25.03.2010 (20:15) • VerunkAlice • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2631×
Pohádkový sen
Ležela jsem v posteli vedle Edwarda.
Edward si mě k sobě tiskl, ale náhle se začal rozplývat. Byla jsem zoufalá.
Co se to děje?
Ale on si mého zděšení nevšiml, jen se dál usmíval tím neodolatelným pokřiveným úsměvem.
On byl tak pohádkově, božsky krásný a úžasný, kdežto já jsem sice jako upírka zkrásněla, ale vedle něho jsem byla šereda a nic.
Stále se rozplýval, dokonce se začal vznášet. Vyděšeně jsem po něm natáhla ruce.
„Edwarde, co se to děje?“ ptala jsem se ho.
On neodpovídal, jen se usmíval.
Zmizel.
„Edwarde! Kde jsi?“ zoufale jsem volala. Pak jsem se i já dala do pohybu.
Náhle okolo mě začaly probíhat obrazy.
Viděla jsem Edwarda, Jacoba a Renesmé, Alici, Rose, Emmetta, Jaspera, Carlislea , Esmé, Charlieho, Renée a Phila. Viděla jsem Angelu, Bena, Erika, Mika, Jessicu, Lauren, Sama, Paula, Setha, Jarda, Quila a Embryho. Byl tam také James, Laurent, Victoria a Volturiovi.
Viděla jsem dům ve Phoenixu, malý domek ve Forks a matčin dům v Jacksonvillu. Viděla jsem také obrovský dům Cullenových a malý domeček, který patřil mně, Edwardovi a Renesmé.
Poznala jsem vlkodlaky z La Push i krvelačné karmínové duhovky Volturiových.
„To umírám, nebo proč mi před očima probíhá můj dosavadní život?“ zařvala jsem do obrazů.
Ticho.
„Bello! Bello!“ volal ženský hlas. Nebylo v něm hodně autority, ale i tak jsem pocítila nutkání otevřít oči.
Počkat, ještě před chvilkou jsem měla oči otevřené!
Zamrkala jsem a otevřela oči. Čekala jsem Esmé, Alici nebo dokonce Rosalii, ale rozhodně ne Renée.
„Mami? Co tady děláš?“ vyjekla jsem, ale můj hlas nezněl tak, jak jsem očekávala.
Očekávala jsem zvonivý hlas, který jsem získala po proměně.
„Co bych tu dělala, Bello? Jsme ve Phoenixu a ty musíš vstát, jinak nestihneš letadlo do Forks, za tátou.“
„Ale kde je Edward? Co Renesmé a Jacob?“
„Cože? O kom to mluvíš?“ divila se matka.
Po tváři mi začaly stékat hořké slzy zklamání a vzteku.
„Copak je holčičko?“ hladila mně maminka po vlasech.
„To nic,“ vykoktala jsem mezi vzlyky.
„Tak pojď!“ vyzvala mě a otřela mi slzy.
„Dobře,“ přikývla jsem.
Ona vstala a vyšla z mého pokoje. Jakmile se za ní zavřely dveře, tak jsem se opět dala do breku.
Celé to byl jenom sen. Ale bylo to tak dlouhé a opravdové. Byl to ten nejkrásnější sen ze všech.
Já po boku nesmrtelného a krásného Edwarda Cullena. Naše malá dcerka Renesmé, s kudrnami po Charliem, které měly barvu jako Edwardovy vlasy.
Jacob, můj nejlepší přítel. Vlkodlak z La Push. Dokonce ani spor mezi upíry a vlkodlaky nás nedokázal rozdělit.
A také všichni ostatní Cullenovi a vlkodlaci.
Ale počkat!
Co když to nebyl jen sen, mohla to být vize, jako měla Edwardova sestra Alice!
Bello, neblázni! Okřikla jsem se.
Rychle jsem se oblékla a utíkala snídat.
„Co, že máš tak naspěch?“ divil se Phil, kterého jsem málem porazila mezi dveřmi.
„To já jen tak, nechci aby mi to uletělo.“
Nasnídala jsem se. Poté jsme vzali moje kufry a vyjeli na letiště.
Dlouho jsem se s maminkou loučila. A pak, když už se mnou nemohli jít dál, tak jsem věděla, že je čas jít.
Šla jsem venku, ve Phoenixu bylo 29 stupňů a naposledy jsem jim zamávala.
Pak jsem nastoupila do letadla a dala Arizoně sbohem.
Autor: VerunkAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Pohádkový sen: