Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Rudá mikina

14.04.2011 (16:15) • forewertwilight • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 3748×

Jel jsem s Alice do nákupního centra, protože si prý musela koupit nové šaty. Ach, jak já ty ženy – upírky - nechápu. Mají třicet triček, patnáct kalhot, sedm sukní a deset kraťasů. Jak to jenom stihnou nosit? To ještě nepočítám mikiny, bundy, plavky a šaty. Alice je upírka, která má tolik oblečení, že by oblékla celou Afriku, a také že ano. Vždy, když se jí něco nelíbí, tak to pošle na charitu. Naše rodina je opravdu hodná a já jsem rád, že jsem jejím členem.

Zastavili jsme se u Mark and Spencer. To byla její nejneoblíbenější značka, tak jsem nepochopil, proč tam chtěla jít.

„Alice?“ zeptal jsem se jí.

„Ano?“ řekla a ihned vběhla do obchodu. Jenom jsem protočil oči a vykročil za ní.

Prohrabávala se oblečením s potiskem. Nakrčovala nos a já s určitostí mohl říct, že tu jsme jenom kvůli něčemu, co viděla.

„Proč jsme sem šli?“ zeptal jsem se jí.

„Protože jim sem mají přivést nové šaty,“ řekla a odešla někam pryč.

Vůbec jsem ji nechápal. Chodil jsem za ní jako ocásek a čekal, až si něco vybere. Alice stála u kabinek, tak jsem za ní zašel.

„Alice?“ zavolal jsem a čekal na odpověď. Mezi tím vyšla z kabinky jedna dívka. Měla krásné hnědé vlasy a kaštanové oči. Její zrak se upřel na mně, ale nezastavila se. Pokračovala dál a jenom se na mě podívala. Ta dívka, jako by mi učarovala. Byla tak krásná, že jsem se za ní musel podívat.

„Tak můžeme jít,“ řekla Alice a táhla mě z obchodu. Přišlo mi to divné.

„Alice, neviděla jsi nic s tou dívkou, že ne?“ zeptal jsem se jí. Kryla si myšlenky, takže jsem nemusel slyšet odpověď. Ano, mělo, určitě.

„Co, jsi viděla?“

„To nemusíš vědět, Edwarde,“ řekla a odcházela k autu.

„Nechtěla jsi ty šaty?“ zeptal jsem se jí a pozdvihl obočí.

Otočila se na mě a pronesla. „Přivezou mi je za týden.“

„A koho jsi se ptala?“ nemělo cenu ji podezřívat, když jsem věděl, že něco viděla, ale bavilo mě to.

„Viděla jsem to ve vidění,“ odpověděla nejistě a utíkala k autu. Její boty klapaly, když na ně došlápla. Jenom jsem se zasmál a šel za ní. Jasně jsem věděl, že něco s tou dívkou a mnou viděla, ale potvrdit jsem to nemohl. Neměl jsem důkaz až na to, že si kryla myšlenky, když jsem se jí zeptal, ale to není důkaz. To je shoda náhod.

„Ukaž mi ty šaty, které měli mít,“ řekl jsem jí a odemkl auto. Ihned tam zalezla. Věděl jsem, že si na nějaké nové nemůže vzpomenout, ale nakonec to vykoumala a ukázala mi krásné šaty. Ta zelená byla opravdu hezká a Alice by takové šaty velice slušely.

„Jsou hezké,“ řekl jsem a motor se nastartoval. Celou cestu jsme nemluvili, nebylo o čem. Já se věnoval řízení a ona pohledu na krajinu.

„Tak co, koupila sis něco?“ zeptala se Rose, když jsme dojeli domu.

„Ne, mají je přivést příští týden,“ zasmála se.

„Takže to vyšlo,“ pomyslela si Rose, která úplně zapomněla, že ji slyším.

„Takže měla vidinu ohledně mě a té dívky?“ zeptal jsem se jí.

„Ups,“ vyšlo jí z úst.

„Dělej, Rose, nehodlám čekat, kdy mi to někdo řekne,“ řekl jsem jí.

„Dobře, dobře. Ano, Alice měla vidinu, že tam bude nějaká dívka, do které se zamiluješ,“ připustila.

„A jak mám teď asi zjistit, kdo to byl?“ zeptal jsem se jí chytře. „Určitě neviděla jenom tohle, tak povídej dál.“

„Také viděla, že po ní začneš pátrat a my ti v tom budeme pomáhat,“ řekla.

„Takže už víte, kdo to je?“ zeptal jsem se s nadějí, že ano.

„To je snad jasné, jinak by nám Alice neřekla, abychom to udělali,“ prokecla se. Tím líp.

„Jak se jmenuje, kde bydlí?“ začal jsem výslech své sestry, která by nejradši vypadla za svým manželem.

„Jmenuje se Isabella Swanová. Bydlí hned u příjezdu, kde má dům náčelník Charlie,“ odpověděla.

„Myslíš našeho strážníka Charlieho?“ zeptal jsem si jí.

„Ano,“ odpověděla.

„Jsem ani nevěděl, že má dceru,“ zamyslel jsem se nahlas. Jenom obrátila oči v sloup a odešla nahoru.

Tak a teď začne výslech Alice. Rozmyslel jsem si v hlavě, co jí řeknu, aby na to začala myslet a aniž by si kryla myšlenky.

„Alice?“ Strčil jsem hlavu do obýváku, kde seděla s Esme a Jasperem.

Otočila se na mě a hned spustila: „Nic ti nepovím.“

„Ani nemusíš, Rose mi všechno řekla.“ Zasmál jsem se.

„Ta taky nic nevydrží, ale dobře. Řeknu ti všechno, co vím, ale musíš to udělat. Rozumíš? Jinak to nevyjde,“ řekla.

„Dobře. Povídej.“

„Zítra, až pojedeš s Emmettem do města, tak ji potkáte.“

„Kde?“ zeptal jsem se jí.

„To ti nebudu říkat, prostě ji uvidíš. Rozumíš?“

„Ano, chápu.“ Byl jsem celý natěšený, že potkám dívku, do které jsem se zamiloval.

„Začneš si s ní povídat a potom ji pozveš na rande a...“

„Výborně,“ skočil jsem jí do řeči.

„Můžeš toho nechat. Ráda bych ti to dopověděla,“ řekla rozčílená.

„A pozveš ji do Central Café. V sobotu ve dvě,“ řekla.

„Dobře,“ odpověděl jsem jí.

Nemohl jsem se dočkat zítřka, ale uběhlo to celkem rychle a já jel s Emmettem do města. Pořád jsem koukal z okénka, jestli ji neuvidím, ale nikde jsem ji neviděl, tak jsem to vzdal.

„Neboj,“ mrkl na mě Emmett.

Museli jsme zajet do opravny aut pro nějaké náhradní díly, pro Jasperovu motorku. Nechápal jsem, proč si tam nemůže zajet sám.

Emmett zaparkoval na parkovišti před opravnou. Rovnou jsme se vydali tam. Emm v dobré náladě, ale já ve špatné, protože jsem ji ani nezahlédl.

Překvapení nastalo, když jsme vešli dovnitř. Stála u pokladny a prodávala.

„Dobrý den,“ pozdravila nás a zastavila se pohledem na mě. Usmála se a svůj zrak upřela do země.

„Dobrej,“ pozdravil ji Emmett. „Potřebovali bychom náhradní součástku do motorky.“

„Tak to běžte za mým kolegou. Já jsem tady jenom jako pokladní a navíc brigádnice, takže nevím, co budete potřebovat,“ řekla.

„Dobře, děkuji,“ řekl Emmett a posunul se dál k jejímu kolegovi. Nastala moje šance, jak říkala Alice. Mám s ní začít mluvit a pozvat ji na rande. Chtěl jsem jí číst myšlenky, ale něco tomu bránilo.

„Ahoj,“ pozdravil jsem ji. Podívala se na mě trochu nedůvěřivě, protože si myslela, že to bylo na někoho jiného.

„Ahoj,“ pozdravila mě také.

„Na jak dlouho tu jsi?“ zeptal jsem se jí a přistoupil k ní blíž.

„No, jsem tu jenom na pátky a přes víkend, ale zítra mám volno,“ řekla a já se chytil šance.

„A nezašla bys někam v sobotu?“ zeptal jsem se jí.

„No jasně, moc ráda a kam?“ zeptala se nesměle.

„Do Central Café,“ řekl jsem. „Mám se pro tebe stavit?“

„Ne to je dobré, já pojedu autem a v kolik?“

„Ve dvě,“ řekl jsem.

„To by šlo,“ souhlasila.

„Tak jdeme,“ přistoupil ke mně Emmett a já jsem mu chtěl zakroutit krkem.

„Nashle,“ pozdravil ještě.

„Ahoj,“ pozdravila ho.

„Zítra,“ zavolal jsem a ona kývla. Byl jsem moc šťastný, že to vyšlo.

Pohled Alice

Seděla jsem ve svém pokoji a koukala do skříně, co vyhodím, když jsem měla vidění.

Uviděla jsem Edwarda a Bellu, jak jsou spolu na tom rande a nezůstali jenom u povídání, ale na sex nedošlo. Chudák Edward. Teď už nebude stoletý panic, ale panic, kterému je sto jedna.

Tohle jsem musela říct Rose, ale doufám, že se znovu neprokecne. Jsem tak ráda, že se to Edwardovi podařilo a on se s ní dá dohromady.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Rudá mikina: