Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pohádka na dobrou noc

23.11.2012 (19:00) • smile • FanFiction jednodílné • komentováno 22× • zobrazeno 4273×

„Tak jdeme spát, Renesmé," usmála jsem se na svoji holčičku a vedla ji do postele.

„Já ale ještě nechci spát," zlobila se Ness a snažila se vykroutit z mého sevření.

„Už je čas. Hrát si můžeš i zítra, máš na to celou věčnost," trvala jsem na svém. Kdyby to bylo podle ní, hrála by si, dokud by u toho neusnula, a to by mohlo s její výdrží trvat dost dlouho.

„No dobře," kapitulovala Nessie. Odvedla jsem ji do jejího pokojíku. Rychle skočila do postele a zachumlala se do peřiny.

„Dobrou noc," popřála jsem jí a chtěla odejít.

„Ne, mami, ještě nechoď," zaprosila Ness. Tomu pohledu jsem nemohla odolat. Posadila jsem se na postel a pohladila ji po jejích krásných bronzových vlasech, které mi vždy připomněly mého Edwarda.
Vzpomněla jsem si na svoje mládí, jak mi maminka vyprávěla pohádky, a tak jsem navrhla: „Co kdybych ti řekla nějakou pohádku?"

„Jupí, pohádka," zasmála se Nessie a nadšeně se zavrtěla.

„Dobrá, tak jakou vybereme tentokrát," popřemýšlela jsem nad pohádkami, které znám, až jsem se pro jednu rozhodla. Nejradši hned po Perníkové chaloupce.

„Pohádka o Červené Karkulce," uvedla jsem svoji vybranou pohádku. Renesmé se viditelně líbila.

„Byla, nebyla jedna holčička, které nikdo neřekl jinak, než Červená Karkulka, protože pořád nosila červený čepeček karkulku," začala jsem své vyprávění.

„To budu já," vložila se do mého příběhu Renesmé. Ačkoli se mi moc nechtělo měnit pohádku, řekla jsem si, že to takový problém nebude a že se alespoň bude Nessie víc líbit.

„Dobře, bude to Červená Karkulka Nessie," usmála jsem se na svoji holčičku a vyprávěla dál.

„Jednoho dne poslala maminka Karkulku, tedy Nessie, za babičkou. ,Renesmé, vezmi babičce tenhle košíček. Je nemocná a zesláblá a tenhle koláč s vínem jí udělá dobře. Jdi hezky po cestičce a neodbíhej, ještě bys v lese upadla a láhev by se rozbila.´
,Ano, maminko,´ řekla Nessie, vzala košíček a vydala se na cestu.
Babička bydlela v lese, tak půl hodiny od vesnice. Renesmé šla a šla a šla, až se do cesty postavil zlý vlk. Karkulka netušila, že jsou vlci podlí a zlí, a tak se s ním dala do řeči."

„Mami, to není pravda," ozvala se z ničeho nic Nessie.

„Co není pravda?" divila jsem se.

„Že jsou vlci zlí." Ach, mohla jsem tušit, že zlí vlci budou problém.

„Tohle ale není vlk jako Jacob, ale obyčejné zvíře," odporovala jsem, „a ti jsou na holčičky zlí."

„Dobře, tak povídej dál." A tak jsem povídala dál, ale ne na dlouho.

„Dobrý den, Renesmé. Kampak jdeš tak časně ráno?" Ani jsem to nedořekla a už se Nessie nadechovala k další otázce.

„To není normální vlk, ti přece neumí mluvit. To bude určitě Jacob. Mami, že ten vlk je Jacob?" Tahle změna se mi už ale nelíbila.

„Nemůže to být Jacob, ten přeci není podlý a zlý," odporovala jsem.

„Tak to bude hodný vlk Jacob," usmála se na mě.

„Jenže to by už nebyla pohádka o Červené Karkulce," vysvětlovala jsem Nessie, ale ta si nedala říct.

„Já tam chci Jacoba," nedala se Renesmé.

„To chceš, aby tě Jacob sežral?" Najednou se otevřely dveře a za nimi stála celá rodina. Všichni se tvářili vystrašeně a zároveň bojovně. Až na Edwarda, kterému cukaly koutky.

„Děje se něco?" zeptala jsem se, protože oni nic neříkali.

„My tě nedáme Nessie," zavrčela Rosalie. Nechápavě jsme se po sobě s Nessie podívaly.

„Oni si myslí, že tě, Nessie, chce Jacob sežrat, a tak jdou za tebe bojovat," řekl se smíchem Edward. Už jsem to pochopila. Asi reagovali na moje „to chceš, aby tě Jacob sežral?". Asi jsem byla moc hlasitá, no. A Edward četl určitě celou dobu Renesmé myšlenky, a proto měl ve všem jasno a tolik se bavil.

„My toho Jacoba roztrháme, jestli se tě jenom dotkne," vyhrožoval Emmett, až z toho začala Nessie natahovat. To už trochu Emmett přehnal.

„Edwarde, vysvětli jim to, prosím," požádala jsem Edwarda, aby toho nebyl nějaký problém, a začala jsem utěšovat Ness: „Neboj, nikdo mu nic neudělá. Věř mi." Přitáhla jsem si ji k sobě a hladila ji po vlasech. Po chvíli se Ness uklidnila a rodina prozřela.

„Bello, ty vyprávíš pohádku?" zeptal se Emmett. Přikývla jsem.

„Já ji chci taky slyšet," dožadoval se můj bráška.

„Nebuď jako malej," okřikla ho Rosalie, ačkoli mi připadalo, že by jí chtěla slyšet taky.
Jasper a Alice se na sebe podívali, nenápadně přikývli a šli se posadit na zem k posteli. Jasper se opřel o zeď, Alici se opřela vedle něj a položila hlavu na jeho rameno.

„Vidíš," urazil se Emmett, „oni poslouchat můžou a já ne." Tomu jsem se musela zasmát.

Rosalie nakonec kapitulovala: „Tak budeme poslouchat taky."

Než se kdokoli nadál, seděl Emmett přitulený k Jasperovi a svou hlavu si položil na Jasperovo rameno stejně jako Alice. Ta se na něj vražedně podívala a zasyčela: „Ten je můj."

A tak se Emmett kvůli své bezpečnosti přemístil na druhou stranu pokoje. K němu se připojila Rosalie. Sice kroutila hlavou ve smyslu - ach jo, co to zas Emmett vyvádí - ale na tváři měla lehký úsměv. I Carlisle a Esmé se přidali. Z vedlejší místnosti si přinesli židle, které si postavili těsně vedle sebe. Přece jenom reprezentovali dospělou část naší rodiny, tak nebudou sedět na zemi že.

Edward zůstal ve dveřích, ale po chvíli se zahleděl na Nessie, řekl tiché dobře a sedl si na druhou stranu postele, k Nessie. Všichni byli uvelebení a já mohla pokračovat.

„Opravdu tam musí být Jacob?" ujišťovala jsem se. Nessie přikývla.

„,Dobrý den, Renesmé. Kampak jdeš tak časně ráno?´" zopakovala jsem svoji poslední větu, „zeptal se vlk Jacob."

„,Jdu za babičkou Esmé s kouskem koláče a lahví vína. Je totiž nemocná,´ odpověděla Renesmé." Když už tam máme Renesmé a Jacoba, tak Esmé už nic nezkazí. Nad oslovením "babička Esmé" se na Esméině tváři objevil radostný a pyšný úsměv.

„No, a teď mi poraďte, jak to má pokračovat, když vlk nemůže Červenou Karkulku sníst."

„To je prosté," vzal si slovo Emmett. Nevypadalo to ale, že přijde s nějakým nápadem. Nikdo nic neříkal, až se ozvala Ness: „A jak se jednou Jacob na mě podíval, zamiloval se."

„To nám to pěkně komplikuješ," zasmál se Edward. Se smíchem jsem přikývla. A najednou mě napadlo pokračování.

„A tak spolu šli k babičce," pokračovala jsem," až Renesmé uviděla nádherné kytičky a povzdechla si: ,Kéž bych mohla babičce Esmé přinést tak krásné květiny. Maminka mi ale zakázala chodit mimo cestičky.´ A protože Jacob chtěl pro Ness vše, co jí na očích viděl, skočil do lesa a ty kytičky jí natrhal."

„Jenže najednou se na cestě objevila zlá ježibaba a unesla malou Renesmé," navázala Alice.

„Ne, ježibabu ne," protestoval Emmett, ale ostatní ho přehlučili. Alice se nedala rušit.

„A Jacob běžel a běžel, co mu tlapky stačily, až doběhl k malé perníkové chaloupce." Proč ne, pomyslela jsem si. Spojíme víc pohádek a Ness bude spokojená.

„Mezitím si ježibaba roztopila pec a vykrmovala Renesmé perníčky," vyprávěla jsem dál.

„Ukaž prstíček, jestli jsi už dost vykrmená," věrně napodoboval ježibabu Emmett. Všichni jsme se začali smát. Ten hlas byl přesný, jen ještě nos s bradavicí a černý klobouk. Už vím, co mu dám k Vánocům. Periferním viděním jsem zahlédla Alicin vztyčený palec a Edwardovo přikývnutí.

„Co je? Vždyť to tak má být," nechápal Emmett.

„Nech to být," odbyla ho Rosalie a sama pokračovala: „V tu dobu už byl Jacob u chaloupky. Otevřel dveře, popadl ježibabu a strčil jí do pece. Vysvobodil Nessie, posadil si ji na hřbet a spolu se šťastně vrátili do lesa a k babičce." Když Rosalie dokončila pohádku, Nessie se už zavíraly oči.

„Ale tohle není pořádná pohádka," stěžoval si Emmett, čímž pobudil Renesmé. Naštvaně jsem na něj zasyčela. Už spala a on ji probudil. Edward se jen plácl do čela a Alice měla výraz - já to věděla.

„Tak jak vypadá pořádná pohádka?" zeptala jsem se nevrle. Emmett se důležitě zamyslel a započal své vyprávění.

„Kdysi dávno, žila jedna holčička, která byla uvězněná ve věži, sama, hlídaná velikým strašlivým drakem. Jednoho dne se hrad rozezvučel skřípěním dveří. Holčička se zaradovala. Konečně ji někdo zachrání! Otevřely se dveře a v nich stál krásný indián. „Při slově „krásný" se Emmett ušklíbl, ale zachoval rys pohádkového „prince".

„,Přišel jsem tě odvézt ke králi,´ řekl indián. Holčička ani neprotestovala. Toužila jen po tom dostat se z té zaprášené věže. A tak se vydali na cestu ke králi."

„A kde jsem já?" vyptávala se značně naštvaně Nessie.

„Ty jsi ta holčička přeci," odpověděl jí Emmett a chtěl pokračovat.

„A Jacob je ten indián?" nedala se Ness.

„Dočkej času," odbyl ji Emmett a pokračoval, „šli a šli, až došli k staré chajdě. V ní žila stará babička. ,Dobrý muži,´ zavolala na indiána, ,přeházel bys mi hnůj? Jsem už stará a nezvládnu to co dřív.´ Indián byl ale pyšný a nechtěl se umazat, a tak ji jen odbyl. ,Jen počkej,´ zaslechl jen a už pokračovali s Renesmé v cestě. K večeru se utábořili u jezírka a tam i přespali. Jenže co se nestalo. Když se indián probudil a podíval se do jezírka uviděl místo sebe obrovského vlka."

„Je to Jacob," zaradovala se Ness. Emmett se usmál a pokračoval dál.

„Vlka to velice rozzlobilo, a tak naštvaně zavyl, čímž probudil Renesmé. Renesmé se vlka lekla a vykřikla. A jak se na ní vlk podíval, na první vlčí pohled se do Nessie zamiloval. Renesmé si brzy na vlka zvykla a tak spolu utekli do lesů a žili šťastně až do smrti," zakončil své vyprávění Emmett.

„Tak a jdeme spát," usmála jsem se na Nessie.

„Ne," dupla si Ness, „to nebyla správná pohádka. Jacob není jen začarovaný vlk a není pyšný."

„To si myslíš ty," zašeptal Jasper a tiše se zasmál.

„Tak já ti řeknu lepší. Tuhle si pamatuji jako jedinou. V mé době byla velmi známá," vložila se do toho Alice.

„Byla jedna holčička."

„Renesmé," doplnil se smíchem Renesmé.

„Ano, byla jedna holčička Renesmé, která žila se svou macechou a jejími dcerami, kde musela pořád uklízet. Jednoho dne odjely její nevlastní dcery a macecha na bál. Renesmé už ale měla uklízení dost a tak se rozhodla utéct. Posbírala si své věci a odešla ze stavení. Šla lesem a dalším lesem a dalším lesem, až narazila na malou chaloupku. Zaťukala na dvířka a otevřel jí malý trpaslík Emmett, který ji pozval dál. Od té doby bydlela Renesmé s trpaslíky, až jednoho dne přišel vlk v botách a zamiloval se do Nessie. Ta s ním odešla do jeho království a později měli i svatbu."

„Alice, jsi si jistá, že tohle je známá pohádka?" usmála jsem se na ni.

„Jistě, Bello, to je přeci Popelka." Tomu jsem se zasmála.

„Já bych řekla, že Popelka je trochu jinak, ale to je jedno. Nessie už musí spát."

„Já nejsem žádný trpaslík," ozval se najednou Emmett.

„To k tobě ale sedí," popíchla ho Alice.

„Strejdo, řekni ještě jednu pohádku," významně se podívala Nessie na Emmetta.

„Tak ještě tuhle. Kdysi dávno žila v jednom království krásná princezna," začal své vyprávění Emmett.

„Renesmé," tipovala Ness.

„Tentokrát ne," usmál se Emmett, „Teď je to Alice. Jednoho dne poslal princ Jasper z vedlejšího království princezně dva dary. Pyšná princezna je ale odmítla," zakroutil na Alice hlavou a pokračoval dál. Ta se jen ušklíbla.

„Princi Jasperovi se to ale nelíbilo, a tak se přestrojil za pasáčka vepřů a nechal se přijmout na zámek."

Tomu jsem se od srdce zasmála. Ta představa... Jasper jako pasáček vepřů. Jasper jen zavrčel.

„Před chlév si postavil kouzelný kotlík, ze kterého byly cítit vůně z každého kotlíku v království. Když šla princezna Alice s dvorními dámami kolem, ucítila vůně z kotlíku. Vyslala proto dámy, aby se zeptaly pasáčka, co ten kotlík stojí. Pasáček chtěl deset hubiček. Princezna na to přistoupila a dostala kotlík. Další den postavil Jasper před chlév hrací mlýnek. Když ho princezna zaslechla, poslala dvorní dámy, aby se zeptaly na cenu. Mlýnek stál sto hubiček. Princezna dala tedy pasáčkovi další hubičky, jenže to viděl pan král. Ten se moc zlobil a vykázal pasáčka ze zámku. Alice se ale pasáček zalíbil, a tak prosila tatínka, aby ho nevyháněl. V tu chvíli Jasper svlékl starý kabát a kalhoty a pod tím měl krásné šaty hodné prince. Král se slitoval a nechal Jaspera v zámku. Nakonec se Alice s Jasperem vzali a žili šťastně až do smrti. Zazvonil zvonec a pohádky je konec," dokončil svou pohádku Emmett.

„Tak pohádek jsi slyšela dost, Nessie, a teď spát," řekla jsem. A tak se Ness zachumlala do peřin a zavřela oči.
Pomalu jsme se chtěli vytratit, když vtom do pokojíku přišel Jacob.

„Nějaká upíří sešlost?" divil se.

„Co tu děláš?" divila jsem se já.

„Přišel jsem jako každé ráno," usmál se Jacob.

„Ráno?" podivila se Esmé. A opravdu. Už bylo ráno.

„Mami? Můžu si jít hrát?" zeptala se mě Ness. „Už je přeci ráno."

„A kdy budeš spát?"nadhodila jsem.

„Přeci zítra," zasmála se jako by to bylo úplně jasné.

„Tak běž," smířeně jsem se na ni usmála. Nemělo cenu držet ji v posteli.

Nessie se rychle převlékla a já se posadila v obýváku do křesla. Když Ness s Jacobem odcházeli, periferním viděním jsem zahlédla, jak si Nessie plácla s Emmettem. Tázavě jsem se podívala na Edwarda. Na chvíli se na ty dva zahleděl a pak si přisedl k mému křeslu.

„Chceš slyšet jejich myšlenky? Emmett: Dlužíš mi laskavost. Renesmé: Díky, strejdo. Jseš skvělej. Až nebudu zase chtít spát, dám ti vědět." Aha, tak oni se domluvili. Tak to ne. 

„Emmette, Renesmé," zakřičela jsem. Z venku se jen ozval vzdalující se smích.

„Žádné pohádky už nebudou!"

Shrnutí

Autor: smile (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pohádka na dobrou noc: