22.11.2009 (09:00) • ZdeLla • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 4028×
Sbohem Bello!
Jacob seděl v obýváku a koukal se s Nessie na nějakou pohádku. Byl na ně krásný pohled. Oni dva mi zůstali a jsem vděčná alespon za to.
„Ahoj bello. Jak bylo v práci?" zeptal se Jake a Nessie se začala smát něčemu v televizi. Oba jsme se s Jacobem usmáli a já spěšně odpověděla.
„Šlo to Jaku a co ty a Nessie?" zeptala jsem se, ale odpověd jsem už znala. Vždycky dělali to samý. „Hráli si, povídali atd. Znáš to." řekl a podíval se na Nessie, která mu seděla v náručí. Byl jí teprve jeden rok, ale vypadala na tři.
Poté co ode mě Edward odešel jsem zjistila, že jsem těhotná. jediný, kdo mi pomohl byl Jake. Utekli jsme z Forks, aby nikdo nic nepoznal. Všem by bylo divný, že Nessie roste rychleji než je zvykem. Nemůže ani chodit do školy a nikdy nebude moct chodit ani do školy. Jacob si dodělal školu a já si našla práci v jednom malém nakladatejství. Bydlíme teď v Evropě. Moc se mi tu líbí. Svítí tu celkem sluníčko, ale celkem často i prší. Je to prostě ideální.
„Na co máte chuť?" zeptala jsem se. „No nessie by si dala špagety a já taky, takže asi to. Vydala jsem se do kuchyně a začala jsem vybalovat nákup. Z obýváku ke mně přiběhla Nessie a poslala mi vizi. Dělala jsem večeři a ona stála na židli a pomáhala mi.
„To víš že jo, zlatíčko. " řekla jsem a ona mi vlepila pusu na tvášř. Pustili jsme se do vaření. Jake se k nám po chvíli přidal a tak jsme měli věčeři za 20 minut. Zasedli jsme ke stolu a jedli. Bylo to výborné. Když jsme dojedli umyla jsem nádobí a vydala se projet.
„Jaku jedu seprojet. Dneska se možná trochu zdržím." řekla jsem a sbírala klíčky od auta.
„Jo jasně Bells. Tak zatím:" řekl a dál se věnoval Ness.
Koupila jsem si kdysy starou Audi, ale jelikož se na ní Jake dost vyřádil, tak vypada jako nová. Jezdím s ní každý den na mojí louku. Po příjezdu jsem hledala místo, kam bych mohla chodit a tak jsem našla nedaleko hrozně podobnou louku jako jsme měli ve Forks.
Vystoupila jsem z auta a vydala se na cestu. Bylo tcelkem daleko vlese asi 3 km, ale to mi vůbec nevadilo. Došla jsem na louku a rozložila si deku na kterou jsem si lehla. Koukala jsem se na nebe. Už byla tma a tak svítil měsíc a hvězdy. Celou louku osvětloval měsíc. Bylo to nádherné. Asi jsem usla, protože mi byla strašná zima. Začala jsem se pomalu zvedat k odchodu, ale z lesa jsem uslyšela malé prasknutí větvičky.
Rychle jsem se za tím zvukem otočila, ale nic jsem nezahlédla. Přímo za mnou jsem uslyšela ten samý zvuk. otočila jsem se, ale jako před tím jsem nic neviděla. Dostala jsem docela strach.
„Kdo je tam? Halo?" zeptala jsem se a z lesa pomalu vystupovala černá silueta. Pomalu vystoupila na měsíční světlo a já pomalu před ní couvala. Byl to Jasper! Jeho černé uhlové oči si mě se zájmem prohlíželi od hlavy až k patě. Nepotřebovala jsem umět číst myšlenky, abych věděla na co myslí. Tohle je můj konec. Sbohem Nessie. Sbohem Jaku.
„Ahoj Bello. Copak se stalo? Vypadáš, jako by ses něčeho bála. Nebo spíš někoho." řekl a začal se smát tomu co právě řekl.
„Oněměla si snad? Hrůzou?" zeptal se a zase jsem uslyšela ten odporný smích. Přeběhl mi mráz po zádech. Pomalu jsem ustupovala, ale věděla jsem, že mi to nebude nic platné.
„Kde máš Alici, Jaspere?" zeptala jsem se potichu a hlas se třásl. Jeho výraz se okamžitě změnil. Ve vteřině stál u mě a držel mě pod krkem.
„Musel jsem jí opustit. Kvůli tobě! Kvůli ubohému člověku, do kterého se zamiloval můj bratr. Moje touha po tvé krvi nikdy neklesla!" řekl a odhodil mě asi tři metry daleko. Narazila jsem na strom. Když jsem dopadla musela jsem si zlomit ruku o kámen a krv byla teď všude. Jasper pomalu natáhl vzduch skrz na skrz procházející pachem mojí krve. Pomalu se ke mně vydal.
Dostala jsem strach, ale ne o sebe, ale o mojí Nessie. Co sní bude, jestli zemřu?
„Jaspere, prosím. Moje holčička mě potřebuje!" zastavil se. Vytřeštil na mě oči. Chvíli tam jen stál a v hlavě mu šrotovlo.
„Tvoje dítě? Dítě Edwarda?" zeptal se a já jen přikývla. Už jsem se radovala, že se nade mnou slitoval, ale on se začal smát.
„Chudák holčička. Syrotek z ní bude!" řekl a zase se vydal pomalým krokem ke mně. Cítila jsem se, jako by už teď ze mě vyprchával život. Jasper vzal mojí ruku a pomalu se přibližoval svými ostrými zuby k ní. Cítila jsem ostrou bolest na zápěstí.
„Sbohem Bello!" slyšela jsem Jaspera. Pomalu jsem upadala do věčné temnoty.
Slyšela jsem jakoby z dálky:
„Jaspre né!" To byo to poslední co mé uši zaslechli. Strašně to bolela. Bylo to horčí než kdyby mě někdo hodil do kotle vařicí vody. Bylo to jako by mě hodili rovnou do ohně. Hrůza. Slyšela jsem nějaké hlasy. Ani netuším kdo to mohl být. Jediné čím jsem si byla jistá, že jsem neumřela. Zatím. Cítila jsem, že už se mohu hýbat a tak jsem pomalu otevřela oči. Viděla jsem každou částečku prachu v téhle místnosti. Byla jsem ve své ložnici. Pomalu jsem vešla do kuchyně. U stolu seděl Carlisle, Jacob a na klíně mu seděla Nessie. Okamžitě jsem doběhla k Nessie. Vzala jsem jí do náručí. Byla tak lehká. Jako peříčko. Objala jsem jí. Chtělo se mi plakat štěstím, že jí mám končně u sebe, ale nešlo to.
To jsem však moc neřešila. Byla jsem šťastná, že jí mám u sebe.
„No tak Bello. Ať jí neumačkáš." řekl Jake a já povolila sevření a posadila Nessie zase na klín Jacobovi. Objala jsem ho taky. Podívala jsem se na Carlisle. Koukal na mě a usmíval se.
„Proč jste se vrátili, Carlisle?" zeptala jsem se.
„Kdyby jsme se nevrátili už by jsi tady nebyla. Já a Emmet jsem od tebe odtrhli Jaspera a Edward s Alice tě odnesli sem.
Přeměna začala a už se stím nedalo nic dělat." řekl Carlisle a bylo mu to líto.
„Co je s Jasperem?" zeptala jsem se.
„Poslali jsme ho k Volturiovým." řekl klidně a podíval se na Nessie.
„Můžu si jí pochovta, Bello?" zeptal se a já jen přikývla. Vzal jí Jacobovi z klína.
„Ty si ale hezká maličká, víš o tom?" šišlal Carlisle a já se začala smát.
„Vidíš Nessie, tak tohle je tvůj dědeček." řekla jsem a Carlisle ztuhl na místě.
„Cože? Jak... Jak to? Edward je otcem?" podíval se na mě oči mu dv nevypadli z důlku.
„Myslela jsem, že ti Jacob řekl. Po vašem odchodu jsem zjistila, že jsem těhotná. Za čtyři měsíce jsem porodila. Nessie je poloupírka, to ti asi došlo. " Carlisle se z toho pořád nemohl vzpamatovat.
Do kuchyně se vřítila Alice a začala mě okamžitě objímat. Kdybych byla člověk už bych ležela na zemi s rozdrcenými kostmi. Musela jsem se usmát. Přes rameno jsem jí viděla, jak do kuchyně vešel Edward. Pohled mu padl na mě a na Nessie. Těkal mezi námi očima a otočil se a chtěl odejít. „Edwarde, ani se nepodíváš na svojí dcerku?" zavolala jsem na něj a on se zastavil na místě a ani se nehnul. Asi po pěti minutách se vzpamatoval a pomalu se otčil. Koukl se na mě, jestli si náhodou nedělám srandu, ale vmých očích nalezl jen pravdu. Alice mě mezi tím přestala objímat a šla se věnovat svojí neteřince. edward přede mě padl na kolena. a začal prosit.
„Bello, Bellinko prosím odpust mi. Jsem ten největší idiot co chodí po světě, ale prosím odpust mi." pořád klečel a já se začala smát a všichni se mnou. Edward jen na mě koukal a nevšímal si ostatních.
„No, budu si to muset rozmyslet, ale prozatím ano. Odpouštím ti." hned jsk jsem to dořekla zavěsil se mi kolem krku. Pevně jsem ho objala a užívala si to. Nessie si odkašlala. Začala jsem se smát. Edward se na ní otočil a už jí měl v náručí. Začala se smát. Všichni jsme se začali smát. Nessie vlepila svému tátovi pusu na tvář a všichni tři, Nessie, Edward a já, jsem se vydali na naší louku.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Sbohem Bello!:
Povídka je o Belle po odchodu Edwarda. Belle se narodí holčička. Když se jde projít na svojí louku, čeká jí nepříjemné překvapení Jasper. Nemohl nikdy překousnout, že nedostal Bellu k svačice a tak si ted jde vynahradit.
Sdílet
