Několik krátkých okamžiků dvou příběhů. Nebo snad jen jednoho?
Na jedné straně dívka zamilovaná do upíra, na straně druhé obyčejná studentka historie. Jak se protnou jejich příběhy?
Tato povídka je takové mé vyznání, ale pořád se jedná o povídku, fantazii. Tak ji, prosím, berte s rezervou. I když - možná se v této povídce také někdo najdete. :) Kej
02.04.2012 (18:00) • Kejkej • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 2773×
Ty jsi sen, on je skutečnost
Seděla jsem na louce a nemohla uvěřit svému štěstí. Opřená o svou životní lásku a sluneční paprsky jemně hladily mou tvář. Pomalu jsem se na něj otočila. Ani po těch měsících, co jsme spolu, mě jeho krása nepřestávala fascinovat. Vlasy v barvě medu mu neposlušně padaly do obličeje a zlatavé oči jasně říkaly, co ke mně cítí. Lehce jsem se usmála a cítila, jak mé tváře začínají hořet. Natáhl ke mně svou studenou dlaň a pomalu mi přejel prsty po tváři.
***
„Hraješ!“ zakřičel na mě někdo. V duchu jsem zaklela. Měla jsem pocit, že mi tohle dělá schválně. Zrovna, když…
„Vždyť už jdu,“ odvětila jsem a chopila se své oblíbené koule – jedenáctky.
„A nezapomeň, jak jsme si to říkali. Srdíčko a štěstíčko – my je musíme porazit!“
Měla jsem sto chutí po něm tu bowlingovou kouli hodit. Moc dobře věděl, že takové řeči nemám ráda. Zhluboka jsem se nadechla a pustila se do hry. Nakonec se mi povedlo shodit všechny kuželky.
„Super! Skvělý! Na to se půjdeme napít!“ ozývalo se z mého týmu a já věděla, že je zle. Pít na bowlingu s historiky – budu ráda, když se mi zítra podaří vstát.
***
„Dobré ráno, krásko,“ ozvalo se u mého ucha.
„Jaspere,“ vydechla jsem překvapeně. Rychle jsem vyskočila z postele a vrhla se mu kolem krku. Tiše se mé reakci zasmál.
„To jsem ti tak chyběl?“ Místo odpovědi jsem ho políbila.
***
Z dálky ke mně doléhal zvuk budíku. Chtěla jsem ho vypnout, ale vzápětí jsem svého rozhodnutí litovala. Měla jsem pocit, že se mi každou chvílí rozskočí hlava. Evidentně mě opět navštívila kamarádka kocovina a já se už asi podesáté zařekla, že se svými kolegy už nikdy nebudu pít. Opatrně jsem se rozhlédla po pokoji a zjistila, že jednotlivé kusy mého oblečení leží na několika místech pokoje. Usilovně jsem se snažila vzpomenout si, jak celý večer probíhal, ale po několika minutách jsem to vzdala.
***
„Jazzi, prosím tě, zpomal!“ vyhrkla jsem, když jsem zahlédla číslo na tachometru.
„Když zpomalím, tak to do školy nestihneme.“
„Ale alespoň se nezabijeme,“ zamumlala jsem.
„Lásko, víš, že…“
„Jo, vím. Upír a nehoda – to nehrozí. Ale nešlo by přece jenom trošku zpomalit?“ Po chvíli váhání trochu zpomalil a já si spokojeně oddechla. Jasper měl v jedné věci pravdu, opravdu jsme přijeli pozdě.
„Kdyby ti tak dlouho netrvala příprava, tak bychom to stihli,“ pronesl.
„Kdyby mě někdo probudil dřív a nekoukal, jak spím, tak bychom to stihli,“ odvětila jsem naprosto stejným tónem. Uchopil mě za ruku a rozeběhli jsme se do třídy.
***
S hlavou v dlaních jsem seděla na přednášce. Vůbec jsem nechápala, proč jsem nezůstala výjimečně doma. S kocovinou toho stejně moc vnímat nebudu, tak co z téhle přednášky budu mít? Začala jsem si balit věci, prostě se na to vykašlu. Jenže vtom přišel náš profesor. To už mi přišlo nevhodné odejít. Snažila jsem se ho poslouchat a dělat si z výkladu i nějaké poznámky. Zaslechla jsem, jak židle vedle mě zavrzala, ale nevěnovala jsem tomu příliš pozornosti. Jen další opozdilec, nic víc.
„Netušíš, na co se ho teď ptali?“ ozval se mužský hlas vedle mě.
„Přiznám se, že ne. Pochytila jsem z toho akorát slovo investitura,“ zašeptala jsem a konečně na svého spolusedícího pohlédla. A ihned svůj zrak odvrátila. On byl… Nevím, jak to popsat. Delší tmavé vlasy a v jeho hnědých očích bylo něco zvláštního, tajemného. Nechápala jsem svou reakci. Skoro jako by – ale ne, to je nemožné, nemůžu.
Konec přednášky jsem přivítala jako vysvobození. Rychle jsem se kolem něj protáhla a zmizela v davu.
***
„Tak jaký jsi měla den?“ zeptala se mě má láska.
„Hrozný. Naprosto příšerný. Úděsný.“
„Určitě přeháníš, krásko. Nemohlo to být tak zlé.“
„Kdybys věděl, Jazzi, co se mi stalo. Ale nebudeme to rozebírat, nebudeme si kazit odpoledne.“ Nemohla jsem mu říct, co mě trápilo.
***
Se svou oblíbenou kávou jsem mířila na další přednášku.
„Ahoj,“ pozdravil mě někdo ve dveřích. Už jen podle toho hlasu bych ho poznala. Evidentně budu mít s tmavovlasým víc než jednu společnou přednášku.
„Ahoj,“ odpověděla jsem a doufala, že můj hlas nezněl tak nejistě, jak jsem se domnívala. Zabrala jsem místo ve třetí lavici a doufala, že on si ke mně nesedne. Měla jsem štěstí, místo vedle zabrala moje kamarádka.
***
„Mám špatnou zprávu,“ oznámil mi smutným hlasem Jasper a já se zděsila. „Bude teď pár dnů svítit slunce, takže se neuvidíme.“
„Asi to budu muset bez tebe nějak vydržet.“ Snažila jsem se usmát, ale nevím, jestli se mi to povedlo. Děsila mě ta představa, že teď budu bez něj, opuštěná, zranitelná.
***
Proč jsem jen souhlasila? Prý potřebuji, abych chvilku prodávala odznáčky, informovala o reformě a kdoví, co dalšího. Už před hodinou mě měl někdo vystřídat, ale nikde nikdo. Z vyšších pater se začal ozývat hluk a mně došlo, že skončily další přednášky. Dav lidí mířil po schodech dolů a já v něm rozpoznala jeho. Tmavé vlasy, hnědé oči. A on si všiml mě. Naše pohledy se setkaly. Začala jsem být trochu nervózní. Vůbec jsem netušila, co od něj čekat. Rozešel se směrem ke dveřím a já si oddychla. Jenže on na poslední chvíli změnil směr. Šel k mé „pracovní“ lavici. Nevěděla jsem, co mám dělat. Chtěla jsem utéct, jenže jsem tu měla své povinnosti. No co, mým úkolem je podávat informace, tak budu podávat informace.
„Ahoj, můžu ti poskytnout nějakou informaci? Jestli máš zájem, tak v druhém patře se hraje nějaké divadlo, v knihovně je zase hudební program, jinak…“ Jeho smích přerušil mou řeč. Ani nevím jak, ale jeho smích mě uklidnil. Zůstal tam se mnou a dělal mi asistenta. Během necelé hodiny jsem se o něm dozvěděla spoustu věcí až na jednu dost podstatnou informaci.
„Víš, že vlastně neznám tvoje jméno?“ zeptala jsem se a doufala, že mi ho prozradí. Prozradil.
***
Už z dálky jsem ho viděla. Čekal na smluveném místě, a když mě uviděl, rozešel se ke mně.
„Chyběla jsi mi,“ zašeptal mi do vlasů. Chtěl mě políbit, ale já se odtáhla.
„Já… já musím ti říct něco důležitého, tak mě prosím, nepřerušuj. Tohle musí skončit!“
„Jak musí? Vždyť jsme spolu šťastní. Tak proč to říkáš?“
„Jaspere, je to sice krásné, ale jsi jen sen. Jsi jen sen, ale on je skutečnost. Sbohem, Jazzi.“
***
Vběhla jsem do třídy a pohledem vyhledala jeho. Naznačila jsem pozdrav a sedla si do zadní lavice. Teď už jsem nepochybovala o svém rozhodnutí. Jasper byl jen sen. On je skutečnost. Už nepotřebuji snít. Zhluboka jsem se nadechla a konečně pochopila, jak je realita krásná.
Autor: Kejkej (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Ty jsi sen, on je skutečnost:
Lidičky, já jsem střevo. Já vám ani nepoděkovala za úžasné komentáře. Takže děkuji mnohokrát.
Zvlastne a krasne. Nedala si citatelom vsetko rovno na dlani, ale zahalila si to do takeho tajomneho zavesu. Tie rozne pohlady, ktore nakoniec splynuli v jeden. Krasne, neuveritelne, nenahraditelne, zaujimavy napad. Ako skutocnost. Lebo snivat moze kazdy. Skutnost sa stale meni a je neista. Este raz opakujem, ze je to nadhera.
Tak, když už jsem sem po půl roce zamířila a náhodou narazila na poutavou povídku, kterou jsem přečetla a nemálo se mi zalíbila, taky ji musím okomentovat...
A nápad opravdu briliantní! S nádechem tajemna, fantazy, romantiky i všem nám známe všednosti.
P.S. Škoda, že tu na eu nejsou klanící se smajlíci a srdíčka. Určitě bych je sem hned dala
Zlatíčko, už víš, jak moc mi to přijde skvělé a nádherné a měla bych k tomu pár psychouškejch slov, ale to jen proto, že tě znám a taky si myslím, že bych je neměla psát sem. Každopádně, ruku na srdce, koho z nás se tohle tak trochu netýká? Moc dobře ti rozumím. Doufám, že se dočkáme zas nějaké další tvorby.
Tak tohle je úžasné máš pravdu fantazie bývá skvělá, ale na realitu nemá opravdu se mi to líbilo a jsem ráda, že jsi zase něco napsala, budud čekat dál na tvoje výtvory
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!