Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pozvání

12.05.2011 (20:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2212×

Ben:

Po cestě k učebně fyziky jsem střídal rázný krok a ustrašené ploužení. V duchu jsem se střídavě proklínal, že jsem si to měl víc promyslet, a těšil se, že si s Angie promluvím, dokud mám v živé paměti Cullenova slova. Bez nich bych se k tomu totiž určitě neodhodlal.

Fyzika byla jediný předmět, který jsem měl s Angelou společný, a moje štěstí bylo, že navazoval na španělštinu. Později bych v sobě odvahu hledal daleko hůř.

Když jsem dorazil, Angie už seděla ve své lavici a svědomitě si připravovala pomůcky. Jeden uzlík mého zauzlovaného žaludku povolil – určitě se mi bude mluvit líp, když ten náš výškový rozdíl nebude vidět na první pohled. Vždycky mě znervózňoval a kromě mé plachosti mě právě těch šest palců, o které byla vyšší než já, nutilo držet se dál. Ona byla úžasná – krásná, milá, chytrá, soucitná… naprostý opak většiny holek tady.

Angela si všimla, že stojím u její lavice a tázavě vzhlédla. Když se mi podívala do tváře, ta její trochu zčervenala. Zahřálo mě u srdce, snad měli Cullenovi přece jen pravdu. Možná mám vážně šanci.

Zároveň mě ale její červenání dostalo do takového stavu, že než jsem stihl prohodit předem připravenou frázi na zahájení konverzace, vypadlo ze mě: „Moc ti to sluší, Angie.“

Začervenala se ještě víc a na okamžik sklopila své nádherné oči. A když je ke mně opět stydlivě zvedla, usmála se a pro mě přestalo existovat cokoli kromě toho úsměvu.

Jako ve snu jsem vnímal, že pohybuje rty, ale neslyšel jsem ani slovo. Trochu jsem se zamračil, tak jsem to nechtěl. Já její hlas poslouchal rád.

V Angeliných očích se objevily obavy a můj sluch zase začal fungovat. „Jsi v pořádku, Bene?“

„V nejlepším,“ vydechl jsem a využil jsem zvonění, abych se přesunul ke své lavici řadu za ní. Zhroutil jsem se na židli a snažil se vydýchat. Cítil jsem se, jako bych uběhl nejméně půlmaraton.

Proboha, co to se mnou je? Vždyť jsem měl všechno tak připravené… Proč jsem si na nic nevzpomněl? Je možné, abych takhle reagoval jen na její blízkost? Nechybělo moc a omdlel bych tam jak puberťačka na koncertě pop-idolu.

Zavrtěl jsem nad sebou hlavou a zachytil Angelin starostlivý pohled. Profesor už si sice začal nárokovat naši pozornost, ale Angela ústy naznačila otázku, jestli jsem v pořádku. Přikývl jsem a znovu se začervenal. Angela mi s nádherným úsměvem ukázala zvednutý palec a konečně se otočila, aby se věnovala výkladu.

Ať jsem dělal, co chtěl, na učivo jsem se soustředit nedokázal. Můj zrak od tabule, kde se profesor snažil vysvětlit princip pokusu, který budeme dělat příští hodinu, neustále zalétal k tmavým vlasům, staženým do culíku, jenž se kýval, kdykoli pohnula hlavou. Přál jsem si najít odvahu a vztek, které jsem cítil, když jsem na španělštině poslouchal Cullenovy. Chtěl jsem Angelu požádat, aby se mnou někam šla. Chtěl jsem mít možnost chytit ji za ruku, pohladit ji, procházet se s ní a chránit ji před tím namyšlencem Edwardem Cullenem, kterému se líbí, a kterému já nestojím ani za to, aby si zapamatoval mé jméno.

Přemýšlela jsem nad tím, jak Jessiku donutit, aby na Belle přestala vyzvídat. Litovala jsem ji – sama si nejspíš ještě nebyla jista, o co Edwardu Cullenovi jde, a musela čelit Jessičiným analýzám. Povzdechla jsem si. Na druhou stranu – ráda bych to podstoupila, kdybych měla mluvit či mlčet o sobě a Benovi.

Připravila jsem si knihy a dostala jsem neodbytný pocit, že se na mě někdo dívá. Zvedla jsem hlavu a nemohla jsem uvěřit svým očím. Já si ho snad přivolala. Ben stál nade mnou a usmíval se tím svým sladkým úsměvem, ze kterého se mi vždycky podlomily kolena. Vypadal, jako by váhal, co říct. Lichotka, která z něj posléze vypadla, mě přiměla změnit barvu o několik odstínů. Kdyby se točila reklama na západ slunce, já bych v tu chvíli byla ideální představitelka červánků.

„No… děkuju, Bene. Tobě to taky sluší.“

Chvilku jsem čekala, co řekne dál, ale on se jen díval a nutil mě červenat se víc a víc. Abych se aspoň trochu rozptýlila, zeptala jsem se na první, co mě napadlo. „Díval ses na ty laborky, co nás čekají? Bude to asi docela náročné…“

Ben vypadal, jako by mi nerozuměl ani slovo – vlastně vypadal trochu mimo, jen se díval – ani nemrkal, jako by nestál přede mnou, ale před nějakou filmovou hvězdou. Takhle se na mě ještě nikdo nedíval…, ale já taky k nikomu jinému nic takového necítila.

Přesto jsem se musela ujistit. „Jsi v pořádku, Bene?“

Jeho odpověď mě trošku, trošinku uklidnila, ale stejně jsem se neubránila ohlédnutí. Ben seděl v lavici za mnou a vypadal ohromeně. Když si všiml, že se na něj dívám, mé rty znovu rychle zformulovaly otázku, zda je v pořádku. Tentokrát se začervenal on a bylo to… dokonalé. Tak úžasný pocit jsem necítila. Byla jsem jista, že moje srdce se teď vznáší někde mezi hvězdami. Ben Cheney se kvůli mně červenal!

Profesorův výklad jsem vnímala jen půlkou mysli, druhá půlka mě upozorňovala na každičký zvuk, který jsem od Bena zaslechla. Dokázala jsem si do detailu představit, jak se sklání nad svým stolem, jak si podpírá bradu a čas od času si projede vlasy, když si něčím není jistý. Slyšela jsem, jak cosi vytáhl z tašky a pak zaškrábání propisky po papíře, když si něco zapsal.

Najednou jsem ucítila dotyk jeho prstů. Jak jsem poznala, že je to on a ne jeho spolusedící? No prostě poznala, způsobil mi mrazení po zádech…, a když jsem se překvapeně otočila, vstrčil mi do ruky malý čtvereček papíru a přidal kouzelný nejistý úsměv.

Mé rty se automaticky roztáhly – nedokázala jsem se na něj dívat a neusmívat se.

Otočila jsem se zpátky a rychle se rozhlédla, jestli si profesor našeho dopisování nevšiml, ten se však naštěstí dál věnoval zapisování čehosi na tabuli. Napjatá na nejvyšší míru jsem papír rozbalila a divila jsem se, že štěstí, které mě v ten okamžik zaplavilo, mě nevyneslo až ke stropu.

Nic dokonalejšího jsem v životě nečetla a ani číst nebudu. Pár jednoduchých slov, která pro mě znamenala všechno na světě. „Půjdeš se mnou na rande, Angie?“

On chce? On sebral odvahu! Miluju tě, Bene… jen to ještě nevíš!

♦ THE END ♦

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pozvání: