Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Smrt z rukou Edwarda

02.10.2009 (13:15) • Ejdriana • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3402×

Jednoho krásného dne jsme byli s Edwardem domluveni, že jak budu mít po škole, tak se sejdeme na naší louce. On do školy nešel, protože svítilo slunce. Měla jsem slunce ráda do té doby než jsem přijela sem a poznala Edwarda. Od té doby je pro mě slunce jen on. A když vyjde to pravé? Tak je pro mě zataženo. Ostatní si mých nálad už ani nevšímali, zvykli si…taky co jim zbývá že?

Přes noc u mě byl Edward, ale ráno jsem musela do školy. Přemýšlela jsem, že bych simulovala a zůstala doma, ale Edward mě přesvědčil, že bych neměla vynechávat školu, zvlášť ne teď v maturitním ročníku. Měl pravdu…se známkami jsem na tom byla průměrně a to hlavně díky němu. Nemohla jsem se soustředit na učení, když byl se mnou a když se mnou nebyl, tak to bylo ještě horší. Takže se není divit, že se mi můj prospěch tak zhoršil, ale to mi nijak nevadilo, hlavní bylo, že mám svého upírského anděla nablízku.

Celý den ve škole se neskutečně vlekl. Vůbec to bez něj neutíkalo a čím víc se blížila poslední hodina, tím pomaleji to utíkalo. Přemýšlela jsem, jestli se ty hodiny třeba za chvíli nezastaví a já tady budu navěky. Ale nakonec jsem se dočkala. Poslední hodina a můžu vyrazit na naši louku. Nemohla jsem se dočkat až s ním zase budu. Je pro mě jako droga…to je slabé slovo, pro to ani slova totiž nejsou a nejde ani popsat, to jaké pouto máme. Vím, že mu mohu naprosto ve všem věřit. On má sice pořád strach z toho, že by mi mohl nějak ublížit, ale pochybuju, že by to udělal. Jeho láska je doufám natolik velká, aby v sobě potlačil, jak on říká, monstrum nebo démona. 
Kdyby se neuměl ovládat, tak by mi přece už dávno netlouklo srdce a byla ze mě jen chladná mrtvola. Mohl mě zabít už tehdy poprvé a neudělal to, dokázal se ovládnout a teď když se vidíme téměř každý den, tak si na mou vůni už tak nějak zvykl ne? Tak by to pro něj nemělo být tak těžké.
Jenže on má pořád ty své zákazy a omezení. Nevím, jak bych ho mohla přemluvit. Zkoušela jsem to hodněkrát a vždycky to dopadlo hádkou nebo v lepším případě, že jsme na sebe chvíli nemluvili, ale mě ta chvíle připadala jako věčnost a utrpení.
Ale asi to stejně nikdy nepřestanu zkoušet, stejně jako nepřestanu zkoušet ho přemluvit, aby mě proměnil. Vím, že mu jde o mou duši, ale na co mi bude když bych umřela a byla bez něj? Na nic. To ať se raději vypaří nebo co se s ní stane, ale já chci zůstat s ním za každou cenu a za tím si budu stát.

Poslední vteřiny a jsem volná. Vyběhla jsem ze třídy jako střela a hrnula se davem ke svému autíčku. Jen co jsem nasedla, tak jsem rychle zamířila na naše smluvené místo. Celá jsem se třásla nedočkavostí. Dojela jsem tam v rekordním čase. Zastavila jsem prudce auto, až zaprotestovali nejen brzdy, ale auto celkově. Nestačila jsem ani vytáhnout klíčky ze zapalování a už mě z auta tahaly dvě ledově chladné ruce. Přitiskl si mě na sebe a hladově políbil. Nezůstávala jsem pozadu a polibky mu oplácela. Už jsem doufala, že se v našem fyzickém vztahu posuneme zase o kousek dál, ale odtrhl se. Až příliš brzo na můj vkus. Dokázala bych se s ním líbat celé hodiny, dny…
“Edwarde.” Zaškemrala jsem.
“Bells, nepokoušej mě.”
“Věřím ti.”
“To bys neměla.” Dodal laškovně a šibalsky na mě mrkl. Upíří rychlostí ke mně přiskočila, vzal mě do náručí a rozběhl se pryč. Nestihla jsem se vzpamatovat a už jsme byli na naší louce. Bylo tu nádherně a ještě víc, když jsem se podívala na svého třpytícího se anděla. Opravdu vypadal jako anděl. Kdyby měl křídla, tak věřím, že by to nikomu nerozmluvil.

Všiml si mého zkoumavého pohledu, kterým jsem přejížděla jeho tělo a roztáhl svůj úsměv do mého oblíbeného pokřiveného.
“To není fér.” začala jsem, třeba se chytne.
“Co není fér?” Tvářil se překvapeně a trochu nechápavě.
“Tohle…” a ukázala jsem na něj a sjela ho celého pohledem. Usmál se a tím víc podtrhl svou už tak dokonalou krásu.
“Ty na mě působíš svým šarmem a ani o tom nemusíš vědět…a já…já se můžu snažit sebevíc a nic se nestane.” Teď jsem si od něj vysloužila škaredý bolestný škleb, ale nemrzelo mě, že jsem to řekla.
“To není pravda Bells a ty to víš.” Bránil se.
“Ale je…jak bych to mohla vědět? Ty kdybys chtěl, tak si se mnou můžeš dělat co bys chtěl a já od tebe vyškemrám maximálně polibek. Chtěla bych zažít i něco víc než jen tohle.” Vypadal vystrašeně a bolestně zároveň. Věděla jsem, že útočím na slabé místo, ale chtěla jsem ho. Chtěla jsem jednou něčeho dosáhnout…i když jsem nehrála fér.
“Bells…tohle neříkej. Ty na mě působíš daleko víc než si myslíš. Musím se hodně přemáhat a ovládat, abych neudělal nějakou hloupost. Chtěl bych ti dát cokoli, ale tohle…”
“Tak mi dej právě tohle…copak ty mě nechceš?” Přitiskla jsem své rty na ty jeho a vášnivě ho líbala. Ze začátku vypadal překvapeně a váhavě, ale postupně se přidal a oplácel mi polibky stejnou mincí a pak dokonce víc a víc. Ruce mu jezdily po mém těle a postupně sundávali oblečení, které jim bránilo v další cestě. Já následovala jeho příkladu. Ale poté, co jsem ležela zády na trávě a on na mě, tak to šlo hůř.

Už jsem byla jen ve spodním prádle a Edward bez trika. Sotva jsem popadala dech a Edward se přesunul na můj krk. Projelo mnou několik vln vzrušení. Celé mé tělo se chtělo. Nevěděla jsem kam s rukama. Jednou jsem mu vjela do vlasů a tou druhou se chytla trávy pod sebou. Když v tom…
“Auu.” O něco jsem se pořezala. Edward naprosto ztuhl. To není dobré. Podívala jsem se na něj a viděla jak jeho oči černají. Byly jako nejhlubší propast, jako děsivá noční můra, jako ta nejtemnější noc. Dostala jsem z něj strach, ale než jsem stačila cokoli říct, tak se mi zakousl do krku a já cítila jak z mého těla postupně odchází krev a sním i teplo ve mně…upadala jsem do bezvědomí a v dáli jsem uslyšela křičet Alici…

SHRNUTÍ

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt z rukou Edwarda: