Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Two side

01.09.2009 (17:00) • Adushka9 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3412×

„Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry!“

Já to dovolila. Měla jsem bojovat o svou lásku.. Neměla jsem se ho tak snadno vzdát.. Ale co zmůže obyčejný člověk proti upírovi? Teď - skoro rok a půl po tom osudovém dnu už na tom nesejde. Možná bych mu měla přát něco zlého, za to jak mi ublížil, ale to nejde. To bych nebyla já. To by mi tak chybělo - ztratit ještě sama sebe. Stačí, že mi chybí srdce.

„Bello? Je tu pro Tebe  Nick.“ Ó ano - Nick.

Nick Stanley - bratranec Jessicy.

Vysoký, svalnatý ( ale ne tolik, jako Emmet..), jemně opálený..  Ovýlný obličej, modro - šedé oči, hezky vykrojené rty, hnědé delší vlasy, které občas geloval..

Má mě upřímně rád. Pomohl mi dostat se z úplného dna. Přistěhoval se do Forks zhruba tři měsíce po té události. Před měsícem jsme spolu začali chodit. Snažím se vypadat šťastně, lidé okolo mi to asi baští, ovšem je jeden člověk- tedy abych to uvedla na pravou míru- vlkodlak, který ví jak to semnou je. Ano. Jaco Black. Můj nelepší přítel, který ví o všem. Nikdo jiný kromě něj a jeho smečky neví o tajemtví Cullenových. Mě tíží tajemství nejenom Cullenových, ale u Quiletů - to, že někteří z nich nejsou lidmi, ale vlkodlaky. Jakea hodně mrzí, že místo s ním chodím s Nickem, ale je rád, že jsem aspoň trochu šťastná. S Nickem si padli do noty. Nick je nejenom krásný, ale i chytrý a velmi milý. Ach koho mi připomíná.. Nechci na něj myslet, ale jinak to zdřejmě nepůjde. Myslím na něj každičký den. Na jeho karamelové oči, bílou pleť, dokonalý pokřivený úsměv, vypracovanou hruď, jemné, ale přitom tvrdé rty.. Polibek od něj a od Nicka se nedá srovnávat. Mé srdce bude navždy u něj.

Jsem ráda, že lidé kolem si myslí, jak jsem šťastná. Tátovi se Nick též zamlouvá. Myslí si, že mi dostal Edwarda z hlavy. Au. Jeho jméno pořád bolí. Nick ví, že ho mám ráda, ale že opravdu miluji jenom jeho. Smířil se s tím a stačí mu pocit, že jsem s ním. Vděčím mu za mnohé. Teď mě napadá další citát:

„Když nemůžete být s tím koho milujete, budete s tím kdo miluje vás?“

Ten na mě sedí dokonale. Zajímalo by mně, jak se má on a  jeho rodina. Vzpomenou si na mně aspoň občas? Nebo jsem pro ně pro všechny byla jen živá loutka, se kterou si všichni jen hráli?

„Bello!! Nick na tebe čeká- dělej!“ táta už začínal být netrpělivý. Musela jsme se nad tím ušklíbnout. Najednou chce mít prázdný dům..

Sešla jsem dolů ze schodů, rozloučila se s tátou, políbila Nicka na přivítanou a vydala se spolu s ním do města, kde právě byly pouťové atrakce. Koupili jsme si cukrovou vatu, jezdili spolu na autodromu, na ruském kole.. V průběhu dne se k nám připojila i Jess s Mikem a Ang s Benem, ale oba páry se postupně vzdálily..

„Bello co takhle, kdybych ti vystřelil nějakého plyšáka?“ navrhl Nick a ukazoval při tom na střelnici. Přikývla jsem, poněvadž jsem zahlédla v jeho očích jiskřičky.. Stoupla jsem si vedle něj a dívala se jak střílí.. Ovšem mou pozornost po pár sekundách upoutal protější stánek. Nebo lépe řečeno mou pozornost upoutala věštírna. Nevím co mě to popadlo, ale šla jsem tam. Bez jediného slova, jako bych byla v hypnóze.

„Ó Isabello, posaď se u mě.“ Pobídla mě postarší cigánská dáma.

„ Asi se ani nemám ptát odkud znáte mé jméno, že?“

„ Chytrá holka.. Jsem vědma. Nechci se chlubit, ale leccos vím.“ Ušklíbla jsem se.

„ Podej mi ruku, děvče.“  Napřahovala se po mé ruce a já jí ji podala.

„ Cítím z tebe bolest, zklamání, napětí, lásku a v neposlední řadě i naději.“ Proč mě to udivuje? Láska  a naděje? To se  mi tam moc nehodí..

Zatím co jsem já dumala nad tím , co se mi tak nehodí sáhla věštyně po balíčku karet. Zamíchala je, rozprotřela a řekla mi ať si vyberu 6 z nich.

„ víš, Bello- můžu ti tak říkat, že? U věštění z karet záleží na pořadí.. Karta první ukazuje minulost. Reprezentuje část minulosti, která je základem otázky“ Otočila první kartu a pokračovala.

„ Tvoje karta je Spravedlnost - Rozlišování a důvěra. Tajemství ležící v srdci - v místě rovnováhy. Moudrost a směřování. Každá akce vyvolává reakci. Buď poctivý sám k sobě.“ Otočila druhou kartu a opět spustila.

„ Druhá karta se též váže k minulosti, ale blíže určuje nynější situaci. Tvou kartou je Blázen. Určuje začátek cesty - Vykročení na cestu. Rozhodnutí zvolit si a důvěřovat procesu. Léčení hlubokých problémů. Možnost dosažení cílů.

Karta třetí a čtvrtá- tvoří spolu energii obklopující otázku.. Jsou to faktory, na které musí být brán ohled. Je to vlastně to, co zraňuje city osoby v současné situaci. Pokud se jedná o vztah jednotliví karty určují postoj muže a ženy, ale není určeno, která je která.

Třetá karta je tedy Hvězda. Ta značí poselství naděje, světlo, které vede. Z pochybností přichází inspirace. Důvěřuj pravé cestě. Fajn řeknu to jinak. Důvěřuj tomu, co je pravda. Následuj hvězdu, abys naplnil svůj osud.

Čtvrtá karta je Slunce.To představuje světlo vědomí, harmonie, síly a entuziasmu. Dovol světlu zářit, šířit lásku, osvobození z temnoty. Příležitost dávat a dostávat lásku.

Karta pátá nám ukazuje za co bojovat. Kartou pátou je Velekněz určující odstup a sebeovládání. Intelektuální vedení. Představitel duchovních hodnot. Schopnost směřovat k vytyčeným cílům přes všechny nástrahy.

Ano a konečně karta šestá. Výsledek nebo blízká budouctnost. Tvoje výsledná karta je Měsíc takže: Intuice. Iluze. Nevědomé. Důvěřuj svému cítění. Pamatuj, že každá situace má dvě strany - jednu zjevnou, jednu skrytou.“ Ukončila svůj výklad.

Nechala jsem jí na stole 5 dolarů - částku, kterou za svůj výklad chce. Poděkovala jsem jí a odešla zpět k Nickovi.

„Tak tady jsi.. Kam si najednou šla?“ ptal se Nick s úsměvem na rtech.

„Bello?“

„Co -?“ vnímala jsem ho konečně.

„Stalo se něco?“ ptal se Nick s obavami v hlase.

„Nicku.. Udělalo se mi trošički špatně. Odvezl bys mě prosím domů?“

„Jo jasně, pojď..“

Po té co mě vysadl před domem a ujistil se, že jsem zalezla do domu odjel. Okamžitě jsem šla do koupelny. Pod horkou vodou jsem se pokudila uvolnit, ale tentokrát to nešlo. Nic ze mě neopadlo jako obyčejně. No tak Bello.. Seber se..  Co ten výklad znamenal?.. Nechala jsem vodu téct a sedla si na zem sprchového kouta. Hlavu jsem si dala do dlaní a kolíbala se sem a tam.. Mohlo to snad znamenat, že mě přece jenom pořád miluje? Takhle je to myšleno? Dvě strany..?

Po půlhodině jsem šla do svého pokoje. Ale nebyla bych to já, kdybych nezakopla. Tentokrát o uvolněné prno v podlaze.

„Moment..“ zadívala jsem se pořádně pod uvolněné prkno.. Něco pod ním bylo.. Natahovala jsem ruku, ale nedostala se pod tu škvíru.. Oblékla jsem se a snažila jsem se uvolnit prkno ještě víc. Tahala jsem, tahala a najednou..

„Aaah!“ letěla jsem dozadu.. Hlavou jsem narazila do postele, ale dobrý - krev netekla.. Nahlédla jsem pod prkno a zarazila se. Vypadalo to jako CD a fotky.. Vytáhla jsem to a opravdu. Fotky mě a Edwarda. CD s jeho ukolébavkou. Letěla jsem k rádiu a nechala Cdéčko přehrávat. Jak krásné slyšet opět svoji ukolébavku.. Ani jsem se nenadála a už mi po tváři tekly slzičky. Smutku i štěstí. Měla jsem před sebou jeho fotky a srovnávala je.. Rozdíl mezi fotkou, kde je Edward v kuchyni a sleduje mě tak trochu s pobaveným výrazem a tím Edwardem, který seděl na křesle v obýváku a s Charliem sledoval televizi byl patrný hned na první pohled. Ale fotka, kde jsem já a Edward. Zde připomínal spíš sochu, než živou bytost. Nechal to tu. Všechno… Proč? Mohl si to vzít, nebo to zničit, ale on to tu nechal.. Znamená to snad něco? Vše má dvě strany.. Dost! Nemůžu lhát ani sobě, ani ostatním. Miluju Edwarda, ne Nicka! A Budu o Edwarda bojovat - najdu ho, ať se stane co se stane. Tady už nebudu.. Napsala jsem dopis Charliemu, Jacobovi a Nickovi. Ať mě nehledají, že se omlouvám, ale takhle že už žít nechci.

Kde by mohl být? První co mě napadá je.. Aljaška - Denali. Doufám, že tam budou a nebo alespoň, že budou vědět kde jsou Cullenovi..

Nevím, jak dlouhou dobu jsem strávila v letadle, ale je mi jasné, že teď nastává boj.. Vůbec nevím, kde by tu mohli bydlet denalští.. Šla jsem za svým srdcem.. Nevím, kudy přesně, ale něco mi říkalo, že jdu správně - tedy spíše jsem v to doufala. Dům, který jsem našla byl též odlehlý od ostatním - stejně jako ten Cullenů. I tito upíři se distancovali od ostatních.. Na příjezdové cestě u domu stálo pro m povědomé auto - červený kabriolet. Usmála jsem se. Rose je tu určitě. Dokonce i na ni jsem se těšila. Odhodlala jsem se a šla blíže k tomu domu.. Najednou jsem si sice nebyla jista svým jednáním, jestli to náhodou nebylo unáhlené, ale.. Jsem tu. Z domu jsem slyšela hrát piano.. Jak bych si přála, aby tohle hrál on.. Ale něco mi říkalo, že tohle ON nebude.. Zaklepala jsem a začala se klepat- strachem..

Otevřela mi krásná upírka. Blondýnka s jahodovými proužky ve vlasech. Předpokládala jsem, že to bude Tanya. Ani jedna z nás se nedostala ke slovu, jelikož zpoza ní se vyřítila Alice.

„Bello? Belloo!“ Její hlas byl plný nadšená a radosti. Okamžitě mě drtila ve svém ledovém objetí. Ach jak moc mi tohle chybělo. Nasála jsem její vůni. V očích jsem měla slzy radosti. Radost, smutek.. Střídalo se to ve mně. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že mě objímá moje nejlepší kamarádka, která mi na nějaký čas zmizela.

„Alice, myslím, že Bella k životu potřebuje dýchat.“ Ozval se  za námi známý hlas. Patřil Jasperovi.

„Já to věděla! Věděla jsem , že sem dorazíš, že ho pořád miluješ!“ odtrhal se odemně Alice a začala mluvit, jako bych snad já opustila je..

„Bello!“ vykřikla Esme a hned mě též objímala. „Tak ráda Tě vidím.“ Dodala.

„Já Tebe taky. Vás všechny!“ usmála jsem se na ostatní. Teď zbýval jen ON.

„Belloo“ zakřičel Emmet a zvedl mě do výšky.

„Emette.. Taky Tě ráda vidím.“ Zasmála jsem se.

Poté mě objal Carlisle, dokonce  Jasper.. A nakonec Rosalie.

„Doufám, že teď to tomu pitomci dojde.. Ráda Tě vidím,  Bello.“ Zašeptala mi Rose do ucha. Překvapilo mě to.

Po té mi představli Denailské a Alice začala s vyprávěním, jak to bylo bezemně všechno strašné, Emett se přidal s tím, že se nemněl komu smát, že pořád o něco zakopává ( u toho vyprskli všichni smíchy), potom Alice smutnila, že semnou musí zajet na nákupy a tak dále..

„Fajn.. Alice.. Ehm.. Kde je?“ Alice se usmála a odpověděla mi.

„ Za domem. Jdi pořád po té lesní cestě. Je tam taková louka.. Určitě ho tam najdeš.“ Mrkla na mě Alice. Usmála jsem se a odešla najít Edwarda.

Po cestě jsem si vše přehrávala Alicny slova ‚Od odjezdu je jako tělo bez duše.‘ mě utvrdily v tom, že mě přece jenom asi miluje. Bála jsem se. Co bude až ho uvidím? Šla jsem jak nejrycheleji to šlo.. Překvapilo mě, že jsem šla celou dobu- tím myslím, že jsem ani jednou nespadla, nezakopla. Prostě jsem si jen šla po té cestičce za svým cílem. Za svou láskou. Za Edwardem.

A pak jsem ho uviděla. Seděl tam uprostřed mýtinky a díval se na měsíc. Měsíc, ani jsem si nevšimla, že se setmělo. Měsíc ho nádherně ozařoval. Edward vypadal jako bůh. Srdce mi začalo bušit jako splašené. Najednou se zvedl vítr a začal si hrát s mými vlasy. Na své kůži  jsem pocítila ledovou vodu - začínalo sněžit. V tom můj bůh vytáhl z kapsy telefon. Nevím proč, ale neodvážila jsem se na něj proluvit. V tom začal mluvit do telefonu.

„Alice.. Já už to tady nezvládám.. Odjedu za ní.. Co? Jak to myslíš, že jí ve Forks nenajdu..?“ v tom jsem promluvila já.

„Otoč se a pochopíš..“ otočil se. Zamrkal očima. Zaklapl telefon a zvedl se ze země.

„Já nevěděl, že upířy můžou snít. Ještě k tomu tak reálné sny.“

„Kdo říká, že sníš?“

„Tohle nemůže být skutečnost.“

„Zklamu Tě, Tohle je skutečnost.“ Řekla jsem ironicky.. Najednou stál ani ne půl metru odemně.

„Bello?“

„Správně.“ Usmála jsem se na něj. Jeho ruce byli najednou kolem mě. Upoutal mě do své ledové náruče a já se nebránila. Hleděl mi do očí.

„Ach Bello. Můžeš mi to všechno odpustit? Jsem hlupák, neměl jsem Tě opouštět, ale já se bál, že nebudeš mít normální život..“

„Edwarde.. Já jsem já. Já nemůžu mít nikdy normální život. Odpustit? Když ti řeknu, že lásku si člověk ze srdce nevytrhne - to není bolavý zub.. Pochopíš, co tím myslím?“ usmál se tím svým neodolatelným pokřiveným úsměvem a oči se smály také. Vpíjely se do těch mích a naše rty se začaly přibližovat.

Oba dva jsme do polibku daly všechnu naši lásku. A já se konečně cítila šťastná. Po dlouhé době jsem byla celá. Rána na srdci jakoby nikdy nebyla.

„Edwarde?“ řekla jsem opřená o jeho hruď.

„Ano?“

„Slib mi, že už nikam neodejdeš.“

„Slibuji.“

„Miluji Tě Edwarde Athony Masene Cullene. Miluji Tě z celého srdce.“ Dívala jsem se mu do těch jeho nádherných očí a on mi odpověděl těmi nejkrásnějšími slovy.

„Taky Tě miluji. Isabello Marie Swanová  Miluji Tě z celého srdce, z celé duše. A už nikdy se Tě nehodlám vzdát.“

Vědma se nemýlila. Opravdu vše má dvě strany, každá bytost má dvě tváře. Vždy je naděje. A nikdy vše nemusí být tak, jak se na první pohled zdá. Edwardův první pohled na mě byl plný nenávisti a teď? V jeho očích je jen láska, něha a štěstí.. Nikdy bych nevěřila, že to takhle dopadne, ale stalo se. Láska je mocnou čarodějkou. To už vím..

A tak začala naše společná cesta životem. Tedy po mé proměně existencí. A teď jsme spolu.

Navždy spolu.

Autor: Adushka9 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Two side: