Po dlouhé době přidávám další povídku. Není tak dlouhá, ale snad to nebude vadit.
Děj se odehrává těsně po bitvě v Zatmění, ale něco není tak, jak má být. Něco se zvrtlo. Celé je to z pohledu Alice.
Uznávám, že tahle povídka není na takové úrovni jako obvykle, ale za přečtení určitě stojí. :)
25.10.2010 (17:00) • Nespoutana • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1966×
Seděla jsem na kraji útesu a hleděla jsem do dálky. Proč? Proč on? Všechno se zdálo být tak jednoduché... Ale on byl gentleman. Chtěl pro mě jen to nejlepší. Obětoval se pro mě.
„Proč?!“ zakřičela jsem z plných plic do prázdna. Marně jsem čekala na odpověď. Nikdo nepřišel, aby mě objal, utěšil. Možná proto, že věděli, že to stejně nepomůže.
Čekali na mě. Věřili, že se rozhodnu správně a vrátím se. Ale já nemůžu. Všude ho vidím. Tenhle útes je jediné místo, kde jsme spolu nikdy nebyli. Tady na mě vzpomínky neútočily. Měla jsem sto chutí skočit dolů. Ale to by mi stejně nepomohlo. Co by mi udělala studená voda? Bohužel nic. V duchu jsem před sebou viděla jen dvě možnosti. Buď se s tím srovnám a vrátím se k ostatním. Budu dělat, jako by se nic nestalo. Nebo ukončím svůj život. Setkám se se svou láskou a budeme opět spolu, šťastní.
Zvedla jsem se na nohy a naposledy jsem se podívala k oceánu. Vzlykla jsem a vydala jsem se k lesu. Chtěla jsem na místa, kde jsme spolu trávili čas. Plnou rychlostí jsem se rozběhla a po pár vteřinách jsem se rozhlížela po krásné lesní mýtince. Vzal mě sem, když toho na mě bylo moc.
Ohromeně jsem se rozhlédla. „To je krása,“ vydechla jsem.
Vzal mě za ruku. „Věděl jsem, že se ti tu bude líbit.“ Políbil mě do vlasů a já se mu stulila do náruče.
„Samotné by se mi tu nelíbilo.“
Posadili jsme se do měkké trávy a užívali jsme si přítomnosti toho druhého. Když začalo zapadat slunce a na nás dopadly poslední paprsky, políbil mě. Vášnivě jsem mu polibek oplatila. Nenechal se dlouho pobízet a po chvíli už žádná louka nebyla důležitá. Byla jsem jen já a on...
Sledovala jsem každý pohyb v trávě, jako bych doufala, že se vrátí. Jako by to byl zlý sen. Ale já nemůžu spát... Pošetilé.
Zdvihla jsem hlavu a pomalu jsem vyšla k místu, kde jsem ho viděla naposled.
„Alice!“ uslyšela jsem za sebou Edwardův hlas.
„Nech mě, Edwarde.“
„Alice, nedělej to. Nemůžeš odejít. Víš, jak by to ranilo Esmé?“
Ohlédla jsem se na něj a pohlédla jsem mu do očí. „Chci za Jasperem. Nech mě jít, prosím. Opravdu chceš po zbytek věčnosti poslouchat moje zoufalství? Nemůžu bez něj žít... Prostě to nejde. Sám víš, jaké to bylo, když sis myslel, že je Bella mrtvá. Ale já, narozdíl od tebe, mám jistotu...“ řekla jsem zoufale.
Edward na mě smutně pohlédl. „Nedělej to. Vrať se,“ řekl potichu, otočil se a zmizel mezi stromy. V duchu jsem myslela na to, že se vrátím, jen co se dám dohromady.
Došla jsem na tu zatracenou louku. Zaútočila na mě tuna vzpomínek. Jak jsme hráli baseball. Jak jsme sem spolu chodili, když jsme chtěli být sami...
Potichu jsem vzlykla a vír vzpomínek mě vtáhl k sobě. Znovu jsem sledovala vše od začátku. I když jsem to nechtěla vidět, nedokázala jsem tomu zabránit.
„Alice? Kdy tu budou?“ zeptal se Jasper a objal mě kolem ramen.
Zakoukala jsem se do budoucnosti. „Dvacet pět vteřin,“ informovala jsem všechny přítomné.
Obrátili jsme se k lesní cestě a po chvíli jsme je uslyšeli. Jedenáct novorozených vyběhlo z lesa a vrhlo se na nás. Nikdo na nic nečekal. Pustili jsme se do nich.
Pozorně jsem sledovala jak naši, tak Edwardovu budoucnost.
Uhnula jsem jednomu novorozenému a zrovna, když jsem ho chtěla roztrhat, objevil se Jasper a udělal to za mě. V podstatě mě nenechal nic udělat.
A pak přišla vize. Viktorie a jeden další upír našli Bellu s Edwardem. Viktoriin společník se vrhl na Edwarda a pak vize skončila.
Vytřeštěně jsem koukala před sebe.
„Alice!“ probral mě Jasperův hlas. Ohlédla jsem se. Nebyla jsem schopná pohybu, když jsem spatřila jednu novorozenou, jak se ke mně řítí. Snažila jsem se dostat se k plnému vědomí, ale s novou vizí, která se objevila, to nešlo.
Bolestně jsem sledovala, jak Jasper novorozenou srazil k zemi a zezadu se na něj vrhl upír, se kterým zrovna bojoval.
Konečně jsem se probrala a snažila jsem se Jasperovi pomoct, ale ten upír vytáhl zapalovač a přiložil ho k němu.
Vyrazila jsem mu ho z ruky, ale bylo pozdě. Oheň nešlo uhasit. Emmett, který byl nejblíže, mě chytil za ruce a odtáhl mě pryč.
Křičela jsem, zmítala jsem se, ale nepustil mě.
Bitva skončila, ale mě to nezajímalo. Bylo mi jedno, kdo vyhrál, nebo co se komu stalo. Svůj pohled jsem upírala do dohořívajícího ohně. Spolu s ním dohořívala moje vůle žít.
V tu chvíli jsem učinila rozhodnutí. Půjdu za ním.
Když se vrátil Edward s Bellou a zjistil, co se stalo, snažil se mě utěšit. Bylo to nesnesitelné. Informovala jsem je o Volturiových a utekla jsem.
Klekla jsem si k hromádce popela, který byl uprostřed louky, a prohrábla jsem ho rukou. To je všechno, co zbylo z mé životní lásky. Hromádka prachu.
Zvedla jsem se a odhlédla jsem se směrem k našemu domovu. „Sbohem,“ zašeptala jsem a rozběhla jsem se k Itálii.
Když jsem doběhla do Volterry, byla hluboká noc. Věděla jsem, že nemá smysl jít za Arem. Chtěl by si mě nechat. Jako opotřebovanou věc. To nesmím dovolit. Prostě vyjdu na slunce, až bude na náměstí dost lidí. Edward měl tehdy dobrý nápad.
Sedla jsem si do jedné z temných uliček a posledních pár hodin svého života jsem strávila se svou láskou. Připomínala jsem si veškeré krásné okamžiky našeho dlouhého života.
Jakmile bylo slunce dost vysoko a na náměstí bylo hodně lidí, vstala jsem a zamířila ke světlu. Stoupla jsem si na hranici stínu, zhluboka jsem se nadechla a vstoupila jsem na slunce.
A v tu chvíli přišla vize...
Is this really the end? - 2. část
The end of my world - 3. část
Autor: Nespoutana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek This is the end - 1.část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!