Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Šukáš jako ďábel!

20.06.2012 (19:00) • EleanorBrandst • FanFiction jednodílné • komentováno 42× • zobrazeno 7782×

Prohrát tuhle sázku s Emmettem mi byl čert dlužen. Jen abych vás zasvětil. Nudili jsme se, a tak jsem usoudil, že by nebylo od věci se trochu hecnout, a navrhl mu, že si navzájem dáme nějaký splnitelný úkol. Ten kdo ho nesplní, bude dělat nějakou šaškárnu, kterou vymyslí holky. Ano, naše ženská polovička rodiny s radostí souhlasila.

Jenže to byl fakt blbý nápad z mé strany. Ano, můžete hádat jednou. Prohrál jsem. Copak já jsem mohl vědět, že mi dá za úkol svléknout při tančení u tyče tanečnici? A copak já mohl vědět, že se to nesmí? Že tanečnice u tyče není striptérka? Dostal jsem pěknou pokutu a pořádný pohlavek. Za celých sto let jsem do night clubu nezavítal a o nic podobného jsem se nezajímal. Jinak to dopadnout prostě nemohlo. A výsledek v prohrané sázce?

Holky se na mě dohodly a jejich úkol zpočátku nevypadal tak náročně, ba dokonce mě překvapilo, co banálního na mě vymyslely. Ale mýlil jsem se a to jsem pochopil hned po prvním dnu plnění úkolu. Že mě tolik žen bude chtít u dané činnosti sledovat, aby mi mohly koukat na zadek, jsem netušil. Měl jsem během jednoho dne spoustu zákaznic. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem své šéfové dával seznam žen, které už nemíním nikdy navštívit. A ten se rozšiřuje a rozšiřuje. Už moc se teď těším, až tuhle šaškárnu budu mít splněnou.

Dnes jsem byl poslán k úplně nové klientce. Měla před nějakou oslavou a potřebovala pomoct. Přijel jsem před její malý dům a vytáhl si z auta náčiní. Vozil jsem si své věci, protože jsem nikdy nevěděl, co všechno klienti mají doma a nechtěl jsem jim více lézt do soukromí. Už tak mi připadalo dělat nějaké věci dost intimní. Vytáhl jsem si všechny věci z kufru a zamířil ke zvonku. Dveře se otevřely a v nich stála dívka s hnědýma očima a dlouhými vlasy. Její srdce se rozběhlo asi o sto procent, když si mě prohlédla a trochu nervózně pronesla:

„Vy asi budete pan Cullen, že?“ zaznělo trochu nejistě.

„Ano, Edward Cullen. Ale říkejte mi Edward,“ ujistil jsem jí a ona trochu zčervenala. Jenže tohle bylo poprvé, co mi něco takového nevadilo. Spíš mě těšilo, že moje přítomnost ji dostává do rozpaků. Nechápal jsem to.

„Bella Swanová,“ představila se. Vpustila mě dovnitř a mně se umožnil výhled na celý dům, kde mě čekalo podle všeho několik hodin práce. Jenže já byl vždycky rychlejší, teda pokud jsem nebyl klientkou sledován jako ostříž pro svůj krásně tvarovaný zadek. To mě vždycky čekalo několik těžkých hodin s jejich nenasytnými myšlenkami. Naše ženská polovička doma přesně věděla, jak mě pořádně potrápit.

„Když Jessica říkala, že je se na co dívat, měla jsem jí brát vážně a raději zavolat do té druhé firmy,“ zamumlala si pro sebe myslící si, že ji neslyším. Její poznámku jsem raději nekomentoval a snažil se tvářit jako profesionál. Nechápal jsem, co se jí na mém zjevu nelíbilo. Ale jedna věc mě znervózňovala ze všeho nejvíc. U této klientky jsem nevěděl, na čem jsem. Z nějakého důvodu jsem jí nemohl číst myšlenky a to se mi stalo poprvé v mé dlouhé věčnosti. Pronesla tu poznámku, protože jsem se jí líbil nebo z úplně jiného úhlu pohledu? Tápal jsem a to mě trochu přivádělo k šílenství.

„Byla bych ráda, kdybys to tu připravil, co nejlépe. Já mám ještě nějaké zařizování okolo oslavy. Ve firmě mě ujistili, že tě tu mohu nechat samotného. No, stejně tu není nic, co by mělo nějakou extra hodnotu,“ podotkla a sebrala klíče od auta.

„Budu zpět asi za tři hodiny,“ oznámila mi a s tím se vydala ven. Její přístup jsem naprosto ocenil. Měl jsem rád, když jsem na svoji práci měl klid. Taky to asi bylo tím, že jsem všechno mohl udělat daleko rychleji než normálně. Má upírská schopnost celé věci dávala jiný rozměr. Jakmile jsem uslyšel, že nastartovala a odjela, vytáhl jsem si z tašky IPod a dal si sluchátka do uší. Takhle mi práce utíkala daleko rychleji a musím se přiznat, že občas i bavila. Jenže to jsem nikdy nemínil veřejně přiznat. Mohl jsem si u toho občas vrtět zadkem do jednotlivých písniček s pocitem, že mě nikdo nevidí. Odpoutat se od reality. Vzal jsem do ruky prachovku a pustil se do horních pokojů, kde se nacházely ložnice. Nikam jsem nepospíchal a pustil si tu samou písničku, při které jsem mohl napodobovat Hugha Granta.

Přemístil jsem se do další ložnice a zabraně vrtící zadkem do písničky utíral prach, když jsem najednou za sebou uslyšel přes sluchátka:

„Když Jessica říkala, že šukáš jako ďábel, nevěřila jsem jí. Jsi opravdu rychlík,“ zazněl hlas za mnou a já se trochu překvapeně otočil. Nejenže mě načapala, ale svoji hláškou naprosto odstavila. V hlavě mi vrtalo, zda jsem za ta leta vůbec pochopil správný význam slova šukat nebo jestli někde dělá chybu ona.

„Šukám?“ vrátil jsem jí trochu vykolejený, na což ona celá zrudla.

„Promiň. Já si to neuvědomila, když jsem to řekla nahlas, že to vyzní takhle,“ začala se omlouvat za trapnou situaci. „Jen abys to pochopil správně. Studuji češtinu a tam výraz ze staročeštiny šukat znamená uklízet a my jej s kamarádkou přenesly do naší mluvy,“ vysvětlovala mi a celá se u toho rozpačitě chvěla. Její vysvětlení mě nehorázně pobavilo a připadalo mi opravdu vtipné. Přišel jsem k ní a úplně přirozeně jsem jí položil ruku na tvář. Nikdy jsem nic podobného neudělal a byl to velmi příjemný pocit.

„Takže šukám jako ďábel,“ vyslovil jsem s úsměvem na rtech a vychutnával si její rozpačitost. Sledoval ji a čekal na moment, kdy moji ruku shodí ze své tváře, ale neudělala to a místo toho pohlédla na mé rty. Asi poprvé v životě jsem se dostal do momentu, kdy jsem po něčem podobném zatoužil také a chtěl to v ten moment risknout. Lehce jsem se naklonil, abych jí ukázal, co mám v úmyslu a ona se přiblížila také, čímž mi dala svolení a já neváhal.

Během jediné chvíle jsem věděl, že konečně po té dlouhé věcnosti, jsem našel osobu, s kterou budu jednou toužit zjistit, zda jsem schopen opravdu šukat jako ďábel.

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Šukáš jako ďábel!: