Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Svatba - Stmívání

12.08.2009 (09:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2891×

V domě, jsme všichni nahoře je slyšet nadávající Rosalie. Dneska sem má příjít Bella, Edward o ní mluvil. Usmála jsem se, konečně si někoho našel. Nebude páté kolo u vozu. Sklonila jsem se nad nově koupenou kuchařkou. Jenže jsem si vůbec nebyla jistá, co udělat za jídlo a navíc moje kuchařské umění nejspíš není velké. Doufám, že Bella z nás bude mýt dobrý dojem. Snad se Rose bude taky chovat rozumně, co nám to Edward řekl, není s ní řeč. Opravdu jsem na to nové děvče zvědavá.

Když, ke mně ze zadu přišel Carlisle. Nelekla jsem, se jak bych taky mohla. Svého anděla, se žena nikdy neleká. Objal mě okolo pasu, bradu si položil na moje rameno. „Co pak se děje?“

„Jen přemýšlím, jak to dopadne, vždyť víš Rose …“

„Já vím, dopadne to dobře.“Otočil si mě k sobě čelem. Usmíval se, oči mu šťastně svítily. „Věř, tomu bude to dobré.“Konečně jsem se usmála taky. Většinou stačilo pár jeho slov, a moje pochybnosti zmizely, jako mávnutím kouzelného proutku. Takhle jsem byla nejšťastnější. Nahnul se ke mně, naše rty se spojily.

Pak jsem, oba uslyšely kroky, někdo šel dolu byl to Edward. „Jedu pro Bellu.“Byl se jenom, převléct v noci byl u ní. S úsměvem jsem kývla. „A promiňte vyrušení.“Bouchli, dveře Edward odešel.

Podívala jsem na Carlisleho cukali mu koutky. „Něco směšného pane doktore? “Teď se rozesmál. Jen jsem zavrtěla hlavou. „Ne, ale mám, palčivou otázku lásko.“

Pátravě jsem se na něj zadívala. „ Jakou Carlisle?“

Než jsem to stihla vyslovit, zmizel. V zápětí se zase objevil. Díval se na mě pohledem, který vyjadřoval naší lásku. Obě ruce měl za zády. „Co tajíš?“

„Netajím vůbec nic.“Během svých slov si klekl, přede mně. Překvapeně jsem se na něj dívala. V jedné ruce, měl kytici růží a v druhé krabičku. „Jen, lásku k mé nejdražší, která je větší než celý svět a proto se ptám, vezmeš si mě?“

„Ano na sto tisíc způsobů.“Vstal a podal mi kytici. Přivoněla jsem si k růžím krásně voněli. Otevřel malou krabičku co měl v ruce, byl tam nádherný prstýnek. Vzal mojí ruku a navlékl mi ho.

Objaly jsme se on mi dal ruce okolo pasu a já jemu okolo krku. „Děkuju.“

„ Za co?“

„Za to, že mě oficiálně uděláš už teď nejštastnější ženou na celém světě.“Usmál se, naše rty se opět spojili. Carlisle si mě chce vzít, nádhera. Běželo mi hlavou. „Doufám, lásko že nemáš nic proti tomu, že svatba je skoro připravená víš Alice, to viděla a pustila se do toho.“ „Navíc mám dojem, že svatba bude co nevidět.“

„Když si to vzala pod patronát Alice.“ Usmál se na mě andělsky. Potlačila jsem touhu se smát. „Stejně bych jí o to požádala.“

Dole se právě oběvila, Alice s Jasprem. „Přijměte první gratulaci k budoucí svatbě.“Oba se usmívali.

„Děkujeme.“V tu chvíli mě to napadlo. „Už vím, co udělám za jídlo nějaké italské Bella je přeci Italské jméno…“Carlisle, jenom přikývl. „To je. „Pomůžete mi?“Alice zavrtěla hlavou, Jasper se nevyjadřoval, on to měl nejtěžší, teď když je Edward s Bellou. Ani si nejsem jistá, jestli to zvládnu já, ale před třemi hodinami jsme byli na lovu. „Ne, půjdeme ješte ven.“Prošli, skleněným oknem, nehlučně dopadli na zem a rozběhli se s Jasprem k lesu.

Začala, jsem připravovat další věci na vaření. „Rosalie? Emmette?“Během pár sekund se tu oběvili oba, Emmett jako vždy s úsměvem. Jen Rosalie, ne snažila jsem se pochopit i jí.

„Potřebuji vaší pomoc, připravíme Italské, jídlo máme, ale málo času Edward jel pro Bellu.“Rosalie, protočila oči. Nic jsem jí neřekla. „Hned potom vám chci – chceme něco oznámit, budeme mít svatbu s Carlislem.“

„Rodičové tak to gratuluju.“Popřál Emmett.

„I já gratuluju.“ Konečně se i Rosalie usmála.

„Ták jdeme vařit.“Usmála jsem se na ně. Carlisle, už začal, oplachoval zeleninu na salát. „Rosalie uděláš ten salát?“

„Samozřejmě.“ Podívala jsem se do tašky. „Emme zajeď prosím pro špagety do obchodu."

„Ok, zatím se mějte, rodinko.“ Dveře, bouchli zachvíly jsme slyšeli odjíždět auto.

Do domu se ani né pár minut na to vrátili rozesmátí Alice s Jasprem. Sedli si do obýváku. „Musíme vybrat tvoje svatební šaty, Esmé.“

„Já vám pomůžu.“

„Ano, je dobré, že půjdeme opět společně na nákupy.“Jasper, se chtěl nepozorovaně vytratit, vyběhl schody do jeho a Alicina pokoje. Ta se právě dívala za ním. „Zvládne to.“Kývla jsem, když to viděla, jakože vize propátrávala Alice každou chvíli, tak to tak bude.

Ozval, se zvuk příjždějícího auta. Do kuchyně přišel Emmett. „Ták jsem tu i se špagetami.“Položil je na stůl.

„Emme nechceš jít nahoru?“Rosalie, akorát dodělala, sálat který měla dělat.

„Jasně.“Ruku v ruce odešli. Podívala jsem se za nimi.

Carlisle se pak ozval přesně vedle mě. „Bude to v pořádku.“

„Já vím.“

„To je dobře.“

Vzala jsem ty špagety, dala je do připraveného hrnce, když jsem uslyšela přijet další auto. Podívala, jsem se na Carlisleho, vzal mě za ruku, spolu jsme čekali, než sem Bella s Edwardem přijdou. Alice, už tu nebyla zjevně, šla ješte za Jasprem.

Když přišli, bylo vidět, že Bella má trochu strach. „Carlisle, Esme,“ prolomil krátké ticho Edwardův hlas, „tohle je Bella.“

„Moc tě u nás vítám, Bello.“ Carlisleův krok byl odměřený, opatrný, jak k ní přistoupil. Zvedl váhavě ruku a ona udělala krok dopředu, aby si s ním potřásla.

„Ráda vás zase vidím, pane doktore.“

„Prosím tě, říkej mi Carlisle.“

„Carlisle.“Pak, se Bella podívala, mě.

„Moc ráda tě poznávám Bello.“Usmála jsem se na ní.

„I já vás.“

„Kde je Alice a Jasper?“Ozval se Edward. Alice, i Jasper pozdravili Bellu. Hned, potom se ozvala Alice. „Edwarde ty si vlastně s Bellou poslední kdo to neví, Carlisle s Esme budou mít zítra svatbu.“

„To je to co si předemnou tak tajila?“ Koukl na ní s malou výčitkou v obličeji. Pak se usmál na nás.

„Gratuluju.“

„Já taky a moc.“Připojila se k tomu Bella. Edward, si potom Bellu odvedl.

„Je moc milá že?“

„To ano, Bella vypadá, že ví, co chce.“Zasmála jsem se trochu. Alice, se v koutě bavila s Jasprem. On jí kývl a odjel s rozloučením. Jediné, co Rosalie s Emmetem se neukázali, a to se dušovali, že se určitě objeví.

„Carlisle, odvedu ti nastávající.“Zasmála se Alice, v tu chvíli stála totiž vedle mě.

„Promiň, lásko.“

„To nic stejně musím do nemocnice.“

Přikývla jsem. Alice, zavola ještě. „Rose jedeš s námi vybrat ty šaty?“

„Jako by si to nevěděla Alice.“Ozve se jí v odpověď. Alice se koukne na mě. „Rosalie je s Emettem zaneprázdněná.“

„Nevadí.“Spolu s Alicí jsme vyšli z domu. Nasedli do jejího auta a vyjeli vstříc nákupům. Nákupy s Alicí byli dlouhé. Jenže já jako nevěsta potřebovala tolik věcí. Vybrali jsme nádherné šaty. Bílo modré s vlečkou a na ramínka. Modré boty na nízkém podpatku. Když, jsme se vrátili byl večer.

V domě, jsme byli jen mi. Nevěděla jsem, kam všichni zmizeli. „To že tu nikdo není má co dělat z mojí zítřejší svatbou?“ „Přesně tak, Jasper jel do Denailí.“ „Rose s Emmetem vybírají a dělají venkovní výzdobu.“ „Edward je s Bellou.“ „A samozřejmě Carlisle ten je v práci.“

„Co budeme teď dělat my?“

„Počkej, v práci on nechtěl rozlučku?“

„Ne, prý loučení se svobodou je jen pro ty co se loučit chtějí.“

„ To je celý on.“

„Co budeme dělat, musím ti vytvořit nějaký účes.“

„Dobře, ale to snad netrvá celou noc.“ „To ne, ale je tu ješte něco udělat tady doma výzdobu.“

„Bezva, dáme se do toho?“Alice, se uchechtla, kývla. Když jsme s výzdobou skončili blížilo se ráno.

Po místnosti byli rozvěšené růže. Mezi růžemi na střídačku šeříky. Pak, nádherné svíčky. Na skoro každém rohu v domě. Jen, jak to vypadalo z venku mi, zůstalo utajeno. „Takže jdeme do módního salonu.“

Alice mě vedle za ruku a vedle k sobě do koupelny. Sedla jsem si na židli a Alice si začala pro sebe zpívat. Rozeznala jsem ješte něco, kroky dole. „Carlisle?“

„Ano jsem to já jsem doma, máme nádhernou výzdobu.“

„Povedlo se vám to.“ Kroky, byli slyšet blíž i s jeho hlasem.

„Nemůžeš sem jít, ženich nemá nevěstu vidět před svatbou.“Zarazila ho Alice.

„Dobře, jdu dolu stejně má za chvíli dorazit Jasper a Kate, Tanya a Irina pak taky Carmen s Elezarem.“Alice, pořád vytvářila účes a pobrukovala si při tom písničku, na chvíli jsem při tom zavřela oči.

Otevřela, jsem je až, když byl ze spoda slyšet hovor. „Kolik je hodin?“

„Něco kolem pul 11.“Odpověděla mi v mžiku hodiny měli s Jasprem v pokoji.

„Za chvíli to tu bude v 11.“

„Jo já vím.“Usmála jsem se. „Už chci Carlisleho zase vidět.“

„Uvidíš ho co nevidět.“Naznačila mi, abych vstala. Začala, jsem si oblékat šaty.

Když, už jsem se měla oblečené ve dveřích se oběvil Jasper. „Prosím dojdi pro kytici.“Pověděla, Alice. Mezitím se oblékala sama měla zelené splývavé šaty. Kytici, vždyť jsme jí ani nekupovali. Zářivě jsem usmála nebýt Alice tak nevím, nevím.

„Je čas.“ Znělo to tak slavnostně, krásně. Dole, byli slyšet tóny mojí skladby té, co pro mě Edward složil. Kývla jsem na Alici a vyšla z jejího pokoje. Sešla jsem schody. Pomalu, očima jsem hledala musela jsem projít ven na palouk. Edward, se na mě od klavíru usmál, vedle něj seděla Bella. Všichni ostatní byli venku. Ani jsem si nevšimla, že Alice jde, zamnou.

Vstoupila jsem do dveří. Chvíli jsem ohromeně stála. Proti sobě stály Rose s Emmetem, Carmen s Elezarem, Kate s Irinou, Jasper rychle se u něj oběvila Alice s ní. Nakonec Edward, s Bellou. Všichni s úsměvy. Musela jsem projít mezi nimi a tam, pod altánkem obaleným různými květinami. Všechny bych je poznala, ale o to teď nešlo. Stál on můj zachránce, můj anděl. Carlisle. Také oddávající. Začal povídat, skoro jsem ho neposlouchala. Carlisle mě držel za ruku. Pak přišla ta odpověď. „Ano.“Už jsme odpovědi oba. „ Tak tedy polibte nevěstu.“

„Sluší ti to.“Zašeptal Carlisle. Objala jsem ho okolo krku, jeho ruce jsem cítila okolo pasu. Hned potom se naše rty spojily v hlubokém polibků.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Svatba - Stmívání: