Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Upíří svatba

16.10.2011 (17:00) • Paes • FanFiction jednodílné • komentováno 21× • zobrazeno 3511×

Nemohla jsem tomu uvěřit, moje malá sestřička Alice se dneska vdává. Přeji jí to, ale taky hrozně závidím. Nezávidím jí Jaspera, ale to, že má někoho, o koho se může opřít, kdo ji miluje, proto jaká je a ne proto jak vypadá. Samozřejmě jsem mohla mít plno nápadníků, jak lidských tak i upírských, ale měli zájem jen o moje tělo a ne o duši, a navíc nikdo nebyl pro mě ten pravý. Ten pocit mi Alice popisovala, ale pořád ho plně nechápu. Prý, až ho potkám, tak to poznám. Jenomže mě nebaví už dál čekat.

„Rose, pojď mi pomoc,“ zavolala na mě moje adoptovaná matka Esmé, a tak mě vytrhla z mého přemýšlení. Sice mi nedokázala úplně vynahradit moji pravou matku, ale ta už je dlouho po smrti.

Přišla jsem do koupelny a tam seděla nastávající nevěsta a Esme ji malovala.

„Uděláš mi vlasy?“ zacvrlikala Alice, která se úplně tetelila štěstím.

„Že jsi to ty, tak jo,“ řekla jsem a vrhla se na ni. V její přítomnosti jsem nedokázala myslet na moji samotu. Pořád něco drmolila, málem jsem jí nestačila odpovídat. Když bylo naše dílo hotovo, nemohly jsme se na ni vynadívat. Já jsem jí do drdůlku vpletla malé kopretinky, takže vypadala jako víla. A ty šaty byly dokonalé. Měla sněhově bílé korzetové šaty, které zvýraznily její štíhlý pas, a pak se rozšiřovaly do stran a splývaly se zemí. Páskové boty měla posázené kamínky, ale pokud si nenadzvedla šaty, tak nešly vidět. Závoj jsem jí připevnila do účesu, a kdybych mohla tak bych plakala, jak krásná byla. Když se ke mně otočila, poznala to v mém pohledu. Ale jenom se usmála a řekla: „Neboj, brzy se dočkáš.“ A než jsem se stihla zeptat, jak to myslela, někdo zaklepal. Esme otevřela a ve dveřích stál náš otec a stvořitel Carlisle.

„Alice, vypadáš nádherně,“ vydechl a hned jí podal rámě. Šlo vidět, jak se dme pýchou, když pomalu odcházeli. Naposled jsem se podívala do zrcadla a ve svých krvavě rudých šatů, které mi obepínaly moji postavu, jsem musela uznat, že nejsem k zahození. Na tváři jsem vykouzlila úsměv a šla jsem předběhnout nevěstu. Jako její družička jsem musela jít před ní a ona až naposled. Nevěděla jsem, s kým půjdu, protože si Jasper vybral svého bratra jako svědka, a toho jsem ještě nikdy neviděla.

Viděla jsem, jak se u dveří shromažďují ostatní. Dneska by tu nikdo neuviděl žádného člověka. Tohle byla soukromá svatba a dům byl plný upírů. Oddávat měl Eleazar. Takže tu nechyběli ostatní z jeho klanu. Carmen, Irina a Tanya šly taky za družičky. Takže jsem se postavila za ně a čekala na svůj doprovod. Už jsme měli pomalu vyjít a já tam pořád stála sama. Bezva, takže tam v tom průvodu párů půjdu úplně sama, to určitě nebude trapné. Bezmocně jsem podupávala nohou, když jsem vedle sebe uslyšela milý mužský hlas: „Ahoj, já jsem Emmett.“

Pomalu jsem se otočila a málem se mi podlomily nohy. Uviděla jsem vysokého muže s vypracovanou postavou, kterou nedokázal skrýt ani smoking. Měl černé nakrátko střižené kudrnaté vlasy, jeho oči měly karmínovou barvu, přesně jako Jasperovy, takže bylo hned jasné, že není „vegetarián“ jako my. Ale ten jeho úsměv byl nejvíce krásný. Dělaly se mu v koutcích malé ďolíčky, které byly hrozně roztomilé. Byla jsem z něho unešená a z mých rtů mi uniklo jen: „Rosalie.“

Znovu se zazubil a podal mi rámě. S radostí jsem ho přijala a nechala se vést. Když jsme přišli k oltáři, tak jsem se ho ani nechtěla pustit, ale když jsem uviděla Jaspera na místě ženicha, došlo mi, že to není moje svatba. Stoupla jsem si naproti Emmettovi a snažila se na něj nezírat, ale moc mi to nešlo. Musela jsem uznat, že v obleku byl přímo k sežrání.

Podívala jsem se mu do očí a zjistila, že se na mě upřeně dívá, a když viděl, že se moje oči vpíjí do těch jeho, tak se zase tak krásně usmál. Nejhorší bylo, že to bylo hrozně nakažlivé, takže se moje ústa roztáhla od ucha k uchu. Naštěstí, už šla nevěsta , a proto jsem nevypadala jako úplný blázen. Rychle jsem svůj pohled přesunula na Alici, aby si nemyslel, že se mi líbí, i když to byla pravda. Nechápala jsem to. Celý život na někoho čekám, ale že to bude Jasperův bratr, by mě ani ve snu nenapadlo.

„Snoubenci si nachystali vlastní sliby, Alice ty začínáš,“ řekl Eleazar a usmál se na moji sestřičku. Její zamilovaný pohled se nepouštěl z Jaspera, takže to vypadalo, že nás ostatní kolem sebe ani nevnímá.

„Já, Mary Alice Brandon Cullenová, se odevzdávám tobě, Jaspere Whitlocku Hale, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé po celou naši věčnost, až do naší smrti,“ dořekla svým zvonivým hláskem a dala Jasperovi snubní prstýnek.

„Teď ty, Jaspere, prones svůj slib.“

„Já, Jasper Whitlock Hale, tebe žádám, Mary Alice Brandon Cullenová, aby ses stala mou ženou, abychom spolu sdíleli posvátnou úmluvu manželství. Budu tě milovat, pečovat o tebe, když to bude zapotřebí, budu tě ctít a vážit si tě, ať v dobách příznivých nebo v době nouze, v radosti i zármutku, a budu ti věrný do konce našich dnů,“ řekl Jasper a nasadil Alici prstýnek. Kdybych mohla tak bych brečela, jak ten obřad byl dokonalý, a když jsem se podívala po ostatních, věděla jsem, že jsou na tom úplně stejně.

„Tímto vás prohlašuji za manžele. Jaspere, můžeš políbit nevěstu,“ řekl Eleazar a všichni jsme se dívali na ten něžný polibek, co si před námi vyměnili. Po polibku jsme jim šli popřát hodně štěstí do manželství. Když jsem se dostala k Alici, tak na mě jenom mrkla, rozpustile se usmála, a nenápadně kývla k Emmettovi. Hned jsem věděla, že o nás nejspíš měla vizi, ale já jsem jenom prohodila rameny na znamení nezájmu. Přece jí to hned nevyklopím.

„Budoucnost nezměníš,“ pošeptala mi a už mě dav rychle odstrkoval, aby mohli nevěstě taky popřát. Po obřadě jsme se přesunuli ke stolům, aby mohla hostina začít. Pro člověka by to vypadalo žalostně, každý měl jenom skleničku a v ní byla rudá tekutina. Samozřejmě každý měl krev zvířete. Když Carlisle pronesl přípitek, tak jsem se s chutí napila. Přede mnou seděli novomanželé a vedle nich seděl Emmett, takže jsem viděla, jak se po dopití zašklebil, a já měla co dělat, abych nevypukla v hlasitý smích. Zřejmě se mu naše strava moc nezamlouvala.

Potom se rozjela zábava plným proudem. Nejprve tancovali jenom novomanželé a my se na ně okouzleně dívali. Pak se začali přidávat ostatní páry a já zůstala sama sedět. Podívala jsem se na místo Emmetta, ale ten tam už neseděl. Očima jsem po něm pátrala a uviděla jsem, jak tančí s Tanyou. Dívali se na sebe a o něčem se vesele bavili. Ten pohled jsem nevydržela a rychle odešla zadními dveřmi pryč, abych se na ně nemusela dívat.

Vyšla jsem ven do temné noci a sedla si na kamennou zídku blízko domu. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Přece ho ani neznám, tak proč mi to tolik vadí? Když jsem se konečně odhodlala jít zpátky a vytřít Emmettovi zrak, tak jsem za sebou uslyšela vrznutí dveří. Rychle jsem se otočila a uviděla, jak tam stojí Emmett v celé svojí kráse.

„Šla by sis zatancovat?“ zeptal se mě a kývl hlavou k domu.

„Nějak se mi zpátky nechce,“ řekla jsem a myslela si, že odejde, ale to jsem se spletla.

„Tak si můžeme zatančit tady,“ řekl, ani nečekal na moji odpověď a opatrně mě vzal za ruku. V ten moment, co se naše ruce setkaly, jsem měla pocit, že se mnou zatočil celý svět. Samovolně se mi zrychlil dech, přičemž jsem dýchat nemusela. Veškeré moje odhodlání odporovat Emmettovi vzalo za své. Když viděl, že neodporuju, chytil mě za pas a pomalu se mnou tančil na vzdálenou hudbu. Podívala jsem se na nebe, kde vykukovaly hvězdy. Bylo jich plné nebe a ani žádný mráček nebyl na obzoru.

„Líbí se ti Tanya?“ vypadlo ze mě a já se okamžitě zastyděla. Jaké mám právo se ho na něco takového ptát? Ale on to vzal dobře, jen se trochu usmál a řekl: „Tanya je hezká,“ v ten moment jsem chtěla být pryč, ale on pokračoval, „ale ty jsi mnohem krásnější, Rose.“

Nevěřícně jsem se na něj dívala. Nikdy by mě nenapadlo, že by mohl cítit, to co jsem cítila já. V jeho očích jsem viděla, že mluví pravdou. V jeho pohledu bylo tolik něhy a ještě něco jiného. Že by to byla láska? Riskla jsem to a políbila ho.

Naše rty do sebe pasovaly, jako by byly pro nás vytvořené. Emmett si mě k sobě přimáčkl a oba si užívali ten moment prvního polibku. Když polibek skončil, pohladil mě po vlasech.

„Myslím, že se u vás na nějakou dobu zdržím,“ řekl trochu zdrženlivě.

„Klidně i na věčnost,“ odpověděla jsem mu a znovu ho políbila.

Doufám, že se vám povídka líbí a budu ráda za jakýkoliv komentář. Přijímám s otevřenou náručí i kritiku... :)

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří svatba: