Ahoy. Tak tady je druhý díl mé "dvourázovky" snad se bude líbit a moc děkuji za komentáře. Ten kdo někdy něco psal ví, jak je to pro autora důležité. :)
22.08.2009 (18:38) • SeYbinKa • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2574×
Šílený dům
1.Část:
Miley:
„No, jak se to vezme, přivezli nám ji sem asi před dvěma lety. To jí bylo 18. Když jsme ji všichni poprvé viděli, byla totálně na dně, já…nedokážu to popsat, vypadala opravdu hrozně, pořád si šuškala něco jako: Edwarde, ach můj Edwarde, vrať se. A tak podobně.“ Když jsem to říkala, očkem jsem se koukla na Edwarda, vypadal žalostně.
„Víte, není to s ní o nic lepší, ale……no víte co, pojďte se na ni radši podívat, ale prosím…opatrně“ Všichni kývli a následovali mě.
Otevřela jsem dveře a rukou naznačila, ať chvíli počkají.
„Bello, přišel tě někdo navštívit“ Zvědavě se ke mně otočila, a já pokynula nově příchozím, aby vešli dál. Postupně každý z nich vešel do velice prostorného pokoje.
Jakmile byli všichni uvnitř, zavřela jsem dveře a spočinula zrakem na Belle. Byla v šoku a vypadala…no, vypadala šíleně, blázen. Koukla jsem se na obličeje Cullenovích a v jejich obličejích byl vidět naprostý šok, ale taky bolest a……vina.
Edward:
Bylo to hrozné ji takhle vidět. Hrozně mě to bolelo a nejen mě. Podíval jsem se mým sourozencům do mysli a bylo tam vidět jen utrpení, vina a hrozná bolest. Dokonce i Rosalie, kdyby mohla, tak by brečela. Držela se Emmetta, který měl ve tváři vepsané zděšení.
/pane bože……moje sestřička, moje milovaná sestřička, co jsme jí to udělali, ach Bello……/ Dál jsem už nemohl poslouchat, nemohl jsem poslouchat to utrpení. Takhle jsem Emmetta ještě nezažil.
„Bello, tohle jsou Cullenovi, pamatuješ si je?“ Zeptala se ta dívka Belly, ale odpověď jí zpět nepřišla.
Bella se z ničeho nic zvedla ze země, kde doteď seděla a šla přímo k nám.
Přišla až těsně k mému obličeji a vedle něj přiložila fotku, kterou žmoulala v ruce. Chvíli ji tam držela, všiml jsem si, že na té fotce jsem já.
Takže ona ji našla, pamatuji si, že jsem ji schoval k ní do pokoje, schoval jsem je pod uvolněné prkno v podlaze. Vždy byla vynalézavá a taky krásná a chytrá, ale tohle. Najednou jí proběhl šok.
Začala se hysterecky smát.
„Chi, Chíí, Chi, Chi, chi, chííííííííííííí.“ S tímto šíleným smíchem šla k oknu. Při jeho zvuku jsme s sebou všichni trhli a zděšeně se po sobě podívali.
U okna zmlkla a dívala se z něj němě do zahrady.
/Ach bože……Edwarde, Bello, byla si mou jedinou přítelkyní……/ Alice. Co jsem jim to všem jen udělal? Byla to nejhorší chyba v mé nekonečné existenci. Ale nejhorší na tom bylo, že to postihlo všechny mé milované.
Z ničeho nic začala hrozně křičet a rychle se sápala z pokoje ven, bohužel ne dveřmi, ale právě oknem.
Miley se k ní rychle rozběhla, ale to už byla Bella skoro z okna venku. Rozběhl jsem se svou upíří rychlostí a postřehl jsem, že sem nebyl jediný. Ale když viděli, že už jsem u ní, vrátili se k Miley, která na mě ohromeně zírala.
/Jak se tam kruci mohl tak rychle dostat, když už i já jsem běžela plnou rychlostí a to jsem byla teprve v půlce./
Rozhlídla se kolem sebe a když vedle sebe viděla moji rodinu trochu nadskočila.
/Co se to krucinál děje, vždyť já je vůbec neslyšela, prostě, nic./ Její myšlenky, byly zmatené, ani se nedivím, ještě před chvíli jsme byli všichni na druhé straně pokoje.
Když se vzpamatovala, utíkala za Bellou, která se pořád kroutila v mém náručí, ale proti mé síle neměla šanci. Kroutila se a křičela, hrozně moc křičela, drásalo mi to mé citlivé uši. Ten křik byl plný nesnesitelné a potlačované bolesti.
Po chvíli se uklidnila a Miley si ji vzala do náruče. Bella se při jejím dotyku viditelně uklidnila.
„Bello, zlatíčko, klid, to bude v pořádku, jen klid.“ Opakovala ji ta dívka a pohybem ruky nás vykázala z pokoje.
Když jsme za s sebou zavřeli dveře, nebyli jsme ani jeden schopni slova. Alice, Rosalie a Esme se otřásali vzlyky bez slz.
Až po chvíli nám to došlo a všichni jsme se podívali na Jaspera. Vždyť on musel prožívat všechno naše zděšení, bolest, úzkost, vinu a co bylo nejhorší, musel prožívat i Bellinu naprostou šílenost.
Vypadal opravdu hrozně, byl tak prosycený tím vším, že jsem to cítil dokonce i já v jeho mysli. Alice ho začala uklidňovat a zavedla ho kousek dál od pokoje.
Podíval jsem se na svou rodinu. Byli to trosky. A za všechno jsem mohl já. Pomalu ale jistě jsem ničil celou svoji rodinu.
Alice přišla o svoji nejlepší kamarádku, Emmett o svoji nenahraditelnou sestřičku, Esme a Carlisle o krásnou dceru, Rosalie, i přes svou počáteční nechuť o skvělého člena rodiny a Jasper, Jasper na tohle už nikdy nezapomene.
A co já? Já přišel, o nejlepší osobu v mé existenci, o mojí hvězdu na nebi, o mé slunce, které by prosvitlo hustými dešťovými mraky……přišel jsem o svoji lásku.
Miley:
Za nedlouho po příchodu Cullenovích, Bella zemřela. Nikdo nevěděl proč, nebo kvůli jaké příčině. Žádný doktor tohle tajemství nikdy nerozluštil.
Ale já věděla, že Bella zemřela díky svému žalu, díky své bolesti a ztrátě. Bella neměla lehký život, ale věřím, že dříve si ho užívala plnými doušky a jen jsem si představovala, jak bývala šťastná. A doufala jsem, že teď se na mě odněkud dívá, je spokojená a tak to už navždy zůstane.
A záhadné Culleny......??............Jsem už ve svém životě nikdy neviděla
Autor: SeYbinKa, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Šílený dům 2/2:
dokonale... chudinka Bella, muselo to byt pre nu hrozne
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!