Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pokoj osudu

03.09.2011 (20:00) • KacenQaCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 57× • zobrazeno 7380×

Pokoj osudu

Prohlížel jsem si obsah své skříně s pozdviženým obočím a nestačil se divit. Během jednoho týdne mi Alice překopala celou skříň tak, že jsem ji nepoznával. Chmurně jsem si pročísl vlasy, z nichž spadlo pár kapiček na má bosá chodidla. S uvázaným ručníkem kolem pasu jsem vyšel ze šatny do pokoje, kde na mě na posteli čekaly tmavě modré džíny a černá košile, jež perfektně obepínala mé svaly.

V duchu jsem se zasmál a jen jsem nad svou malou sestrou protočil panenky. Shodil jsem ze sebe ručník a ladnými pohyby se oblékl. Pro jistotu jsem se navonil playboyem a zkontroloval jsem, že je vše, jak má být. Před zrcadlem jsem si na ruku dal gel a ležérně pročísl vlasy. Ze zrcadla na mě koukal mladý poloupír se zlatými duhovkami, které se měnily v černou tmu, jakmile jsem si vzpomněl, kam že to mám namířeno.

Naposledy jsem se na sebe usmál od zrcadla, hodil na sebe koženou bundu a vyšel z pokoje. Bylo lehce po osmé, a tak se většina rodiny věnovala svým věcem, až na jednoho člena – Emmetta. Udiveně jsem se zarazil v polovině kroku ke dveřím a zaujatě si jej prohlížel.

„Co je?“ vyštěkl na mě, když spatřil, jak jej pozoruji. Pokrčil jsem rameny a stále na něj hleděl. Pak jsem se potutelně usmál a usoudil, že pár slov s mladším bratrem by neuškodilo. Odměna za malou prácičku v hotelu počká, pomyslel jsem si chtivě. Posadil jsem se do křesla a letmo zavadil pohledem o obrazovku televize. Sport. Jaká to klasika.

„Jak to, že nejsi u Rosalie?“ zeptal jsem se, co mě tížilo na srdci a co zapříčinilo, že jsem se tady zdržel. Pokrčil rameny a stále mě ignoroval. Všiml jsem si, že něco není v pořádku, stále se ošíval a ovladačem nervózně poklepával o opěradlo sedačky. Možná, že mi to chtěl říct, ale nenašel tolik odvahy, aby se mi svěřil.

„Kam máš namířeno ty?“ vypálil na mě otázku takovým zahořklým tónem. Kysele jsem se na něj usmál a provokativně mrknul. Když sjel můj ohoz a přičichnul si ke mně, ohrnul nade mnou nos a nezatvářil se vesele.

„Zas jdeš za Marylin?“ Nebyla to otázka, nýbrž holé konstatování. Celá rodina věděla, že jsem ten nejslabší a zároveň nejsilnější článek rodiny, a tak jim bylo jedno, kde a s kým si užívám. Ne, že by mé zálety s vdanými ženami podporovali, ale nemohli mi nic zakazovat.

Usmál jsem se na něj, a tak odhalil dokonalý, upíří chrup. Emmett jen nechápavě zavrtěl hlavou a opět se věnoval televizi.

Nakonec jsem usoudil, že mě tady štěstí nečeká, a tak jsem vstal, abych se mohl vydat do hotelu, kde jsem měl sjednanou obchodní schůzku. Do Port Angeles to trvá hodinu, když na to šlápnu, budu tam za půl hodinky, pomyslel jsem si a tišil napnutý rozkrok, jakmile se mi vytasily vzpomínky na Maryliny červené vlasy, jež se jí linou v loknách po zádech. A na její svůdně plné rty, které mě vždy neudrží v pozici chladného svůdce. Nemluvě o jejích ňadrech, jež přesně pasovaly do dlaní.

Otočil jsem se na patě a nedočkavě se vydal do garáže, když se ozval Emmett: „Ty se budeš jednou divit, až tě manželé tvých četných milenek dostanou na kolena a napraví ti fasádu za to, že jim uspokojuješ manželky,“ vyrukoval nevrle a stále upíral pohled na běžící zápas na kanálu Sport Live. Když jsem nad tím přemítal, teoreticky to bylo možné, ale nebyl jsem to já, kdo za nimi lítal. To ony mi posílaly zprávy, volaly mi a prosily mne, abych se dostavil. A já samozřejmě souhlasil, proč bych si odepíral rozkoš, která mi byla přána?

„Nemyslím si,“ řekl jsem nakonec. „Kdyby o to stáli, udělali by to dávno,“ zažertoval jsem a bez dalších slov jsem se ztratil za dveřmi garáže. Když jsem nasedl do svého Astona, cítil jsem se znovu naplněný a nedočkavý, až tam budu. Ačkoli jsem Marylin viděl nedávno, už se mi po ní stýskalo. Po tom, jak se dožaduje pozornosti, po dotecích a polibcích. Nebyla v tom láska, nýbrž laškovné pobavení, které se nakonec zvrtlo v milostnou aférku v posteli. Nic neobvyklého.

Sobče! zakřičel na mě Emmett v myšlenkách, když vycítil, že jsem ještě tady a myslím na ni. Aha, tak tady odtud vítr vane, pomyslel jsem si pobaveně, Rosalie se zřejmě rozhodla začít s celibátem a Emmetta to položilo na lopatky! Jo, Emmette, to přeju hodně štěstí, dobíral jsem si jej v duchu a s nadšením a napnutými kalhoty jsem vyjel na hlavní silnici.

Prošel jsem prosklenými dveřmi, sundal si z očí brýle a rovnou zamířil k pultu, kde se na mě usmíval Steve. Už věděl, kam mám namířeno, a proto už z dálky se na mě šklebil.

„Dneska nějak pozdě, ne?“ rýpnul si a opřel se o lokty. Zpod brýlí jsem se na něj zamračil a přikývl. Věděl, že není radno si se mnou zahrávat. Za jeho diskrétnost jsem platil velice slušně. Když jsem to tak přepočítával, tak mě vdaná, sexuchtivá manželka stála více než zkušená lehká děva někde v baru. Když mi vyhověla a s jejím zacházením jsem byl nadmíru spokojen, vzal jsem ji do obchoďáku, kde si mohla vybrat, co chtěla.

Věděl jsem, že ženy se dají podplatit pouze penězi a nákupy.

Podal mi klíče a shovívavě se na mě usmál. „Pokoj 209, slečna Marylin by tam měla čekat,“ řekl s úsměvem a uklonil se. Jako pozornost podniku ke mně přiběhla slečna v uniformě a podala mi kbelík s ledem a šampaňským. Na ni jsem se usmál a na Steva se zamračil. Nahnul jsem se přes pult, až jsme se skoro dotýkali nosy.

„Pamatuj, že tě platím za tvoji diskrétnost, nikoli za nejapné poznámky,“ zasyčel jsem a propíchl jej rozzlobeným výrazem. V očích se mu objevil strach a bezmoc. S knedlíkem v krku přikývnul. Uvolnil si motýlka u krku a doprovodil mě k výtahu.

Než se za mnou zavřely dveře, podíval jsem se na něj a on na znamení pochopení mrkl.

„Jsem rád, že si rozumíme,“ řekl jsem pološeptem, než jsem zmizel za plechovými dveřmi. Červená čísla se na displeji měnila neuvěřitelnou rychlostí. Byl jsem nedočkavý a můj kamarád stejně tak. Pískal jsem si, podupával nohou, vyťukával hlasité staccato na stěny výtahu. Přál jsem si jen jedno – být co nejrychleji u Marylin v pokoji. Probírat se záplavou červených vlasů, cítit v rukou její hebkou kůži. Padat úžasem do podušek, jakmile se mi kolem pasu obtočí její bělostné údy, jež ve mně vzbuzují erotickou představu.

Dveře se otevřely a já jsem vyletěl z výtahu jako blesk. Zahnul jsem do pravého křídla hotelu a očima hledal moje osudové číslo, které mi dnes v noci mělo přinést mé zakázané ovoce.

Hledej, šmudlo, hledej! vysmíval se mi vnitřní hlásek, když jsem zoufalstvím třel zuby o sebe. Konečně jsem dorazil před dveře, na nichž byla cedulka s číslem 209. Koutky úst se mi rozšířily do velkého úsměvu. Zhluboka jsem se nadechnul, upravil si límeček košile a sáhl na kliku.

Nedočkavě jsem překročil práh pokoje a zavřel za sebou. V pokoji bylo šero, viděl jsem jen osvětlenou levou část postele. Světlo měsíce se vkrádalo přes balkonové sklo. Odložil jsem kbelík s ledem na stůl a stejně tak i klíče od pokoje. Do nosu mě udeřila neznámá vůně. Musím ale přiznat, že je příjemnější než ta minulá.

„Omlouvám se, že jdu pozdě. Měl jsem malé potíže doma, a tak jsem je musel vyřešit.“ Sundal jsem si boty a začal si rozepínat knoflíčky u košile. „Máš nový parfém? Voní nádherně,“ pronesl jsem do ticha. Marylin se v posteli zavrtěla. Spatřil jsem v té tmě pouze její šibalské oči, ve kterých plála vášeň a touha.

Stejně tak jako ve mně. Vzrušením jsem nedokázal ani mluvit. Už jsem na sobě měl jen kalhoty, které jsem začal nedočkavě rozepínat.

„Pojď už sem,“ řekla líbezným hlasem. „Stýskalo se mi. Bez tebe to tu byla dlouhá doba,“ zašeptala svůdně a shodila ze sebe deku. Červená clona mi zahalila vidění a já byl schopen vnímat pouze její bujné vnady a dokonalé křivky, jež budou za chvíli zkoumat mé ruce. Horlivě jsem začal přikyvovat, spodním prádlem jsem se neobtěžoval a rovnou se plížil k posteli.

Na nočním stolku jsem zahlédl pouta s peříčky. Moje mysl začala pracovat na plné obrátky a moje vzrušení se ještě zvětšovalo. Než jsem se stačil vzpamatovat, její hbité prsty se objevily u gumy trenek a stáhla mě k sobě do postele. Položila mě doprostřed postele a hladově se vrhla na mé rty. Nemohl jsem odporovat, byla tak něžná a zároveň dravá. Plenila má ústa jako slušná dáma, ale i v tomto polibku jsem jí byl celý oddaný.

„Ach…“ vzdychl jsem omámeně, když ze mě slezla a zatáhla závěsy u okna.

„Chceš to po tmě?“ zeptal jsem se vzrušeně a ona se na mě usmála.

„Jistěže,“ pronesla sladce. K posteli se blížila kočičí chůzí. Docela mě naladila, neměl jsem nic proti, kdyby dnes převzala iniciativu ona. Byl jsem tak natěšený a poblázněný touhou, že jsem vnímal jen ji. Ona byla středem mého vesmíru.

Když jsem na ni tak déle koukal, zdálo se mi, že se její postava vytvarovala. Měla plnější prsa, jež se vzrušeně dmula v upnutém korzetu, ploché bříško a dlouhé nohy. Byla k sežrání a já měl hlad!

„Netrap mě už, prosím,“ zaúpěl jsem nahlas a natáhl se po ní. Ona však uhnula a přiložila si ukazováček na rty, který si posléze skousla. Pane Bože, spílal jsem v duchu. Lehl jsem si zpět na postel a bedlivě ji sledoval. Obešla celou postel, vzala si pouta do rukou a vrátila se ke mně. Bez jakýchkoli námitek jsem se nechal připoutat k posteli.

Zatímco si hrála s pouty, já měl tak krásný výhled na její prsa. Dělily nás jen centimetry, abych se k ní přiblížil a políbil ji tam. Ona ale uhnula těsně předtím, než jsem tak stačil učinit.

„Zlobivý chlapec,“ pronesla laškovně a plácla mě přes vzrušený klín. Zavrčel jsem a sledoval, jak si smyslně olízla rty. Pomaličku se ke mně skláněla. Její vůně se mi vpila do všech pórů kůže, cítila jsem z ní energii, odhodlání, ale také pochybnosti a malé zaváhání, které hned zmizelo, jakmile jsem na ni začal dorážet.

Skousla mi spodní ret úst a začala si s nimi hrát. Byla to vášnivá spleť tance, při kterém jsme já i Marylin přerývaně dýchali. Přemístila se na můj krk, ochutnávala jej, hladila jej, laskala. Byl jsem smyslů zbavený, nemohl jsem se jí dotýkat. Nesměl jsem.

„Prosím, chci si taky sáhnout,“ zaprosil jsem. Záporně zakývala hlavou a sunula se rukou níž a níž, až se dostala k lemu trenek. Zvědavě jsem se na ni v té tmě zadíval a čekal jsem, co s nimi udělá. Nikdy takhle neotálela a nehrála si na dravou kočku, ale musel jsem přiznat, že se mi to líbilo.

„Žeru tě, zlato,“ vydal jsem ze sebe přidušeně, když ze mě trenky strhla. Se zaujetím se dívala na můj klín. Postřehl jsem v jejím pohledu překvapení, což mi udělalo jako muži velice dobře. Byl jsem na sebe pyšný a stejně tak i na to, jak si dneska užiju. Z nenadání jí v očích vzplály plameny a Marylin se odhodlala k riskantnímu činu. Začala mě líbat na hrudi, na bříšku, u pupku… chtěla pokračovat dál, ale to už jsem nevydržel.

Vší silou jsem začal rukama mlít, chtěl jsem se dostat z těch železných okovů, chtěl jsem být zas ten, kdo tu všechno řídí, ne se podřizovat. Zalomcoval jsem rukama, až praskly sloupy postele a pouta mi ze zápěstí spadla. Promnul jsem si zápěstí a vítězně se na ni usmál.

„Tak teď já, dračice,“ zavrčel jsem směrem k ní a překulil pod sebe. Neodolal jsem pohledu do jejího dekoltu, dotknul jsem se ho a políbil jej. Jaká to byla slast. Až se mi touhou přivřela víčka. Hbitými prsty jsem jí začal rozepínat korzet, a tak jsem odhalil její bujné křivky v celé kráse. Marylin se pode mnou zavrtěla a přitáhla si mě za zátylek k sobě. Hladově pila z mých úst jako člověk, jehož rty dlouho neokusily kapky vody.

„Nenech mě čekat.“ Měl jsem v úmyslu ji potrápit stejně tak jako ona mě, ale když jsem v jejím hlase slyšel prosbu, uvědomil jsem si, že já sám toužím po splynutí. Ubíral bych si jen pocit rozkoše, a to já nechci. Naposledy jsem jí skousl kůžičku na krku, než jsem hbitě pohnul, zbavil ji veškerého oblečení a učinil tak, jak si přála.

Když se mi její dlouhé nohy ovinuly kolem boků, ztuhnul jsem. Cítil jsem sice slast, ale nebyla to tatáž slast jako vždy. Byla něčím víc. Znamenala pro mě víc. Celým mým tělem vibrovala neovladatelná touha. Zaslepen vášní jsem se dožadoval více, a tak jsem své tempo zrychloval, až jsme oba vykřikli. Chtěl jsem zachytit každý její sten, uvěznil jsem její rty svými a kradl jí výkřiky přímo z úst.

Unaven, utěšen, spokojen a znaven jsem padl do peřin i s Marylin v náruči. Objal jsem ji v pase a přivinul si ji k sobě. Přičichnul jsem si k jejím vlasům a políbil ji na ouško.

„Byla jsi skvělá,“ zašeptal jsem sladce. Zavrtěla se v mé náruči a ještě více ke mně přilnula. Zahlédl jsem, jak se jí klíží oči. I já jsem potřeboval trochu odpočinku po tak velkém výkonu, který jsem předvedl. Byl jsem se sebou spokojený.

-          -

Sluneční paprsky mě hřály do obličeje a tím mě také probudily. Uvolnil jsem si jednu ruku a promnul jsem si oči. Cítil jsem se plný energie, byl jsem nabuzený a také jsem se cítil skvěle. Po tak dlouhé době jsem to zas byl já. A to jen díky Marylin a její divoké povaze.

Podíval jsem se jejím směrem a spatřil jsem hnědé kadeře, jak mi splývají po rameni. Neodolal jsem pohlazení její sněhové bílé kůže. Že by se přebarvila? napadlo mě, ale to jsem hned vyloučil. Marylin byla na své červené kadeře pyšná. Ztuhnul jsem a v krku se mi utvořil usedlý knedlík. Prsty mě svrběly a moje mysl se na kratičký moment zastavila.

Zavrtěla se a otočila se čelem ke mně. V tu ránu ve mně hrklo a zatemnilo se mi před očima. Nedívaly se na mě Maryliny zelené oči, nýbrž hnědooká panenka s naběhlými rty, alabastrovou pletí a něžnými rysy v obličeji.

Ve tváři měla vepsán šokovaný výraz stejně jako já. Vytřeštila na mě své čokoládové oči a odtáhla se co nejdál. Přikrývku si přitáhla až ke krku, div jsem měl šanci vidět jí do očí. Byla to ona. Smyslná žena z vášnivé noci, neboť její vůně mě nepříčetně dráždila v nosu.

Pane Bože, to se mi snad zdá! Kdo to je? Co tady dělám? Bello, dostala ses do pěkné kaše!“ slyšel jsem její zmatené myšlenky. Byla jako malé, bezbranné zvířátko, jež se bojí smrti. Celá se rozklepala.

„Kdo jste?“ zakoktala šeptem a podívala se mi do očí.

Takže jsem dnešní noc nestrávil s Marylin. Ta možná ještě teď někde čeká v posteli ve svůdném prádélku, natěšená na mě a naše hrátky. Dnešní noc se mnou probděla dívka jménem Bella. Pokřiveně jsem se usmál, pročísl si bronzové vrabčí hnízdo a podal jí ruku. Čas na představování.

„Edward Cullen, těší mě.“

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pokoj osudu: