Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Smrt za smrt


Edward opustil Bellu. Nesleduje Victorii, není se svojí rodinou. Jde do Itálie. Jak změní rozhodnutí, když mu zavolá Rosalie, že Bella skočila z útesu a uvidí ji ještě? Pozor: smutný konec.

‚Bude to, jako bych nikdy neexistoval.‘

Moje vlastní slova mi pořád dokola zněla v hlavě. Odjeli jsme. Ochráním ji tím? Doufám v to. Chybí mi. Nebudu se jim pořád dívat do očí. Sto let jsem žil bez ní. Teď jsem ji opustil. Nemůžu pro ni už nic udělat, ale chci být sám. Nechci se dívat do očí těm, kterým na mně záleží. Na druhou stranu, ani samota mi nenabízí to, co chci. Vím, kam půjdu. Alice to neuvidí včas.

Byla hluboká noc a já běžel napříč Itálií. Najednou jsem uslyšel zvonění telefonu.

„Kruci. Proč jsem si ho s sebou bral?“ Podíval jsem se na displej. „Co Rosalie potřebuje? Svůj odchod už jsem jí vysvětlil. Rose?“ zvedl jsem telefon a současně už jsem se hlásil.

„Edwarde, Alice je ve Forks. Viděla Bellu skočit z útesu, ale neviděla ji vynořit se. Chce pomoct Charliemu.“ To jsem nečekal. Ona nesmí být mrtvá! Zavěsil jsem a přidal jsem do kroku. Už jsem nechtěl ke gardě. Chtěl jsem zemřít. Za sebou jsem uslyšel zvonit telefon. Nezvednu ho. Zaprvé proto, že se mi nechce vracet padesát metrů kvůli telefonu v kapradí, zadruhé proto, že nechci s nikým mluvit.

„Přeci se nenecháš zabít? Její vize jsou přeci nepřesné, nemusí to být pravda.“  Arovy argumenty jsem nemohl popřít. Navíc jsem měl informace od Rosalie a ne přímo od Alice. „Jestli tě viděla přicházet sem, možná přijede. Počkej tu na ni s námi.“ Proč se mi jeho návrh nelíbí? Proč nechci slyšet jiné možnosti? Ale nemůžu nic dělat. Aro by mě možná nezabil, i kdybych něco provedl, můj dar je pro něj moc cenný. Přikývl jsem. „Výborné rozhodnutí,“ usmíval se. On se ještě usmíval! Ale chápu ho. Získal další klenot do svojí sbírky. Ale dočasně. I kdybych si cestu musel probojovat nebo měl zemřít, dostanu se odsud, jakmile se posbírám.

Jsem tu už týden. Oči mám rudé a na ramenou plášť. Jsem Edward Volturi. Volturi proti svému přesvědčení. Otevřely se dveře. Dovnitř pronikly dva pachy. Upíří pach, který mi přišel známý i neznámý, a lidský pach, který mě k sobě neuvěřitelně táhl. Bušení srdce a proudění krve ve mně vyvolávalo touhu okamžitě toho člověka zabít. Zvedl jsem oči. Alice. Ale kdo je ta druhá postava? Proč musí být skrytá? Má skloněnou hlavu a zbytečnou mikinu. Kapuci hluboko do čela. Alice se pomalu rozhlédla. Sklonil jsem hlavu, nemusí mě hned poznat. I když můj pach je tu jasně cítit.

„Aro, on je tady.“ Nebyla to otázka, bylo to konstatování faktu. A měla pravdu. „Je tady, protože přišel o to nejcennější, co měl. Nebo si to myslí.“ Rozsvítilo se mi. Ten druhý pach. Tak známý, tak vábivý.

„Bello?“ Oba jsme naráz zvedli hlavu. Byl jsem šťastný. Ona žije. Ale v jejích očích bylo vidět jenom strach. Rudé oči ji musely vyděsit. Mlčela. První promluvil Aro.

„Je člověk a ví o nás. Nemyslím, že bys ji sám proměnil. A s jejich rodinou bez tebe nejspíš nezůstane. Měla by zemřít.“ Vztek se dral na povrch. „Jane?“ Soustředil jsem se na její myšlenky.

‚S radostí,‘ usmála se. Chtěla ji mučit, než ji zabijí. Nic se nestalo. To ticho bylo nekonečné, ale potom se ozval Arův smích.

„Zajímavé, tvoje schopnosti na ni nefungují. Přejdeme k hlavnímu bodu programu.“ Teď a tady. Co udělá dál? Za mnou stál Alec. Arovy myšlenky mluvily jasně. Alec ji zabije. „Alecu?“

„Ne!“ Sálem se rozlehl výkřik. Došlo mi, že můj. Postavil jsem se před Bellu, rozhodnutý ji chránit. Ale ta krev mě tak lákala. A moje sebeovládání hodně utrpělo. Tak blízko. Odstrčil jsem ji za sebe. Na ruce měla hmatatelný tep. Nevydržím to. Usmál jsem se. Chladný úsměv. Půlvteřinová prudká otočka a rychlý pohled do jejích očí. Bušící srdce mě lákalo víc a víc. Nevydržím to. Kousek uvnitř mi říkal, že musím vydržet. Nesmím podlehnout. Ale jiný kousek naopak říkal, abych ji zabil. Ten rozpor mě málem roztrhl napůl. Zlostně jsem zavrčel. Zlobil jsem se na sebe, ale ji to vyděsilo. Její srdce tlouklo jako o závod. Chytil jsem ji a zakousl jsem se jí do krku. Alice stála jako opařená, ostatním to nevadilo. Její srdce dotlouklo. O pár setin vteřiny později jsem narazil plnou silou do zdi. Alice pomstí moji Bellu? Došlo mi, co jsem udělal. Nebránil jsem se. Ani garda nebo Aro nic neudělali. Nikomu na mně nezáleželo, když jsem vrah. Nekřičel jsem bolestí, necítil jsem plameny. Skončil můj i její život.

Jestli jsem měl duši a dostanu se k ní, až zemřu, možná mi odpustí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt za smrt:

 1
13.09.2011 [7:58]

JoheeeCullenTy krabe! Emoticon Emoticon Když si tyhle dva smajlíky spojíš, zjistíš, jak se právě tvářim. Emoticon Vážně jsem měla u posledního odstavce nos nalepený na obrazovce a šilhala na písmenka! Emoticon Musel na mě být komický pohled... Ještě že jsem doma sama! Emoticon
Příběh byl úžasný! Miluju Sad Endy! Miluju hnusnýho Edwarda! Emoticon Emoticon Takže ses přesně trefila do mého vkusu! Emoticon Emoticon
Je pravda, že to bylo trochu kostrbaté, ale je to starší článek a já věřim - Ne! Vím to! -, že ses za tu dobu mnohem zlepšila! Emoticon A přesto to bylo rozhodně lepší než to, co tvořim já! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!