Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » První rande Jess a Mika

05.05.2011 (20:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2222×

„Hej, Jess.“

Zatetelila jsem se blahem jako pokaždé, když jsem slyšela jeho hlas a otočila se. Mike stál sám a trochu nejistě se usmíval. „Říkal jsem si, co děláš dneska večer? Nešla bys někam… třeba na večeři?“

Jeho hlas byl čím dál tišší a nervóznější, ale to nebylo podstatné - já měla v tu chvíli hlavně co dělat, abych ho nechala domluvit. Pak jsem nadšeně vypískla. „Jasně, v kolik?“

Do koutku mysli jsem zatlačila informaci, že mám na dnešek domluvené nakupování s holkami. Ale co, ony to určitě pochopí. Zítra je taky den a tahle příležitost se nemusí opakovat.

Mike vypadal potěšený i zaskočený zároveň a trochu zadrhl. „No… já nevím. Co třeba v sedm? Vyzvednu tě?“ Konec nechal viset ve vzduchu tak, že vyzněl jako otázka spíš než oznámení.

S hlavou v oblacích jsem přisvědčila. „To bude skvělý. Znáš mou adresu?“

Hloupá otázka. Už u nás byl aspoň pětkrát, ale chtěla jsem mít jistotu. Mike přikývl. „Tak zatím.“

Otočil se, aby odešel ke svému autu na teď už dost vyprázdněném parkovišti, ale pak mu to přišlo asi málo, a tak se pootočil zpátky, na tváři trochu přihlouplý úsměv a přes rameno hodil. „Budu se těšit.“

Dívala jsem se, dokud skutečně neodešel a pak jsem se neubránila vítěznému gestu. „Jo!“

Moje pravačka zapumpovala ve výšce žaludku. Dočkala jsem se. Já a ne žádná Bella Swanová... Já s ním dneska večer půjdu na rande. Na naprosto dokonalé rande, o to už se postarám.

Zasnila jsem se, jak asi bude probíhat, probralo mě až výhružné zahřmění. Cesta domů mi trvala polovinu času co normálně. Musela jsem se připravit a hlavně… musela jsem zavolat všem kamarádkám.

A jako první jsem se rozhodla vytočit Bellino číslo. Litovala jsem trochu, že u ní v tu chvíli nestojím. Chtěla jsem vidět, jak se bude tvářit. Chtěla jsem, aby věděla, že jsem vyhrála!

„Ahoj, Bello. Omlouvám se, ale ty dnešní nákupy budeme muset přesunout na zítřek, nevadí ti to, že ne? Představ si, co se stalo. Mike mě pozval na večeři.“

Z Bellina hlasu zaznívalo nadšení, které mi ale neznělo moc upřímně. „Vážně? Tak to gratuluju.“

O co šlo? Za tu chvíli, co jsem Bellu znala, jsem věděla, že neumí lhát a teď to znělo, jakoby se za její radostí z mého štěstí skrývalo něco víc. Žárlila? Záviděla mi? Ale to by mi přece tak ochotně nedovolila, abych Mika pozvala na ples, ne? Že by v tom bylo něco jiného? Možná mi závidí, že já rande mám a ona ne… Anebo že by si uvědomila, jaká je Mike dobrá partie?

Nakonec jsem to hodila za hlavu a zavolala Lauren. Její nadšení okořeněné kapkou jedu čiré závisti jsem čekala a potěšilo mě. Začaly jsme řešit, co si vezmu na sebe a jak bych se k Mikovi měla chovat. Kam vůbec půjdeme? Mám si vzít něco sexy, nebo radši nóbl? Musím přijít na absolutně dokonalou kombinaci.

* * *

Když se dole zval zvonek, mrkla jsem na hodinky. Mike byl přesný. Usmála jsem se na svůj odraz, zkusila na sebe svůdně našpulit lehce nalíčené rty a rychle naposledy překontrolovala, že je vše na svém místě. Slyšela jsem zespoda, jak se Mike baví s mámou a rozhodla jsem se ho vysvobodit. V rychlosti jsem se nazula do lodiček na zabijácky vysokém podpatku, které mi dělaly nekonečné nohy (při své výšce jsem si mohla dovolit sebevyšší), popadla jsem kabelku a mrkla do ní, jestli mám peněženku, klíče, kapesníčky a tu nejdůležitější věc - lesk na rty.

Vyšla jsem ven a s uspokojením si uvědomila, že se mi hodiny strávené v tanečních vyplatily. Díky nim jsem neměla s vysokými podpatky problém. Když jsem jimi zaklapala nahoře nad schody, Mike se ke mně otočil. Viděla jsem, jak se mu překvapením a obdivem rozšířily oči a můj úsměv se ještě roztáhl. Přidal mi tím na sebejistotě, a tak jsem dolů ze schodů málem ztančila.

Mike se zatím ještě nevzpamatoval natolik, aby byl schopný vykoktat aspoň pozdrav, a tak jsem se slova chopila já. „Ahoj, Miku.“

Vzala jsem si z věšáku bundu a zároveň jsem se otočila na mamku. „Jdeme, mami. Přijdu včas.“

Než stihla mamka zareagovat, probudil se Mike. „Přivezu ji v pořádku, paní Stanleyová.“

Otevřel mi dveře a já, překvapená jeho gentlemanským gestem (mimochodem zřejmě odkoukaným – nejspíš od Cullenových), prošla ven. Mike šel hned za mnou. Mamka se za námi ještě vyklonila, aby nám zamávala a mně potají ukázala, že mi drží palce. „Hezky se bavte, děti.“

Protočila jsem oči - sakra, tohle si mohla odpustit -, ale dušička se mi zatetelila. Mamka byla moje nejlepší kamarádka – i když někdy byla trochu out, snažila se jít s dobou a já se jí mohla svěřit úplně s čímkoli. Věděla, jak moc pro mě dnešní večer znamená a přála mi to. Doufala jsem, že až se vrátím domů, budu jí moct vyprávět o nejdokonalejším rande, které si holka může přát.

Mike si zapnul pás, položil ruku na volant a sáhl na klíčky, aby nastartoval, ale pak si to rozmyslel. Otočil se na mě a s úsměvem a lehkým ruměncem ve tváři mi zalichotil. „Promiň, Jess, ani jsem tě ještě nepozdravil... A moc ti to sluší.“

Věnoval mi takový pohled, že teď byla s červenáním řada na mně. Ačkoli se mi nitro chvělo radostí a v žaludku mě lechtali motýlci, pokusila jsem se zachovat zdání suverénnosti. „Díky, tobě to taky sluší, Miku.“

Nebyla jsem si jista, jak moc se mi to povedlo, ale Mike se usmál a začal se věnovat řízení. Po chvilce ticha jsem nadhodila otázku, která mě odpoledne pěkně zaměstnala. „Kam vlastně jedeme?“

Mike zrozpačitěl. „Myslel jsem, že bychom zašli do Pacificské pizzerie.“

Že mě to nenapadlo. Který kluk by nesáhl po tom nejjednodušším, že? Ale vlastně se mi docela ulevilo. Jediná pizzerie ve Forks – bylo tam příjemně a pro zamilované párky tam měli připraveno pár malých boxů, které zajišťovaly soukromí. Známé prostředí je na první schůzce možná lepší. Už takhle jsem byla nervózní, abych něco nepokazila. Druhou příležitost taky nemusím dostat.

Postarší servírka nás s vědoucím úsměvem zavedla do jednoho z boxíků stranou všech a zapálila nám na stole svíčku ještě dřív, než jsme se stihli pořádně usadit. Rozpačitě jsme se nasunuli každý na jednu stranu a vzali si jídelní lístky, které nám v mžiku přistály na stole. Víc než jeho obsah jsem ale vnímala Mikovu blízkost. S údivem jsem si uvědomila, jak jiné to tentokrát je. Kolikrát už jsme takhle proti sobě seděli v jídelně, ale tady najednou jako by jeho tělo vyzařovalo nějaké vlny. Nebyla jsem schopna soustředit se, a když dorazila servírka, byla jsem vděčná, že znám lístek nazpaměť. Plácla jsem první věc, která mě napadla – bylo mi totálně jedno, co přinesou, protože jsem si byla jista, že stejně nedokážu pozřít ani sousto. Neměla jsem vůbec na nic chuť, ale i kdybych umírala hlady, v tuhle chvíli bych se najíst nedokázala.

Když před nás postavili sklenky s pitím, Mike si s ní začal trochu nervózně točit. Vypadal stejně nejistě jako já. Pak ji najednou zvedl a podíval se mi do očí. „Já vím, že to není zrovna víno, ale… na to, že jsme tu spolu?“

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek První rande Jess a Mika: