Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Upír na (krku) háku 1/2

23.10.2012 (18:00) • Hanetka, MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 4686×

1.

„Kdepak jsi byla v noci, mladá dámo?“

Stála jsem ve dveřích se založenýma rukama a přísně si měřila provinilej výraz svý dcery. Pro podporu svýho podmračenýho výrazu jsem razantně podupávala špičkou boty. Musím uznat, že v akustice chodby a dlažby… huu, děsivý.

„Kdeby,“ natáčela si Nessie na prst rozpačitě lokýnku vlasů, bronzových po tátovi a kudrnatých po mně. „Na lovu?“ Nejistá odpověď zněla spíš jako otázka, a když jsem hned neprotestovala a vypadalo to, že jí ten výmysl projde, Nessie rozhodně přikývla a zopakovala už jistěji: „Jo, na lovu.“ Já ti ukážu lov!

„To vykládej holubům,“ odfrkla jsem si přezíravě. „A cos ulovila? Blechy z vlčího kožichu?“

„Ale Jacob neměl kožich...“ ukecla se a já jsem byla doma. Měla jsem pravdu! Courala s ním a nejspíš se někde muchlovali. Jestli na to přijde Edward, nadělá z Jakea sekanou. Při tý představě se mi zježily vlasy na zátylku. Jejich bitku jsem si pamatovala docela dobře. Hlavně v tu dobu musím být na druhým konci Forks, i když… teď už asi otřes mozku mít nemůžu, co?

„Nezdá se ti, miláčku, že jsi na to ještě poněkud... mladá?“ vynechala jsem slovo malá, protože moje dcera byla po tátovi a už mě přerostla nejmíň o půl hlavy. Ještě že tak, protože Jake taky nebyl žádné ořezávátko, měřil skoro dva metry a takhle se k sobě alespoň víc hodili. Co to kruci plácám? Jak hodili? Nic hodili, žádný takový, ještě to tak! Nemluvě o tom, že moje autorita tím rapidně klesala, když jsem k ní musela vzhlížet jak k modle.

Nessie ohrnula ret (tohle měla po mně), zašátrala v zadní kapse a vytáhla řidičák. Strčila mi ho pod nos a vyzývavě zvedla bradu. Tak, a teď jí nevidím do obličeje už vůbec.

„Tak tohle na mě nezkoušej, holčičko,“ zavrtěla jsem hlavou a prudce jí řidičák vytrhla z ruky, aniž bych se obtěžovala do něj kouknout. Moc dobře jsem věděla, proč. „Žádnejch osmnáct. To Jenks jenom přizpůsobil údaje tvýmu překotnýmu růstu. Je ti šest a žádný toulání po nocích se ti trpět ještě alespoň deset let nebude. A ještě k tomu s kým! Ty si máš ještě číst pohádky o Karkulce!“ Nebo slabikář, vzhledem k šesti letům věku! Máš teprve slabikovat, hláskovat a tahat za sebou kačera a ne vlkodlaka!

Nessie si odfrkla a zvedla oči ke stropu. „Jseš jak z minulýho století, mami!  A co bych si četla o vlkovi, kterej sežral babičku i s Karkulkou, když můžu mít vlka naživo! A mnohem většího!“

„No, o tom by se dalo polemizovat,“ vmísil se nám do rozhovoru Emmett, kterej už chvilku zjevně poslouchal cvrkot za dveřmi obejváku a nemohl se dočkat, až Nessie vysvobodí. Trhla jsem sebou. Tohle smrdělo průserem. On ji vždycky v lumpárnách jedině podporoval a která ptákovina nestačila napadnout ji, nadšeně ji vymyslel sám. „Myslím, že vlk, do kterýho se vešla celá bábrle a ještě předpubertální holčina, potažmo v jiné pohádce prej sedm kůzlátek, ten musel mít minimálně Jakeovy rozměry, jinak by se mu to tam nevešlo. A Black má úplně stejnej apetit, všiml si toho už někdo?“

„Ticho,“ okřikla jsem ho. „Neodváděj pozornost od tématu a nepodrejvej moji rodičovskou autoritu. A moje milá,“ otočila jsem se ironicky k Nessie, která využila toho, že se rozptyluju Emmettem a snažila se mi za zády utýct do patra, „já sice z minulýho století nejsem, ale tvůj táta jo, a to si piš, že až na to přijde, tebe zavře do věže a z Jacoba udělá rohožku.“ No, tak tohle jsem jí říkat zrovna nemusela, páč až to Edward zjistí, půjdu do věže za podrývání autority asi já, ale…

„Ty mu to řekneš?“ zbledla Nessie a teď připomínala Sněhurku s bronzovým přelivem. Muhehe.

„To nemusím,“ ušklíbla jsem se. „Vyslepičíš mu to sama. Jako by ti neuměl číst myšlenky!“

„Do prdele práce,“ nadávalo to naše kvítko po cestě do schodů a neúspěšně se snažilo vytáhnout si tričko až ke kořínkům vlasů. Jako by něco schovávala… „Nemám já smůlu? Po tátovi zdědím zrzavý vlasy a chuť na krev, a jako by nestačilo, že jsem si jako malá kvůli tomu nemohla pořídit mazlíčka, jelikož jsem ho pokaždé vycucla – odpočívej v pokoji, Pepo -, máma mi místo takový prima vlastnosti, jako je nepropustná hlava, dala do vínku akorát tak malý prsa!“

„Nebuď sprostá, Cullenová!“ křikla jsem ve stejnou chvíli, kdy ten svůj brblací kolotoč znovu roztočila. Chvíli jsem chtěla bejt uražená. Jak jako malý prsa? Moje béčka mi bohatě stačily, furt lepší než balóny jak Zeppeliny a na ramenou mozoly od ramínek áprdy. Edwardovi si taky liboval, že jsou tak akorát do ruky, a… moment! Co že se to ta malá potvora snažila schovat pod límec? Cucflek? Cucflek!

Nahoru jsem vylítla jak tryskovej netopejr a vrazila jí do ložnice, zrovna když si ho prohlížela v zrcadle a znechuceně usykávala.

„Co zas je tohle?“ zaječela jsem a ukázala prstem na ten cejch na krku.

„Tohle, drahá máti, je důvod, proč mě Jacob nejmíň tejden neuvidí,“ plácla sebou na postel. To dítě mi právě řeklo máti?! „Jasně jsem mu říkala, žádný viditelný škody!“ Jasně mu řekla?? Omdlím!

„Jestli tohle uvidí táta, tak to nebude tejden,“ zavěštila jsem si a zručně tak nahradila Alici. „To tě, miláčku, Jacob už neuvidí do nejdelší smrti!“ A upřímně doufám, že jeho a ne Edwardovy, protože toho upíra trefí šlak.

„Tak budu nosit chvíli rolák, no!“ nafoukla se uraženě Nessie a já jsem se na ni skepticky ušklíbla.

„Rolák. V červenci. To vůbec nebude nápadný. A kromě toho, on to táta nemusí vidět naživo,“ poklepala jsem si prstem na spánek a Nessie pochopila a zoufale zakvílela. Celý tatínek…

„Já se na to vykašlu! Mami, měj alespoň ty pochopení,“ udělala na mě psí oči. „Já ho miluju! A on mě taky! Přece víte, že k sobě patříme od začátku! Jak by bylo tobě, kdyby ti někdo bránil bejt s tátou?“

„Mě by ve tvým věku v životě nenapadlo nechat si udělat cucflek,“ odsekla jsem. „Jedinou modřinu, kterou mi v šesti letech udělal kluk, jsem měla na palici, protože mě praštil kyblíčkem,“ a pak jsem vyprskla, protože jsem si vzpomněla, kdo to byl.

„Čemu se směješ?“ zeptala se mě Nessie podezřívavě.

„Byl to Jacob,“ řehtala jsem se teď už naplno. „Rozšlápla jsem mu na pláži hrad. Nerada, ale já byla vždycky nemehlo. Jenže jemu to tehdy bylo fuk. V tom věku neřešíš, jestli někdo něco udělal naschvál nebo ne.“ Tak jo, tohle nebylo moc výchovný. Zpět do role, herečko. Máš být pohoršená matka středního věku. Stoupni si na práh dveří, ať jsi o kousek vyšší, a poučuj.

„Jenže mně není šest, mami,“ ohrnula ret moje dcera. „Teda je, podle data narození, ale jinak... vypadám na osmnáct, cítím se na osmnáct, rozum mám na osmnáct. A ty ses v osmnácti vdávala!“ Nějak moc argumentů, kruci!

„Protože mě táta vydí…ehm, přesvědčil,“ bránila jsem se, ale provinile jsem si vzpomněla, že hlavně tím, že mi odmítal udělat stejnej cucflek, jaký se teď skvěl Nessie na krku, dokud si ho nevezmu. No, vlastně mi toho odpíral víc. To Jake tak skoupý není, jak se zdá. Ale jestli to dotáhne do konce, udělám mu na tom jeho chvostíku uzel.

Debatu jsme ukončily tím, že se nedohodneme, a já se odklidila do ložnice a čekala, až se vrátí Edward z lovu. Od tý doby, co byla na světě Ness, jezdili jsme na střídačku, aby s ní vždycky někdo zůstal doma. A jak jsem tak ležela na posteli a koukala do stropu, došlo mi, že to naše dítě má vlastně pravdu. A je celý po mně. Chudák malá. Já jsem si taky nechtěla nechat přikazovat, jestli mám na sex čekat nebo ne. Teoreticky, prakticky mi to nalinkoval Cullen. Když jsem si vzpomněla na ty svoje trapný pokusy Edwarda svést a jak mi nakonec pomohla až whisky zkrmená lesní zvěři, v duchu jsem blahopřála Nessie, že to má o tolik snazší. Jako skoro stejně stará holka jsem jí to přála, ale jako máma... Ubozí rodiče tohohle dítěte, fakt jo. Co já bych dala za dalšího Edwarda i pro ni? Odpoutat se od toho, že je to ještě malá holka, to mi chvilku potrvá. A Edwardovi, jak jsem se obávala, to bude trvat nejmíň století, s tou jeho úzkoprsou pumprdentní výchovou.

A nepletla jsem se. Edward se vrátil a přes moje snahy udržet ho v manželským loži najednou zavětřil jak lovecký pes, zavyl a vyletěl z pokoje jak čert z elektriky. Chvíli se z vedlejšího pokoje ozýval Nessiin trucovitý hlas a pak vzteklý pláč. Pak práskly dveře u jejího pokoje, až zařinčela okna, a dveře do naší ložnice rozrazil tak, že klika udělala díru do zdi. Ach jo, zase se bude malovat…

„Ten… čččhmf… ani nos! Grhmfr… víckrát sem nevkročí! Ani nos… ten… ten… ííí…“ zasípal a založil si ruce na hrudi. Jéžiši, cuká mu víčko! Kde se shání překladač pro nasrané upíry? A naběhla mu žilka na čele! Ten je sladkej! Začala jsem se ale obávat, že v příštích minutách konečně zjistím, jestli může upíra trefit šlak. A to bych tedy potvrzený mít nechtěla. A tak jsem vylezla z postele, shodila ze sebe krajkový hadříky, který už mi nějakej čásek Alice ani nemusela vnucovat, protože přes všechnu prudérnost se Edwardovi tajně nehorázně líbily a tím pádem jsem je na sebe brala dobrovolně, a zajistila jsem tak, aby se mu tlak ze žíly na čele přesunul do jiných, příhodnějších míst.

Teprve k ránu, když můj drahý vypustil páru, opatrně jsem začala sondovat terén.

„Edwarde...“ začala jsem nesměle a prstem mu čmárala po hrudníku.

„Hmmmm?“ zavrněl spokojeně a podíval se na mě zpod přivřenejch víček.

„Jacobovi nemůžeš zakázat, aby sem chodil. Nebo aby chodil s Nessie. Počkej,“ přikryla jsem mu pusu rukou, protože se nadechoval nejspíš k druhému kolu té bouřky, kterou včera večer spustil u Ness. Spíš to vypadalo, jako kdybych mu chtěla tu pusu zarazit do lebky, jak to mlasklo a on vykulil oči. „Měj rozum, lásko. Nepřežil by to. Je otisknutej.“

„Aby ty ses ho nezastávala,“ zahuhlal přes mou dlaň Edward nakrknutě. „Vždycky jsi pro něj měla slabost. Nessie je teprve šest.“

„Jak se to vezme,“ pokrčila jsem rameny. „Tobě je sto jedenáct, a taky tě neposílám do domova důchodců.“ Ty můj sexy dědoušku, mrk, mrk…

„Ale to se takhle nedá počítat, mně bude navěky sedmnáct!“ odmlouval. Pustila jsem mu pusu, protože se mi špatně leželo a taky začínal slintat…

„U Nessie taky ne. Vzpomeň si, co říkal Nahuel. Kdy měl poprvé holku? Kolik mu bylo?“

„Sedm. Nessie je teprve šest,“ nechtěl se Edward vzdát. Paličáku.

„Holky dospívaj dřív,“ namítla jsem. „A taky ho má ráda. Vzpomeň si, jak bylo nám, když jsme nebyli spolu – tehdy, když sis myslel, že k sobě nepatříme. Ty bys chtěl, aby Nessie byla nešťastná?“

Mlčel a trucovitě špulil ret. Ale bylo vidět, že to vzdává. Nebo se snažil uvést své rty opět do provozu?

„Má domácí vězení,“ špitnul pak. „Nemůžu ho hned zrušit, byl bych za měkotu.“

„Dobře, tak ji necháme pár dní podusit, ty měkoto,“ usmála jsem se a ruka, která mu předtím kreslila po hrudi, mi sjela níž. „A vida... tady zase tak měkkej nejsi,“ zaradovala jsem se, a pak nám na nějakou chvíli došla artikulovaná slova.

Když se rozednilo, Edward chvíli pokašlával a jako by chtěl něco říct, ale nevěděl, jak začít. Nakonec, zatímco jsme se oblékali, neochotně z něj vypadlo: „Mělas pravdu.“ A dlouho bylo ticho. Nemám nejmenší zdání, jestli mi dával prostor k výsměchu, nebo čekal, že mu to budu vyvracet, každopádně... čekal. Prostě čekal.

Zvědavě jsem se na něj zadívala a pak prohlásila: „To není nic novýho. To já obvykle mívám. V čem to bylo tentokrát konkrétně?“ Tos nečekal, upejre, co?

„Nessie nám opravdu dospívá,“ lezlo z něj jak z chlupatý deky. A tos poznal jak? Podle periody, nebo co? „Nechtěl jsem tomu přikládat význam, ale ty její myšlenky... by občas potřebovaly cenzuru. Dítě takhle myslet nebude. Dobře, Black sem smí, ale... pokud se hoch chce dvořit dívce, tak nejdřív má promluvit s rodiči a požádat o souhlas. A na schůzky s nimi má chodit garde!“ Můj ty upíre, to jako fakt?!

Zírala jsem na něj jak na mimozemšťana. Garde! Dneska už nikdo ani neví, co to je, a budou myslet, že jde o vojenskou jednotku z doby mušketýrů! Nebo dokonce nějakou francouzskou pohlavní nemoc! A požádat rodiče o svolení? K čemu, k sexu? Představa, jak za námi jde Jacob Black, v ruce svírá krabičku kondomů a přes pysky mumlá: “Požehnejte nám, matičko...” Proboha... snad nechce, aby Jake žádal o ruku??? Mám asi tiky!

„No,“ odkašlala jsem si rozpačitě, „tak já s Nessie promluvím, až vstane. Bude lepší to vyřešit teď, aby si neporadili jinak, Edwarde. Lepší řešit tohle, než pak jejich svatbu, protože bude v tom.“ Snad ji z toho všeho netrefí šlak. V tomhle byla zase po tátovi.

Upíří otec, hrdý sám na sebe, jak dospěle k tomuto případu přistoupil, zdrhl do města. Chtěl si koupit odpuštění své dcery v podobě nové televize, nebo co to mlel o elektronice. A na mě zbylo čekat, až se drahá princezna vzbudí.

Jenže Nessie nějak dlouho nevstávala. Dopoledne ubíhalo a z jejího pokoje se neozval ani šramot, ani hlásek. Nejdřív jsem myslela, že je utahaná a spí, pak že trucuje. Ale když nepřišla dolů ani k obědu, začalo mi to bejt divný. Vyběhla jsem schody a zaklepala na dveře.

„Ness? Nessie, zlato, budeš vstávat? Táta už se nezlobí, neboj...“ pomaličku jsem otvírala dveře, ale když mi zrak dopadl dovnitř, rozrazila jsem je stejně jako Edward včera ty naše, až jsem klikou udělala další díru do zdi. Stejně se bude malovat!

Pokoj byl prázdný. Postel rozházená, skříň rozcapená doširoka, šuplíky od prádelníku taky a vyhřezávalo z něj napůl vyházené oblečení, a okno dokořán.

„Unesli ji!“ zaječela Rose, která mi přes rameno nakukovala dovnitř, ale já jsem stála jako zcepenělá a nezmohla se na slovo. To už se nahoru hnali ostatní, Alice, která se přihrnula první, se mi pod rukou protáhla dovnitř, rozhlídla se a zavrtěla hlavou.

„Neunesli. Kdyby chtěl někdo unést Nessie, ječela by víc než ty, Rose. Ta utekla dobrovolně.  A vzhledem k tomu, že ji nevidím, určitě s Jacobem.“ Parchant vocasatej! Já mu ho utrhnu!

Edward už v tuhle chvilku stál u Nessiina stolu a zkoumal počítač. Není šikovnej? Jak hezky se doučil moderní technologie... ani já počítačům nerozumím tak dobře jako on. Jak tam hezky surfuje... co to vlastně hledá? A co... ježíš, on omdlel?

Edward se sesunul na židli a vypadal, že naléhavě potřebuje resuscitaci.

„Co se děje?“ zeptala jsem se na pokraji hysterického záchvatu.

„Naše dcera...“ vytratil se mu hlas, odkašlal si a začal znova. „Naše dcera se rozhodla, že situaci vyřeší po svém. V noci si koupila online letenky. Dvě. Do Las Vegas.“ Co jako chce dělat v kasínu? Hledat Elvise? A zrovna chudýho Jacoba? Sotva mají na vstupný, pane bože... co tam... jo to tam?! Zabiju ho, to je jasný. Proč jen já musím mít vždycky pravdu!

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), MisaBells, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Upír na (krku) háku 1/2: