Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Přeměna Embryho

Jaký byl Embryho život předtím, než se přeměnil, a jak se cítil při přeměně?

Měl jsem zpoždění. Budík mi sice zazvonil, ale já se jako obvykle neobtěžoval ho vnímat. Zamáčkl jsem ho ještě v polospánku a ještě ho pro jistotu schoval pod polštář. Doopravdy mě vzbudil až zvonek u dveří. Quil je vážně kámoš. Ví o mé spavosti a jelikož se nechce ve škole nudit sám, stavuje se pro mě. Jen tak má jistotu, že opravdu dorazím. Máma chodí do práce na šestou, takže nemá, jak mě zkontrolovat. Je to docela výhoda, když se chci ulít.

Slyšel jsem ze spoda Quilovo nadávání: „Embry, jestli tu nebudeš do půlminuty, odcházím a napráskám tě třídnímu.“

Protočil jsem oči a křiknul z okna: „Dej mi dvě minuty, vyděrači.“

Natáhl jsem na sebe první triko, co mi přišlo pod ruku a málem jsem se na něm uškrtil. Sakra, co to je? Ještě před pár dny jsem ho bez problémů oblékl, ale teď jako by se srazilo. Mrknul jsem do zrcadla. Vážně jsem trochu přibral… teda hlavně svaly. A zřejmě jsem taky povyrostl. Ne, že bych měl něco proti. Aspoň už nebudu takový hubeňour a Quil si nebude moct tak dovolovat. Jediný problém momentálně představoval můj tenčící se šatník. Po chvíli hledání jsem našel triko, které jsem nenosil, protože máma netrefila velikost. Za normálních okolností na mě plandalo, teď mi ale padlo jako druhá kůže. Mělo sice krátký rukáv, ale nad tím jsem mávnul rukou. Stejně mi bylo pár posledních dní pořád horko. Všimla si toho už i máma a snažila se mi vnutit teploměr. To jsem ale odmítl s tím, že jinak mi nic není.

Když jsme přijeli před školu, sešli jsme se tam s Jakem. Právě taky zaparkoval. Nikdo z nás (přirozeně) neměl řidičák, ale nedělali jsme si s tím hlavu. Měli jsme takovou nepsanou dohodu, že řidičák po nás místní policisti nechtěli. Pokud nás chytli v něčem, na co jsme neměli papíry, osobně si nás přezkoušeli a pokud jsme prošli, nechali to být. Kvůli kusu papíru tady nikdo neprudil. Důležité byly schopnosti.

Naše trojka vyrazila ke škole, když se na druhé straně parkoviště objevila jiná trojice. Vyměnili jsme si s kluky pohled a naše tváře se jako jedna zkřivily v úšklebku. Rozuměli jsme si beze slov. Na Samovu bandu jsme byli všichni tři alergičtí. Já zdaleka nejvíc. Hráli si na poslední spravedlivé – dokonce si říkali Ochránci. Pcha! Chtěli prostě vládnout. Určovat pravidla, podle kterých měli ostatní žít. Nesnášel jsem je už z principu…

Šílené změny mé tělesné stavby pokračovaly. Vyrostl jsem během necelého měsíce minimálně o hlavu a moje tělo už dávno nevypadalo na čerstvých šestnáct. Byl jsem samý sval a patřičně jsem se jimi vytahoval před Jakem a Quilem. Myslím, že mi docela záviděli. Já se jim jenom smál. Vypadal jsem teď starší, což bylo super. Dokonce mi prošlo i koupit lístky na nepřístupný film. Propašoval jsem tam kluky těsně po začátku. V přítmí už věk nikdo nekontroloval.

Většinou hrůzných scén, pro které byl film nepřístupný, jsme se bavili. Připomínali jsme si ty nesmysly ještě po cestě domů. Quila Jake vyhodil doma, já se rozhodl frajeřit a dojít domů po svých. Vystoupil jsem u Jakeova domu. Bydleli jsme trochu stranou ostatních. Máma tu žila od mého narození…, no vlastně – narodil jsem se už tady, po té, co utekla od Makahů. Nikdy jsem z ní nedostal, proč to vůbec udělala. Místní lidé ale mají dlouhou paměť. Přijali nás mezi sebe, ale čas od času je z nich i tak cítit určitý odstup. Pořád jsme příslušníci jiného kmene.

Cesta domů vedla kolem prostranství, kde se scházela rada starších. Nikdo jiný k poradnímu ohni neměl přístup. Zasedali i dnes. Šel jsem ve stínu – tak, aby mě nezahlédli. Oheň mě ale přitahoval jako plamen můru. Nedokázal jsem z něj odtrhnout oči. Ke svému překvapení jsem spatřil mezi Jakeovým tátou a Harrym Clearwaterem Sama. To snad není možné, že ho vzali do rady?

Vzedmul se ve mně takový vztek, že jsem skoro nebyl  schopný dýchat. Dělaly se mi mžitky před očima a začal jsem se třást jako při zimnici. Chtěl jsem zmizet, ale nedokázal jsem se ani pohnout. Bylo mi naprosto příšerně. Nikdy v životě jsem se necítil tak jako teď. Vztek prostoupil celé mé tělo. Měl jsem pocit, jako bych byl balónek a někdo mě pořád nafukoval, ačkoli už jsem byl plný k prasknutí. A pak se to stalo. Vybuchl jsem!

Nebylo to zvlášť bolestivé, jen šokující. Padl jsem na čtyři a sklonil hlavu, jako bych měl každou chvíli zvracet. Spatřil jsem, že mé končetiny změnily tvar a byly pokryty šedou strstí, stejně jako celý zbytek mého těla. Chtěl vykřiknout hrůzou, ale místo výkřiku se ze mě vydralo zavytí. Můj vyděšený pohled padl na skupinku rokujících, kteří se ke mně jako jeden otočili, a spojil se se Samovým. Byl vmžiku na nohou a běžel ke mně. Sotva byl z dosahu ohně, shodil oblečení a s posledním skokem se přeměnil v obrovského černého vlka. Mou mysl okamžitě zaplavil hlas, který mě uklidňoval a vysvětloval.

Mé zděšení se na okamžik ještě vystupňovalo, ale hlas mi přikázal přestat jančit a já ho ke svému překvapení nemohl neposlechnout. Začal jsem vnímat, co říká a skutečně jsem se začal uklidňovat. Pravda, jakkoli šíleně zněla, mi aspoň dávala odpovědi na všechny ty divné věci, co se se mnou poslední dobou děly – tuhle přeměnu nevyjímaje.

Netrvalo dlouho a mou hlavu zaplavily další dva hlasy, servírující mi myšlenky, pocity a různé pohledy na dvojici vlků, stojících vedle sebe. Paul a Jared. Tak proto se spojili se Samem. Byli to vlkodlaci. Tak to je hustý! Žádný gang. Smečka!

Trvalo mi pár dní, než jsem se dokázal změnit zpátky a ovládnout natolik, abych při každé změně nálady nevybuchl. Sam byl naštěstí celou dobu se mnou. Být vlkodlakem bylo vážně cool. Byl jsem najednou tak rychlý a silný… Byl jsem skoro neúnavný. A byl jsem pyšný, že po pár dnech tréninku jsem dokázal kousnout Paula do ucha a zdrhnout tak rychle, že mi nestihl pocuchat ani chlup.

Byla tu ale jedna věc, která mezi nás vnášela nejistotu. Podle legend byli jen Quileuté schopni měnit se ve vlky. A pokud to byl fakt, padla jistota, že můj otec je Makah. Možná se tedy se svým drahým tatínkem denně potkávám a nevím o tom. A nebo tu mám sourozence. Třeba i přímo ve smečce. Měli bychom si s mámou konečně najít čas a pořádně si popovídat!

Jediné, co jsem nenáviděl, byla skutečnost, že jsme museli své přeměny tajit. Jasně, chápal jsem tu nutnost, ale znamenalo to, že se musím přestat bavit s Jakem a Quilem. Tak, jak jsem miloval být vlkem, nenáviděl jsem, že jim musím lhát. Viděl jsem bolest v jejich očích, když mě viděli odcházet se Samem. Slyšel jsem jejich šepot, že mě Sam dostal. Proboha, tak rád bych jim řekl, že se mýlí. Že jsme všichni uvažovali úplně špatně…

Moje přeměna všechny překvapila, ale podle toho, co říkal Sam, se k nám nejspíš brzy připojí aspoň Jake. Cullenovi – upíři, kteří tyhle změny odstartovali, jsou totiž pořád tady a je jich o dva víc než posledně. Musíme chránit hranici a náš kmen. Neporušíme smlouvu, kterou kdysi dohodli naši předkové, ale nehodláme jim bezmezně věřit. Budeme připraveni. Kdyby chtěli zaútočit, roztrháme je. Popravdě – už se těším!

A ještě víc na to, až bude naše trojka kamarádů zase pohromadě - v naší smečce. Jakeu, Quile, snad už brzy budeme výt spolu!!!

♦œTHE END♦

Vím, že o tuhle povídku byla žádána Christina, ale přesto... Přeměna Embryho mi přišla jako skvělý nápad, a tak jsem ji zkusila napsat.

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Přeměna Embryho:

Přidat komentář:

Nick:

Text: