Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Promiň, Alice

11.08.2010 (15:30) • LenicQa1996 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1615×

Vrátila jsem se domů kolem čtvrté večerní. Přišla jsem o šest hodin dřív, než jsem řekla Jasperovi. Šla jsem potichu, chtěla jsem ho překvapit. Vešla jsem do pokoje a v tom jsem uviděla Jaspera s nějakou upírkou, jak to dělají v naší posteli.

„Jaspere!" zařvala jsem. „Jak jsi mohl."

Otočila jsem se a rozběhla se pryč z domu. Nezavírala jsem za sebou ani dveře a utíkala jsem co nejrychleji, jak jsem mohla, ani jsem nevěděla, kam to vlastně běžím.

Zastavila jsem se před nějakým lesem a vešla do něj. Potřebovala jsem si všechno promyslet, ale jedno jsem si rozmýšlet nemusela a to bylo to, že Jaspera už nikdy vidět nechci. Začalo se stmívat a já jsem vyšla někde na louce.

Bylo to tam nádherné. Lehla jsem si do trávy a už o ničem nepřemýšlela, zavřela oči a usnula. Byla už tma, když jsem se probudila. Kolik mohlo být hodin, to jsem nevěděla. Vydala jsem se zpět domů za účelem sbalit si věci a odjet do Itálie a žít s Volturiovými ve Volteře. Aro mi to stejně vždycky nabízel. Došla jsem k našemu domu, všude byla už tma. Říkala jsem si, jestli je někdo vůbec doma.

Doma jsem šla rovnou do svého pokoje a do šatníku, kde jsem měla kufr. Do kufru jsem naházela oblečení a vyrazila jsem do garáže.

Než jsem odjela, nechala jsem vzkaz na rozloučenou.

Stálo v něm: Nebojte se o mě, budu v pořádku. Prosím, nehledejte mě. Mám vás všechny moc ráda! Alice

Dopis jsem položila na stůl v obývacím pokoji a odešla ven k autu. Ráno jsem dojela do Volterry a šla k Volturiovým. Přivítali mě s radostí a já byla ráda, že o mě Aro pořád stojí.

Po dvou měsících dorazil k Volturiovým Edward a ptal se na mě. Aro mu pověděl, že teď žiji s nimi a že mě má nechat na pokoji. Edward se nedal odbýt a poprosil Ara, aby mě zavolal, a já přišla. Edward mi řekl, že to Jaspera hrozně moc mrzí a že se to nikdy nestane.

Řekla jsem, že mi to je jedno, a ať mě nechá na pokoji. Ve skutečnosti mi to ale jedno nebylo.

Edward celý zoufalý, že mě nepřesvědčil, abych se vrátila, odešel.

Ani ne za dva dny mi přišel dopis od Jaspera. Nebylo tam ani nic moc k čtení jenom, že toho moc lituje a že mě bude vždycky milovat. Ta slova mě potěšila a rozveselila, ale nerozveselila mě natolik, abych se vrátila.

Seděla jsem zrovna na okně, když se to stalo.

Jasper přijel do Volterry v Edwardově Volvu, a když mě uviděl, usmál se. Usmála jsem se taky a on vešel do hradu. Ani ne za pět vteřin byl u mne nahoře.

Otočila jsem se a on mě obejmul. Než jsem stihla zamrkat očima, už se mi omlouval.

Odstrčila jsem ho a řekla, že mu odpouštím, ale domů se vrátím, až si to srovnám v hlavě.

Souhlasil a chystal se k odchodu, ale než odešel, řekl, že na mě počká. Klidně i deset let. Usmála jsem se a on odešel.

Den poté mě Aro zavolal a vyzvídal, co tady Jasper chtěl.

Řekla jsem mu, že chtěl se mnou mluvit a že se vrátím asi zpátky ke Cullenům. Ta představa se mu moc nezamlouvala a ihned mě začal hýčkat, jaká jsem hezká. To mě ale místo radosti naštvalo.

Řekla jsem, že odcházím, ať se mu to líbí, nebo ne. Sbalila jsem si věci a vydala se dolů k Arovi, abych mu poděkovala, že jsem tu směla zůstat. Aro se na mě podíval vážným výrazem a řekl, že se můžu vrátit kdykoli. Poděkovala jsem, ale řekla, že to nebude už potřeba, a odešla. Domů jsem dorazila brzy ráno, ale to nikomu nevadilo. Esme mě radostně objala, stejně tak i Bella a Rosalie.

Jako poslední se přiloudal Jasper a políbil mě na tvář a řekl, že už mě nikdy nepodvede. Usmála jsem se a dala mu pusu.

„Miluji tě," řekl mi a já mu to řekla také. Milovala jsem ho a to už nikdo nemohl změnit.

Autor: LenicQa1996 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Promiň, Alice: