Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » To já jsem pro tebe stvořená!

Rosesprej


To já jsem pro tebe stvořená!Múza ohlásila svůj příchod a vnutila mi nápad. Bella vs. ? To se dozvíte v mé povídce. Vsadím se, že povídek na toto téma tu bylo mnoho, ale i tak. Každá je přece jiná. O čem to je? Někdo se chce zbavit Belly. Proč? Zastaví ji někdo? Tak už jen, příjemné počtení.

 

Seděla jsem na okraji útesu a sledovala bouřící se mořské vlny, jak se otírají o špičatou skálu. V tu chvíli jsem si přála, abych já byla skála a ona moře. Abych se ji zabodla co nejhlouběji pod kůži a takřka vysála život z jejího těla.

Nebylo by to vůbec nic těžkého, kdyby neměla jeho. Patřil a patří mně, né jí. Je to proti přírodě. Není možné, aby mohl být člověk s upírem, takhle to být nemá, takhle to nefunguje. Porušují tím všemožná pravidla, která mají být uctívána. Jenže pro ně to nehraje roli, nikdy nehrálo.

Proto jsem se vrátila.

Nedovolím, aby ona zneuctila náš druh, nebo snad ho dokonce dokázala pohřbít hluboko pod zem díky své „lásce“ k němu.

Nežijeme snad proto, abychom jsme se lidem vyhýbali, popřípadě je dle zásluh hubili? Ano, proto jsme tady. Tím se náš druh může chlubit, od toho máme možnost putovat po světě i po smrti. A já prostě nedovolím, aby ona zničila to, co my budujeme. Je to pouhá nicka. Nicka, která má v moci Edwarda. Mého Edwarda.

Naposledy jsem se znechuceně podívala na moře, které vší silou naráželo do skály.

 

Vstala jsem a rozběhla se do lesa a zastavila se až tehdy, kdy jsem stála před jejím domem. Usmála jsem se a svůj zrak upřela na okno, ze kterého vlála fialovo-zelená záclona. Mám skoro vyhráno, pomyslela jsem si.

Nebylo nic těžkého vyšplhat k jejímu oknu a vlézt dovnitř. To bylo to nejmenší a já to udělala tak nenápadně, že i její oddechování bylo daleko hlasitější. Otočila jsem se k posteli, abych mohla vidět do tváře té, která mi chce ukrást mou lásku. S tím bych se nikdy nedokázala smířit.

Ladným krokem jsem ustoupila od okna směrem k posteli, kde spala. Její ústa se po chvílích roztahovala do jemného úsměvu, z čehož jsem vydedukovala, že se jí zdá sen. O Edwardovi?! Věděla jsem, že ano.

Jejich láska byla tak silná, až mě bodala hluboko do mrtvého srdce. Každý úder toho jejího ve mně vyvolával neskutečnou chuť po její krvi. Po tekutině, která uhasí moji žízeň. Po tekutině, která vezme její život na onen svět. Nebybně jsem stála na místě a rozmýšlela se, co podniknu dál.

Rozhlédla jsem se po pokoji a do očí mě bodla fotografie. Ona a Edward se na ní objímali. Na další Edward vtiskl do jejích vlasů polibek. A na té poslední, se dokonce líbali. Můj vztek neznal konce. Byla jsem podrážděná. Pocity se nebezpečně mísily dohromady, až jsem konečně poznala, že nadešel můj okamžik. Přibližovala jsem se stále blíž a blíž k posteli, až jsem od ní stála sotva dva metry.

Skláněla jsem se k její krční tepně, kde samolibě bubnovala její krev, čímž mi mé pocity rozbouřila ještě více a já se cítila jako na kolotoči. Už jsem se dotýkala její kůže, když v tom jsem cítila silný náraz do zad. Nechápala jsem, co se děje, dokud jsem se nezvedla ze země a nepodívala se k posteli.

Edward.

Rozrušeně se díval do mých temných očí a cenil zuby. To jsem nečekala. Nedovolím, aby mě zastavil, chci dokončit to, co jsem začala!

„Zmiz, nebo dnešní noc nepřežiješ!“ vrčel.

„Zabiju ji a ty mi nezabráníš,“ vrčení jsem mu oplácela a upíří rychlostí se vrátila zpět k její tepně, která mě tak moc vábila.

Ještě větší silou mě odtrhl a odhodil na zrcadlo, které se sesypalo z rámu. Probudila se. Vyjeveně těkala očima po pokoji a její srdce se rozbušilo ještě více.

„Edwarde,“ vydala ze sebe a mně tím rozčílila ještě víc. Vystartovala jsem zpět, ale to byl špatný manévr. Edward mě pevně chytl pod krkem a vyzdvihl do výše. Kdybych mohla dýchat, na místě bych se udusila.

„Tanyo!“ zavrčel ještě hlasitěji.

„Ne-ne-dovolím, aby mi tě vza-vzala,“ kuňkala jsem pod jeho silným stiskem. Otevřel okno nejvíce, jak to šlo a hodil mé tělo přímo dolů k zemi.

„Vrátím se,“ zaslechla jsem a raději se rozutekla k lesu.

Doběhl mě.

„Co si sakra myslíš, že děláš?“ rozřikla jsem se.

„To bych se měl zeptat já. To nejsi ty, Tanyo.“

„A ty jsi ty?“ rozkřikla jsem se ještě více. Bodalo mě, když jsem viděla, jak moc miluje ji a o mou osobu nejeví vůbec žádný zájem. Bylo to potupné a bolestivé.

„Já se chovám, vzhledem ke svému druhu, normálně. Ale o co se tady snažíš ty? Chceš ji zabít? To ti nedovolím.“

„Ona není pro tebe, není pro tebe stvořená. Je to člověk,“ vzlykala jsem.

„To já měla být na její místě. Já, upír!“ pokračovala jsem. Edward mě vzteky odmrštil ke stromu, kde jsem se sesunula k zemi.

„Ne! Nechápeš to. Pořád chceš zabít mojí životní lásku?“ ptal se jako smyslu zbavený.

Copak si toho ještě nevšiml? Ano, toužím po tom ji chytit pod krkem, odhodit daleko od sebe a následně se jí zakousnout do kůže.

Ano, chci to, hrozně moc to chci. Jeho trápení by bylo vedlejší, já bych se zbavila těžkého břemene a jsem si jistá, že jeho společnost by patřila mě! I kdyby protestoval sebe víc, já jsem stvořená pro něj.

„Nic víc si nepřeju víc,“ procedila jsem skrz zuby. Pak jsem jen ucítila palčivou bolest. V očích se mi zalesklo, ačkoliv jsem nemohla brečet. Je vážně schopný toho vzít mi život?

„Je mi to líto, Tanyo. Ale každý jiný upír by se zachoval stejně, jako já. Jsem tu od toho, abych ji bránil, chránil a miloval. Nikdo nám nebude stát v cestě, dokonce ani ty,“ mluvil, ale i tak jsem ho skoro neslyšela.

Bolest se zvyšovala, až jsem nakonec necítila nic.

Pohltila mě nekonečná tma.

 


 

Byl to chvilkový nápad. Hrozně jsem chtěla napsat zase trochu něco jinýho, tak mě napadlo prostě tohle. Snad ve Vás najdu někoho, komu se to alespoň trošku zalíbí.

Vaše Baruu

>>Shrnutí<<



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek To já jsem pro tebe stvořená!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!