Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poprvé - Jak Emmett ulovil svého prvního medvěda

28.11.2009 (10:52) • Odehnalka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3389×

Jak Emmett ulovil svého prvního medvěda

Emmettův pohled

Oheň, který stravoval mé tělo byl téměř nesnesitelný, ale pomalu a jistě opouštěl mé znavené údy, aby nakonec zmizel úplně. Tedy, nejdřív jsem si to myslel. Spalující žízeň v mém hrdle mě donutila svůj poznatek přehodnotit. Veškerý žár jakoby se stáhnul tam. Poprvé po třech dnech mě končetiny poslechly a já se posadil, abych zjistil, že nemám potuchy, kde jsem.

Poslední, co jsem si pamatoval byly sladké, voňavé blonďaté lokny anděla, který mě přišel odnést do nebe, když mě rozsápal ten pitomej obrovskej Medvídek Pů. Necítil jsem se zrovna normálně, ale že by to v nebi vypadalo stejně jako na zemi, mě mírně mátlo. Zvedl jsem se z postele, na které jsem předtím ležel a šel jsem se podívat z okna luxusního domu, ve kterém jsem byl. Čekal jsem, že bude stát alespoň na pěkném naducaném obláčku, ale kde nic, tu nic. Pod barákem se kymácely úplně tuctové stromy. Otočil jsem svůj pohled ke dveřím, protože se právě otevřeli a mezi futry stál pečlivě upravený blonďák, který na slunečním světle prostupujícím do místnosti oknem, zářil jako vánoční stromeček.

„Bože?“ Poškrábal jsem se zmateně na hlavě. Bůh byl ještě zmatenější než já, protože na mě zíral s pusou dokořán. Za ním se vynořil asi Svatý Petr nebo co to bylo a konečně můj anděl ještě s jedním dalším. Všichni na mě zírali se zmatenými obličeji, až na mě Petr vykulil oči a  začal se smát.

„Naše semetrika Rosalie anděl? Tak to je gól.“ Ukázal prstem směrem k tomu nádhernému stvoření a otočil se na mě.

„Buď si jistý chlape, že ráj na zemi je jedině tam, kde není, nebyla ani nebude ona.“ Zamrká na mě Petr a anděl jménem Rosalie mu dá jednu do žeber:„Idiote!“ Štěkne vztekle ta šťabajzna a mně poskočí srdce. Nadává tak sexy a... rajcovně... a Petr se znovu rozesměje.

„Upřímnou soustrast.“ Dostane ze sebe přerývaně a plácne boha po rameni: „Myslím, že by jsi mu to měl už vysvětlit a nechat ho pořádně poznat Rose dřív, než jeho myšlenky zničí mé psychické zdraví.“

A bůh si povzdychne a podívá se na mě.

„Co vysvětlit?“ Nakrčím zmateně obočí, protože mu se evidentně nejde vymáčknout, jak čerstvýmu beďaru.

„První věc, kterou by jsi měl vědět je, že tohle není nebe. Jsi pořád na zemi.“ Vycucnul ze sebe konečně tlumeným hlasem.

„Aha.“ Odvětím mu. „Když to není nebe, tak proč všichni svítíte jak světlušky?“ Zeptal jsem se zmateně a bůh, teda už jen blonďák, mě odvedl k zrcadlu v rohu místnosti, kterého jsem si předtím nevšiml. Zahleděl jsem se do tváře, v pořadí už páté žárovce v téhle místnosti, abych zjistil, že jí jsem já a blonďák pokračoval.

„V jedné věci jsi se ale nemýlil... ty... tvoje srdce... už nebije. Technicky jsi vlastně po smrti. Dá-li se to tak říci.“

Koukal jsem na nového Emmetta v zrcadle a představa, že je zombie se mi vůbec nezamlouvala. Radši jsem ji rychle zahnal a doufal, že to bude jinak.

Petr, kterého jsem viděl stát v zrcadle mírně zkřivil ústa a promluvil: „Tak trochu máš pravdu.“ Na chvíli se odmlčel a dodal: „My a teď už i ty, jsme bytosti, kterým lidé říkají upíři.“ A blonďatý anděl sklopil oči k podlaze. „Omlouvám se ti, já... je to moje vinna, to já jsem tě sem donesla a řekla Carlislovi, aby tě přeměnil... umíral jsi...“ A dívala se na mě, jakoby by mi právě vrazila dýku do srdce.

„Hmm... tak jo.“ Mrknul jsem na ni vesele, protože mé údajně mrtvé srdce její hlas naprosto probudil k životu. Ona nechtěla abych umřel? Znamená to, že jí na mě záleží?

„Hmm... tak jo?“ Zopakovala po mně šokovaně a já se otočil po té bandě mrtvol, ehm, pardon, nových kámošů. „Tak co budeme dělat teď? Půjdeme mi sehnat nějakou rakev nebo můžu dnes spát v té tvé.“ Mrknul jsem nakonec na Rose a ona se poprvé pousmála.

„Ne všechny mýty jsou pravdivé.“ Mrkla na mě na oplátku a já posmutněl, protože spát v tak těsném prostoru s někým takovým, by bylo vážně rajcovní.

„Já Jsem Rosalie, tenhle vedle mě, to je nejstarší panic na planetě zemi i v okolním vesmíru, chci říci Edward – můj skoro bratr a...“ začala představovat rodinu.

„Ha ha ha.“ Přerušil ji ten netykavka a mně došlo, že v téhle rodině to bude ještě zajímavé. Zatímco se ti dva pošťuchovali, blonďák se mi představil jako Carlisle a tu druhou ženu jako svoji manželku Esmé. Všichni byli vážně v pohodě a já si na hřbitovní atmosféru téhle téměř márnice, docela rychle zvykal...

Pohled Rosalie

Ten trouba se do mě nepřestane navážet... hádala jsem s tím nanicovatým klavíristou Edwardem a ten sexy kus chlapa zatím někam zmizel s Carlislem a Esmé. Jak mi to došlo, odstrčila jsem toho nadutce a vydala se najít to chutné čerstvé maso, které bylo protkané svaly jak vyšívaný kapesník. Abych pravdu řekla... takovýho... Macha jsem už pěkně dlouho neviděla. Vyšla jsem na chodbu a zaposlouchala se... Z ložnice o patro výš, konkrétně mé ložnice, se ozývalo hrozivé vrčení a já se vydala zděšeně po schodech nahoru, abych prozkoumala situaci.

„Ty jedna svině podlá hnusná, já ti dám.“ Ječel hlas zpoza dveří a já je rychle rozrazila.

„Ty IDIOTE!“ Zaječela jsem celá brunátná. Všude po pokoji se totiž válely chomáče vaty a ten novej kocour seděl na posteli a třímal v zubech hlavu mého plyšového medvídka...

„Sexy!“ Vypadla mu hlava médi z úst, když jsem zaječela a já si složila hlavu do rukou.

Ach jo...

A tak se stalo, že Emmett ulovil svého prvního medvěda.