Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Radši nudu, nežli zrůdu

23.11.2011 (15:00) • Hanetka • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 2197×

Tahle povídka volně navazuje na dvě předchozí. Pokud jste je nečetli, pak prosím tady:

Kudy z nudy

Z nudy tudy

Edward seděl ve ztemnělém obývacím pokoji jako socha vyřezaná z mramoru a netečně zíral na prázdnou plazmovou obrazovku. Ostatní byli... ani nevěděl, kde. Jeho „sourozenci“ ještě nedorazili ze školy. Každý z nich měl nějakou volnočasovou aktivitu, jen on se do podobných dětinskostí nehodlal zapojovat. Bude chodit do kroužků... nebo snad do skautu? Jako Emmett?

Carlisle je nejspíš v nemocnici, Esmé říkala něco o nových závěsech, protože ještě nekoupila jiné za ty, co nedávno strhal z oken při svém udobřování s Bellou... Bella. O té věděl, kde je. Nebo si to alespoň myslel. A právě to vědomí bylo příčinou jeho současné strnulosti.

Když si vzpomněl, co se odehrálo dnes před úsvitem...

„Bude svítat,“ ohlédl se k oknu, za kterým se nad obzorem začal rozlévat jasnější proužek světle růžové barvy.

„Do rozbřesku je ještě času,“ mávla rukou jeho žena a přitulila se mu k hrudníku. „Kde jsme to byli?“

„Někde tady.“ Sjel jí rty po bělostné křivce hrdla až k ňadrům, a pak hodnou chvíli nemluvili... Dech jim sotva stačil na spokojené vzdechy.

Když už zase mohli věnovat pozornost i něčemu jinému než jeden druhému, Edward se vrátil k myšlence, která mu v mysli hlodala jak myška hrabalka už od včerejšího večera.

„Bello,“ začal váhavě.

„Hm?“ broukla tázavě a prstem mu kreslila po hrudníku abstraktní vzory, hlavu položenou v ohbí jeho lokte.

„Budeš mít dnes zase doučovací kroužek?“ zeptal se rádoby lehkým tónem, ze kterého však byla znát jistá nervozita.

Pousmála se. Nepřestalo ji překvapovat (příjemně), jak moc mu tahleta její aktivita vadí. Přestože mu nesčetněkrát dokázala, že pro ni nikdo jiný než on neexistuje, pořád měl v hlavě ty nemravné klučičí představy, což mu iracionálně bralo jistotu. A po zkušenostech z dřívějška, jaké účinky to na Edwarda má, Bella občas ty mokré puberťácké sny trošku přiživila. Tu úsměvem, tu dotekem, a někdy i vhodně zvolený oděv udělá divy... Ve škole proti tomu Edward nedokázal udělat vůbec nic. Hráli přece sourozence. O to víc si užívala jeho následné divoké reakce v „klidu“ domova.

„Ne,“ odpověděla a než si Edward mohl úlevně oddechnout, pokračovala. „Dneska máme s Martinem, Evanem a Johnym pracovat na projektu z biologie.“

„Zase s Martinem? S Newtonem prajuniorem?“ zeptal se Edward otráveně a zamračil se. „Začíná to být nuda.“

„Myslíš?“ protáhla Bella lišácky. „No, já nevím... Týká se to sexuální výchovy, víš?“

„Co?“ vyjevil se její muž.

„Jo. Téma zní „Sexuální život teenagerů před padesáti lety a dnes.“ A vyučující velmi stál o to, abychom to „dnes“ pojali ve vztahu k vlastním zkušenostem... pokud nějaké máme.“

„Rány boží,“ zalamentoval Edward zoufale. „Kam to školství dnes spěje? Doufám, že vám neporadil, že pokud žádné zkušenosti nemáte, mohli byste je v rámci projektu společně získat!“

„To ho nenapadlo,“ pousmála se Bella.

„Ale ty kluky určitě jo!“ vztekal se nešťastný upír.

„Myslíš?“ provokovala Bella dál.

„Jako bych to každý den v jejich hlavách neviděl! Bello, nemůžeš na tom projektu pracovat s někým jiným? Třeba s holkama?“

„Ale fuj, na co ty hned nemyslíš! Tohle by sis vážně přál?“ okřikla ho Bella, ale v očích jí hrály veselé plamínky.

„Tak jsem to nemyslel,“ urazil se Edward a odvrátil se.

„Zlato, netrucuj,“ zaškemrala Bella a pohladila ho ukazováčkem mezi nahými lopatkami. „No tak, lásko, ještě máme do vstávání nějaký čas... Chceš ho jen tak promarnit?“

Edward si uvědomil, že nechce. Promarnit rozhodně ne. „Proč mi tohle děláš?“ povzdechl si a otočil se zase k ní.

„Protože jsi úžasně sexy, když žárlíš,“ zapředla.

„Tak sexy?“ ušklíbl se a něco ho napadlo. „Tak, moje drahá, myslím, že se postarám, abys na nikoho jiného neměla odpoledne ani pomyšlení. Uvidíme, jestli si vůbec budeš moct sednout.“

„Sliby - chyby,“  zapochybovala a chvilku zauvažovala, jestli ho nemá upozornit na to, že jako upírka má o dost odolnější tělo, než tehdy o líbánkách. A to všechny části. Ale pak se rozhodla, že ho v jeho zápalu tlumit nebude, a dál už ho nenechala nic říct. Jejich ústa měla najednou spoustu zajímavější a důležitější práce než mluvení.

A přes ty její úvahy o nezničitelnosti ráno scházela ze schodů krokem nakopnuté kachny. A když se loučili na školním parkovišti jen očima, stále ve svých rolích sourozenců, věnovala mu pohled tak žhavý, že zadoufal, že by se na ten projekt mohla i vykašlat a svůj čas věnovat jemu.

Jenže to by tu teď musela být.

A není.

Otevřely se vchodové dveře a Edward zpozorněl. Nevrací se? Ze zádveří však uslyšel jen hlasy svých dvou bratrů, a tak jeho pozornost zase ochabla. Holky nejspíš zase někde nakupují zbytečné hadry. A Bella se kdesi u Newtonů zaměřuje na porovnávání sexuálních zkušeností mládeže před padesáti lety a dnes... do háje! Zaskřípal zuby.

„Co tu sedíš tak potmě?“ nechápavě se otázal Emmett, když dorazili do obývacího pokoje a postřehli Edwarda, úspěšně ztvárňujícího repliku Rodinova Myslitele. Popadl ovladač a na obrazovce v tu chvíli naskočil zápas v baseballu.

„Že tě to ještě baví,“ zavrčel Edward. „Vždyť je to pořád to samé!“

„Vážně?“ podivil se Emmett. „Ale přece jsou to pokaždé jiní hráči, jiná technika, jiná taktika a strategie hry. Není to stejné!“ hájil svůj oblíbený sport.

„Pálka, hloupé čepice a bombarďáky,“ odfrkl si Edward.

„Co se děje?“ zeptal se Emmett a s náhlým pochopením se jeho nechápavý výraz proměnil v lišácky vychytralý. „Bella ti zase zdrhla s Newtonem? Já se ti divím, brácho, že jí to ještě žereš. Vždyť to dělá jen proto, že vidí, jak tě to vytáčí.“

„Nevytáčí!“ hádal se Edward.

„Ale jo!“ Hodil po něm polštářem Emmett. Edward hbitě uhnul, polštář shodil vázu na stolku vedle gauče, ale ani jeden z nich se nenechal vyrušit v hádce.

„Houby!“

„Houby rostou v lese!“

„Tak dost, pánové,“ vložil se do toho klidným hlasem Jasper a v pokoji se okamžitě uklidnily rozbouřené vody. Sebral polštář a vrátil ho na křeslo, významně se podíval na Emmetta a ten pokorně sebral vázu a pečlivě ji umístil doprostřed krajkové dečky. Jasper se otočil na Edwarda a odkašlal si.

„Když odhlédneme od tvé obvyklé potřeby popírat očividné, musím konstatovat, že Emmett má pravdu. Bella to skutečně dělá naschvál a ty jí to skutečně žereš do té míry, že žárlíš jako Othello. Máš velké štěstí, že Bella je jako upírka odolná vůči uškrcení. Ale všimni si, že Esmé začala schovávat krbové sirky.“

„Já bych Belle nikdy neublížil!“ hájil se Edward.

„Ale chuť bys měl, že jo? Esmé to nehodlá riskovat,“ pousmál se Jasper.

Edward si popuzeně odfrkl a založil si ruce na prsou. Ale mlčel.

„Možná, že bys měl něco udělat s tím svým sklonem ke špatné náladě,“ uvažoval Jasper. „Kdysi jsem to chápal. Sto let samoty se na upírovi podepíše, to je nesporný fakt. Skoro to chvílemi vypadalo jako deprese. Jenže sám už nejsi. A bohužel se zdá, že ani štěstí s Bellou nedokáže změnit tvoje pocity marnosti, nudy a bezvýchodnosti.“

„Na to bych si dal pozor,“ rozřehtal se Emmett, který v minulém bydlišti absolvoval na univerzitě kurz psychologie. „V literatuře se uvádí, že sedmdesát sedm procent lidí v depresi ztrácí zájem o sex, šedesát pět procent výrazně sníží počet pohlavních styků a padesát čtyři procent ztrácí schopnost orgasmu. A až jedna pětina všech pacientů s depresemi trpí impotencí. Možná proto Bella...“

Na obličeji mu přistál polštář a jeho další slova umlčel, protože Edward měl deprese nedeprese evidentně lepší mušku. Chtěl něco říct, ale nestihl to.

Do obývacího pokoje vběhla Alice s očima navrch hlavy, následovaná vystrašenou Rose. „Je tu Bella?“

„Ne, pracuje na projektu z biologie,“ odpověděl otráveně Edward.

„Prokristapána!“ vyjekla zděšeně Alice a kousla se do pěsti.

„Co se děje?“ zeptal se znepokojeně Jasper a Edward vstal s hrůzou v očích. On už tu vizi Alici z hlavy vytáhl.

„Propána, Alice, tos‘ to neviděla dřív?“ zeptal se zoufale.

„Za to můžu já,“ přiznal se Jasper kajícně. „Kvůli těm vašim střeleným hrátkám jsem ji poprosil, ať radši vize vás dvou v poslední době vypíná. Byla z nich jak utržená ze řetězu. Jak jsem to měl vydržet?“

„Viděla jsem to jen náhodou,“ dodala Alice.

„Jedeme!“ Edward už se nezdržoval a bleskově se vrhnul ke dveřím, následován eskadrou ostatních. Až tohle bude za nimi, ať si ho Bella nepřeje. Takhle ho vyděsila naposledy.

***

Bella cítila, jak ji něčí ruce připoutávají s roztaženýma rukama a nohama na nějaký stůl, nebo co. Neviděla nic. Před školou na parkovišti, kde čekala na Martina a jeho dva spolužáky, se k ní někdo zezadu připlížil, hodil jí přes hlavu jakýsi pytel a než se stačila vzpamatovat, bleskurychle ji svázal jako vánočku a hodil do auta. Musel to být upír, člověk by nebyl tak rychlý, aby ji překvapil, a přestože necítila jeho tak typickou vzrušující vůni, byla přesvědčená, že je to Edward a jeho praštěný nápad, jak ji „potrestat“ za tu provokaci se sexuální výchovou.

Samozřejmě, že kecala. Projekt měl být o populaci sviště brýlatého na Aljašce. Ale nedokázala odolat, žárlivý Edward byl tak sladký!

Takže snášela ten svůj únos docela bez odporu a když cítila, jak ji přivazuje k té stolní desce, docela se začala těšit, co bude dál. Jenže dlouhou chvíli se nedělo vůbec nic. Do nosu jí zavanul zápach vlhkých zdí a plísně a taky tu byl cítit myší a krysí trus. Fuj, to ten Edward nemohl vybrat trochu romantičtější místo? Původní chuť na něco nového a žhavého se začala vytrácet.

„Edwarde?“ zkusila to. Žádná odpověď. Zacloumala svými pouty, ale ta držela jako svěcený konopný provaz Drákulu. Čím ji to svázal?

„No tak, Edwarde, nebuď jako malý,“ zkusila apelovat na jeho smysl pro důstojnost. A pak něco zaslechla.

Někdo se zahihňal. Divným, vysokým zvráceným smíchem, ze kterého jí přejel mráz po zádech. To nebyl Edwardův hlas. Ale možná ji jen někdo straší...

„Kdo je tu? Emmette? Jazzi, nechte toho, to jsou hloupé vtipy,“ začala se vzpouzet s plnou silou, ale marně. Ať už ji svázal, kdo chtěl a čím chtěl, použil materiál, který byl vůči upíří síle odolný.

„No tak, kluci, to už není legrace,“ snažila se dál.

„Nám se zdá, že jo,“ ozval se škodolibý hlásek a Belle přejel mráz po zádech znovu. Tenhle hlas by tu nečekala a rozhodně se z něj neradovala.

„Jane?“ tiše hlesla a strnula. Jestli je tu Jane, nemá šanci utéct. Ale co by tu dělala? Od té neuskutečněné bitvy tehdy po její přeměně jim dali Volturiovi pokoj a všichni doufali, že už na věčné časy...

Někdo jí z hlavy strhl ten pytel a vzal přitom s sebou i hrst vlasů. Ale Bella bolest nevnímala. Do očí jí svítila holá žárovka nad hlavou a ona jen proti světlu zamrkala a snažila se honem rozhlédnout, jestli je tu ta malá bestiální zrůdička sama. Nebyla.

„Tobě to legrační nepřipadá, Alecu?“ dál se posměvačně vyptávala Jane svého bratra. Ten právě do kouta odhazoval pytel z černé látky, který až do téhle chvíle měla Bella na hlavě.

„Nepřemožitelná Bella Cullenová, ten zázračný štít a bojovnice, tu leží bezmocně a odevzdaně, vydaná nám na milost, která nepřijde!“ dál se Jane vyžívala v pocitu vítězství. „Teď, když jsi svázaná, ti tvoje schopnosti k ničemu nebudou, ty mrcho!“ vyštěkla na ni.

„Ale, Jane,“ snažila se Bella vykroutit z nepříjemné situace, ve které se tak nenadále ocitla. Jak to, že tohle Alice neviděla? Proč ji nevarovala? „Co vás to napadlo? Tohle vám nikdy nemůže projít. Alice tohle určitě uvidí a ostatní mě přijdou zachránit. Před nimi nemáte šanci.“

„Myslíš?“ vysmívala se jí Jane. „Než se sem dostanou, budeme s tebou hotoví. A bez tebe ani oni nebudou mít šanci.“

Tohle byla bezesporu pravda. Proti schopnostem Aleca a Jane je mohla zaštítit jen ona. A jestli ji zlikvidují... Bella se začala doopravdy bát. Sledovala Jane, která se k ní blížila s dost ujetým úsměvem a došlo jí, že ta holka je nejspíš blázen a myslí to fakt vážně. Asi ji tu pomalu roztrhají na kousky a jeden po druhém budou pálit na malém ohníčku.

„Proč tohle děláte?“ snažila se hrát o čas.

„Proč? Ty se ptáš proč?“ vložil se do toho Alec. „Co bys asi tak myslela? Protože po tom vašem vítězství už o nás ve Volteře nikdo nestojí,“ odplivl si. „Ani si nevšimli, že jsme odešli. Zbyli jsme si jen my dva.“ Došel k Jane a láskyplně ji políbil na rty. „Jako kdysi, když o nás nikdo nestál. Než nás našel Aro.“

Bella na ně třeštila oči v náhlém pochopení. Incest? Prokristapána... „Vy dva...?“ hlesla, ale než stačila říct cokoliv jiného, ozval se hromový rachot, ztrouchnivělé dveře do sklepa s rachotem vypadly z vydrolených pantů a do místnosti vpadla eskadra Cullenů s Edwardem v čele. Bleskově zhodnotil situaci, vrhnul se k sourozenecko – milenecké dvojici a chmátl po bližším Alecovi, aby s ním udělal krátký proces.

„Ne!“ zavřískla Jane a skočila k Belle, popadla její hlavu a zapáčila. „Jestli mu ublížíš, nikdo z vás už ji nedá dohromady!“ Střílela po nich očima.

Celá společnost strnula v patové situaci, ale nastalé ticho přeřval Emmettův hromový řehot.

„Tak do toho,“ smál se vesele. „Ty roztrhej Aleca,“ kývl hlavou k Edwardovi, „a ty zas Bellu.“ Ukázal prstem na Jane. „A pak ty kousky můžeme do rána skládat. Vždycky jsem měl rád puzzle.“

Rose se na svého muže zamračila, ale ostatním se docela rozjasnila čela. Dokonce i Edwardovi. Emmett měl pravdu. Vždyť zase srostou, pokud je nikdo nespálí.

„Tak dávej pozor!“ vyjekla Jane, Bellinu hlavu si zahákla bradou pod jeden loket a uvolněnou rukou vytáhla z kapsy zápalky. „Je mi to fuk! Radši shořím s ní, než snášet to věčné ponižování a hanbu!“

Emmett znovu vyprskl. „A jak asi škrtneš, co? Na to bys potřebovala obě ruce, a než to stihneš, dávno tě budeme mít na lopatkách!“

Když Jane došlo, jak byla hloupá, když si nevzala místo sirek zapalovač, rezignovaně pustila Bellinu hlavu a poodstoupila od stolu s poraženým výrazem. Kdyby jí mohly téct vzteklé slzy, už by jí zaručeně kapaly až do bot.

Edward pustil i Aleca, ale hlídal si pro jistotu každý jeho pohyb.

„Co vás to napadlo?“ podivil se Jasper. „Jak jste si mohli myslet, že vám to vyjde?“

„Bellu jste mohli přepadnout jen díky tomu, že vás to napadlo těsně před tou hurá akcí,“ přidala se Alice. „Jinak bych i to určitě zahlédla včas. Ony ty vize tak úplně vypnout nejdou. Jediné, co mi trochu otupilo pozornost, je fakt, že vás podobně bláznivé pomstychtivé plány napadají každou chvilku.“

„A koho by nenapadaly?“ ozval se hořce Alec. „Aro blouzní jen o tom, jak získat do svých řad vás... hlavně tebe a Bellu. Nepohrdl by ani ostatními, ale nad váma dvěma slintá neustále. A já a Jane, jemu oddaní a věrní, jako bychom ani neexistovali.“ V hlase mu zaznívalo opovržení, zklamání, nenávist a... bolest?

„Hm,“ zamyslel se Emmett, a pak jako by se rozsvítil náhlým nápadem. „Tak se na ně vykašlete a zařiďte si vlastní život. Jako my. Mohli bychom vám pomoct. Carlisle se na ztracené existence specializuje. Poradíme se s ním, nechcete?“

Všichni v místnosti se na Emmetta nevěřícně zadívali, ale zatímco z pohledu Aleca a Jane nevíra nezmizela, ostatní se po chvilce usmáli. Zvláště když na ně Edward nepozorovaně zamrkal. A za chvíli se sklep vyprázdnil, jen na starém stole pořád ještě ležela připoutaná nic nechápající Bella a opodál na ni s potutelným úsměvem a se založenýma rukama shlížel Edward.

„Emmett se zbláznil,“ vydechla konsternovaně a v tu chvíli jí ani nevadilo, že je pořád ještě znehybněná. „Nasadit je k nám do baráku... To víš, že by nejspíš chtěli společnou ložnici?“ povytáhla na svého muže obočí.

Edward se zatvářil shovívavě. „Ale nezbláznil se. Emmett je hlavička. Jen je dostal odsud. Myslíš, že by vážně navrhoval ujmout se těchhle dvou ztracených existencí?“

„Tak proč to říkal?“

„Protože jsme je potřebovali dostat odsud. Teď už Carlisle nejspíš telefonuje do Volterry, aby si ty dva rozmazlené deviantní puberťáky převzali. On je Aro taky pěkně úchylný, takže by mohli chodit na společnou terapii. A po tomhle doufám, že už od nich bude navždycky pokoj.“

„Já taky,“ vydechla Bella a pokusila se posadit, v čemž jí zabránil fakt, že pořád ještě vězela v těch úvazech. „Radši budu snášet plný škopek nudy, než abych si do života pustila tyhle zrůdy,“ povedl se jí nevědomky verš. „Ono všeho moc škodí. I adrenalinu. Vážně jsem se bála.“

„Bála? Myslíš, že bychom tě v tom nechali?“ podivil se Edward.

„Bála jsem se o vás,“ přiznala Bella. „Přece víš, že mi na ničem jiném nezáleží než na tobě a ostatních. A Jane vyhrožovala... Kdyby zlikvidovali mě, neměli byste už štít. A víš, jak ráda mučí. Stačilo mi vidět tě tehdy ve Volteře.“ Znovu zatahala za pouta a zamračila se na svého, náhle zjihlého manžela. „Nechtěl bys mě už pustit?“

Edwardův dojatý výraz zmizel a nahradil ho jiný. Belle se rozšířily oči a po těle jí přejela vlnka vzrušení. Edward na ni hleděl náhle černýma očima a ten jeho pohled v ní vyvolával příjemné mrazení.

Zavrtěl hlavou. „Kdepak. Myslím, že si tu nudu ještě na chvilku zpestříme,“ vydechl.

Chudák Alice, pomyslela si Bella. To zase bude vize...

A jak to celé dopadlo, si můžete přečíst tady:

Nudu mít nebudu

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Radši nudu, nežli zrůdu: