Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Síť poslední záchrany

wsdjiztu

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Síť poslední záchranyJedině ten, kdo dokáže mnoho obětovat, může ještě víc získat. Songfic.

24.11.2013 (15:00) • Kate3 • FanFiction jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 1804×

 

Píseň, která mě inspirovala k napsání této povídky.

Divokej Bill - Síť

 

Už nikdy to nebude jako dřív, už nikdy nebudu s ním, už nikdy nebudeme spolu. Proč mi to udělal? Proč jsi mě tu nechal? Už nikdy ho nepochovám v náruči. Co si bez tebe počnu? Po tvářích mi stékaly slzy, šla jsem podél útesu až k jeho vrcholu a dopředu mě hnala touha znovu ho vidět. Vidět jeho maličkou tvář, která se na mě neustále usmívala. Jenom pár dní. Těch několik dní, kdy jsem byla nejšťastnější ženou na světě.

Překročila jsem několik balvanů, které samovolně zabraňovaly přístupu k útesu nedaleko města. Už jsem byla skoro tam, za chvíli se s ním setkám, se svým chlapečkem. Pár metrů od překročení propasti mezi mnou a mým maličkým. Naposledy jsem se zastavila a otočila se. Ne. Už není cesty zpět. Tady už na mě nikdo nečeká, ale tam, tam nahoře se opět setkám s tou andělskou tváří.

Zavřela jsem oči a udělala ten poslední definitivní krok, který mi byl osudným, na který jsem myslela od té chvíle, kdy můj chlapeček naposledy vydechnul. Vítr mi čechral vlasy splývající na lopatky. A pak už jsem jen letěla, ruce roztažené jako kdybych chtěla vzlétnout, letět a už se nikdy nevrátit. To se mi už za pár okamžiků splní.

Síť kolem celýho těla,

co tě vomotává na doživotí,

polovina mapy víš,

potřeba je celá když,

tě to nutí.

Už jdu, za chvilku se setkáme, synku. Pomyslela jsem na něj naposled, kdy mne uchopila mrazivá dlaň vody a hladina se za mnou zavřela.

Síť kolem celýho těla,

co tě vomotává na doživotí,

polovina mapy víš,

potřeba je celá když,

tě to nutí nestát ale jít

a nadechnout se nad hladinou.

V první chvíli jsem netušila, co se se mnou děje, proud vody mnou zmítal na všechny strany, doufala jsem, že kameny pod hladinou mne milosrdně vysvobodí z té chladné náruče, která prostupovala všemi buňkami mého zbytečného těla. Ještě pár okamžiků a budu s ním. Musím ten mráz vydržet. Pro něj. Pak už bude jen teplo. Zavřela jsem oči a čekala konec, neustále jsem cítila nárazy vln, cloumaly se mnou na všechny strany, nevěděla jsem, kde je hladina, kde je dno, kde jsem. Pod sebou jsem ucítila něco tvrdého, nejspíš balvany na dně.

Najednou se převalila vlna a mé tělo se jí poddalo. Vláčela mne dál, chtěla jsem, aby už byl konec. Synku můj, kde jsi? Hlavou jsem narazila na něco ostrého, nic jsem nevnímala a doufala v rychlý konec.

A pak to nejde,

no a pak to nejde,

a je to jako síť,

kolem celýho těla,

co tě vomotává,

na doživotí,

polovina mapy víš,

potřeba je celá když,

tě to nutí nestát ale jít.

Zmateně jsem se snažila mávat rukama, ale tíha, kterou jsem pociťovala, mne táhla ke dnu, jako by mne někdo držel kolem pasu a stahoval stále níž. Pud sebezáchovy mne však hnal dopředu, ale já svůj život vůbec zachraňovat nechtěla, toužila jsem být se svým chlapcem, držet ho v náruči, jako tehdy, když se narodil, sněhobílá peřinka, malý uzlíček mého štěstí, se kterým jsem překonala svoji minulost s násilnickým manželem. Udělala jsem to pro něj, odešla jsem od jeho otce, abychom byli oba v bezpečí.

A nadechnout se nad hladinou,

nadechnout se nad hladinou,

nadechnout se nad hladinou,

zase nadechnout se nad hladinou,

anebo se utopit v tvý kráse,

když všichni o tom ví,

a pak to přijde, tak to neumí dát,

a příznaky jsou takový,

vlny tlakový.

A najednou jsem mohla dýchat, otevřela jsem oči, ale nic neviděla, jen temno a nárazy vln na útes, jako bych oslepla. Mořský vítr mi svištěl kolem uší, asi mne moře chce ještě potrápit, ale já už doufala v odchod, pomyslela jsem na to právě v tu chvíli, když jsem znovu zmizela pod hladinou. Snad už to nebude dlouho trvat a já uslyším andělský zpěv.

Když mý srdíčko tuší,

že buší pro tebe,

do tebe se dostat

a pak to přejde. 

A pak to opravdu přešlo. Pocítila jsem teplo a oči se mi rozšířily kvůli hřejícímu světlu, které mne do sebe vtahovalo, a já se už nebránila, tak jako ubíjejícím vlnám, věděla jsem, že za chvíli budu svého syna držet v náruči a budeme navždy spolu. Záře zvyšovala svou intenzitu, až mne oslepila úplně.

Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy,

nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy,

nikdy, nikdy, nikdy neřikej to nejde,

nikdy, neřikej, nikdy neřikej to nejde,

nikdy neřikej to nejde a nikdy neříkej, že to nejde.

Necítila jsem nic, jen to hřejivé teplo, které mnou prostupovalo, jen jsem nevěděla, že bude až tak moc hřejivé, spalující. Tak takhle vypadá nebe? Nejvíce mne pálily nohy, když jsem dopadla do vody, uslyšela jsem slabé křupnutí, ale po pár okamžicích ta nesnesitelná bolest zase přestala Teď, jakoby mne někdo pálil rozžhavenými uhlíky, bylo to mnohem, mnohem horší, než když mne manžel pálil cigaretou, kterou si předtím nezapomněl pořádně vychutnat.

když je to jako síť,

kolem celýho těla,

co tě vomotává,

na doživotí,

na doživotí.

I přesto, že mé srdce bilo jako zvony katedrál, můj dech byl pomalý, nemusela jsem dýchat, nechtěla jsem, jediné, co jsem si přála, bylo, aby už to skončilo.

Co tě vomotává,

na doživotí,

na doživotí.

Oblečení jsem měla promáčené a po těle mi stékaly kapky vody. Před očima mi tančily tmavé stíny, prsty jsem zarývala do hlíny, jako bych mohla bojovat proti smrti… Chtěla jsem se do toho příjemného tepla vrátit, tam, kde byl můj maličký synek.

Co tě vomotává,

na doživotí,

na doživotí.

Prosím! Křičela jsem. Neber mi ho znovu, prosím, chci s ním zůstat… Ale z mých úst žádné srdceryvné prosby nevycházely.

Co tě vomotává,

na doživotí,

na doživotí.

Vyplašeně jsem se zmítala a kopala kolem sebe, chlad už jsem necítila, všechno to bylo v mé hlavě, mé tělo leželo nehybně, ale uvnitř jsem hořela. Nechápala jsem, jak můj synek, který se sotva narodil, mohl být v pekle, vždyť nestihl vykonat zlo, nestihl udělat vlastně vůbec nic, ještě ani nestihl poznat nikde nekončící lásku své matky, která je teď spalována. Pro něj. A doufá, že už se nikdy nebudou muset bát odloučení.

Horkost pomalu odcházela a kousek po kousku se mým tělem sunula k srdci, které teď prohrávalo závod, věděla jsem, že si splašeně běží pro svůj poslední úder. Buch… Buch. Buch. Který nastal. Právě teď.

Co tě vomotává,

na doživotí.

Proč jsem se jen musela chytit té záchranné sítě a ztratit ho? Ztratit svého syna.

Z dálky se ke mně nesl andělský šepot: „Esme… Prosím, otevři oči.“

Autor: Kate3 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Síť poslední záchrany:

 1
9. Kate3
21.04.2014 [16:53]

Kate3Děkuji. Emoticon Emoticon

8.
Smazat | Upravit | 06.12.2013 [20:57]

To bylo tak krásný! Emoticon

7. Izza
04.12.2013 [21:31]

To je krasa waw pane boze odpadavam to je super..:') <3 :3* *_*

6. marushka
04.12.2013 [13:56]

Tak to bylo uzasny!!!!

5. Kate3
25.11.2013 [19:44]

Kate3Děkuju, dámy, za krásné komentáře. Emoticon Moc si jich vážím. A dano, děkuju za přání. Emoticon Emoticon

4. dana
25.11.2013 [17:09]

Krásne napísané... a všetko najlepšie k meninám Emoticon Emoticon

3. Nespoutana
25.11.2013 [14:26]

NespoutanaPáni, nádhera. Tleskám! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Agule99
24.11.2013 [16:13]

Agule99Wow! Moc, moc, moc pěkný Emoticon Emoticon Emoticon. Líbilo se mi, jak do toho zasahovala ta písnička, jak jsi popsala bolest, ztrátu a i přeměnu... Nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
*A.99*

1. Johnna
24.11.2013 [16:00]

Johnna Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře