Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Tisíceré kdyby

06.08.2010 (18:00) • Evelyn • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3124×

Bezvýznamný den občanské války:

Mladý muž, na první pohled výše postavený voják, cválal setmělou krajinou. Plně se soustředil na svůj úkol. Odvést do bezpečí všechny ženy a děti z nedaleké vesnice. Podle seznamu, který dostal, již byly všechny v úkrytu, on se však potřeboval přesvědčit, že ve vsi nikdo nezůstal.

Zbývala mu poslední míle, když si všiml tří dívek stojících u cesty. Podle oblečení a držení těla je netipoval na vesničanky, přesto sesedl z koně a vydal se k nim. Jen co spatřil jejich nádherné tváře se žhnoucíma rudýma očima, pocítil podivný svíravý pocit kolem srdce. V boji se nikdy nebál, nikdy neutíkal a nevyhýbal se nebezpečí. Nyní na něj jeho instinkty křičely, aby nasedl okamžitě na koně a ujel pryč od těch krásných stvoření, jak rychle to jen půjde. Neposlouchal. Připadal si omámený přítomností a blízkostí těch tří. Přestože se mu ježily chloupky na krku, zdvořile se představil a nabídl jim svou pomoc. Jedna z nich se rozesmála a zvonivým, svůdným hlasem zašeptala, že je podmanivý a nerada by se s ním neovládla. Netušil, o čem mluví. Zbylé dvě se chytly za ruce a rozeběhly se pryč. Spíše to však vypadalo, že letěly. Jejich nohy se snad ani nedotýkaly země a netrvalo to déle než pár vteřin a ztratil je z dohledu.

Dívka, která zůstala, se na něj usmála. Místo, aby se mu okouzleně rozbušilo srdce, naskočila mu husí kůže a mráz přeběhl po zádech. Pak k němu přistoupila. Vzala jeho obličej do dlaní a v následující  okamžiku se mu zakousla do krku. Překvapeně vykřikl. Netrvalo dlouho a v důsledku ztráty krve omdlel. Nedokázala přestat sát. Jeho krev byla tak sladká a lahodná, že se včas neodtrhla. Pustila jeho bezkrevné tělo na zem a vztekle si dupla. Byla si jistá, že by se jí hodil, ale chuť jeho krve ji přemohla. Prohrábla si vlasy a usmála se. Nic hrozného se nestalo. Najde si prostě jiného vojáka. Bez ohlédnutí se rozeběhla ze svými přítelkyněmi.

V prachu u cesty ráno pátrací oddíly našly tělo majora Jaspera Witloocka.

-----------------------

Současnost:

Drobná černovláska seděla v okenním výklenku a nepřítomně se dívala ven. Pršelo a proudy vody  každou chvíli vítr navál na sklo, kde se rozpraskly a vytvořily spletité ornamenty. Dívka měla kolena skrčená a přitisknutá k tělu. Rukama si objímala lýtka a hlavou se opírala o sklo. Z útrob domu se ozývala tlumená hudba a smích jejích sourozenců. Rosalie s Emmettem plánovali další svatbu a ona jim tiše záviděla.

Zamyšleně zvedla ruku a prsty obkreslovala cestičky kapek vody na okně. Jako již tolikrát nazírala do své budoucnosti, ale nikoho, kdo by ji trávil po jejím boku, stále neviděla. Tiše si povzdychla. Upírem byla přes sedmdesát let a během té dlouhé doby nepotkala nikoho, kdo by si získal její srdce. Až na Edwarda, samozřejmě, ale to bylo jiné. Edward byl jejím sluncem ve dne a zářivou hvězdou v noci. I on byl sám a společně se jim ta samota zdála snesitelnější. Věděla, že když před půl stoletím přišla a požádala o přijetí do rodiny, Carlisle doufal, a Esmé jistě také, že v sobě s Edwardem najdou zalíbení. Našli, jen ne takové, aby z nich vytvořilo partnery. Nekonala se žádná upíří láska na první pohled doprovázená nesnesitelnou touhou strhat z toho druhého oblečení a nikdy ho už nepustit z postele.

Dýchla na sklo a pak štíhlými, hbitými prsty sledovala potůčky dešťové vody. Několik kapek se vždy spojilo a vytvořily pramínek. Viděla v tom jistou podobnost snad se všemi tvory. I se svou rodinou. Jednotlivci se spojily ve větší celek, rodinu. Dva páry a dva jednotlivci. Dva osamělí mezi šťastně zamilovanými. Bylo těžké stále se bránit bodání žárlivosti. Ale bylo snazší, že ani Edward nikoho neměl. Být úplně sama a žít s třemi páry ji děsilo. Bála se chvíle, kdy její nejlepší přítel a spřízněná duše jednou nějaké neodolá. Byl krásný. Adjektivum, které by při popisu muže nikdy nepoužila, ale k němu se dokonale hodilo. Dívky i zralé ženy po něm toužily a pokoušely se ho svádět již takovou dobu. Bylo jen otázkou času, kdy se to některé povede. Ta chvíle Alici strašila jako nejhorší noční můra. Nesnášela se za to. Přála mu štěstí a chtěla, aby miloval a byl milován. Jen se bála, že pro ni už pak nebude v jeho životě místo. Hloupé.

„Hloupé to není, spíš přirozené, Skřítku,” ozval se od dveří Edwardův tichý hlas. Pomalu došel až k ní a posadil se z druhé strany.
„Promiň, jen mám zase trochu melancholickou náladu,” pomyslela si a smutně se na něj podívala. Přisunul se blíž a hřbetem dlaně ji pohladil po tváři. Zavřela oči. Přitáhl si ji k sobě a ona mu položila hlavu na rameno. Objal ji a políbil do vlasů.

Po chvíli ticha začal broukat něžnou melodii připomínající ukolébavku. Alice se usmála a nechala svou mysl volně plynout. Edward se snažil moc nepřemýšlet. I on cítil podivný, nepříjemný strach, že si jeho malá sestřička někoho najde a opustí ho. Bylo přinejmenším zvláštní, že myslet na ni jako na sestru mu poslední dobou dělalo čím dál větší problémy. Byla spíše jeho přítelkyní, nejbližší bytostí, před kterou nemusel mít žádná tajemství.

Za oknem začalo svítat a světla rychle přibývalo. Edward si povzdychl. Čekala je škola. Škola plná puberťáků s nechutnými a někdy až odpornými myšlenkami. Školní docházka se pro něj v posledních letech stala očistcem. Stále ho překvapovalo, jak hříšné byly představy některých jeho na pohled velmi slušných spolužaček. Toužil umět svou schopnost vypnout a nikoho kromě sebe sama neslyšet. I kdyby se spolužákům nemusel stranit kvůli své upíří podstatě, vyhýbal by se jim obloukem kvůli jejich myšlenkám. I s vlastní rodinou to někdy bylo těžké. Často mysleli na své partnery, na noci plné milování, na problémy či přání, která patřila jen jim a on se cítil nepatřičně, když je bez jejich dovolení znal. Jediná, jejíž mysl ho nikdy neodrazovala, byla Alice. Vše, na co kdy myslela, mu opakovala nahlas. Nic před ním netajila a nevadilo jí, že může přečíst jakoukoliv její myšlenku.

„Hola, hola, škola volá, vy dva,” houkl na ně Emmett. Alice se okamžitě vzpamatovala a vyskočila. Jako by ji nabila nová energie vyběhla do pokoje a na okamžik se ztratila v šatně. Po chvilce přemýšlení si vybrala lehký svetřík šeříkové barvy, černé upnuté kalhoty a lodičky na podpatku. Rozčilovaly ji poznámky o její výšce. Jen Edwardovo oslovení Skřítku ji docela těšilo, možná se jí dokonce líbilo, ale ze zvyku a aby se neřeklo, na něj vždy prskala a čertila se. Jen ona a Edward věděli, jak je to ve skutečnosti.

Ze svého pokoje přeběhla do Edwardova a ze skříně mu vybrala temně modrou košili a k ní šedé, elegantní kalhoty. Zatímco se v koupelně česala, Edward se převlékl. Dávno vzdal pokusy vybírat si oblečení sám. Alice si stejně vždy prosadila svou a nikdy ho nenutila do žádných šíleností nebo módních výstřelků.
Převlečení a se školními batohy na zádech nasedli všichni čtyři sourozenci Cullenovi do stříbrného Volva a odjeli ke škole. Emmett s Rosalie chodili do čtvrťáku a chystali se na již několikátou maturitu v řadě, Edward s Alicí studovali o ročník níž. Vyučování bylo jako vždy nudné a nezáživné. Učitelé je nemohli naučit nic nového. Šlo jen o to, odsedět si v lavici těch pár hodin denně a přísně se držet hry na lidi.

Edward pomalu začínal být zoufalý z Jessicy Stanleyové, na všech hodinách seděla za ním a snad veškerý svůj čas trávila vymýšlením způsobů, jak ho na sebe upozornit a získat jeho zájem a nehynoucí lásku. Nebyla nijak originální, ale byla až neuvěřitelně vytrvalá a ve svých snahách neúnavná. Takřka bez přestávky uvažovala, jestli když spolu chodí Rosalie s Emmettem, tvoří pár i on s Alicí. Sice se k sobě podle ní moc neměli, ale dívali se na sebe tak zvláštně. Jessica nedokázala jejich pohled pojmenovat, ale zdál se jí intimní a tak nějak osobní. Vždy když je viděla se na sebe dívat, zahanbeně zčervenala, protože jejich vztah jakoby vylučoval kohokoliv dalšího.

Edward měl co dělat, aby se na ni překvapeně neotočil. Považoval ji za hloupou a nepříliš vybavenou fantasií, ale tenhle její postřeh byl velmi trefný. Místo aby se díval na Jessicu, zadíval se na Alici. Jako každý jejich druhu byla krásná a okouzlující. Právě si poctivě psala poznámky a snažila se věnovat se výkladu. Kdyby to nedělala, asi by se prý ukousala nudou. Náhle vztekle položila propisku a zamračila se. Edward přes její myšlenky spatřil její nejnovější vizi.

Robin Bard k ní po hodině cestou do jídelny přijde a bude ji zvát na rande. Velmi dotěrně a neodbytně. Když ho odmítne, začne se vztekat a v rozčilení se kousne do jazyka. Poteče mu krev. Pak se vize rozmazala. Bylo příliš mnoho možností, jak kdokoliv z nich zareaguje. Alice se pokoušela vymyslet alternativní budoucnost. Takovou, aby se Robinovu pozvání vyhnula, ale on byl bohužel příliš pevně rozhodnutý ji dostihnout a zeptat se. Byla to pro něj záležitost cti a jakési prestiže. Nikdy mu žádná dívka nedala košem a on nemínil dovolit, aby byla Alice první. Edward pocítil hořkou příchuť otrávení a beznaděje. Najednou nechápal, proč tohle trapné divadlo podstupují. Mohli klidně zůstat doma a dojíždět jen na zkoušky. Nebo se odstěhovat někam úplně mimo civilizaci a úplně se na tenhle cirkus vykašlat. Jenže ostatním se to svým způsobem líbilo. Carlisle našel své životní poslání v roli lékaře, Esmé organizovala rekonstrukce domů a bytů, Emmett miloval sport a rychlá auta a Rose s Alicí se vyžívaly v nákupech a prohlížení časopisů o módě. Oni byli v rámci možností šťastní. Až na poměrně vzácné chvíle jako byla tato.

Povzbudivě stiskl Alici ruku a usmál se na ni. Chtěl zašeptat, že si spolu nějak poradí, ale Alice se na něj překvapeně podívala nepřítomným pohledem a pak se také usmála. Stačilo, že ji držel za ruku. Jessica za nimi šokovaně vydechla a okamžitě štrachala v tašce mobil, aby tuhle žhavou novinku rozeslala ostatním. Edward protočil panenky, ale pak mu v očích pobaveně zajiskřilo. Zvedl Alicinu drobnou ruku a přitiskl své rty do její dlaně. Alice svou roli sehrála dokonale a s potěšeným úsměvem sklopila pohled. Ani jeden z nich neočekával jemné vlnky, které se šířily od jejich spojených rukou. Když o pět minut později zazvonilo a oni vyšli na chodbu, celá škola už věděla, že spolu něco vážně mají.

Ruku v ruce došli až do jídelny, kde už se na ně od stolu smál Emmett. I Rose pobaveně cukaly koutky.
„Je zvláštní, že tak jednoduché řešení problémů vás obou ještě nikoho z nás nenapadlo,” poznamenal Emmett, zatímco drobil dalamánek na talíř, který už nesl stopy šunkové bagety.

Zbytek vyučování proběhl v úžasném klidu. Sice na ně všichni zírali a velmi nenápadně si šeptali a občas dokonce ukazovali, ale nikdo se s nimi nesnažil mluvit a jejich myšlenky byly výjimečně prosté představ postelových hrátek či chlubení se před přáteli tak hodnotným úlovkem.

Po škole je překvapily policejní zátarasy podél některých lesních cest. I silnice k jejich domu byla označena zákazem vjezdu a stálo u ní policejní auto. Edward zajel ke krajnici a vystoupil. Z policejního auta na něj mávl šerif Swan. Edward k němu přistoupil a rázem chápal, proč tolik povyku. V lese se objevili obrovští vlci. On věděl, že lidem nejsou nebezpeční a naopak je chrání, ale to šerifovi vysvětlovat nemohl. Těžko by mu říkal, že oni jsou upíři a Quinuité vlkodlaci, ale ani od jedněch jim nebezpečí nehrozí. Takže si vyslechl šerifovo upozornění na opatrnost a návrh k dočasnému přestěhování se do hotelu. Edward slíbil, že vše vyřídí rodičům a domů pojedou rovnou a bez zastávek v lese. Když šel zpět k autu, šerif si pomyslel, jaká je škoda, že jeho dcera Isabella nevyrůstá u něj. Před pár dny se vrátil z návštěvy u ní, její matky a nového muže. Phill učil tělocvik na jedné soukromé střední škole v Jacksonvillu, takže Isabella chodila na skvělou školu, kterou by si jinak nemohli dovolit. Byla stejně stará jako Cullenovi a šerifa zamrzelo, že zatímco cizí děti kolem sebe vidí růst, vlastní dceru zná vlastně jen z fotek a rozpačitých telefonátů. Podle jeho vzpomínek byla moc hezká a taky pilná studentka. Edward byl ale rád, že tahle dívka žije daleko. Momentálně měl pocit, že další svou obdivovatelku by už duševně nezvládl.

Doma zaparkoval auto do garáže. Carlisle měl službu v nemocnici a Esmé byla někde v Seattlu kvůli jedné zakázce na rekonstrukci půdního bytu. Rose s Emmettem se těšili jeden na druhého a soukromí a on neměl ani tu nejmenší chuť poslouchat jejich projevy lásky. Rozhodl se zaběhnout si na rychlý lov.

Nasycen krví dvou srn se pomalým krokem vydal ke své louce. Nepřekvapilo ho, když v jejím středu spatřil ležet a dívat se na nebe Alici. Ani ona nestála o to dělat těm dvěma křena. Když ho zpozorovala, omluvně se usmála.
„Jestli chceš být sám, já odejdu,” poslala mu v myšlenkách. Zavrtěl hlavou a sedl si k ní.

Seděli vedle sebe a pozorovali mraky na obloze. Nemluvili. Bylo jim spolu dobře i beze slov. Edwarda náhle napadlo, že je vlastně s podivem, že si spolu nikdy nic nezačali. Byl sám k sobě i k Alici upřímný, nemiloval ji tak jako Emmett Rose nebo Carlisle Esmé. Ale měl ji rád a nikdy mu s nikým nebylo tak hezky jako s ní. Nenápadně se na ni podíval a představil si, že by ji políbil. Tahle chvíle byla jako vystřižená ze sladkobolného romantického filmu. Alice se zvonkovitě rozesmála a mrkla na něj. Ztuhnul a kdyby mohl, zčervenal by.

„Zbloudilá a velmi hloupá myšlenka, promiň. Ani jsem to nechtěl udělat, jen mě to tak napadlo,” omlouval se překotně.
„Víš, jak moje schopnost funguje. Kdyby ses nerozhodl, že mě políbíš, neviděla bych to,” pomyslela si Alice pobaveně.
„Já se vážně moc omlouvám, Skřítku. Jen velmi, ale opravdu velmi hloupý nápad. Už jsem na něj zapomněl a ty zapomeň prosím také. Je mi docela trapně,” prosil Edward potichu. Sklopil pohled k zemi a nadával si za tak stupidní myšlenky. Asi ho ti puberťáci ve škole ovlivňovali víc, než si kdy myslel.
„A co když nechci zapomenout?” špitla Alice tak tiše, že ji i on se svým bezchybným sluchem takřka neslyšel.

Překvapeně se na ni podíval. Pokrčila rameny a ukázala mu, jak by jejich polibek vypadal. Něžné otření rtů, horký dech toho druhého, pohlazení po vlasech, jiskření a příjemné teplo kolem kamenných srdcí. Obrázek skončil a Alice se rozpačitě usmála.
„Nemilujeme se,” zašeptal Edward, ale jistota jeho hlasu chyběla.
„Milujeme, jen ne tak osudově a živelně,” odpověděla Alice upřímně.

Edward věděl, že má pravdu. Miloval ji z hloubi svého srdce, dal by za ni vlastní život. Jenže v myšlenkách svých blízkých viděl, že jejich láska byla jiná. Hmatatelnější, intenzivnější, naléhavější. Osudová láska na první pohled. Ale kde bylo psáno, že zrovna to je klíč ke štěstí? Oni s Alicí se znali tolik let. Věděli o sobě navzájem snad všechno. Rozuměli si. Už nyní trávili většinu volného času společně. Hodiny si dokázali povídat takřka o čemkoliv nebo stejně dlouho mlčet, aniž by to ticho bylo tíživé či trapné. Copak tohle nemohl být solidní základ hezkého vztahu?

Alice ho opatrně vzala za ruku a on tu její stiskl. Najednou, ani nevěděli jak, seděli naproti sobě a vpíjeli se tomu druhému do očí. Dotkli se nejprve nosy a v okamžiku, kdy se spojily jejich rty, projel jimi příjemný a hřejivý pocit, který zakořenil v jejich srdcích. Pro ně oba to byla láska.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Tisíceré kdyby: