Další jednorázovka z naší soutěže Co by se stalo, kdyby ... Autorkou je KristenSwan a smrt je dosazena do děje poslední knihy - Rozbřesku. Příjemný pláč a nechte pro autorku komentář.
29.07.2009 (15:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3753×
Jedna trojice, vcházející do lesa se smála. Ani jeden z nich nebyl člověk a ani jeden z nich nebyl stejné rasy.
Vysoký a celkem pohledný muž měl snědou kůži, krátké černé vlasy a sálalo z něj horko, krotil jednu malou přenádhernou holčičku. Bylo jí tak něco kolem tří let, ale mluvila a chodila, nebo spíše se vznášela jako dospělý člověk. Na první pohled by si ji každý zamiloval.
Pak tu byla ještě jedna dívka. Byla velice krásná, s bledou kůží, s dlouhými hnědými vlasy a s nazlátlýma očima. Ta se jenom pobaveně dívala na malou holčičku jak dovádí s tím mužem.
Dívka s malou holčičkou mohly být sestry a ten vysoký snědý chlapec mohl být jejich přítel. Jenže takhle to rozhodně nebylo. Ta malá krásná holčička byla dcerou té krásné dívky a ten muž, tedy vlastně chlapec, bylo mu pouze 16, ale vypadal tak na 25 byl otisknut do té malé holčičky a její matku měl velice rád.
Asi nevíte co tu blábolím o otištění co? Tak já vám vše vysvětlím. Ta krásná dívka byla upírka a ještě jako člověk počala a donosila tu malou holčičku. Jmenovala se Bella a její dcera Renessmé. Pak ji museli proměnit, aby neumřela. Nessi byla poloupír. Srdce jí tlouklo,spíše se třepotalo. Byla na půl člověk a rostla velice rychle. Byl jí teprve něco přes měsíc a už vypadala na něco přes tři roky. A chlapec se jmenoval Jacob. Byl to vlkodlak a mohl se kdykoli přeměnit do podoby vlka. Je to zkrátka složité. A otisknutí je něco jako láska na první pohled. Když ji poprvé uvidíte je to jakoby vás něco pevně spoutalo řetězem a už ho nikdy nemohl odemknout. Jake by pro malou Nessi udělal první poslední.
Jakob s Nessi si hlasitě hráli a běhali po lese. Bella na ně hleděla s úsměvem na tváři. Byli na lovu a tak jim nechala chvilku pro sebe.
Bella :
Pobaveně jsem je sledovala a pak jsem se od nich odpojila. Doběhla jsem na kraj lesa. Tam jsem si ulovila malou srnu. Když v tom jsem zahlédla nějakou osobu. Nebyl to člověk, to rozhodně ne. Byla to upírka. Neznala jsem ji. Potichu jsem se narovnala a nechala na půl vypitou srnu ležet na zemi. Ta upírka tiše zavrčela a nakrčila se. Udělala jsem to samé.
Když v tom jsme zaslechly smích. Byla to moje malá Nessi. Ta upírka se podívala tím směrem. A pak zaběhla zpět do lesa. Rychle jsem vytáhla telefon a vytočila Edwardovo číslo. Ten mi ho zvedl po prvním zazvoněním. Všechno jsem mu vysvětlila. Řekl, že tu za chvíli bude. Tak jsem se rychle rozběhla za Ness a Jacobem.
Nessi :
Ulovila jsem si malého jelena a dopila jsem ho. Jacob si ulovil velkého jelena a pak jsme čekali na mámu. Ta se za chvíli přiřítila. Ne počkat! To není Máma!
Jake si té neznámé upírky všiml taky. Upírka ne mě vrhla vražedný pohled a už po mě chtěla skočit. Jake se na ní však vrhl a postavil se mezi nás. Zavrčeli na sebe. Já jsem měla velký strach a hlavně o Jaka. Jestli se mu něco stane…ne na to nemůžu myslet.
Jen o kolo sebe kroužili a vrčeli. Chtěla jsem něco udělat, ale Jake mě pokaždé odstrčil dozadu. Ta upírka těkala očima mezi mnou a Jakem. Na mě vrhala ty více vražedné.
Takhle kličkovali hodiny. Nebo to byly vteřiny? To spíš ale já měla taková strach.
Najednou jsme na louce nebyli sami. Přiběhla máma. Ta zavrčela a vykřikla.
„Néééé!“ a v očích hrůzu.
Ta upírka už nezaváhala a skočila po mém Jacobovi . Ten se po ní ohnal a začali se prát tělo na tělo. Já už to nevydržela a začala jsem plakat. Máma skočila na tu upírku a rvala jí z Jaka. Ta jí jen tvrdě odhodila a máma se skutálela a narazila o strom. Ten se zlomil a spadl těsně vedle Jaka a té upírky. Teda tak to vypadalo. Jenže Jake vykřikl bolestí. Pak jsem zpozorovala, že na Jakově ruce je ten strom. Máma si toho všimla dřív a už strom odvalila. Jeho ruka musela být, i přes jeho silné kosti rozdrcená.
Máma se zase vrhla na upírku ta jí klidně odhodila. Máma začínala být zoufalá. Já stále brečela a přes slzy už skoro neviděla. Ta upírka mu drtila další kosti a máma jí začala trhat na kusy. Pak tam přiběhl táta se zbytkem naší rodiny. Vrhli se na tu upírku a za chvíli byla mrtvá.
Rychle jsem běžela k Jakovi. Máma už tam byla a vzlykala. Táta ji obejmul a tišil tak její bolest. Jake z posledních sil začal mluvit
„Miluju tě Ness, buď statečná a šťastná.“ Říkal a těžce oddechoval.
„Né Jaku přestaň.“ Vykřikla jsem a hlas se mi zlomil. Byla jsem slepá skrz slzy.
„Bells postarejte se o ní dobře, ano?“
Ta ho jen okřikla a stále vzlykala…
Všichni ho obstoupili. Jake z posledních sil vzdychl a pak se jeho srdce navždy zastavilo. Moje srdce od té doby umřelo…Jake tu není už skoro 375 let a já stále nejsem schopna pohybu. Nehýbu se a mám ztuhlé kosti. Máma se s tím nikdy nesmířila a už se nikdy neusmála. Nesnažila se ani mě utěšit, všichni jsme se poddali své bolesti.
Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Osudový dotek - Rozbřesk:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!