Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Noční můra nebo realita!?

vsmd

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Noční můra nebo realita!?Moje první jednodílná povídka. Má Bella věštecké sny? Je to co se jí děje skutečnost? Nebo je to jenom příšerná noční můra, ve které prožívá tak hmatatelnou bolest? Moc prosím o zanechání komentářů. Děkuji EDdomcaBE

04.03.2010 (21:30) • EDdomcaBE • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1784×

Noční můra nebo realita!?

 

 

Bude to jako bych nikdy neexistoval. Tato slova jsem si pořád dokola přehrávala v hlavě, ale krása toho tónu se pomalu vytrácela. Vzpomínala jsem na jeho obličej, který mi nikdy nesmí zmizet z paměti. Jeho velké zlaté oči, které se na mě usmívaly. Jeho rty… ach… Jeho hlas, který mi říkal, že mě miluje. Ale poslední slova, co se mezi námi stalo, to popřela.

Bello, nechci, abys se mnou odešla.

Ty mě nechceš?

Ne!

… ach… Nevydržela jsem to a nahlas se rozvzlykala. Všichni cestující se na mě starostlivě otočili. Ale já si jich nevšímala.

Přemítala jsem si celý včerejšek až do dneška…

 

Když mě zanechal v lese, že mě už nechce, tak jsem se snažila ho všude najít. Jela jsem k nim domů, ale vnitřek domu byl plně zdrcující. Ne jenomže tam nikdo z nich nebyl, ale taky většina nábytku byla pryč.

Dívala jsem se k místu, kde ještě před třemi dny stál velký černý klavír a dnes tam nic není. Tak jako v mé hrudi. S výkřikem plné bolesti jsem se sesunula k zemi, když mi došlo, že jsem ho viděla naposledy.

Hlas v mé hlavě mi říkal, abych vstala a našla ho za každou cenu. I za svůj život. Protože život bez něj není žádný život a odprosila ho na kolenou, aby se ke mně vrátil. Ale moje tělo nereagovalo. Ležela jsem na zemi a nemohla utišit své vzlyky. Takhle jsem tam usnula.

Ráno jsem se probudila a cítila jsem, že mám stále mokré oči. Zmateně jsem se rozhlédla kolem, kde že to jsem. Najednou mi to začalo všechno docházet, že to nebyla žádná noční můra, ale realita. Znovu jsem se rozplakala.

„Ne!“ zakřičela jsem, rychle vstala a rozběhla se ven k mému náklaďáčku. Ale to bych nebyla já, kdybych cestou párkrát nezakopla a nespadla.

Nasedla jsem do něj a snažila se ho nastartovat, ale hrozně se mi třásly ruce a ten pláč tomu taky napomáhal. Asi po pátém pokusu se mi to povedlo a vyjížděla jsem po cestě podél lesa. Celou cestu jsem si utírala slzy, abych viděla na silnici.

Zastavila jsem před naším domem a vyběhla ven. Ani jsem neztrácela čas vytahováním klíčku ze zapalování.

Charlie naštěstí nebyl doma, takže jsem letěla k sobě do pokoje, kde jsem vytáhla z pod postele cestovní tašku. Do ní jsem naházela hromadu oblečení a k tomu do malého baťohu jsem si přiložila mou tajnou úsporu peněz a doklady.

Bez rozmyslu jsem si vzala všechny věci, které jsem si zabalila a klopýtala ven. Ve dveřích jsem se zarazila a vzpomněla si na Charlieho, že bude mít určitě o mě strach. Tak jsem našla čistý papír a napsala na něj vzkaz:

Tati,

neměj o mě strach. Nemůžu tady vydržet ani minutu. Zavolám ti, co nejdřív to půjde, a děkuji ti za všechno. Je mi to líto.

Bella

A potom jsem se vydala vstříc mému osudu. Jela jsem rovnou na letiště. Ani nevím jak, a už jsem seděla v letadle, které letělo rovnou na Aljašku.


„Slečno, stalo se vám něco?“ Pootočila jsem hlavu a viděla jsem, že vedle mě v uličce stojí stevard a prohlíží si mě.

Aha. Asi moje bolest byla hlasitější, než jsem chtěla. Podívala jsem se okolo sebe. Všichni se na mě dívali a čekali, až něco řeknu.

„Ne. Promiňte.“ Můj hlas byl víc než šepot.

Sklopila jsem hlavu a dala mu tím najevo, že k tomu už nic neřeknu. Zřejmě odešel, protože se mě na nic neptal. Nebo ptal, ale já už jsem ho nevnímala…

Zavřela jsem oči a snažila jsem se usnout, abych aspoň na chvíli zahnala tu strašnou bolest. Ale nemohla jsem na něj přestat myslet. Po tvářích mi stékaly tiché kapky.

 

Najednou jsem se ocitla sama v lese. Slyšela jsem smích, který jsem okamžitě poznala. Otáčela jsem se pořád dokola, abych identifikovala, odkud ho slyším. Když už jsem se chtěla rozběhnout, tak stál přímo přede mnou a stále se pochechtával.

Byla jsem tak ráda, že ho vidím, takže jsem k němu přiskočila, abych ho mohla všecku svou silou obejmout. Ale místo jeho těla jsem sevřela vzduch, až jsem se lekla.

Za mnou se ozvalo uchychtnutí. Otočila jsem se a uviděla, jak mě nevěřícně sleduje.

„Snad sis vážně nemyslela, že bych se k tobě vrátil?“ uchechtl se.

Podlomila se mi kolena a začala jsem brečet. Mezi mými vzlyky jsem ho prosila, aby mě neopouštěl, že to neunesu.

Chvíli mě pobaveně sledoval a potom šel přímo ke mně, kde si dřepl a řekl sova, která byla pro mě jako rána bičem do srdce: „Nikdy jsem tě nemiloval, to bys mohla vědět, na to jak jsi chytrá. Byla jsi pro mě jen takové dočasné pobavení. Neber si to osobně.“

S těmito slovy se zdvihl a zmizel.

Já jsem tam jen tak klečela a nemohla se nadechnout, jak to bolelo. Chtěla jsem jen jedno a to umřít!

Vedle mě někdo něco říkal, ale já jen otupěle se dívala před sebe a říkala si, že se vrátí. Ale něco se mnou zatřáslo.

Zamrkala jsem a zjistila, že stále sedím v letadle a že to byl naneštěstí jenom sen.

„Slečno, právě jsme přistáli. Měla byste jít,“ řekl omluvně stevard.

Ucítila jsem úlevu, že se mi to jen zdálo, takže jsem se neubránila úsměvu.

„To už jsme na Aljašce?“

„Ano,“ úsměv mi oplatil, ale v jeho očích zůstávala starost.

Začala jsem se zvedat.

„Nechcete pomoct?“ zeptal se.

Mně pomůže jen jediná osoba, pomyslela jsem si.

„Ne, děkuji.“

Přikývnul hlavou a odcházel stejnou cestou, po které jsem se vydala já, abych se dostala ven z letadla.

Když už jsem měla svou tašku, vyšla jsem ven a nadechla se čerstvého chladného nočního vzduchu. Ten pocit úlevy, který jsem cítila, když jsem zjistila, že to byl jen pouhý, příšerný sen, se pomalu vytrácel a mé tělo začala znovu ovládat ta známá neléčitelná bolest.

Na druhé straně cesty se rýsovala cedule s názvem ‚hotel‘ a tak jsem se tam vydala. Byla jsem zhruba v půli silnice, když jsem uslyšela skřípění brzd. Pootočila jsem hlavu a viděla jen světla auta, jak se ke mně strašně rychle přibližují. A potom nic, jenom černočerná tma.

 

***

 

S výkřikem jsem se probudila.

„Pšš… Lásko. Byla to jen noční můra, nic víc,“ chlácholil mě sametově jemný hlas a mě srdce poskočilo láskou.

„Edwarde?“ zašeptala jsem nevěřícně. Že by další sen?

„Jsem tady,“ přivinul si mě víc na svou hruď, ale já jsem potřebovala důkaz, že to není jen další sen. Přitáhla jsem si jeho rty víc k sobě a políbila jsem ho. Byl mým činem nejprve zaskočený, ale potom mi začal své polibky oplácet.

Byl to zvláštní sen. Ale jedno vím jistě. A to, že bych nikdy takovou bolest už nesnesla.

 

shrnutí

 

Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Noční můra nebo realita!?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře