Ok, další moje jednorázovka. Jmenuje se Nikdo v tichu. Sama přesně nevím, proč ten název, ale to asi tou náladou. Snad se bude líbit. Aspoň zanechte komenty. Thx- maja.
09.08.2009 (12:00) • Maja • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2877×
Vzduch kolem mě byl studený a země podemnou byla pokrytá něžnou vrstvou bíleho sněhu. I přesto, že mi drkotaly zuby, jsem se z toho místa nehnula už dlouhou dobu. Nevadilo mi to, naopak, chtěla jsem tu zůstat, být s ním, navěky. Tak, jak mi to on slíbil.
,,Odpusť mi prosím.“ Šeptala jsem, ale odpovědí mi bylo pouhé šustění jehličí a listů.
Pousmála jsem se na malý náhrobek a pak prudce zakašlala. Můj zdravotní stav se ze dne, na den, zhoršoval. Kromě práznoty v srdci jsem cítila ještě nevídanou bolest na plicích, kterou jsem už nemohla ztlumit. Ani já, ani prášky. Znovu jsem zakašlala, tentokrát hlasitěji, už jsem nedokázala ty záchvaty kašle utlumit v šátku nebo kapesníku. Bylo pozdě.
Podívala jsem se na svou chvějící se ruku a na kapesníček, v ní. Objevilo se na něm pár kapek krve. Znova jsem ho v ruce stiskla a rychle zastrčila do kapsy.
,,Jak moc mě miluješ?“ Ptala jsem se sama sebe, ikdyž jsem věděla, že odpověd od něho nikdy nedostanu.
,,Miluji tě tak, že ti to ani nemůžu dokázat.“ Zašeptala jsem, pousmála se a lehla si vedle toho náhrobku.
Chvíli mi byla zima, ale po chvilce jsem se přestala třást. Dech se mi zpomalil a víčka ztěžkla. Usínala jsem navěky, vedle něho a doufala, že se brzy potkáme.
,,Miluji tě.“ Zašeptala jsem svá poslední slova do chladné noci.
Nikdo
Moje vzpomínky sahají dalako, sahají až tam, kde začala její zkáza.
Odehrával se tu boj. Nádherná upírka bojovala s ještě krásnějším chlapcem. Byli krásní a jediný rozdíl mezi nimi byl ten, že oči upírky byly rudé a oči mladého upírá jantarové.
,,Přeci jen.“ Šeptala upírka a nakrčila se do bojovné pozice.
,,Victorie.“ Zašeptal ten chlapec a stejně jako upírka, se nakrčil a zavrčel.
,,Konečně se shledáváme.“ V očích té přenádherné bytosti se třpitily jiskřičky. Jiskřičky touhy po pomstě.
,,Ano.“ Chlapec jí hypnotizoval svým pohledem.
,,Zabila jsem ji.“ V chlapcově očích najednou vše pohaslo, zastavil se v pozici a do očí se mu dral strach.
,,Lžeš.“ Procedil zkrs zuby. Nechtěl ji věřit.
A ani neměl,lhala a já jsem to věděl ze všech nejlíp.
Smích te přenádherné bytosti byl opojný a zároveň, tak zkažený a nelítostný.,,Nebuď hloupí. Použij svou schopnost, podívej se mi do hlavy“
Sledoval jsem toho chlapce. Jeho víraz se blížil čirému šílenství. Mohl bych vám říct, co viděl, ale nechci vás utvrzovat v hloupých lžích.
,,Je to lež.“Šeptal a snažil se znova soustředit. Jenže mu to nešlo. Bál se, bál se o jedinnou osobu, kterou nechtěl ztratit. Miloval ji a slíbil ji, že po tomto dni, budou navždy spolu a on sliby plnil.
,,Ne, to není.“ Upírka se znovu zasmála a hodila mu jakýsi přívěšek.
Chytil ho a pak se podíval na upírku, ta se znova zasmála a chlapec dopadl na kolena. Z jeho očí vyprchal všechen život. Sám se utvrdil, že ztratil důvod své existence, ikdyž to nebyla pravda. Ona žila. Byla u svého nejlepšího přítele, tam, kde se ji nic nemohlo stát. Byla v bezpečí, zatímco on uvěřil, že zemřela.
,,Ne...To nemůže být pravda, ne...“ Šeptal dál.
Mysl mu chvátily různé myšlenky.
,,Tys ji zabila! Zabila jsi ji!“ Rozkřičel se a vrhl se na upírku.
Bojovali spolu dlouho, ani jeden neměl navrch, dokud nepřišli další. Doufal jsem, já sám, už kvůlií tomu nebohému chlapci, že mu pomohou. Ale zmílil jsem se. Jejich oči jiskřili rudou barvou, lačnili po boji, lačnili po krvi, kterou měli za jeho smrt slíbenou.
Neměl šanci, on jedinný, proti těm ostatním.
Kdyby jeho rodina přišla dřív, zcela jistě by ho zachránila. Jenže čas je záhadný a neúprosný bojovník. A ani tyto nadpřirozeně úchvatné bytosti s nim nemohou bojovat, né napořád.
Já tento čas jen doprovázím, já a má mysl. Jsem obklopen už jen vzpomínkami. Vzpomínkami na mnoho bitev, bojů, rozmarů a dalších věcí. Já jsem ten, kdo jim ukazuje cestu na druhém břehu. Jsem pozorovatel, vzduch, vítr, jsem nikdo v tichu.
Podíval jsem se na tu ubohou dívku.
Víčka se jí klížila, její dech se zpomaloval, její život utichal. Němě jsem tomu přihlížel a zžíral mě ten pocit, že ji nedokáži pomoc. Nechtěl jsem, aby tak půvabná dívka zemřela. Ale bylo to její přání a já to na jednu stranu i chápal. Vždyť v den, kdy zemřel on, zemřela i ona. Byl jsem tam, viděl jsem to v jejích očích, cítil jsem to.
Pamatoval jsem si to.
,,Miluji tě." V těchto posledních slovech, které zašeptala, bylo všechno, co mu nestihla říct.
Dívka naposledy vydechla.
Teď už konečně mohou být spolu. Navždy, jak ji slíbil.
Zanedlouho se vedle náhrobku s nápisem:
Edward Anthony Masen Cullen objevil další, ale s jiným jménem.
Isabella Maria Swan.
Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Nikdo v tichu.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!