Tato kraťoučká jednorázovka, původně drabble, je o Alici a Jasperovi, o jejich prvním setkání z pohledu Jazze. Vím, že tady již bylo napsáno několik povídek na stejné téma, ale i tak jsem usedla k počítači a pustila se do psaní.
Doufám, že se vám bude moje tvorba líbit a okomentujete ji.
PS: Nešetřete mě a kritizuje, vím, že nejsem žádný génius. :-)
03.09.2011 (21:00) • Danca11 • FanFiction jednodílné • komentováno 30× • zobrazeno 3646×
Ozvalo se hromové zahřmění a z nebe spadlo několik drobných kapiček vody. Přidal jsem do kroku a proplétal se dále uličkami. Nikde nebyla ani noha, všichni se schovávali před blízkou bouřkou. Lov se odkládá, povzdechl jsem si, když jsem dorazil na prázdné náměstíčko. Současně jsem ale byl rád. Alespoň dnes nebudu mít výčitky při pohledu do vyděšených očí své oběti. Dnes ne, ale jednou budu muset opět někoho zabít.
Zahnal jsem ty myšlenky a pohlédl na nebe. Déšť zesiloval a rozhodně už na zem nepadaly drobné kapičky. Spíše tlusté provazce studené vody. Chvíli jsem jen tak stál v dešti a nechal si vodu stékat po obličeji a krku, ale poté jsem se rozhlédl kolem. Z protějšího domu na mě nějaký mladý muž hleděl, jako bych se zbláznil, že sám stojím uprostřed náměstí a moknu.
Zatřásl jsem hlavou a z vlasů mi odlétla trocha vody. Poté jsem zamířil směrem k drobné zakouřené hospodě. Oči jsem měl černé, tudíž jsem mohl pobývat v přítomnosti lidí, aniž by v nich mé rudé oči budily podezření. Sice jsem v krku cítil nepříjemné škrábání, které by utišila pouze krev, ale i tak jsem otevřel dveře hospůdky.
Do nosu mě udeřil cigaretový a alkoholový odér, který spolehlivě kazil dokonalou vůni lidské krve, tepající v tepnách všech přítomných. Vešel jsem dovnitř a zaslechl tiché zaklapnutí dveří zasebou.
Další nádech mi ale přinesl nemilé překvapení. Ucítil jsem nasládlou vůni, která nemohla patřit nikomu jinému, než upírovi. Bojovat jsem nechtěl a vteřinu uvažoval o odchodu. Poté jsem se ale raději rozhodl dotyčného vyhledat.
Přejel jsem pohledem všechny lidi, sedící u stolů a hrající karty. Zarazil jsem se až při pohledu na záda dívky, sedící na barové stoličce.
Potichu si objednala pití. Její tichý zvonivý hlásek i křídově bledé odhalené paže byly důkazem, že mé podezření je správné.
Poté se plynule otočila směrem ke mně a velké černé oči se rozzářily. Rty roztáhla do krásného úsměvu a odhalila přitom dvě řady dokonale bílých zubů. Svou krásou mi připomínala vílu. Byla stejně drobná a křehká.
Půvabně seskočila ze stoličky a lehkým tanečním krokem se vydala ke mně. Obličej měla stále rozzářený kouzelným úsměvem, který by dokázal přimět mé mrtvé srdce opět k chodu. Krátké, střapaté, černé vlasy jí kolem obličeje tvořily jakousi svatozář a samotný obličej mě uchvátil. Nevím ani, co nejvíce. Velké, uhlově černé oči olemované záplavou dlouhých černých řas, ve kterých plály rozpustilé jiskřičky? Nebo snad její rysy a lehce vystouplé lícní kosti? Možná to byly rudé rty, stále v koutcích povytažené do milého úsměvu.
Přistoupila až ke mně, takže jsem plně cítil její omamnou nasládlou květinovou vůni, která mi okamžitě naplnila celý nos, a kterou bych mohl dýchat donekonečna a stejně bych se jí stále nenabažil, ale ani ji nedokázal určit.
„Nechal jsi mě dlouho čekat,“ oznámila mi tichým sopránkem a v očích jí vesele zajiskřilo.
Až nyní, když jsem překonal prvotní okouzlení, dokázal jsem se vcítit do jejích emocí. Jako první mě zaplavila vlna hřejivé radosti, která vyzařovala z každého jejího póru. Dále jsem ucítil drobnou úlevu a podobné okouzlení, které jsem nyní cítil já sám.
„Omlouvám se, slečno,“ odpověděl jsem stále ještě omámeně a sklonil hlavu, jak mi to kázalo dobré vychování, které mi matka již v dětství vštípila do hlavy.
Zaslechl jsem její zvonivý smích, který mě naprosto uchvátil. Zvednul jsem hlavu a pohlédl na ni.
Natáhla ke mně svou drobnou ruku - nabídka. Bez váhání jsem ji za ni chytil a palcem přejel po její hladké a hebké pokožce, která mě hřála v dlani.
„Jsem ráda, že se konečně setkáváme, Jaspere,“ usmála se na mě. Na vteřinku jsem se zarazil. Odkud zná mé jméno?
„Asi bys byl rád, kdybych ti to vysvětlila,“ pokračovala, když zahlédla v mých očích překvapení a možná i podezření.
„Ano,“ přitakal jsem s úsměvem.
„Dobře, ale vím o lepším místě.“ Zamířila ke dveřím a já šel poslušně za ní, věděl jsem, že to není žádná past. Něco takového by ona nedokázala. Byla na to příliš… nevinná. I když jsem ji znal ani ne minutu, bezmezně jsem jí věřil. Nechápal jsem, jak mohla jedna malá upírka tolik změnit mé chování a úplně pohřbít mou přirozenou podezíravost.
Ona byla jiná, než všechny ostatní dívky i upírky, které jsem potkal.
Ona není upír, ale anděl, problesklo mi hlavou, když mi věnovala další ze svých úsměvů.
Následující díl »
Autor: Danca11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Ona není upír, ale anděl :
Konečně po dlouhé době něco o Alici a Jasperovi.
Já je prostě zbožňuju. Nádhera, nemám slov. 
Nádherná povídka. Četla se úplně sama. Stále jen koukám a říkám - To už jsem na konci?
Nádhera!
Takhle nádherně plynulou a úžasnou povídku jsem dlouho nečetla :)
tohle bych mohla číst stokrát
Moc hezké!! Opravdu se ti to povedlo... Ale není ani divu, na co sáhneš, to se ti povede
Děkuji vám všem za úžasné komentáře a myslím, že v blízké budoucnsti napíšu pokračování. 
Úplne úžasné
aj keď to bolo krátke strašne ma to nadchlo a nútilo čítať ďalej a ďalej... 
Chcelo by to Ďalšie pokračovanie, bolo to naprosto úžasne a veľmi dobrá téma, Jasper a Alice
Moc krásné. jsi šikulka.
Mocinky krásná povídka!!
jéééééj peknučkéé
díl druhý:
Vyšli jsme ven ze dveří, tam se na mě vrhla a urvala mi hlavu. :-(
:D dělam si srandu.. je to pěkný.
To je sladké. Tuhle scénu úplně miluju. Krásně napsané!
krása, miluji ty dva, takže jsem si povídku musela přečíst a chtělo by to pokračování :))))) hodně štěstí
Krásné.
Strašne krásne,ale mohlo by to pokračovať ďalej
páni to bylo úžasné a nádherné
Úžasné, škoda že to nie je dlhšie. Moc by som chcela vedieť kam ho Alice viedla.
A ako prebiehal ich rozhovor.
Kráss, opravdu pěkně provedené, moc se mi to lbí Jasper je tu skvělej.
Prekrásne! Dokonale si vystihla Jasperovo premýšľanie, v živote som nevidela nikoho písať presnejšie pre jeho personu ako teba, vážne. Krásna poviedka, úplne skvelá, som rada, že si ju uverejnila. Je to a škoda, že je koniec... :/ Ale bolo to senzačné!
nádherně napsané, hlavně ty pocity.Škoda že to není na pokračování.Bylo by hezké sledovat jak to pokračuje dál.
Tenhle večer nějak nemám slov 
Ahoj Dančo! Možno si myslíš, že nie si génius, ale píšeš geniálne, to mi ver!
Potešilo by pokráčko.. 
To bylo naprosto dokonalé, krásné, úžasné, bombové, perfektní, procítěné, originální... Fakt mě to hrozně nadchlo. Na to, že to bylo tak krátké, to obsahovalo úplně všechno potřebné. Hrozně se mi líbila ta část, jak přemýšlel, co se mu na ní tak líbí... To bylo opravdu roztomilé a sladké. Tleskám. Pokud je to možné, tak i nohama 
Moc krásné
Jé, to bylo boží! Litovala jsem, že už je konec...
Bylo to krásně popsané, vážně. Škoda, že to nebylo delší, bylo to moc krásné... Píšeš úžasně!
Krása
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!