Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Odpusť mi to

14.06.2010 (20:00) • Cullengirlka • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 3365×

POHLED BELLY:

Dnes to je přesně půl roku od toho, co mě opustil. Co mě zanechal v lese zničenou, na dně. Nemůžu mu to vyčítat. Zkrátka mě přestal milovat. Jak těžké pro něj muselo být říkat mi, že mě miluje? Proč si se mnou vůbec začínal? Byla jsem pro něj jen hračka? Na to se ptám sama sebe každý den mého smutného a přebývajícího života. Nikdy ho nepřestanu milovat.

Asi měsíc po tom, co mě opustil, jsem jela do La Push za mým starým kamarádem Jacobem Blackem. Chtěla jsem u něj najít útěchu. Tvrdě mě odmítnul. Vzpomínám si, jak to tenkrát celé bylo.

Bylo horké sobotní odpoledne a já se vydala zničená do La Push. Chtěla jsem tam najít útěchu. V dáli jsem spatřila Jacoba. Byl vyšší a vlasy měl ostříhané nakrátko. Jela jsem k němu mým nákladáčkem.

„Ahoj," zašeptala jsem.

„Co chceš?" zeptal se tvrdě. Jeho hlas mě vyděsil. Byl chladný a ostrý.

„Jen jsem tě chtěla navštívit," omluvila jsem se slabě.

„Zmizela ti pijavice, tak dolézáš za mnou?" zeptal se výsměšně.

„Omlouvám se, jestli ti to tolik vadí," odpověděla jsem slabě. Měla jsem na krajíčku.

„To si piš, že mi to vadí! Jdi si za svými páchnoucími pijavicemi," řekl. Otočil se a odešel. Slzy mi začali stékat po tváři. Nastartovala jsem auto a rozhodla se.

Pomalu jsem vyjela k útesům. Po cestě jsem brečela. Tolik to bolí. Je to jakoby mi někdo vyrval srdce a nechal tam jen prázdnou díru. Instinktivně jsem si objala rukou hruď. Začala jsem zhluboka dýchat a snažila se soustředit na cestu. Pomalu jsem dojížděla k útesům, tak jsem zastavila a vystoupila. Zbytek cesty jsem šla pěšky. Už jsem nevzlykala, ale slzy mi volně stékaly po tváři. Byla jsem už asi jen 5 metrů od okraje, tak jsem se rozběhla. Začalo pršet. Nechala jsem si déšť stékat po tváři. Stála jsem na samém okraji a usmála se. Zavřela jsem oči a zašeptala: "Miluju tě, Edwarde," a vrhla se do těch černých hlubin. Cítila jsem tvrdý náraz a poté následovaly sice menší, ale stejně bolestivé nárazy, jak si se mnou vlny hrály. Vykřikla jsem bolestí a tak mi unikl i ten poslední kyslík. Upadala jsem do nevědomí. Najednou mě něco táhlo ke břehu. Když jsem byla na pláži u útesů, otevřela jsem oči. Byl tam Charlie se Samem.

„Co se stalo?" vykřikl zmateně Charlie.

„Asi spadla z útesu... Nebo možná skočila. Od té doby, co jsem ji vytáhl, pořád dokola říká jméno Cullena," odpověděl tiše. Mně málem puklo srdce bolestí. Chtěla jsem zemřít a on mě zachránil. Dlouho jsem s nikým nemluvila.

Tím moje vzpomínka skončila. Ještě mockrát jsem se pokusila zabít, ale vždy mě někdo našel a zachránil. Ani když jsem potkala Laurenta a schválně si rozkousla ret, aby cítil krev. Našli ho vlkodlaci a zabili. Dnes jsem to chtěla zkusit po páté. Dva pokusy jsem, ale neudělala schválně. Ten první jsem se zamyslela a nějak vlezla pod jedoucí auto. Po druhé jsem scházela schody a upadla. Neměla jsem ovšem odvahu. Charlie byl už tak dost zničený. Chtěl mě poslat za Renée. Když se to stalo po třetí, začal vyhrožovat ústavem pro duševně choré. K ničemu mě však nemohl donutit, jelikož jsem byla plnoletá. Pevně jsem svírala žiletku, až jsem si rozřízla dlaň. Hodila jsem ji do umyvadla a pustila na ni vodu. Dnes to nemůžu udělat. Něco mi říkalo, že ne. Vyčistila jsem si ránu a zavázala obvazem. Před chvílí jsem se sprchovala, takže jsem si vyčistila jen zuby. Lehla jsem si na postel a šla spát. Zavřela jsem oči a upadla do říše snů. V mém případě nočních můr...

***

Zase jsem se probudila s křikem. Bylo to u mě už zvykem. Začala jsem brečet. Dneska bylo pondělí a musela jsem do školy. Vstala jsem a šla se osprchovat. Vyčistila jsem si zuby a šla ke skříni. Vzala jsem si první věci, které mi padly pod ruku. Vydala jsem se dolů. Měla jsem tam nachystanou snídani. Ani jsem se jí nedotkla. Poslední dobou jsem jedla jen občas. Moje kůže zbledla ještě víc a kruhy pod očima byly viditelné. Vzala jsem si bundu a klíče od auta. Vyjela jsem ke škole. Už asi čtyři měsíce se tu s nikým nebavím. Sice se snažili, ale já to odmítala. Vysedla jsem z náklaďáčku a šla do třídy. Sedla jsem si do lavice a tupě zírala ven. Učitelé se mě už ani nesnažili vyvolávat. Úkoly jsem nenosila a ze všech předmětů propadala. Moje nejlepší známka byla čtyřka. Po nekonečném utrpení šli všichni do jídelny. Sedla jsem si ke stolu, který byl nejdál. Sem tam jsem něco uždíbla, ale to nic nebylo. Se zvoněním jsem se zvedla a odešla na hodinu. Nikdo si mě už nevšímal. Jen sem, tam se na mě podívala Angela se smutkem a lítostí v očích.

Když jsem jela domů, spatřila jsem něco, čemu jsem nemohla uvěřit...

POHLED EDWARDA:

Od té doby co jsem jí opustil, jsem se cítil jako troska. Téměř jsem nechodil na lov, jen když to bylo nutné. S členy rodiny jsem se stýkal, co nejméně. Běhal jsem po světě a hledal Victorii. Chtěl jsem ji zničit. Běžel jsem po stopě až do Jižní Ameriky. Tam jsem stopu ztratil. Sedl jsem si ke stromu a opřel se o něj. Jak se mi stýská po mojí krásné Bell. Je to jakoby jsem ve Forks nechal srdce. Pořádně jsem nemohl dýchat. Hlavu jsem si opřel o kolena a těžce oddechoval. Jak bych si přál ještě jednou vidět její úsměv. Její nádherné vlasy a její hluboké čokoládové oči. Tolik mi chyběl tlukot jejího srdce a její červenání. Ještě jednou ochutnat její rty. Cítit její lahodnou květinovou vůni.

Rozhodl jsem se. Pojedu do Forks. Ještě jednou, naposled se na ní podívám. Potom jí nechám žít šťastný život. Bude mít děti a manžela. Při té představě mě bodlo u mého mrtvého srdce.

Vstal jsem a rozběhl se. Při běhu jsem chytil pár zvířat. Koupil jsem si nové oblečení a staré roztrhané vyhodil. Běžel jsem přes Seattle. Tam jsem zaslechl myšlenky Sama.

'Je to fakt zmetek! Jen tak ji opustil zlomenou. Myslel jsem, že na tohle nemá srdce ani upír!' pomyslel si. Bylo jasné, že myslí mě. Nenechal jsem se tím rozhodit a běžel jsem dál. Zastavil jsem se až před jejím domem. Svítilo se v koupelně. Vyskočil jsem na strom a podíval se, co dělá. Stála u zrcadla. Byla bledá, pohublá a smutná. Něco svírala v ruce. Najednou tu věc upustila do umyvadla a pustila na to vodu. Podíval jsem se na ni a viděl velkou řeznou ránu na dlani. Až teď jsem si všiml, co to upustila. Byla to žiletka! To se chtěla zabít? Ruku si obvazovala a vyčistila si zuby. Potom si šla lehnout. Díval jsem se na ní celou noc. Začalo se rozednívat. Za chvíli by měla vstávat do školy. Najednou začala křičet. S leknutím jsem se na ní podíval, co se děje. Spala, ale cukala se sebou. Najednou se probudila a rozbrečela se. Moc jsem to nechápal. Co se to s ní stalo? Vždy se usmívala. Nikdy ze spaní nekřičela. Šla do koupelny a já ji sledovat nechtěl. Čekal jsem, až vejde do pokoje. Když vešla, byla jen v ručníku a šla ke skříni. Seskočil jsem dolů a díval se směrem na kuchyň. Měla tam snídani. Když sešla dolů, s povzdechem vzala bundu a klíče. Čekal jsem, až odjede a rozběhl se ke škole. Když vystoupila, na nikoho se ani nepodívala. Jen šla do třídy.

'Chudák holka. Pořád se kvůli Edwardovi tak trápí. Snad se znovu nepokusí o sebevraždu,' přemýšlela Angela.

Ona se pokusila o sebevraždu? Tak proto je tak smutná. Pokud mě bude chtít, vrátím se k ní. Nedokážu se dívat, jak se kvůli mně zničila.

Přemýšlel jsem do konce školy a pak se rozběhl k jejímu domu. Její auto už bylo pryč. Stoupl jsem si na příjezdovou cestu a vyčkával. Za chvíli vyjela ze zatáčky. Když mě spatřila, rozbušilo se jí srdce. Slyšel jsem to i přes řev toho motoru. Stál jsem a vyčkával, dokud nezastavila vedle mě a nevystoupila...

POHLED CULLENGIRLKY:

Ta dívka a chlapec se dívali sobě do očí. Přestali vnímat okolí.

„Bello, je mi to tak líto. Lhal jsem ti. Miluju tě a nikdy nepřestanu. Chtěl jsem, abys měla šanci na normální spokojený život. Na místo toho jsem ti ho zničil. Odpustíš mi to?" zeptal se chlapec jménem Edward.

„Taky tě tolik miluju. Jistě že ti odpustím!" odpověděla. Rozběhla se k němu. Objala ho a on ji. Poprvé za 7 měsíců se usmála. Podívala se mu do očí a on jí. Políbili se. Nebylo třeba dalších slov. Vše si řekli v tomhle malém důkazu lásky. Rozhodli se spolu utéct. Utečou k jeho rodině. Budou navždy spolu. Sbalila si věci a napsala vzkaz pro svého otce:

'Odpusť mi to tati. Musela jsem pryč. Jdu tam, kde mi bude nejlíp. Slibuji, že se už nikdy nepokusím zabít. Prosím, nehledej mě. Nikdy mě nenajdeš. Miluju tě, tvá Bella.'

Položila ho na stůl v kuchyni a odešla. Za domem objala svého chlapce a on ji vzal do náruče. Rozběhl se a tiskl ji k sobě. Oba měli konečně pocit, že jsou zase celí. Už nikdy se neopustí.

POHLED ALICE:

Byla jsem právě na lovu, když jsem dostala vizi, že se Edward vrací i s Bellou. Rozběhla jsem se domů a zavolala všechny dolů.

„Co se děje Alice?" zeptala se Esme. Od té doby, co jsme opustili Bellu a Edward odešel, jsme už nebyli jako rodina.

„Mám pro vás dobrou zprávu," řekla jsem. Když jsem viděla jejich nechápavé obličeje, řekla jsem to narovinu.

„Vrací se Edward. Bere s sebou i Bellu," dořekla jsem. Najednou se všichni usmívali a objímali.

„Kdy tu budou?" zeptal se nedočkavě Emmett. Najednou jsme uslyšeli tlukoucí srdce.

„Právě teď," zašeptala jsem a ve dveřích se objevil Edward s Bellou. Oba byli šťastní. Usmívali se. I Jasper se po dlouhé době usmál.

„Vítej doma," usmála se Esme a objala ji.

THE END...

For (4)profil.cz - Originální obrázky a citáty na profil Lide.cz

Aukro.cz - Máte rádi nízké ceny? Kupte zde vše od 1kč!

Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi to: