Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Robsten - První setkání = První polibek

16.01.2010 (15:50) • SaraSanders • FanFiction jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 12966×

↑↑ Prosím, čtěte perex↑↑

----------------------------------------------------------------------------------------

Jedu v autě směrem k domu Catherine. Na konkurzu jsem se jí očividně líbila a tak mi svěřila roli Belly Swanové. Knížky Stephenie jsem ještě nečetla, zřejmě by nebylo od věci, umět si svůj charakter představit a vžít se do něj. Dívka, která se zamiluje do upíra. Film může buďto zaujmout anebo ne a další díly se prostě nenatočí. Zřejmě bych do něčeho takové nešla, ale na druhou stranu mě láká to tajemno okolo. Catherine mi jen tak zhruba říkala děj filmu a špatně to neznělo.

Chtěla, abych přijela k ní domů. Potřebuje ještě vybrat roli Edwarda, což má být on oslnivý upír, do kterého se zamiluji. Jsou tam také herci, o kterých uvažuje pro tuto roli a společně zkusíme zahrát nějákou scénu. Jsem zvědavá co si na mě vymyslí.

Byla jsem trošku nervózní, protože jsem nevěděla, co mám očekávat. Jaké bude mít Catherine nároky? Nikdy jsem s ní nepracovala. Působila tak roztržitě a velice impulsivně.

Ve svém mini cooperu jsem dojela až před její rodinný dům. Byla to spíš taková menší, ale už od pohledu krásná vilka. Zaparkovala jsem u chodníku a vystoupila. Nestačila jsem ani stisknout zvonek a Catherine mi už otevírala.

„Viděla jsem Tě přijíždět.“ Vyhrkla na mě a vtáhla do chodby jejího domu.

„Ahoj,“ pozdravila jsem spíš tišeji a s jistým odstupem. Neznaly jsme se dlouho, ale Catherine trvala na tom, abych ji hned začala tykat.

„Takže, mám tu tři herce a byla bych ráda, kdybyste mi předvedli jednu scénu v ložnici.“ Významně se na mě podívala.

„Uh, v ložnici, dobře,“ přikývla jsem na souhlas a Catherine se usmála.

Dokázala jsem si živě představit, co to bude za scénu. „Jsi herečka, to zvládneš.“ Uklidňovala jsem v duchu sama sebe.

Společně jsme prošly pár pokoji a konečně se dostaly do oné ložnice. Bylo tam pár lidí. Můj rychlí odhad činil tak kolem 7, možná víc.

„Ahoj,“ řekla jsem nervózně na pozdrav. Pokud mě tihle všichni budou pozorovat, tak je alespoň nějak pozdravím. Je to slušné.

„Takže tohle je Tom.“ Představila jen letmo kluka, se kterým jsem se měla zanedlouho líbat. Teda doufám, že jen líbat. Nenechala mě nic říct a pokračovala.

„Předvedete mi scénu v „Bellině pokoji“. Edward - takže ty ... ,“ poukázala na Toma „... se s Bellou poprvé políbíš ano?“

Tom jen přikývl a už se sunul k posteli. Bylo to zvláštní, ani se sám nepředstavil a nevypadal, že by toužil znát mé jméno. No, pokud roli dostane, snad se seznámíme víc. Sundala jsem si tenisky, jako bych se situaci snažila oddálit, ale stejně k tomu dojde.

Posadila jsem se na postel a mezi tím, co se Catherine s ostatními, co se shromáždili v této místnosti o něčem bavila, jsem se snažila navázat nějáký kontakt.

„Ahoj, já jsem Kristen,“ představila jsem se mile, ale on mi něvěnoval žádnou pozornost.

„Hmmm... “ odsekl jen a dál si něco přemítal v hlavě.

„Můžeme?“ Zeptala se nedočkavě Catherine.

„Klidně.“ odpověděl jí suveréně mladík a já jen protočila oči.

Všichni v místnosti ztichli. Postavili se ke stěně a jeden člověk s kamerou, byl o něco blíž nám.

„Chovejte se spontáně.“ Šeptla Chatherine.

Začala jsem tedy hrát. Měla to být scéna, kdy se Edward dostane do Bellina pokoje oknem a společně se poprvé políbí.

 „Co tu děláš?“ Ptala jsem se.

„Přišel jsem Tě navštívit.“ Řekl mi prostě a už klečel na posteli těsně vedle mě.

Má to být přece elegantní upír. Copak by tohle řekl dokonalý můž? Zjeví se Vám jen tak v pokoji a prostě řekne „Přišel jsem Tě navštívit?“ Znělo to divně. A ou, on už mě líbá. Nějak mi to nedošlo. Vypadalo to, že se hodně snaží, nechtěla jsem kazit jeho úsilí a tak ho taky začala líbat, ale spíš otráveně.

„Dobře stačí.“ Slyšela jsem hlas Catherine a s radostí s líbáním přestala. Bylo to, jakoby se snažil o co nejlepší výkon, ale přitom jen slintal jako buldog.

Vstal, nic neřekl a jen se zeptal Catherine „Dáte mi věděť?“

„Určitě.“ Ujistila ho. Vzal si věci a odešel. Neřekl ani půl slova a byl pryč. Líbala jsem se s ním, tak mi mohl říct alespoň „Ahoj.“

Přestela jsem to řešit a radši si kapesníkem otřela svou vlhkou pusu. Pokud tu roli dostane, bude to asi ještě zajímavé.

„Mohla bych Tě poprosit o trochu vody?“ Zeptala jsem se Catherine.

„Jasně.“ Přikývla a hodila mi flašku s minerálkou. Byla vážně spontání a já ji tak, tak chytila.

„Díky,“ řekla jsem vděčně a trochu si usrkla.

Cítila jsem se divně, protože příhlížející teď sledovali záběry z kamery a se mnou se nikdo moc nebavil. Zbylí dva kluci byli někde vzadu. Jestli budou oba stejní jako tenhle, tak to bude teda den.

Seděla jsem na posteli v tureckém sedu. Poslouchala debaty a pohrávala si s vrškem od minerálky.

„Tak co na něj říkáš?“ Ptala se Catherine a vytrhla mě tak z tranzu.

Chvíli jsem se zamyslela. Přece ji nemůžu hned na rovinu říct, jak to cítím. Třeba nebude nejhorší. Třeba Ti další dva budou horší. Hádala jsem se v hlavě.

„Mohlo to být horší,“ řekla jsem neutrálně a Catherine odešla. K mému štěstí, ale nevypadala naštvaně.

Druhý kluk byl... no o poznání lepší. Říkala jsem si, že možná jsem moc náročná já. Třeba se to Catherine líbí a jen já tu dělám problémy. I když věta „Dole bylo zamčeno, tak jsem sem vlezl oknem,“ mě docela dostala.

Já v tomto filmu stále viděla ru romantičnost. První láska obyčejné dívky a nadpozemsky krásného upíra. Oni se spíš zatím chovali jako světem nepolíbení puběrťáci. Uklidňovala jsem se třetím klukem, který stál v pozadí a zvláštně mě pozoroval. Vypadal starší než předchozí. Muselo mu být rozhodně víc než 18, možná 20? Typovala jsem.

Odhodlal se a přišel ke mně.

„Ahoj, já jsem Robert.“ Řekl mi zdráhavě a v tónu jeho hlasu byl slyšet anglický přízvuk. „Promiň, můžu Ti tykat?“ Ptal se okamžitě trošku provinile.

„Určitě,“ přisvědčila jsem. „ Já jsem Kristen,“ představila jsem se mu a ráda. Byl jediný z těch tří, který se zajímal alespoň o mé jméno.

„Já vím, viděl jsem Tě ve filmu "Into the Wild", krásně zpíváš.“ Polichotil mi a já přemýšlela, jestli se mě nesnaží zbalit.

„Díky,“ nevěděla jsem, co jiného říct.

„Předem se Ti omlouvám za svůj výkon, musel jsem si vzít prášek na uklidnění. Jsem příšerně nervózní.“ Svěřil se mi šeptem tím roztomilým britským akcentem.

„Nemusíš se bát, horší než Ti dva před tebou nebudeš,“ uklidňovala jsem ho a on se vděčně pousmál.

„Dokážeš člověka potěšit.“ Zasmál se a já s ním.

„Jsi z Anglie?“ Pokračovala jsem v hovoru, bylo to příjemné.

„Ano, rodiče tam vyrůstali, nikdy se nepřestěhovali, takže jsem bydlel s nimi a dvěmi staršími sestrami v menším domě.“ Zasvětil mě otevřeně do svého života.

„Dvě sestry? Občas Ti musí lézt na nervy? “ Dál jsem vyzvídala.

Zakýval hlavou a chystal se něco říct, ale Catherine náš rozhovor přerušila.

„Tak můžeme?“ Vmísila se taktně do našeho hovoru a usmívala se.

Oba jsme přikývli a já si sedla na své obvyklé místo na postel.

„Jedem.“ Řekla Catherine polohlasně a já tedy začala hrát.

„Jak jsi se sem dostal?“ Ptala jsem se zmateně, zatímco si pomalu kleknul na postel ke mně.

„Oknem.“ Odpověděl mi prostě, ale se zvláštním tónem. Takovým až dráždivým.

„Děláš to často?“ Ptala jsem se dál, protože se mi z kluků zdál nejvíc sympatický, tak jsem mu potřebovala trošku pomoct.

„Hmm... posledních pár měsíců.“ usmíval se potutelně.

Jeho odpověď mě pobavila, ale nevěděla jsem, jak pokračovat dál. Čekala jsem, že se na mě vrhne a začne mě líbat jako předešlí, ale neudělal to. Naklonil se blíž k mé tváři a přinutil mě tak, dívat se mu do očí.

„Teď buď velmi klidná.“ Řekl spíš šeptem a začal se ke mně naklánět.

Instinktivně jsem zavřela oči a čekala na polibek. Bylo to už pár vteřin a naše rty se stále nespojily. Hrál si se mnou. Cítila jsem, jak mi srdce v hrudi poskakuje. Přistihla jsem se při myšlence, že ho chci políbit a tak jsem se k němu blíž přiklonila.

„Nehýbej se.“ Poroučil mi něžně. Úplně bych zapomněla, že nás někdo sleduje, kdybych neslyšela slabý výdech.

Pak už jsem ale nevnímala nic, protože se jeho rty právě otřely o mé. Bylo to spíš, ne že by hrál, ale spíš se on sám ptal jestli může, jestli mi to nevadí. Tak jsem mu odpověděla svými rty, které se o ty jeho taky zlehka otřely.

Když jsem ho v tomto utvrdila, tak jeho polibky zesílily, ale stále byly něžné. Nevadilo mi, že mě teď líbá v podstatě cizí muž. Vypadalo to, že už se chce odtáhnout, ale já na to nebyla připravená a rukou, kterou jsem mu vjela do vlasů, jsem si ho přitáhla blíž k sobě a nadzvedla se tak, abych měla lepší přístup.

„Zkus ji přirazit k posteli.“ Zaslechla jsem pokyn Catherine, který směřoval k Robertovi.

Nevypadával ze své role a naše rty se nachvíli odpojily. Oba jsem hlasitěji oddechovali. Na okamžik se na mě zadíval a jakoby se znovu ptal, zda to smí udělat.

Pak už mě ale chytil za boky a se vší jemností přirazil na postel a lehl si na mě. Pokračoval v líbaní a rukou teď zajížděl k mému tričku. Zvláštní, nechala jsem ho. Bylo to... opravdu zvláštní.

„Dobře... stačí.“ Slyšela jsem hlas Catherine, který zněl tak nějak... jinak.

Robert se ode mě odtrhl a nejdříve se podíval na svou ruku, která směřovala pod mé tričko a pak na mě a omluvně se usmál. Ruku stáhl a postavil se na zem. Já se postavila vedle něj a sledovala výrazy všech v místnosti.

„Pokud nebudeš mít nic proti Kristen..., “ podívala se na mě Catherine „... Tak jsme se shodli, že Robert bude pro tuto roli nejspíš nejlepší.“ Pousmála se a celá zaříla.

„Rozhodně nemám nic proti.“ Odpověděla jsem.

Robert vypadal velice překvapeně. Až teď, když jsem mu chtěla pogratulovat, jsem si uvědomila, jak velký je oproti mně. Stoupla jsem si na špičky, vtiskla mu pusu na tvář a řekla „Gratuluju.“

„Díky.“ Usmíval se stále nevěřícně.

„Prášky pomohly?“ Rýpla jsem si.

„Už to tak vypadá.“ Nenechal se vyvést z míry.

Všimla jsem si, jak nás ostatní s úsměvem pozorují. Copak mi něco unikalo?

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Robsten - První setkání = První polibek: