Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poprvé - Jak Emmett poprvé vyhrál sázku

11.11.2009 (09:00) • Odehnalka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3373×

Jak Emmett poprvé vyhrál sázku

Bylo takové to klasické jarní dopoledne, kdy znuděné děti seděly ve školách a učily se či matky nakupovaly jídlo do ledniček, pro chotě, syny a dcery. Obloha byla bez mráčků a sluneční paprsky si prorážely svou cestu i do hustého lesa poblíž Forks. V něm byl, lidským očím skryt záhadný, prosklený dům. Větší záhadou však byli tajemní lidé, kteří v něm žili. Lidé s perleťově bílou kůží a andělskými obličeji. Z domu se každou chvíli ozýval linoucí se smích. Jeho obyvatelé se zřejmě dobře bavili. Byla tu celá rodina – Carlisle, Esmé, Rosalie, Emmett, Jasper, Alice i Edward, Cullenovi. Hašteřili jeden druhého, ale nejvíce si to užíval (nám známý vtipálek) Emmett. Zkoušel zrovna na Edwarda, svého milujícího bratra, jeden z tisíců vtípků, které se mu do hlavy hrnuly nesvětelnou rychlostí – bylo-li to možné.

„Edwarde, tak co, kdy nám přivedeš ukázat tu svoji slečnu?“ ptal se dráždivě svého bratra, který s předstíraným zaujetím sledoval televizi. Odlepil oči od obrazovky a otočil hlavu na Emmetta.

„Nevím, “ Procedil skrze zuby.

„Snad se nebojíš, že by se dozvěděla, že ti táhne na stovku, nebo že bychom jí něco udělali?“Emmett dál nepřestávat provokovat, pokoušeje se napodobit hlas Edwardovy vyvolené.

„Emmette, nech toho, já tě varuji…“

„Nebo co?“

„Nemůžeš mi už dát pokoj?“otázal se Edward mladšího bratra. Zbytečně. Emmettovi se v tuhle chvíli hlavou honili podivné myšlenky, týkající se chuti lidské krve. Měli jediný účel – naštvat Edwarda.

„Bojíš se ji sem přivést?“ zeptal se pohrdlivě svého bratra. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

„Ještě je brzy. Navíc… Nechci ji moc rozrušovat. Ty taky neuděláš spoustu věcí, které dělat nechceš.“ Ani netušil, jak se toho Emmett chytne.

„Jako například?“ zeptal se dramaticky. Edward se zamyslel. Věděl, že jeho bratr byl schopný udělat cokoliv. Jednu věc by však nedokázal, nikdy za věčnost.

„Nedokážeš alespoň takové tři dny držet hubu,“ oznámil vítězoslavně Emmettovi.

„Vsadíme se?“ zeptal se, usmívající se Emmett.

„Dobře.“

„O co?“

„Když vyhraju, přestaneš si dělat vtípky na Bellin účet a když prohraju…“

„Necháš si od Alice nalakovat nehty na růžovo. Tahle sázka se mu líbila. Nemohl se dočkat, až se Edward tak znemožní.

„Ujednáno.“

„Platí.“

„A my jsme vaši svědci.“ Pronesla Esmé věčně.

„Co vy ta…“ Emmett ani nepostřehl, že se v obývacím pokoji shromáždila celá rodina.

„Takže Emmette 3! 2! 1! Mlč! A za tři dny přesně v 10: 27 a přibližně 14 sekund smíš promluvit. Drž se chlape!“ pronesl Carlisle s úsměvem a odešel pryč. Ostatní ho následovali, až na Edwarda. Ten se mu, jak Emmett věděl, bude snažit všelijak znepříjemnit. A Edward se činil.

„Tak co Emmette, jakpak se dneska máme? Nemáš chuť jít něco dělat? Třeba jít na lov? Jsi nějaký nemluvný…“Emmett jen nakvašeně přihlížel. Věděl, že nesmí ani muknout, chtěl-li porazit Edwarda.

„Ale no tak, řekni něco!“Emmett se jen přihlouple usmíval a poté na Edwarda ukázal zdviženou pěst. Otočil se na patě a odešel.

Třetí den ráno (do lakování nehtů zbývá 5 minut)

„Dej to pryč!“ zavrčel Edward a strčil do Emmettovy ruky. Tomu v ní zacinkaly dvě lahvičky, obsahující podivně, zářivě narůžovělou tekutinu. Na tváři se mu blyštil vítězoslavný úsměv. Po celé ty tři dny musel neustále poslouchat Edwardovo blebtání. Teď přišel na řadu on. V druhé ruce držel starodávné, nástěnné hodiny z dob Carlisleovi babičky. Držel je, jakoby nic nevážily, jako byly lehké, jako peříčko. Všemu tomu přihlížela Cullenovic rodina. Vteřiny odtikávaly a Edward se připravil na prohru. Netušil, že Emmett je schopný zajít tak daleko. Teď už mohl jen litovat. Tikot hodin se rozléhal po celém domě. Jestliže to Emmett vydržel do teď, už to nevzdá. Na to svého bratra znal, až moc dobře.

Tik – ťak, tik – ťak, tik – ťak, tik – ťak, tik – ťak,…

„Emmette, no tak…“ zkusil to Edward.

„Přeješ si něco, můj milovaný bratře?“ promluvil Emmett. Edwardova hlava vystřelila směrem k hodinám. Bylo pozdě. Emmettovi se na tváři objevil roztáhlý úsměv.

„Jdu na lov,“oznámil rodině. Otočil se a za přítomnosti zmatených pohledů rodiny, odešel.

„Jenom doufám, že mu tohle nezůstane,“ procedil skrze zatnuté zuby Edward.