Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Poslední boj - Zatmění

30.07.2009 (15:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2616×

Čekal jsem na Bellu na hranici, dnes má přijet. Konečně jsem zahlídl jeho stříbrné Volvo jak parkuje, celou dobu jsem přemítal jak Belle řeknu, že ji miluji. Nedočkavě jsem zatroubil. Bella vystoupila a přesedla do mého Rabitta „Ahoj Bells“ řekl jsem byl jsem šťastný, že je opět semnou. Jel jsem do La Push.

„Je ti dobře, Jaku?“ ptala se všimla si jak jsem unavený.

„Jsem jen unavený“ a na důkaz svých slov jsem zívl „Co chceš dneska dělat?“ zeptal jsem se.

Bella mne pozorovala „Prozatím zůstaňme u vás, motorky můžeme projet později.“

„Jasně jasně“ řekl jsem a zase zíval, to ne já nechci spát musím jí to říct ale jak? Zaparkoval jsem a šli jsme do našeho domu.

„Kde máš tátu?“ ptala se Bells

„Je u Clearwaterových. Od té doby co umřel Harry, tam tráví hodně času, Sue je osamělá,“  řekl jsem a sedl jsem si na gauč a udělal Bells místo. „ Ach to je milé. Chudák, Sue“ řekla „Jo… má trochu problémy“  zaváhal jsem  přece jen jsou vlkodlaci „s dětmi“ dopověděl jsem a přepínal jsem kanály.

„Co je s tebou, Jaku? Jsi jako zombie“ ptala se mě „Včera v noci jsem spal asi dvě hodiny, a předtím čtyři.“ Řekl jsem jí „Jsem vyčerpaný“

„Proč nespíš?“ ptala se. Ušklíbl jsem se.

„Sam si postavil hlavu. Těm tvým krvežížnivcům nevěří. Dva týdny už běhám dvojité směny a nikdo se mě ani nedotkl, ale on to stále nebere. Takže jsem na to teď sám.“ řekl jsem ji a pomalu jsem začal klimbat „Dvojité směny? To proto, že se snažíš hlídat kvůli mě? Jaku, to nejde, musíš se vyspat, mě se nic nestane.“ Řekla zapáleně, to mě potěšilo

„To nic není. Hele už jste zjistily kdo byl ve tvém pokoji? Je něco nového?“ ptal jsem se.

„Ne o tom, ehm, návštěvníkovy jsme nic nezjistily.“ Odpověděla mi jen na jednu otázku. „Pak budu na blízku“ řekl a zvřel jsem oči.

„Jaku…“ řekla Bella „Hele,to je to poslední co můžu dělat- nabídl jsem ti svoje věčné područí, pamatuješ. Jsem tvůj celoživotní otrok“ řekl jsem zapáleně, už mě tím štvala.

„Já nechci žádného otroka“ odsekla „Oči jsem měl pořád zavřené.

„A co chceš, Bello?“ ptal jsem se ač odpověď jsem tušil „Chci svého kamaráda Jacoba, a nechci ho polomrtvého nechci, aby přišel k úhoně v nějakém bezhlavém pokusu…“ To snad nemyslí vážně.

„Podívej se na to takhle, doufám, že můžu vystopovat upíra, kterého smím zabít, nebo ne?“ řekl jsem. Bella nereagovala kouknul jsem na ní „To byl vtip.“ Nic pořád zírala na televizi, „Takže máš nějaké zvláštní plány na příští týden? Končíš školu. Páni to je něco“ řekl jsem a doufal, že se dozvím víc, nechci aby se přeměnila mučí mě jen ta představa, bude mít na výběr.

„Žádný zvláštní plány nemám“ řekla a kladla na slovo zvláštní důraz,  a mě poskočilo srdce radostí, takže přeměna se zatím nekoná snad budu mít víc času ji získat. „No, budu muset na jít na večírek mého zakončení studia“ vydala podivný zvuk a já pochopil, že se jí tam nechce „Alice miluje slavnosti a pozvala na ten večer snad celé město . Bude to strašné.“

Usmál jsem se „Já pozvání nedostal  asi se urazím“ řekl jsem s úsměvem na rtech „Ber to jako pozvání, je to můj večírek, tak si snad můžu pozvat koho chci“ řekla.

„Díky,“ řekl jsem sarkasticky a zase zavřel oči „Přála bych si abys přišel. Alespoň by byla větší zábava, myslím tím pro mě,“ řekla.

„Jasně, jasně. To by bylo velmi moudré“ řekl jsem a usnul jako špalek.

Vzbudil jsem se a zmateně jsem se rozhlížel kolem sebe „Co je, co se děje?“ ptal jsem se.

„To jsem byla já, Jaku. Promiň, že jsem tě vzbudila“ otočil jsem se a uviděl ji.

„Bello?“ „Ahoj ospalče“ pozdravila mě, ježiši to jsem ale vůl. „Páni! Já jsem usnul? To je mi líto, jak dlouho jsem byl mimo?“ ptal jsem se a nadával jsem si do pitomců.

„Pár dílu kluků v akci. Přestala jsem je počítat“ řekla, sedl jsem si zpátky na gauč

„Ty jo, promiň mi to vážně,“ pohladila mě po vlasech a já se zavrtěl blahem. „Nic si nevyčítej, jsem ráda,že jsi se prospal,“ řekla zívl jsem a protáhl se

„Jsem poslední dobou k ničemu, není divu, že Billy je pořád pryč. Se mnou je taková nuda,“ řekl jsem.

„Mě je s tebou dobře“ ujistila mě.

„Pojďme ven potřebuji se projít nebo zase usnu,“ řekl jsem musím jí to říct, ale jak? Krucinál ta pitomá únava. „Jaku jsi si lehnout mě to nevadí. Zvolám Edwardovy aby pro mě přijel,“ prohledávala kapsy.

„Zatraceně, musím si půjčit váš telefon. Ten jeho jsem musela nechat v autě.“ Řekla a zvedala se.

„Ne!“ vykřikl jsem vzal jsem ji za ruku a táhl ji ven. „Zůstaň tady, býváš tu tak málo nemůžu uvěřit, že jsem vyplýtval tolik času.“  Venku bylo opravdu chladno, to mě probralo chvilku jsem ji tahal za ruku a přecházel jsem sem a tam „Jsem pitomec,“ zamumlal jsem si pro sebe.

„Co se děje, Jaku? Tak jsi usnul.“ Pokrčila rameny.

„Chtěl jsem s tebou mluvit, nemůžu tomu uvěřit.“ řekl jsem ji a v duchu jsi nedával.

„Tak mi to řekni teď“ vybídla mne Podíval jsem se na ni a cítil jak mi hoří tváře, uhnul jsem pohledem a kouknul k lesu, jak proboha jak ji mám říct, že ji miluji. Nádech, výdech, to zvládneš. „Hele, plánoval jsem to udělat trochu jinak.“ Řekl jsem ji a zasmál jsem se, sám sobě za svou hloupost. „Ve větším klidu, chtěl jsem si to pořádně promyslet, ale teď mi nezbývá čas“ Nervózně jsem se zasmál.

„O čem to mluvíš?“ ptala se mne zhluboka jsem se nadechl „Chci ti něco říct, a ty to už víš.. ale myslím, že bych to stejně měl říct nahlas. Aby v tom nebyli nejasnosti.“ Ta nejtěžší část byla přede mnou, Bella pustila mou ruku a dala si ruce pod prsa. Jasně jsem viděl, že nechce abych to řekl, ale já musel. Musela vědět, že má na výběr. Spaloval jsem ji pohledem.

„Jsem do tebe zamilovaný, Bello. Já tě miluji“ řekl jsem jistým hlasem, věděl jsem to. „A chci abys sis vybrala mne. Vím, že to tak necítíš ale musel jsem to říct abys věděla, že máš na výběr“

Bella se na mě dlouhou chvíli dívala v jejím pohledu se zračila zmatenost, „To ne.. Jaku… musím domů“ řekla nakonec, chytl jsem ji a přitáhl si ji k sobě. Díval jsem se ji do očí a prudce přitiskl své rty na její. Líbal jsem ji, zuřivě jsem se domáhal do jejich úst Ale žádná reakce. Byla jako socha, nakonec jsem to vzdal.

„Skončil jsi?“ zeptala se a v jejích očí jsem viděl vztek

„Jo“ řekl jsem a ona mě praštila, po pravdě, kdyby nevyjekla bolestí, tak si toho ani nevšimnu. „Auu,“ křikla a držela si ruku zmateně jsem se na ni podíval.

„Zlomila jsem si o tebe ruku“ zasyčela to mě rozesmálo.

„Mě nemůžeš ublížit,“ smál jsem se.

„Jaku to jsi neměl dělat, to bylo poprvé a naposledy!!“ řekla a naštvaně zasyčela, byla naprosto okouzlující. „

A když jsi o to sama řekneš?“ dráždil jsem ji, podívala se na mě a v očích pochybnosti.

„Když si o to řeknu, tak jo, ale to se nestane.“ Řekla jen jsem se usmál.

„Se vsadím, že jo,“ řekl jsem provokativně.

„Bolí mě ruka odvez mě domů“ řekla a pořád byla naštvaná, mrzelo mne, že se zranila, ale vrazit vlkodlakovy facku? To může napadnout jen Bells, jel jsem k ní domů, když jsem zaparkoval konečně začala vnímat.

„Proč jsi mě dovezl sem?“ ptala se překvapeně, to mě vytočilo, to říká domov u těch pijavicích?

„Tady  jsi doma“ řekl jsem „A bydlí tady nějaký doktor?“ ptala se sarkasticky, protočil jsem oči.

„Tak tě zavezu do nemocnice“ Bella zbledla „Ne díky“ a šla do domu, já za ní.

„Co to děláš?“ ptala se.

„Jdu na návštěvu“ řekl jsem šel jsem rovno za Charliem.

„Ahoj Bello, proboha co jsi to dělala?“ ptal se když si všiml otékající ruku.

„Praštila  jsem Jacoba“ řekla a šla do kuchyně.

„Proč?“ ptal se Charlie.

„Políbil  jsem ji,“ odpověděl jsem mu, na jeho tváři se rozšířil úsměv.

„Tak to jsi pašák, ač mě mrzí, že si ublížila“ řekl sedl jsem si k němu na gauč.

Bella volala Edwardovi: „Ahoj, mohl by jsi pro mě přijet?“

„Jo odvezl asi mám zlomenou ruku a chtěla bych, aby se na ni Carlisle podíva. Praštila jsem Jacoba, políbil mě.“

Charlie se ošil „Myslím, že by jsi měl už jít,“ řekl mi, já se ušklíbl „Myslím, že zůstanu,“ odpověděl jsem, bude to zajímavé, alespoň pijavice pochopí, že o ní budu bojovat.

Slyšel jsem auto a cítil jeho. A je to tu, pomyslel jsem si.

„Ukaž,“ řekl, když mu Bella otevřela dveře.

„Jsem na tebe hrdý, musela jsi do rány dát hodně síly,“ řekl a já měl co dělat abych na něj neskočil.

Edward se na mě podíval „Můžeš na chvilku?“ ptal se ale na odpověď nečekal vyšel s Bellou ven k jeho autu.

„Charlie jsem tu za chvilku“ řekl jsem mu jen se na mě obezřetně podíval a pokýval hlavou.

„Tak co chceš pijavice?“ zeptal jsem se ho.

„Ještě jednou ji přivezeš zraněnou, je mi jedno čí to byla chyba, tak ti utrhnu  tlapu. Ještě jednou ji políbíš, tak tě praštím já a to tě bude bolet.“ jen jsem se ušklíbl.

„A když bude sama chtít?“ ptal jsem se, Bella si jen znechuceně odfrkla, na Edwardově tváři přelétl stín bolesti, bylo to jen sekundu ale jasně to tam bylo.

„Když si o to řekne, tak prosím, jinak ti utrhnu hlavu. Jaku, budu o ní bojovat je moje,“  řekl  zapáleně a nastupoval do auta.

„Když myslíš,“ řekl jsem a šel za Charliem Bolelo mne vidět jak s ním odjíždí, snažil jsem se udržet v klidu ale ve mně to hrozně vřelo. Došel jsem do domu abych se rozloučil, potřeboval jsem být sám. Jakmile jsem odtamtud vypadl sedl jsem si do auta a jel domů. Doma nikdo nebyl, což m i vyhovovalo, na další hlídku jsem měl jít až za par hodin. To mi vyhovovalo, potřeboval jsem se uklidnit a hlavně přemýšlet. Jednu věc jsem věděl, ona mě miluje jen jsi to zatím neuvědomila. Podvědomě jsem tušil, že na něj nemám. Viděl jsem co jí udělal jeho odchod, sledovat ji jak se trápí mě strašně bolelo, nikdy jsem nepochopil proč odešel, a hlavně proč se vrátil. Vždyť jsou to jen oživlí kameni, jak něco nemrtvého dokáže cítil lásku? Tyto otázky mne trápily. Nechtěl jsem aby ji přeměnil, aby byla jako oni. Její srdce co již nikdy nebude tlouct, chladná, nebezpečná a jiná. To mě děsilo, nemohu tohle dopustit. Ani jsem se nenadál a byl čas na další hlídku

Přeměnil jsem se a běžel jsem na louku kde jsme se střídaly. „Jaku, je pravda, že tě Bella praštila?“ ptal se mne Embry. „Jo, praštila a zlomila jsi u toho ruku,“ poslal jsem mu.

„To je dobrý to musel být pohled k popukání,“ poslal mi, jen sem na  něj zavrčel, „to stačí, nemyslíš?“

„Brácha klídek, já to tak nemyslel. Co na to pijavice?“ Poslal jsem mu vzpomínku na něj. Embry jen pokýval hlavou. „Budeš to mít těžké, po pravdě ti moc šancí nedávám.“ A vzpomínal na Bellu když ji opustil, a po té co se vrátil. Musel jsem uznat, že má pravdu, jako kdyby se do něj otiskla, jen ta představa mě znechutila. Jasně, že to bude těžké ale já se nevzdám. Chci aby žila aby jí tlouklo srdce, aby to byla pořád ona, ta krásná, nemotorná pořád červenající se Bella. Sam mi přidělil okruh a já jsem hlídal, v hlavě pořád Bellu. Nechápal jsem ji jak mu mohla tak rychle odpustit, jak jen mohla zapomenout na ten půl rok, co neuvěřitelným způsobem trpěla? Běžel jsem do hor a najednou jsem ucítil upíří vůni. Nepřemýšlel jsem a okamžitě jsem sledoval stopu.

Běžel jsem po stopě a na louce jsem uviděl upíra podle pachu jsem ho neznal, něco nesl v ruce podle vůně to bylo Belly . Zavrčel jsem, co si to dovoluje krást její věci? Byl jsem naprosto rozzuřený, upír se na mě otočil, nakrčil nos a postavil se do bojové pozice. Kroužil jsem okolo něj a boj začal.

Skočil jsem na něj, zuby vyceněné, šel jsem mu po krku, upír uhnul a já dopadl na zem, minul jsem. Upír se k mě přihnal a skočil na mě, nebyl jsem dost rychlí cítil jsem jak na mě dopadl a roztříštil mi kost na hřbetě, bolestivě jsem zavil, v dálce jsem uslyšel odpověď, Sam a smečka mi šli na pomoc. Vyskočil jsem a opět začal kroužit. Sledoval jsem ho a snažil jsem najít jeho slabinu, zaútočil, jeho ruce mě uvěznily v jeho sevření kousl jsem ho do ruky a s hlasitým skřípotem mu utrhl paži, vztekle zavrčel, využil jsem šance a skočil mu po krku, teď takové štěstí neměl prokousl jsem mu hrdlo. Odhodil mě a zaútočil, jeho ruka mě chytla a ucítil jsem ostrou bolest, kousl mě.

Najednou jeho váha zmizela, ostatní dorazily a roztrhaly ho na kousky. Já jsem cítil agonii, v mém těle proudil upíří jed, umíral jsem.

Sam se přeměnil. „Jaku, vydrž, to bude dobrý, skus se proměni,t“ prosil mě, zkoušel jsem to, ale tělo mě neposlouchalo, bolestivě jsem zavýl podruhé. Vzal mě do náruče a běžel se mnou pryč z této proklaté louky. Věděl jsem, že mi nezbývá moc času jediné co jsem chtěl bylo vidět naposledy Bellu, Paul se přeměnil a řekl to Samovy. „Jistě, Jaku,ale je u pijavic“ řekl a ušklíbl se. Pokýval jsem hlavou na souhlas, to je přesně to co potřebuji, jak ironické, nakonec to jsem já kdo potřebuje Edwarda aby ji mohl přetlumočit moje sbohem. Doběhli jsme do Forks a běželi lesem ke Cullenům. Moje tělo hořelo, cítil jsem jak slábnu, teď ještě nemůžu umřít. Potřebuji se rozloučit s Bellou. Nedoběhli jsme ani po půli cesty před námi se tyčil Edward se zmučeným výrazem. To jsem nepochopil, měl by být rád, vždyť mu nebudu  překážet.

Edward se víc zachmuřil „Tak to není Jaku.“

Řekl Sam se na něj podíval. „Carlisle vás čeká, snad mu bude moct pomoci.“ Řekl a běžel s námi k nim domů, Na verandě stála Bella a když mě uviděla propukla v pláč. To bude ,dobrý Bello, budu v pořádku. Poslal jsem ji myšlenku, kterou jí Edward přetlumočil. V jeho hlasu jsem neslyšel ani stopu po nepřátelství, jen lítost? Edward se na mě podíval ale nic neříkal.

Moje bolesti byli čím dál vetší, vzaly mě dovnitř do patra kde čekal Carlisle Díval se na mě profesionálním pohledem, jeho ledové ruce mě zkoumali, nakonec našel kousanec.

Smutně zavrtěl  hlavou „Nebudu schopný mu pomoci, v jeho těle koluje upíří jed, umírá,“ řekl potichu, ale má smečka to slyšela, jako jeden muž zavyla, bylo to vití zármutku, bolesti a ztráty. Kdybych mohl tak budu plakat. Bella přiběhla v očích pochopení, sklonila se ke mně na mou srst dopadaly její slzy, byl jsem v agonii, chtěl jsem se přeměnit, abych ji mohl utřít slzy. Soustředil jsem se a nevnímal jsem bolest. Podařilo se mi změnit, Bella na mě šokovaně hleděla. Bylo mi jedno , že jsem nahý jen jsem ji sledoval.

„Jaku, co jsi to proboha prováděl, proč, jen proč?“ ptala se mě a zase propukla v pláč.

„Bello pššt, to bude v pořádku, aspoň se mě zbavíš,“ snažil jsem uvolnit atmosféru.

Zvedla hlavu, v očích neuvěřitelnou bolest a hněv. „Jaku ty pitomče, jsi normální? Ty umíráš a nic nebude v pořádku a ještě do toho máš blbý kecy.“ Objala mě.

„Promiň netrap se, vím ,že to nebude v pořádku ale nemusíš kvůli mně. Prosím, jen mi slib, že budeš šťastná.“  Řekl jsem a díval jsem se jí do očí.

„Jaku prosím, neopouštěj mě,“ prosila mě a ve mně se vše svíralo, bolest mě spalovala cítil jsem, že nemám čas.

„Už ji nikdy neopusť a postarej se o ni,“ poslal jsem Edwardovy myšlenku za vteřinu stál u mě.

„Neboj už nikdy bych to neudělal, postarám se o ni,“ řekl a chtěl odejít z pokoje

„Chtěl bych ji naposled políbit“ poslal jsem mu, otočil se smutně se na mě podíval

„Jaku, škoda, že jsme se nepoznaly za lepších okolností, dlužím ti hodně, ale na to se musíš zeptat jí,“ řekl a odešel z místnosti.

„Na co se mě máš zeptat?“ ptal se mě Bella.

„Zda mi věnuješ poslední polibek.“ Řekl jsem, jen se smutně usmála dívala se mi do očí.

„Miluji tě“ zašeptala a sklonila se její rty se jemně otřely o ty mé cítil jsem slanost z jejich slz. Její polibek se prohluboval, naše jazyky se proplétaly, nakonec se ode mě odtrhla. „Miluji tě“ zašeptal jsem, cítil jsem, že konec se neodvratitelně blíží. Projela mnou ochromující bolest….

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední boj - Zatmění: