

Edward ke mně natáhl ruku a já do ní vložila tu svou.

Co dodat... snad jen, že doufám, že se Vám povídka líbila. ;-)

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Neznámé pokušení: