- Oba motory vybuchly a my se snášíme ve smrtících spirálách k zemi.
- Počkal bych, až bychom byli blízko země, pořádně bych tě chytl, odkopl stěnu letadla a vyskočil. Pak bych s tebou běžel zpátky na místo nehody a tam bychom se potáceli jako dva největší šťastlivci na světě, kteří jediní přežili.
Hmm...
17.05.2011 (17:00) • Zombichlerka • FanFiction jednodílné • komentováno 43× • zobrazeno 4891×
„Edwarde, tohle rozhodně nebyl dobrý nápad,“ řekla jsem. Hlas se mi lehce třásl. Stejně tak celé tělo.
„Bell, jsou to jen normální turbulence…“
„Jasně,“ zamručela jsem. Edwardovu ruku jsem drtila ve své dlani a čelo jsem měla celé mokré. Nemohla jsem se ani pohnout. Ztuhle jsem zírala před sebe.
„Neboj. Nic se nestane…“ Edward vypadal naprosto klidný.
„Jo, tobě ne, ty jsi nesmrtelný, ale já… Ááá.“ Letadlo sebou škublo.
Edward mi zacpal pusu a omluvně se zahleděl na letušky, které se na mě ostře dívaly.
Všichni byli tak klidní! To letadlo sebou hází na všechny strany a oni…
„Tiše. To nic. Je to v pořádku. Je to naprosto normální…“ Edward mi otřel pot z čela a políbil mě na tvář. Uhladil mi vlasy. Choval se ke mně jako k děcku! Možná jsem byla trochu hysterická, ale…
„Já… promiň.“ Hlasitě a namáhavě jsem dýchala. Oknem nebylo nic vidět. Venku byla tma.
Vzpomněla jsem si, kdy jsem tak letěla naposledy…
„A jak to, že když jsem letěla s Alicí, nedělo se to?!“ vyjekla jsem.
Edward vzdychl a bezradně se rozhlédl. Ze stolu vzal sodovku a podal mi ji.
„Nechci!“ vypískla jsem a místo jeho ruky jsem začala drtit opěrku sedadla.
„Nechceš si… zdřímnout? Možná to zaspíš, hm?“
Edward se na mě usmál a oči mu jen zářily.
„Jak můžeš být tak… klidný? Co když umřeme? Teda, já umřu?!“
Za Edwardovými zády se objevila letuška a tvářila se přísně. Když se na ni Edward otočil, její obličej rozsvítil úsměv.
„Prosím, uklidněte si svou sestru, vyděsí nám cestující…“
„Je to moje přítelkyně a ano, nebojte se, dám to do pořádku…“
Odešla a spokojeně se usmívala.
„Káča blbá, my tady možná umřeme a ona… flirtuje!“
Letadlo sebou prudce škublo a já jsem znovu zaječela. Tentokrát mi Edward nezacpal pusu.
Trhla jsem hlavou na jeho stranu.
Díval se někam dozadu a oči měl vytřeštěné. Pomalu pohyboval rty a jeho pohled byl nepřítomný.
„Ed-Ed-Edwarde?“ vykoktala jsem ze sebe. Letadlo sebou kodrcalo, málem jsem si ukousla jazyk.
„Dě-ěje se ně-něco?“
Podíval se na mě a najednou měl odepnutý pás. Lidé kolem nás začli křičet. Zhasla všechna světla.
Otáčela jsem hlavu a snažila se zjistit, co se děje…
Kolem mého těla se objevilo něco tvrdého a studeného. Edward mě pevně objímal a něco mi šeptal. Nic jsem neslyšela, ani neviděla.
Všude ječeli lidé. Najednou jsem viděla ostře, jasně. Ze zavazadlového prostoru vypadávaly tašky… Spustily se dýchací masky a vesty… Nedošlo mi, proč tak ostře vidím, až když jsem uviděla tmavé nebe…
„Padáme!“ zaječela nějaká žena a pak se ozval brekot miminka. Měla jsem chuť na tu ženskou zařvat To sis všimla až teď?!, ale neměla jsem možnost.
Ucítila jsem závan větru.
„Edwarde, miluju tě.“
Vzduch prořízl hlasitý výbuch.
„Bello!“
Vytřeštila jsem oči do tmavé noci.
Vše bylo tak, jak mělo být. Edward ležel vedle mě a zmateně se na mě díval.
Zvedl ruku, kterou pěvně svíral tu mou a setřel mi pot z čela. Všude bylo ticho, nic se nehýbalo, žádné kodrcání…
V pokoji se ozýval jen můj zrychlený dech.
„Zlý sen?“
„Ano,“ vydechla jsem a padla zpět do polštářů.
Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Pád:
Originální, zajímavé. Ale souhlasím s Anizek, je škoda, že to byl jen sen. Ale je to zajímavé.
Moc pěkné, opravdu moc moc pěkné.
ale škoda, že to nebolo skutočné
pěkné, já nikdy neletěla a taky doufám, že nebudu, někdy mám podobné sny a nelíbí se mi
Moc hezký, ale mohla to bejt skutečnost.
Nádherný. Moc se mi to líbilo.
Fest dobré, paráááda
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!