Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pomstím tě, Jane! - 1. část

13.03.2011 (15:30) • Veubella • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2602×

Pohled Aleca

Už to bude pět let, co Aro zabil mou sestru. Připadá mi, jakoby to bylo včera.

Za těch pět let se toho moc nezměnilo. Jen mrcha Katherine je miláčkem Ara. A to ve všech směrech. Co pak tomu říká Sulpicia…

Aro mě už ani neposílá na výpravy. Jde jen Katherine a Felix. Už mě také nepotřebuje, ale to skoro nikoho z nás.

A před rokem nechal zabít Aftona.

Postupně se nás všech zbavuje. Myslím, že teď jsem na řadě já…

„Alecu, jseš tu? Nebo zase lítáš někde v oblacích?“ zeptal se Felix.

„Jo, jasně.“

„Tak už pojď, jdeme na lov, už se stmívá.“ Mrknul na mě.

„Jo, už jdu. Běž napřed, ještě něco musím vyřídit. Sejdeme se u Hlavní brány.“

„Jasně.“ Souhlasil s velkým úšklebkem a odběhl.

Když za Felixem zaklapli dveře, slezl jsem pomalu z okna a schoval deník. Ohh ano, já neohrožený Alec Volturi si píšu deník. Už pět let…

Ze skříně jsem si vzal plášť a šel k Hlavní bráně. Felix už tu netrpělivě čekal.

„Tak, kde jsi byl tak dlouho?“ Tázavě se na mě díval.

„Už jsem tu, tak můžeme vyrazit?“ vyštěkl jsem na něj.

Dneska nemám náladu na nějaké srandičky. Vlastně, kdy taky ano? Už pět let ne…

„Tak jdeme!“ Už se zase rozčiloval Felix.

Nejradši bych mu utrhl obě ruce, za to jak se chová ke Katherine. Jedině on se s ní baví, dokonce s ní nejednou flirtoval!

Sice mou sestru neměl skoro nikdo rád, ale truchlili za ni se mnou. A nechápali Ara, jak to mohl udělat.

Ale nejen kvůli tomu se s Katherine nikdo nebaví (teda kromě Felixe). Katherine je totiž podlá, manipulativní mrcha. Proto ji nikdo nemá rád.

Konečně mě Felix dostrkal až za brány hradu. Lov může začít…

Zašli jsme do postraní uličky vedle nějaké hospůdky. Linul se odtamtud alkohol. A slyšeli jsme dvě tlukoucí srdce…

V té postraní uličce se potáceli dva opilci. V okolí nebyla žádná živá duše, tak jsme se na ně vrhli.

Jejich krev byla výtečná, aspoň to tvrdil Felix, já už nijak nerozpoznávám dobrou krev od špatné. Nemám chuť se na někoho jen tak vrhnout, protože jeho krev mě k sobě vábí.

„Dáš si ještě?“ Zeptal se mě po chvíli Felix.

„Ne, už nemám chuť, jsem plnej. A ty?“

„Já bych si ještě dal, tak můžeš jít do hradu, já se ještě zdržím. Myslím, že musím ještě zneužít nějakou prostitutku v okolí,“ ušklíbl se Felix.

Vím, co tím myslel. Užít si s ní a pak ji vysát. To dělal vždy.

„Tak se sejdeme na hradě, užij si to,“ rychle jsem odpověděl, nečekal na jeho reakci a běžel do hradu.

Vešel jsem do svých pokojů, sundal si plášť a chtěl jsem si něco přečíst, než budu celou noc bloumat bezcílně po hradě.

Vtom jsem ale ucítil upíří pach. Nejsilněji zaváněl z mé ložnice… Že by se nějaká upírka spletla pokoj?  

„Ahoj, Alecu,“ ozvalo se z mé postele.

„Chelsea?“ Nemohl jsem věřit svým uším. Co dělá v mé posteli Chelsea?

Rozhodl jsem se, že rozsvítím. Zajímalo mě, co uvidím. Chelsea v krajkovém prádélku, rozvalená v mé posteli? Zajímavá představa…

Rozsvítil jsem.

Chelsea seděla na mé posteli, ve svém černém plášti a vypadala zoufale.

„Zabil Santiaga,“ jen tiše zašeptala.

To snad není možné! Proto to udělal, když jsme byli s Felixem na lovu. Byl to náš přítel…

A pro Chelsea byl jako bratr…

Měla ho moc ráda. Ne, nebyla to láska partnerská, ale měla ho ráda jako vlastního bratra a on ji jako svou sestru. Jako já s Jane.

Nic jsem na to neřekl, jen jsem pomalu přišel k posteli, sednul si k ní a objal ji.

Slova byla zbytečná… Plakala bez slz…

Přitáhl jsem si ji blíž k sobě. A ona mě mačkala ve svém objetí.

Po chvíli se ode mě trochu odtáhla a zadívala se mi do očí. Díval jsem se na ni, nikdy jsem nepostřehnul, jak je nádherná… Měla dlouhé hnědé vlnité vlasy po pás. Drobnou hubenou postavu a ty oči, ty mě uhranuly.

Byla okouzlující…

Pomalu jsem se k ní přibližoval, už byla mezi námi malá vzdálenost a ona se ke mně nahnula a naše rty splynuly v polibku.

Nevím, co to bylo, jestli vášeň, chtíč nebo bolest ze ztráty, která nás donutila dát se dohromady…

Líbal jsem ji stále vášnivěji, víc a víc jsem ji chtěl… Myslím, že ona na tom byla stejně…

Začali jsme ze sebe strhávat oblečení, ze kterého zbyly jen cáry. Potom jsem ji začal líbat po celém těle a ona jen slastí předla…

Po chvíli, při které jsme si spolu hráli, jsem spojil naše těla v jedno. Bylo to úžasné, milostný rej těl, nemohl jsem se jí nabažit a vypadalo to, že ona byla na tom stejně.

Poté se ozvalo sotva slyšitelné „křup“, kterého by si jiný všiml, ale my ne.

Rozpadla se totiž postel a my pokračovali na zemi. Vůbec nám to nevadilo. Vlastně to bylo vzrušující…

Až když začalo svítat, rozhodli jsme se, že by bylo moudré to ukončit. Chelsea totiž křičela slastí snad na celý hrad.

Lidské uši to nemohly zaslechnout, ale všichni upíři v hradě už asi věděli, proč nebyla Chelsea přes noc ve svých komnatách.

Šel jsem se obléknout, ale z jejích šatů nic nezůstalo. Půjčil jsem ji proto svou košili. Když jsem ji viděl, musel jsem se hodně ovládat, abych se na ni znovu nevrhl. Byla úžasná, když se procházela po pokoji jen v mé bílé košili a její vlnité vlasy jí splývaly až do pasu. Vypadala jako víla.

Pak, když otevřela okno a sedla si do něj. Nevydržel jsem to, přestal jsem se ovládat a znovu jsme se vášnivě milovali. Asi v poledne, (usoudil jsem podle slunce, které bylo přesně nad věží s hodinami), někdo zaťukal.

„Dále,“ řekl jsem, když se Chelsea šla schovat do koupelny.

Ve dveřích stál Felix a zubil se na mě.

„Tak co, užil sis?“ zeptal se mě a nedokázal potlačit smích.

Hrozivě jsem na něj zavrčel.

„Co potřebuješ?“ vyštěkl jsem na něj podrážděně. Může být rád, že má ještě všechny končetiny.

„Shání tě Aro. Teda tebe a Chelsea. Ale myslel jsem si, že by mohla být tady.“ Zakřenil se na mě a sjel pohledem k rozbité posteli.

„Jste to rozjeli ve velkém, ne?“ pochechtával se.

Měl jsem toho tak akorát dost! Mé hrozivé vrčení a Felixův rozjařený smích se rozléhal celým hradem, když jsem se rozhodl, že dneska mu ty všechny končetiny opravdu nezůstanou.

Pak, když jsem mu utrhl ruku, a on si třel pahýl a snažil si ji zase spojit s tělem, ptal se mě: „A to mam za co?“

Zuřivě jsem na něj zavrčel. A on raději ztichl.

„To máš ta tu svou nevymáchanou hubu,“ řekl jsem mu už s úsměvem na tváři.

Zatvářil se ukřivděně, ale nic neříkal.

„Vzkaž Arovi, že za chvíli přijdeme.“

„Nejsem žádnej posel!“

„Tak teď už jo,“ zasmál jsem se a pomalu odcházel do mých komnat.

Ještě jsem viděl Felixův naštvaný výraz, ale neřešil jsem to.

Když jsem přišel do ložnice, Chelsea už byla oblečená ve svých temně rudých šatech na ramínka. Nevidět ji nahou, myslel bych si, že nic lepšího než tyto šaty není.

„Co Felix chtěl?“ zeptala se mě.

„Prý nás volá Aro.“ Ušklíbl jsem se.

„Tak to bychom měli jít, aby náš vznešený pán Aro zbytečně nečekal. Mohl by také z toho čekání usnout.“

Vtipkovala. Byla krásná, když se smála.

A tak jsme vyšli…

Ještě jsem ji provokativně mezi dveřmi zašeptal do ucha: „Miluji tě!“

„Já tebe taky,“ řekla mi upřímně. V té chvíli bych přijal vše, co mě čeká. Za ní bych šel třeba i do pekla. Jenom proto, abych byl s ní.

Blížili jsme se k velkému sálu, ze kterého se ozýval hodně ostrý rozhovor.

Těsně u dveří jsem ji zašeptal: „Jsem tu s tebou, ať se děje, co se děje. Neopustím tě.“

Vděčně se na mě usmála a otevřela dveře.

Byli tu všichni, všichni už čekali jen na nás…

„Konečně jste dorazili Alecu a Chelsea!“ vykřikl radostně Aro.

„Alecu, můžeš jít ke mně, prosím?“ řekl Aro a podíval se na mě takovým tajemným pohledem, který jsem už bohužel dobře znal…

Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pomstím tě, Jane! - 1. část: