Další jednorázovka. :D Teď na psaní (kvůli škole) nemám čas, bohužel. A tak jsem si sedla k noťasu a vyhrabala tuhle starou jednorázovku, trochu ji upravila a ta-dá! Jmenuje se Rozhodnutí. Důvod? Asi proto, že nikdy nevíte, jestli je vaše rozhodnutí správné, nebo špatné.
20.09.2009 (07:20) • Maja • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2786×
Proplétal jsem se neslyšně lesem a poslouchal šumění listů. Slyšel jsem každou kapku, která dopadla na zem, každý list, který klesl k zemi, každý nádech cizí osoby. Věděl jsem, že je tu nějaký člověk poblíž. Slyšel jsem zrychlený tep, půvabnou vůni a cítil jsem i další, ještě jednu vůni. Pro mě neznámou, ale upírsky nasládlou. Nevšímal jsem si té vůně a kráčel dál. Probádal jsem se lehce myšlenkama. Nemohl jsem za to, ale vyslechnul jsem si nechtíc ten mučivý rozhovor. Překvapilo mne to, ale cítil jsem tu bolest. Byla ve vzduchu. Kdybych chtěl, možná bych ji dokázal i nahmatat.
,,Odcházím.“ Byl to strohý mužský hlas.
,,Dobře, půjdu s tebou.“ Závan hysterie, v tom ženském hlasu, byl znepokojivý. Dokonce i pro můj sluch nepříjemný. Nezněl dobře. Ten hlas byl příliš zraněný.
,,Ne, Bello, odcházím sám.“
,,C-co?“ Její srdce chvilkama vynechávalo a dech se zrychlil.
Bylo mi nepříjemně. Jako bych věděl, co se stane.
,,Už tě nechci, nemiluji tě.“ Řekl bez kapky soucitu.
Při těch posledních slovech se jí dech zastavil.
Nevím co mě to popadlo, ale zastavil jsem se, čekal jsem, jestli začne znova pravidelně dýchat a jestli se její srdce znova rozběhne v tom správném rytmu. Snažil jsem se nevšímat kapek a soudředit se na ten slabounký tepot. Posluchal jsem pozorně, soustředil se a přestal přemýšlet.
Chvíli trvalo, než znovu promluvil.
,,Je mi to líto.“ Řekl tiše. V jeho hlase se zračila bolest, ale byla dobře ukrytá za rouškou fakešného nezájmu. Ozavlo se křupnutí větviček a svyštění větru. Ucítil jsem znova směsici vůní.
Ať to byl jakýkoliv upír, odešel, rychle, nechtěl se zdržovat a ten tepot, ten tichoučký tepot pomalu utichal.
Nedalo mi to a šel jsem se podívat. Měl jsem podivné nutkání se jít podívat na tu druhou osobu. Něco mě k ní táhlo, něco neznámeho a něco ochranitelského.
Proběhl jsem lesem, postavil se za velký smrk a podíval se před sebe. Na menším prostranstvím ležela dívka. Vlasy měla mokré a nalepené na tváři. Ležela v nepřirozené poloze, ruce měla obmotané kolem kolen a tiše vzlykala. Tepot jejícho sdce byl velice nepravidelný a kolísavý. Každá slza, která ji stekla po tváři, mne nesmírně zraňovala. Netušil jsem co dělám, ale něco uvnitř mne samotného mě nutilo zachránit ji. Znova to prapodivné nutkání.
Ve zlomku sekundy jsem byl u ní, klekl jsem si a odrhrnul jí vlasy z obličeje. Byla nádherná. Její průsvitná kůže byla v opojném kontrastu s jejímy vlasy. Oči se jí na chvíli zastavili na mém obličeji. V tu chvíli mnou projel záchvěv strachu. Co jsi to uděl? Viděsil jsi ji! Nathanieli, ty hlupáku!
Váhavě - pomalu se na mě usmála a pootevřela ústa. Naklonil jsem se k ní, abych ji lépe slyšel, ikdyž jsem to neměl za potřebí. Cítil jsem její dech na své ledové tváři.
,,Je mi to líto.“ Zašeptala chvějivým hlasem. Nechápavě jsem se na ni podíval. Byla přenádherná a dokonalá. Vpíjel jsem se do jejích čokoládově hnědých očí.
,,Vše bude v pořádku.“ Zašeptal jsem ji nazpátek a sledoval její reakci.Víčka se jí sklápěla a dech utichal.
,,Neopouštěj mě.“ Zaprosila a já ji objal. Pomalu, tak abych ji neublížil.
Připadalo mi, jako bych ji znal odjakživa. Jako kdyby se mnou prožila celý můj život. Musel jsem s ní zůstat. Nedokázal bych se od ni odtrhnout ani na chvíli.
,,Vše bude v pořádku.“ Zopakoval jsem a ona se zachvěla.
,,Už nikdy...“ Zašeptala.
,,Ššš.“ Tišil jsem ji. Ruce jsem ji vsunul pod záda a vyzdvihl z mokré země.
,,...Se nevrátí.“ Dodala ještě tišeji.
Podíval jsem se jí do očí, ale rychle jsem uckl. Ta bolest, která tam byla, byla až příliš velká.
,,Prosím.“ Zaprosila a namáhavě zakašlala.
Přemohl jsem se a podíval se na ní. Z očí ji přetékaly slzy.
,,On se nevrátí, ne teď, ale brzy a pak bude poždě.“ Položila mi ruku na tvář a já zkameněl. Nepohnul jsem se ani o milimetr. Další slza ji stekla po tváři a ona si ji pomalu utřela hřbetem ruky.
,,Řekni mu, že mu odpouštím.“ Tu poslední větu řekla tak tiše, že i já jsem měl potíž ji slyšet.
Zavřel jsem na chvíli oči a prosil sám sebe, abych neslyšel ta slova.
Dech jí pomalu utichal, tlukot srdce zeslaboval a její oči zhasínali.
Umírala.
A já stál před rozhodnutím. Zemře nebo přežije?
Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Rozhodnutí:
Líbil se mi ten nápad napsat odchod Edwarda z New Moon z pohledu třetí osoby. I když to bylo trochu zmatené: Kdo byl Nathaniel, co tam dělal a proč cítil neskutečnou starost k Belle?
Ale na druhou stranu to byla krásná povídka.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!