Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Střípek lásky

22.04.2011 (16:00) • Roxana • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2625×

Střípek lásky

Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelnějším...

Proč? Každý den si kladu otázku proč zrovna já? Neuvěřitelné prázdno, které pociťuji v srdci, mě neustále trápí. Vzpomínám na ty krásné okamžiky, kdy jsem byla s ním. Mohla jsem se dotýkat jeho mramorové pokožky, mohla jsem vískat jeho bronzové vlasy a okupovat jeho rty, kdykoli…

V ten moment, kdy se tělo mojí lásky rozpadlo v povalující se popel, jsem nestačila pořádně zaznamenat. Jediné, co jsem v tu chvíli pociťovala, byl šílený žal, smutek a hlavně jsem vnímala bolest, kterou působilo rozpolcené srdce. Postupně se trhalo na kousíčky, až všechna radost z mého srdce zmizela.

Dávám si za vinu, že díky mé chybě zemřel. Kdybych se do jeho života nepletla, nemusel by takhle skončit. Sice bych trpěla, protože moje nehynoucí láska k němu byla obrovská, ale stále bych žila při vědomí, že žije, ačkoli ne se mnou. Nikdy bych nemusela na vlastní oči vidět, jak se někdo, koho milujete více než svůj život, rozpadá v nicneříkající popel. Odchází vaše láska, vaše štěstí, vaše radost ze života…

Z očí mi vytryskly slzy. Nestačila jsem je zastavit, ale cenu by to nemělo. Tahle jsem si připomínala, že jednou byl jeden krásný muž, který mě miloval, a kvůli své lásce ke mně se nechal zbavit života. V ruce jsem držela telefon v neustálém nutkání zavolat jeho sestře a promluvit si s ní o svých pocitech, ale neměla jsem na to odvahu. Nenacházela jsem ji.

Od toho incidentu jsem se odstěhovala co nejdále od nich, neboť jsem si byla jist, že za jeho smrt můžu jenom já. Alice mi posílala zprávy, e-maily, prosila mě, abych se vrátila. Prý by si Edward přál, abych byla na s nimi po jeho smrti, ale já to nedokázala. Kdybych viděla jejich umučený výraz, smutné pohledy, ba dokonce jeho věci, díra v mé duši by dnem co dnem rostla a nikdy by neměla konce. Stále bych ho viděla ve své mysli.

„Zas vzpomínáš?“ zeptala se mě Tess. Posadila se vedle mě a chytila mě za ruku. Její starostlivý pohled mě sice dráždil, ale byla jsem jí za mnoho věcí vděčná. Už jen proto, že mě u sebe nechala bydlet.

„Nikdy bych na něj nezapomněla,“ zakuňkala jsem a vnímala další proud nově příchozích slz. Tess mě silně objala a přivinula na svou hruď. Její křehké tělo se také chvělo jako to moje. Trpěla se mnou, soucítila. Jako malé dítě jsem se schoulila do její náruče a plakala. Už jsem se nesnažila svůj žal mírnit, nechala jsem jej vyplavit na povrch. Potřebovala jsem se zbavit toho hrozného pocitu, který mě po celá ta léta zžíral.

„Chtěla bych tam jít,“ zašeptala jsem škytavě. Tess se na mě podívala s pozdviženým obočím; ujišťovala se, jestli mluvím pravdu. Bez vyřčené otázky jsem přikývla.

„Jsi si jistá, že tě to učiní šťastnou?“ zeptala se pochybovačně. Při pomyšlení na jeho tvář jsem se zachvěla a vehementně přikyvovala. Chtěla jsem znovu vidět jeho obličej alespoň na fotografii, abych si byla jistá svými vzpomínkami. Ráda bych je znovu oživila.

Na ruce jsem ucítila letmé pohlazení a souhlasné zamručení od Tess. Neměla jsem odvahu se jí podívat do očí, malátně jsem se postavila na nohy a s očima, přes které jsem skoro neviděla, jsem se snažila dostat do druhého patra našeho domu. Než jsem šlápla jednou nohou na první schody, Tess mě si mě vyhoupla do náruče a přenesla mě do postele.

„Děkuji ti za všechno,“ špitla jsem a snažila se od všech nočních můr zaspat. Od reálné noční můry…

(…)

Kráčela jsem po štěrkové cestičce, vnímala jsem každý podivuhodný zvuk, který vydávaly moje boty. V ruce jsem držela červenou růži a jako potácející se puberťák jsem se plížila mezi mramorovými deskami, na kterých byla jména zesnulých. Nemusela jsem se ani rozhlížet, abych poznala, že jsem právě na tom místě, kde chci být. Moje srdce se rozeběhlo neuvěřitelnou rychlostí a splašeně bilo na poplach.

V ten samý okamžik zahřmělo a z nebe se začaly snášet kapky stejně mizerné nálady, jako jsem měla já. Oči se mi opět zalily slzami, ale našla jsem tu odvahu, abych se podívala na jeho zlatý hrob, na kterém bylo vytesáno ‚Edward Anthony Masen Cullen‘. Musela jsem se držet, abych na místě nezkolabovala, ale dalo mi to mnoho práce a úsilí.

Položila jsem na jeho náhrobek červenou růži, jejíž květy byly rozmočené od deště. Neopomněla jsem se podívat na jeho fotku, která mi ho připomínala jasně v mých vzpomínkách. Pohladila jsem sklo, které nás od sebe dělilo, a zavřela jsem oči. Už je to tak dávno, pomyslela jsem si.

Uvědomila jsem si, že jsme napořád spolu, ať už je se mnou, či beze mě, ale v mém srdci je a bude navždy jenom on. Jeho krásné zlaté oči, jeho motýlí polibky a slovíčka lásky; na tohle nikdy nezapomenu. Neubránila jsem se starým, ale přesto krásným vzpomínkám…

Seděla jsem na posteli, plná očekávání, že v našem vztahu se posuneme o trochu dál. Už mi nestačila jen láska vyřčená z jeho úst, pokud mě opravdu miloval, tak jak tvrdil, byla jsem přesvědčená, že je ochoten riskovat a vyhoví mi. Jako slušný gentleman zaklepal na dveře a optal se, zda může vejít. Namísto odpovědi jsem přiskočila ke dveřím, vlítla mu do náruče a hladově se vrhla na jeho rty.

Takové přivítání nečekal, ale nezastavil ji. Pevně ji chytil kolem pasu a tiše za sebou zavřel dveře. Byla jsem ohromená, ale zároveň tak chtivá, že jsem se nenechala rozptýlit. Věnovala jsem se jen jeho rtům, které pro mě v tuto chvíli znamenaly vše. Edward zrychleně dýchal a jeho ruce nestačily ty moje zastavovat.

I když jsem byla o poznání slabší, zatlačila jsem na něj a povalila ho na postel. S lehkým žuchnutím padl na madraci pokrytou zlatým závěsem. Byla jsem tak naladěná, že jsem nekoukala doleva, doprava a strhla jsem z něho košili. Na tváři se mu objevil překvapený výraz. Na chvíli jsem v ten okamžik zaváhala, zda mám pokračovat, ale nakonec jsem zavřela oči, zatnula zuby a nechala se vést svými instinkty. Hlavně tím, co chtělo moje tělo a moje srdce. Obě touhy si šly ruku v ruce, obě chtěly jeho… Edwarda.

Sedla jsem si vedle jeho a chytila ho za zápěstí. Pomalu jsem jeho rukou jezdila po mém krku, až jsem se dostala k bříšku. Čekala jsem zápornou reakci, která kupodivu nepřišla. I když jsem měla stále obavy, nevzdávala jsem se. Jako ve zpomaleném filmu jsem se sehnula k jeho obličeji a otřela se rty o ty jeho. Proud, který v tu chvíli námi proběhl, jsem nedokázala popsat slovy.

Edward mi ovinul paže kolem pasu a přemístil mě pod sebe. Najednou se nade mnou tyčil jako majestátný vlk. Ramena měl vyhrbená, na čelo mu padalo pár bronzových pramínků a jeho studené tělo se tisklo na moje. Zvedla jsem paže a přejel jimi po jeho svalech. Tiše zasténal a zaryl prsty do matrace.

„Bello, neměl bych,“ zašeptal bolestně. Usmála jsem se na něho. Kupodivu mi připadalo krásné, když se o mě takhle bál. Měla jsem jistotu, že by neudělal nic, co bych si nepřála. Přemístila jsem ruce z jeho ramen na obličej a pohladila jej. Snažila jsem se, abych působila uvolněně a tím ho přiměla, že si to přeju.

„Nevím, jestli je to dobré, Nejsem pro tebe ten pravý,“ dořekl zastřeně. Našpulila jsem rty.

„To jediné, co chci, jsi ty!“ Víc jsem na svoji lásku nedokázala říct. Ukájela jsem se pohledem, který ve mně probouzel neutišující chtíč. Zvedla jsem hlavu z polštáře a políbila ho. Snažila jsem se nezaváhat, neboť jsem věděla, že by couvnul. Připoutala jsem se k němu, co nejvíce to šlo, chtěla jsem cítit každý jeho milimetr kůže. Každý záhyb kůže jsem zkoumala podrobně, políbila jsem jej a nakonec si nechala ten skvost… jeho rty.

Zprvu se zdál neotesaný a odtažitý, ale po nátlaku z mé strany se s povzdechnutím poddal. Zavřel oči, políbil mě na spánek a ujal se iniciativy. Zkoumal každé místečko mé kůže. Netrhal ze mě látku, jako já z něho, pomalu a jemně ji svlékal a snažil se, aby atmosféra mez námi byla romantická. Sundal mi z vlasů gumičku, přičichl k nim a vzájemně mě políbil na ouško. Zavzdychala jsem.

Po nekonečné chvíli, která mi připomínala věčnost, konečně povolil svoje sevření a vyhověl mi. Pomalým pohybem spojil naše těla v jedno. Zavřela jsem oči, chtěla jsem si vychutnat každý pocit, který mnou v tu chvíli projde. Edward mě po celou tu dobu držel za ruku. Vztyčil se a podíval se mi do očí. V jeho černých jsem viděla jistotu, vášeň a oddanost. Políbila jsem ho na rameno a usmála se. Ta idylická chvilka se nedala ničím pokazit. Byla jsem tu jen já, on a naše nehynoucí láska spojená v jednu…

Vzpomínky byly tak živé a krásné. Prožívala jsem je znovu, znovu jsem si vybavila každý jeho dotek, pod kterým jsem se rozplývala a blahem předla jako kočka. Pohladila jsem naposledy jeho fotku. Klopýtavým krokem jsem se vydala pryč. Pryč od té bolesti, kterou jsem už dále nemohla snášet. Před hřbitovem na mě čekala Tess v autě. Nasedla jsem na místo spolujezdce a zavrtala se hlouběji do sedačky. Chtěla jsem co nejrychleji domů. Někam, kde budu sama, kde budu moc přemýšlet o všem, co mě v životě potkalo…

„Pojedeme domů, zlatíčko.“ To byla poslední slova, co jsem od Tess slyšela, než jsem upadla do spánku.

(…)

Když jsem zapadla do sprchy, kde se na mě svalila vlna horké vody, moje myšlenky se rozutekly každá jiným směrem. Hned se mi vytasily ty krásné chvíle, kdy jsem je v koupelně strávila s Edwardem, a ačkoli jsem se snažila, neubránila jsem se znovuprožití…

Políbila jsem Edwarda na tvář a tahala ho za ruku. Pokoj se náhle rozsvítil, když povytáhly koutky do úsměvu. Měla jsem pocit, že mě hřeje jeho láska a to vzrušení, které mnou probíhalo. Edward ovinul paže kolem mého pasu a pošeptal mi do ouška lehká slovíčka. Zvonivě jsme se usmála a pohladil ho po svalnatých zádech.

Zatímco vyhledal moje rty a hrál si s nimi, pomalu jsme se spolu sunuli ke dveřím koupelny, pověsila jsem se na kliku a otevřela plynulým pohybem dveře. Vpadli jsme do koupelny a kolem nás se rozhostilo ticho. Slyšela jsem jen splašený tlukot mého srdce a Edwardův přerývaný dech. Bez dalších přestávek jsem z něho začala sundávat modrou košili. Byla jsem netrpělivá a knoflíčky jsem rovnou trhala.

Edward se na mou nedočkavost usmál. Vyhoupl si mě do náruče a přenesl pod sprchu, kde na nás pustil horkou vodu. Leknutím jsem vypískla a natiskla se na něho. V tu chvíli jsem ucítila jeho vzrušení a ujistila se, že on chce tolik mě, jako já jeho. Zavřela jsem oči a začala ho hladit na obličeji a pokračovala jsem směrem dolů, až jsem se zastavila na hrudi.

Pomalu ze mě začal sundávat svršky oblečení, přitom mě hladil a slíbával každý kousíček mé kůže. Když jsem před ním stála nahá, s obdivem si mě prohlédl a rajcovně přivřel oči. Mohla jsem se zbláznit, když jsem viděla jeho pohled, který ve mně probouzel chtíč. Vzal do ruky žínku, namydlil ji a otočil si mě zády k sobě. Pomalými pohyby mi jezdil po zádech, dekoltu, bocích… Při každém doteku, pod kterým jsem se zachvěla, mi zašeptal nějaké slovíčko, které tomu všemu nandalo korunu.

Už jsem to nevydržela a otočila se k němu. Chopila jsem se šance, když byl mou reakcí zaskočen, a hladově ho políbila. Vysadil si mě na boky a já instinktivně obkroužila jeho tělo. Cítila jsem se jako v sedmém nebi, když na moje tělo dopadaly kapky horké vody a hned za nimi běžely jeho rty za jasným cílem; kapky co nejrychleji pochytat. Podíval se mi do očí a něžně se usmál. Zasněně jsem na něj hleděla a čekala, kdy se odhodlá…

Naše další milování nebylo jako to první. Už se nebál. Věděl, že dokáže vydržet více, než si on sám myslí. Seděli jsme spolu na studených dlaždičkách ve sprše, nad námi stále proud vody, který smýval poslední vzpomínky po našem milování. Na tváři jsem měla spokojený úsměv, neboť mi bylo dobře a seděla jsem tu se svou láskou. Edward na tom byl podobně. Hladil mě, utěšoval slovíčky a neodolal mým rtům.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem mezi vzlyky. Tolik mi scházel. V zatnutých pěstičkách jsem drtila mýdlo a snažila se utišit bolest, která se drala na povrch. Teď, v tuto chvíli mě neměl kdo obejmout. Neměla jsem oporu a zlomeně jsem klečela na studené podlaze ve sprše. Už to nebylo takové jako kdysi. Ačkoli jsem se snažila to přejít a žít dál, nemohla jsem.

Raději jsem vypnula vodu, přetáhla přes sebe jeho bílou košili, co mi po něm zůstala, a pomalu se vydala dlouhou chodbou do svého pokoje. Z vlasů mi kapaly kapičky vody a moje nohy nezvládaly celou mou tíhu. Přidržela jsem se bílé stěny a pomalu se sunula dál. Oknem prosvištěl vítr, čímž mě přiměl, abych zvedla pohled. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem spatřila…

Přímo naproti mně se procházel Edward v bílých kalhotách a košili. Jeho bronzové vlasy byly osvětleny v měsíčním světle. Zalapala jsem po dechu; vidět znovu jeho krásu zatraceně bolelo. Zastavila jsem se a dívala se na ‚přelud‘ přede mnou, který se blížil ke mně. Jeho plynulý chůze mi tak scházela.

Když stanul přede mnou, uchopil mou ruku do své a něžně se na mě usmál. Jeho svěží dech mi ovál celý obličej, což nemohlo být pravdivé. Určitě si to vše jen představuji. Zakroutila jsem hlavou, abych tu krásnou představu vytlačila z mysli, neboť mě to ničilo.

„Děje se něco, lásko?“ zeptal se anděl. Našla jsem tu odvahu, abych se mu podívala do očí.

„Nevěřím…“ zašeptala jsem. „Nemůžeš to být ty, já… ty, ty jsi moje představa, po které tak moc toužím,“ zakoktala jsem. Edward se usmál a uchopil můj obličej. Palci jezdil po rtech a nebezpečně rychle se k nim přibližoval. Uvěznil mě ve svém zlatém pohledu. Zastavil se pár milimetrů od mých úst.

„Dokážu ti, že nejsem jen přeludem.“ Přerušil malou mezeru mezi námi. Nalepil se na mé tělo a rty zároveň. Začal jimi dráždit celé mé tělo a já nebyla schopná racionálně přemýšlet. Ale byla jsem si jistá jedním… Kdyby tohle nebyl opravdový Edward, nevzbudil by ve mně takovou vášeň a vzrušení, jaké jsem pociťovala teď.

Položila jsem ruce na jeho krk a do polibku jsem se také opřela. I kdyby to mělo být jen na chvíli, byť pocítit znovu tu krásnou chuť jeho rtů, tak ať. Ze svého srdce jsem uvolňovala poslední střípky lásky, které ve mně zbyly.

Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelnějším…

Kyky se mě jednou ptala, jestli budu psát něco s dobrým koncem a hlavně s romantikou. Na tento nápad mě přivedla písnička od Tony Braxton. Není to jasný HE, ale snažila jsem se alespoň o romantiku.

Dala jsem do toho celé srdce a svoje vzpomínky...

Roxana

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Střípek lásky: