Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » O Vánocích se plní i ta nejtajnější přání

18.12.2011 (17:00) • IsabelMasen • FanFiction jednodílné • komentováno 41× • zobrazeno 5911×

Ležela jsem na posteli a sledovala děsivé stíny na stropě. Pouliční lampy osvětlovaly stromy před naším domem a vrhaly na lehce osvětlený strop stíny různých tvarů a obrazců. V jednu chvíli jsem viděla hlavu dítěte a za chvilku mé oči zaznamenaly ptáky. Bylo to opravdu děsivé, protože to vypadalo, jako by ptáci hýbali křídly. Jako by létali. Otočila jsem hlavu na stranu a marně se snažila usnout. Převalovala jsem se a nahlas vzdychala, protože jsem nemohla najít žádnou pohodlnou polohu.

Po další hodině mého marného snažení jsem ze stolku vzala telefon a vytočila to známé číslo. Nemusela jsem dlouho čekat, hned po druhém pípnutí to vzal.

„Ahoj, Bello. Děje se něco?“ zeptal se a já v jeho hlase slyšela starost. Usmála jsem se, sedla si na postel a zavřela oči.

„Ahoj. Nic se neděje, jen nemůžu usnout, tak mě napadlo, jestli by si za mnou nechtěl přijít,“ pověděla jsem mu a uslyšela, jak se potichu zasmál.

„Bello, zítra je Štědrý den, nemůžu přijít. Alice se zbláznila a všechny zapřáhla do domácích prací. Dokonce donutila Esmé, aby upekla nějaké cukroví,“ řekl a já se zasmála. Uměla jsem si představit, jak chudák Esmé peče něco, co nemůže ani ochutnat. Něco, co ona nepotřebuje.

„Edwarde, jsem tu hrozně sama a bojím se,“ zašeptala jsem a modlila se, aby přišel. Několik vteřin bylo ticho, ale když se znovu ozval, slyšela jsem vítr. Běžel za mnou.

„Už jsem skoro u tebe, otevři okno,“ rozkázal mi a hovor ukončil. Vylezla jsem z postele a s úsměvem na tváři povolila kličku na okně a nakonec ho otevřela. Dýchl na mě studený prosincový vzduch a sníh, který byl na naší zahradě, mi udělal radost. Sice jsem byla nešikovná a led byl pro mě zlo, ale milovala jsem sníh a Vánoce. Zavřela jsem oči, pohladila bílou peřinu na parapetu a cítila, jak se napravo ode mě zvedl mírný vánek. Otevřela jsem oči, vzala do ruky trochu sněhu a pomalu se otočila. Stál kousek ode mě a s úsměvem na tváři mě pozoroval. Rukou, ve které jsem měla sníh, jsem vystřelila před sebe a ta trocha zmrzlé vody mu přistála na košili. Zasmála jsem se. Mohl tomu zabránit, ale nechal na sebe sníh dopadnout a kochal se mou radostí. Než jsem se nadála, i na mně přistál sníh a já se na něj podívala. Nevině se usmíval a čekal, co udělám. Začala sněhová bitva, ve které jsem prohrávala. Než jsem se nadála, všechen sníh z parapetu zmizel.

Když jsem si sedala na postel, byla jsem úplně mokrá. Na zem dopadaly kapky vody, které kapaly z mého pyžama. Smála jsem se, ale ve skutečnosti mi byla zima. Třásla jsem se a rty jsem měla určitě fialové.

„Bello, jdi se umýt a pak půjdeš spát,“ řekl a z šatníku mi vyndal čisté a suché oblečení. Zvedla jsem se a pomalu kráčela ke koupelně. Když jsem procházela kolem Edwarda, vzala jsem si od něj oblečení a šla se umýt. Horká voda mi dělala dobře a vůně mého sprchového gelu mě uklidňovala. Když jsem byla umytá, oblékla jsem se, učesala si vlasy a opustila místnost, ve které bylo tak příjemné teplo. Když na mě dýchl studený vzdych z chodby, otřásla jsem se.

„Dobrou noc, tati,“ zakřičela jsem a čekala na odpověď. Žádná se neozvala, tak jsem sešla do obýváku a usmála se, když jsem ho uviděla u televize. Celý pokroucený a unavený ležel na křesle a chrápal.

„No konečně, už jsem si myslel, že ses utopila,“ řekl a já se zasmála. Vlezla jsem si do postele a nechala se zabalit do teplé deky. Pohodlně jsem se uvelebila a položila si hlavu na polštář.

„Tak já asi půjdu,“ zašeptal a přešel k oknu. Okamžitě jsem vystřelila z postele a vyděšeně jsem na něj hleděla. To, že jsem byla v teple, neznamenalo, že se nebojím.

„Edwarde, já se bojím,“ přiznala jsem a sklopila hlavu. Cítila jsem, jak se postel prohnula pod tíhou jeho těla. Usmála jsem se a podívala se mu do očí. Měl o mě starost, proto zůstal.

„Lehni si, já ti budu zpívat,“ zašeptal a já ho poslechla. Byla jsem k němu otočená zády a on si mě přitáhl na svou hruď. Cítila jsem jemné vibrace jeho těla, když zpíval mou oblíbenou písničku. Zaposlouchala jsem se do ní a nechala se vtáhnout do víru melodie a slov. Z mého rozjímání mě ale propraly jeho rty, které se jemně dotkly mého ucha. Zalapala jsem po dechu a oči nechala zavřené. Jeho ledové rty líbaly moje ucho, můj krk a nakonec jemně políbil má záda. Otevřela jsem oči a otočila se na bok. Dívala jsem se do jeho tmavých očí a přesně věděla, na co myslí.

„Bello,“ vydechl a políbil mě na rty. Polibky jsem mu oplácela, ale když se jeho ruka dotkla mého ňadra, polibek jsem ukončila a nahlas zavzdychala. Dívala jsem se do jeho očí a cítila, jak je vzrušený. Tohohle Edwarda jsem neznala, ale líbil se mi. Pohladila ho po tváři, po krku a nakonec jsem začala rozepínat knoflíčky na jeho košili. Díval se na mé ruce a čekal, až mu košili rozepnu celou. Když se tak stalo, sám si ji sundal z ramen a já se podívala na jeho dokonalou hruď. Zavzdychala jsem a natáhla se pro další polibek.

Poté se všechno stalo tak rychle, až se mi z toho zamotala hlava. Během chvíle jsem byla stejně nahá jako on a ležela jsem uvězněna pod jeho ledovým tělem. Líbal mě na rty, krk, ňadra, ale když měl v plánu jet s polibky níž, zastavila jsem ho. Už tak jsem byla maximálně vzrušená a další polibky bych asi nepřežila. Snažila jsem se tlumit své vzdechy, ale moc se mi to nevedlo. Dávala jsem najevo, jak moc se mi to líbí a on dělal to samé. Když jsem ho líbala na jeho dokonalou hruď, vrčel tak nahlas, až jsem se bála, jestli se táta neprobudí. Zaposlouchala jsem se do domu, ale nic kromě televize jsem neslyšela.

Když naše těla spojil v jedno, nahlas jsem zasténala. Nikdy jsem nečekala, že s ním něco takového prožiji, ale stalo se tak. Nechala jsem ho udávat tempo a užívala si jeho slůvka lásky, která vypouštěl z úst v zápalu vášně. Moje tělo se lehce třáslo a po čele mi tekl pot. Jeho tělo mě příjemně chladilo, ale pořád jsem se uvnitř cítila jako sopka před výbuchem. Každým jeho pohybem jsem se blížila k vrcholu, a když přišel, skoro jsem plakala štěstím. Po celém mém těle se rozlíval dokonalý pocit uvolněný a spokojenosti. Edward se ještě několikrát pohnul proti mému tělu a i on dosáhl vrcholu. Poslední, co jsem slyšela, bylo, jak říká, že mě miluje a pak mě pohltila tma přicházejícího spánku.

Když jsem se probudila, spokojeně jsem se usmála a otevřela oči. Polštář, který jsem měla nad hlavou, byl prokousnutý, ale jinak se nic jiného nestalo. Omotala jsem si deku kolem svého nahého těla a přešla jsem k oknu, na kterém byl přilepený lístek se vzkazem. Nedočkavě jsem ho strhla a dala se do čtení.

Lásko,

musel jsem domů, Alice potřebovala s něčím pomoct. Minulá noc byla ta nejhezčí, jakou jsem kdy zažil. Miluji tě a těším se, až si pro tebe přijedu. Veselé Vánoce, Tvůj Edward.

Na ten malý kus papíru jsem se usmívala několik minut, než mi došlo, že jsou Vánoce. Rychle jsem vběhla do koupelny, umyla se a trochu se nalíčila. Oblékla jsem si černou sukni a červený svetr a trochu se navoněla. S úsměvem na tváři jsem vyšla z koupelny a sešla dolů do obýváku. Pod stromkem, který táta přinesl minulý týden, byla kupa dárků. Nedočkavě jsem k němu přešla, ale než jsem stihla vzít do rukou dárek, táta mě zavolal k snídani.

„Dobrou chuť, Bello,“ popřál mi a s rudými tvářemi se dal do jídla. Napila jsem se mléka, ukousla si trochu cukroví a zmateně na něj hleděla.

„Tati, co se děje?“ zeptala jsem se a on sebou polekaně trhl. Zvedl hlavu, ale do očí se mi nepodíval.

„Jedeš dneska ke Cullenovým?“ položil mi otázku, na kterou stejně předem věděl odpověď. Kývla jsem hlavou a podívala se na něj tázavým pohledem.

„Budu mít návštěvu,“ přiznal a já zalapala po dechu. Táta má přítelkyni? Když jsem si uvědomila, že je to pravda, tak jsem se zvedla ze židle, přešla k němu a pevně ho objala. Byl z mého chování překvapený, ale objetí mi oplácel.

„Jsem moc ráda, že sis někoho našel,“ šeptla jsem a vrátila se na své místo. Dojedla jsem zbytek snídaně a dopila mléko. Netrpělivě jsem čekala u stromečku a poklepávala nohou o dřevěnou podlahu.

„No jo, vždyť už jdu,“ slyšela jsem tátu a poskočila radostí. Vzala jsem ho za ruku a podívala se směrem ke stromku. Každý rok měl řeč, kterou jsem měla ráda. Nenudila mě, spíš mě dojala.

„Tak, zlatíčko. Tohle jsou jedny z nejkrásnějších Vánoc, které jsem kdy zažil. Jsem šťastný a spokojený. Doufám, že tu spolu budeme ještě hodně dlouho, protože tě mám moc rád a nechci o tebe přijít,“ pověděl mi a políbil mě do vlasů. Usmála jsem se a políbila ho na tvář.

Seděla jsem mezi balicím papírem a dárky, které jsem dostala. Na krku mi visel řetízek s mým jménem, vedle mě leželo několik knih a v ruce jsem svírala ten nejdokonalejší svetr, jaká jsem kdy viděla.

„Děkuju, tati,“ zašeptala jsem snad po sté a usmála se. Taky se blýskl úsměvem s vějířky a na sobě mel košili, kterou jsem mu pořídila. Než jsem se nadála, před domem zatroubilo auto a já nedočkavě vyskočila na nohy. Dárky od táty jsem si položila na křeslo a pospíchala ke dveřím. Prudce jsem je otevřela a setkala se s jeho šťastným pohledem.

Za pár minut jsem stála v obýváku obklopena sedmi upíry a všechny pohledy se upíraly na mě. Nervózně jsem se ošívala, ale Edwardova ruka kolem mého pasu mě uklidňovala.

„Jsem šťastná, že jsme se tu zase všichni sešli. Nedokážu ani vyslovit, jak jsem spokojená, když vidím svého syna, jak je šťastný. Jsem ti moc vděčná, Bello,“ pronesla Esmé a rukou pokynula Emmettovi, aby rozdal dárky. Pohyboval se upíří rychlostí, takže během pár okamžiků byla vedle každého člena rodiny hromada dárků. Vyděšeně jsem hleděla na hromadu vedle sebe. Byla bezkonkurenčně největší.

Všechny dárky byly rozbaleny, jen jeden pořád ležel pod stromečkem. Zmateně jsem na něj hleděla, ale když se k němu Edward sklonil, usmála jsem se. Držel ho v ruce a díval se na něj.

„Bello, ještě mám pro tebe jeden dárek,“ pronesl a přešel ke mně. Klekl si na jedno koleno, natáhl ke mně ruku s malou modrou krabičkou a já zalapala po dechu.

„Lásko, miluji tě víc než svůj život. Nikdy jsem nepotkal někoho, jako jsi ty a jsem maximálně šťastný, že jsi se mnou. Prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?“ zeptal se a já se usmála. Otevřel krabičku a já uviděla zlatý prstýnek s velkým kamenem, který zářil na všechny strany.

„Ano,“ řekla jsem a nechala si na ruku navléct prsten. Sklonila jsem se k němu a políbila ho na rty. Když se odtáhl, usmál se a pohladil mě po tváři. Byla jsem šťastná a spokojená.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek O Vánocích se plní i ta nejtajnější přání: