Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Renesméin první Štědrý den

20.10.2010 (16:45) • Pegas99 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2792×

Renesme Cullen

Venku za oknem pomalu padaly sněhové vločky. Byla to ta nejkrásnější podívaná. Seděla jsem na pohovce ve velkém domě, ve kterém bydlel děda Carlisle s babičkou Esmé a strýček Emmett a moje oblíbená tetička - teta Rose. Teta Alice, která také bydlela ve velkém bílém domě, byla také skvělá, ale Rose jsem měla prostě radši. Strýček Jasper byl také v pohodě. Zrovna mi před domem s Alice stavěli obřího sněhuláka. Já jsem odešla. Byla mi hrozná zima. Navíc jsem čekala na Jacoba. Slíbil mi, že spolu budeme zdobit vánoční stromeček. Teď někde běhal jako vlk a držel hlídku.
Do pokoje vešla babička Esme a hlasitě si broukala vánoční koledy. Měla krásný hlas. Její broukání znělo jako brnkání rolniček.

„Babí, kdy už přijde Jacob?" zeptala jsem se. Esmé po mě hodila podledem a upíří rychlostí odběhla do patra. Vrátila se s náručí plnou krabic, vánočních balících papírů, stužek a mašlí.

„Má přijít až po večeři, ale zatím mi můžeš pomoct zabalit moje dárky pro něj," řekla Esme a pokoušela se položit věci ve své náruči tak, aby nic nerozbila. Popošla jsem k ní a pomohla jsem jí to položit na stůl. Věděla, že na Ježíška jsem přestala věřit už když mi byly dva týdny.
 

„Až po večeři? Vždyť je půl třetí!" řekla jsem zoufale až nepříčetně. Zítra bude můj první Štědrý den! Po úmorném prosení jsme si prosadila, že tu s námi bude Jake slavit vánoce. Dneska tu se mnou přespí a zítra taky. Teta Rose si stěžovala, že už ho v životě nevyvětrá. Prý že každou minutou co tu Jacob je, se snižuje pravděpodobnost, že se nám ten nehorázný smrad podaří vyvětrat.
„A babí?" zeptala jsem se nevinně.
„Ano, Nessie?" odpověděla, zatím co balila Jacobův první dárek.
„Co budete zítra večer večeřet vy?" Krocan to asi nebude, dodala jsem v duchu. Esmé se usmála zatím co přemýšlela, jestli má dát mašli na pravou stranu balíčku nebo na levou.

„Tvoje maminka a tatínek nám večeři právě loví. Proč se ptáš?" Pokrčila jsem rameny a ukázala jsem na pravou stranu balíčku na znamení toho, že tam se mi mašle líbí víc. Esmé si pro sebe přikývla a mašli tam udělala.

„Jacobe! Jacobe!" křičela jsem na Jacoba, který právě vešel do dveří, nohy i ruce úplně mokré od sněhu, který na něm jeho teplotou tál. Vztala jsem a rozběhla jsem se mu do náruče, kterou měl připravenou a bylo mi úplně jedno, jestli je mokrý nebo není.

„Ahoj, Ness. Tak kde máme ten stromeček?" Začal se rozhlížet po místnosti. Dala jsem mu mou pěstičku na krk. Ukazovala jsem mu, že mám hlad protože mě děda Carlisle nutil jíst kapustu, a že chci první jít na lov. Přikývl a nesl mě do předsíně, kde jsem měla kabát a boty. Já jsem si oblékala kabát a on mi obouval boty.
Za chvíli už jsem jela na hřbetě rudohněděho vlka. V lesích okolo velkého domu jsme běželi už hodně dlouho. Měla jsem v sobě tolik krve, kolik se toho do mě vešlo. Položila jsem si hlavu do Jakova teplého kožichu a cítila jsem jak se o slovo přihlásila únava.

Otevřela jsem nejdřív jedno oko a potom až to druhé. Ležela jsem v mé posteli, která byla v mém pokoji ve velkém domě. Jacob ležel na karimatkách na zemi vedle mě.
„Dneska jsou vánoce! Dneska je Štědrý den!" rozkřičela jsem se a okamžitě jsem vyskočila s postele nevnímajíc to, že tu skáču po Jacobovi a ječím jako šílenec. Jacob s sebou trhnul a probral se. Za chvíli jsme tancovali po domě a křičeli oba dva. Věděla jsem, že Jacob ze sebe dělá idiota jen proto, abych byla šťastná.
„Tak co si moje malá princeznička přeje k snídani na tak důležitý den jako je první Štědrý den?" zeptala se Esme, která seděla na pohovce a něco si čmárala do čtverečkového bloku. Tetička Rose a strýček Emmett byli asi ještě nahoře a tetička Alice a strýček Jasper se za prosklenou stěnou divoce koulovali.
„Kde je táta a máma?" zeptala jsem se. Byla jsem s Jacobem to ano, ale přece jen jsem chtěla aby se mnou na vánoce byly i rodiče. Být s Jakem mi obvykle stačilo, ale teď jsem kolem sebe chtěla celou rodinu. Ať to byla upíří část, vlkodlačí část a nebo klidně i děda Charlie. Dala jsem Jakovi na tvář ruku a potichu jsem mu ukázala otásku, kde je Charlie?
„Neboj prcku, na večeři přijde sem. Vezme sebou i tetičky Sue a Leah a strýčka Setha. A Esmé se tě ptala co chceš k snídani, drobku," řekl mi a zakoulel očima.
„Já chci palačinky!" zakřičela jsem z vesela a začala jsem se vrtět v Jacobově náručí. Opatrně mě postavil na nohy a přesvěčil se, že stojím a že nestratím rovnováhu. Rozběhla jsem se za Esme. Na palačinkách jsem ani tak nemilovala jejich chuť. Daleko radši jsem měla jejich přípravu. Jacob je přímo miloval. Vždycky jich snědl několik desítek. Věděla jsem, že když maminka ještě jedla lidské jídlo, tak že měla daleko radši vajíčka než palačinky. Vždycky když o tom mluvila, tak se tak divně křenila na tátu. Nechápala jsem to. 
Udiveně a okouzleně jsem koukala jak Esme háže palačinky do vzduchu a zase je chytá. Když jsem to zkusila taky, tak se palačinka nalepila na strop a nešla sundat. A Jake ji pro změnu zase připlácl babičce Esme na obličej. On se smál, ale Esme se tvářila jako já, když mi chce někdo narvat do pusy kapustu.

„Kdy už přijde dědeček Charlie?" ptala jsem se už asi po sté a to bylo teprve půl čtvrté!
Jacob protočil oči a ukázal na hodiny, které visely na zdi nad televizí, na kterou se právě celá rodina dívala.
„Už jsem ti říkal, že pro něj pojedeme v půl páté. Jestli chceš tak můžeme poprosit strýčka Emmetta aby jel autem a my se můžeme proběhnout," navrhl mi.
„No a teď se můžu těšit už na tři věci, který hrozně chci!" řekla jsme a pozorovala jsme jak Jake okamžitě našpicoval uši. Nikdy mě nenechal, abych se trápila a pokusil se mi splnit jakékoliv přání.
„A na co se těšíš, Ness?" zeptal se a tím jsem ho dostala přesně tam, kam jsem chtěla. Tátovi cukaly koutky, ale mojí vyčůranost nepráskl. Nevím proč, ale táta využil každé příležitosti Jacoba zotročit nebo něco podobného.
„Chci aby se už dávaly dárky a chci pro dědečka Charlieho a teď si chci jít i zaběhat," řekla jsme smustně i když jsem moc dobře věděla, že jsem to nejšťastnější dítě na světě.
Zničeho nic mě popadnul a hodil si mě přes rameno. Začal mě lochtat. Cukala jsme sebou, ale s jeho silou jsme neměla šanci se mu vykroutit. Prostě jsem s sebou škubala a škubala a pořád se nic nedělo.
„Já se počůrám!" křikla jsem a využila jsem jeho slabé chvilky a vyběhla jsem dozadu za náš dům.
Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla, ale už brzo jsem za sebou slyšela dusání sněhu pod tlapami obřího vlka - mého vlka, mého Jacoba.
Zastavila jsem se a s poťouchlím chichotáním jsem vyskočila ty tři metry na Jacobův hřbet.

„Dobrou chuť," popřála nám maminka. U velkého jídelního stolu v kuchyni nás sedělo přesně patnáct ale talíř před sebou nás mělo jen sedm, jestli dobře počítám.
Opravdu rychle jsem si začala krájet jídlo u mě na talíři a ještě rychleji jsem ho jedla. Po krátké chvíli už nikdo neměl nic na talíři. Jen Jacob to pořád protahoval. Jedl tak pomalu, že jsem si skoro myslela, že je nemocný a pořád si přidával jídlo. Táta se uchechtával - hlavně když jsem v hlavě přemítala, jestli by zrychlil, kdybych mu všechno jídlo v místnosti narvala do krku.
„Ness, na takového malého prcka jsi docela zákeřná," řekl mi a potom celé rodině odvyprávěl, na co jsem myslela.
Jacob po jeho slovech konečně zrychlil a já jsem pochopila, že konečně pochopil má muka.
Po velmi malé chvíli jsme konečně šli do obývacího pokoje.
Pod velkým stromem byla kupa dárků tak velká, že polovina dvoumetrového stromu nebyla vidět. Spadla mi brada a mé oči se zalily slzami štěstí.
„Veselé Vánoce, Ness," řekli všichni najednou.

Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Renesméin první Štědrý den: