Tak trošku jsem ve škole přemýšlela o tom, co by se stalo a jak by to všechno bylo, kdyby Bella nepřiběhla k hodinám včas a nestihla tak zachránit Edwarda...
20.09.2009 (13:00) • JessicaBrikker • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3153×
"Rychle Bello! Nezbývá moc času." Zavolá na mě Alice z obýváku, zatímco se snažím naházet polovinu skříně do malé cestovní tašky. "Už jdu." Seběhnu schody, na kterých nejmíň pětkrát zakopnu a vyběhnu s Alicí ven před dům. Tašku hodím na zadní sedadlo jejího žlutého Porsche, sednu si na místo spolujezdce a jakmile dopnu pás, auto se plnou rychlostí rozjede směr Volterra.
---
"Kolik času zbývá?" Zeptám se nervózně Alice s nadějí v hlase. Alice však mlčí, jakoby mě vůbec nevnímala. "Alice?" Kouknu na ní a dojde mi co se děje? "Alice!" Zakřičím na ní a když se po chvíli otočí, z očí mi steče slza. "Co ... co si viděla?" Alice odvrátí pohled zpět k přednímu oknu a prokličkovává ve vysoké rychlosti mezi autama. "Je to něco špatnýho, že jo? Nejsem přece blbá, sakra!" Stále na ní koukám a stírám si z tváří slzy. Za chvíli už ztrácím síly na to, křičet na Alici, protože ta je očividně ještě víc mimo než kdy jindy.
---
Když Alice zastav mezi domy, otočí se na mě. "Utíkej!" Otevřu rychle dveře a ještě se otočím. "Kde ho najdu?" "Hledej věž s hodinama." Rozhlídnu se a ještě kouknu na Alici. "Kolik zbývá času?" Řeknu s nadějí v hlase. "Právě, že moc ne." Koukne na mě smutně a po zabouchnutí dveří se rozjede pryč. Na nic nečekám a běžím po cestě za davem lidí. Proplétám se mezi nimi a hledám hodiny. Když se pak zastavím na kraji velkého náměstí, všimnu si na druhém konci věže s hodinama. Na nic nečekám a okamžitě se rozběhnu k nim. Kolem mě stojí spoustu lidí v červených pláštích. Nikdo nemá ani potuchy.
---
Zastavím se uprostřed náměstí a pohlédnu na hodiny. Právě odbíjí dvanáctá. "Tohle nemůžu stihnout." Rozeběhnu se, když se předemnou objeví velká fontána. Rozhlédnu se a vím, že jinou možnost nemám. Během chvilky pak zbystřím, protože už hodiny bít neslyším. "To ne!" Neváhám a vrhnu se do studené vody. Běžím, proplétám se mezi lidmi, kteří najednou pískají a tleskají. "Co se...?" Rozhlížím se. Předemnou se rozhrne dav lidí a mě se v tu chvíli zastaví srdce.
---
Na schodech stojí houf lidí v dlouhých černých pláštích s kápí na hlavě. Ta jedna osoba si kápy sundá a otočí se na mě. Je to taková malá blondýnka. "Jdeš pozdě." Pousměje se a poodstoupí doprava. Z očí mi vytrysknou slzy. Okolo stojí dalších pět tajemných bytostí v černém a sklánějí se nad ubohým nehybným tělem. Tělem Edwarda. Nějaký další podivný člověk v černém rozdělává vedle něho oheň. Všimnu si, že se lidi rozcházejí a povídají si o tom, jaké to bylo skvěle udělané představení. Pro slzy v očích vidím všechno rozmazaně. Nadechnu se, ale pak uvídím něco hrozného. Jeho hlava, jeho krásný obličej. On ... Jane jí bere do ruky, usmívá se na mě a pak jí hází do ohně. V tu chvíli jako bych přímo vedle sebe uslyšela Edwardův hlas. "Miluju tě." Dám si ruku před pusu. Začne se mi dělat zle, začnou se mi podlamovat kolena. Tohle nezvládám. Otočím se a běžím pryč. Strkám do lidí, ale kašlu na ně. On je mrtvý. Už tu semnou není. Tolik jsme si toho neřekli a už není jak. Přes slzy nevidím.
---
Vběhnu na silnici a pak už jen vidím dvě velká světla, tvrdý náraz a zaskřípání brzd. Z dálky slyším Alici, jak na mě volá. Jak se marně zkouší mě probrat. Cítím okolo sebe krev. Je jí tolik. Ztrácím vědomí. Umírám. Je zima ... a tma.
----------------------------------
U hodin na náměstí vše utichlo. Lidé náměstí už dávno opustili a odešli se bavit o kus dál. Na schodech teď leží tělo krásného zamilovaného mladého chlapce. Vedle něho plápolá velký oheň okolo kterého jsou shromážděné postavy v černém a každý má v ruce jeden jeho úd, který háže do ohně.
---
Edward tak odchází na onen svět, kde se už brzo setká se svojí Bellou.
---
V jedné italské nemocnici se marně snaží oživit pohlednou hnědovlasou dívku. A však po tak prudké srážce se žlutým Porschem už taková těžká zranění vyléčit nešla.
---
V jedné čekárně sedí malá dívka, Alice se jmenuje. Kdyby mohla, snad i pláče. Během jednoho dne ztratila dva cenné poklady. To co se dnes stalo si nikdy neodpustí.
---
NIKDY.
Autor: JessicaBrikker, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Stačilo pár minut:
chudinka Alicka, tolko bolesti si zazila
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!