Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Útes je pro mě vysvobzením


Útes je pro mě vysvobzenímŽivot Esme před proměnou ...

HUDBA


Útes je pro mě vysvobozením

 

 

Píše se rok 1917 , je mi 22 let, mé jméno je Esme Anne Platt.

Již zítra se budu vdávat za Charleho Evense. Je to vlivný a bohatý muž, kterého mi vybrali mí rodiče, jsem poslední dcera kterou nevyvdali a proto jsem si nemohla vybrat koho jsem chtěla. Ale to je mi jedno, hlavní je to že moje maminka mi vždy říkala abych byla silná a nebránila se svému otci, abych vždy uposlechla jeho rozkazy a tak jsem to otci udělala kvůli. Provdám se Charleho Evense. Již zítra …

 

A je to tady den s velkým D. Den kdy se provdám, provdám bez lásky, něhy a vášně. Věřím že si postupem času najdu k Charlesovi vztah a budu mu dobrou manželkou, dobrou matkou jeho dětí. Ano už jdu v té uličce a otec kráčí vedle mě. ´No tak esme buď silná.¸ Vzpomněla jsem na matčina slova. Šla jsem dále, jak hudba zněla. Na sobě jsem měla značkové šaty ze salonu. Byly moc krásné, ale mě se nelíbily. Nenáviděla jsem bílou barvu a tak jsem byla ráda že mám snědší pokožku. Je to tu otec mě předává do rukou Charleho. A kněz právě začal blábolit ty svoje kraviny o věčnosti spolu, věčnost, věčnost, věčnost nic takového neexistuje. Vše začíná a končí. Život, láska, no prostě vše. Neexistuje nic co by bylo na věky, na vždy.

„Esmeraldo Anne Platt  berete si Charleho Evense za svého právoplatného manžela z čisté lásky,  přísaháte mu věrnost a oddanost dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se mě kněz.

„Ano beru.“ odpověděla jsem poslušně.

„Charlesi Evense berete si Esmeraldu Anne Platt za svou právoplatnou manželku a přísaháte jí svou věrnost, lásku a oddanost dokud vás smrt nerozdělí?“

„Ano beru.“ řekl a kněz nás postříkal svěcenou vodou.

„Vyměňte si prstýnky a dejte si svůj první manželský polibek.“ Manželský? První za celou dobu co jsme zasnoubeni. Vyměnily jsme si prstýnky a políbily se. Potom jsme se otočily a ruku v ruce vyšli z kostela. Svatební hostina trvala dlouho do noci a my jsme s Charlesem odjeli na svatební cestu hned dvě hodiny po obřadu. Jeli jsme do Paříže. To jsem si vybrala já a Charles jen kývnul.

 

Štěstí, ale netrvá věčně. A to moje netrvalo ani měsíc. Charles byl velmi jiný než na veřejnosti. Bil mě, týral, ponižoval mě a ubližoval mi. Když jsem se odstěhovala z naší společné ložnice tak mě přivázal k posteli a znásilnil mě. Bylo to peklo nemohla jsem chodit ven, neměla jsem již žádné kamarádky a na veřejnost jsem směla jen s ním.zamykal mě doma do komory abych mu neutekla když byl pryč. V komoře kde bylo jen jedno malé okno zadělané mříží jsem strávila skoro celý rok od naší svatby. Rodiče mi pouze řekli ať jsem dobrá manželka a mlčím.

 

Když Charlese v roce 1918 povolali do první světové války byla jsem ráda. Konečně jsem měla volnost. Vrátila jsem se zpět do života, našla jsem si kamarádky, chodila jsem ven. Začala jsem učit na místní škole. Doufala jsem aby se Charlesovi něco ve válce stalo a on umřel nechtěla jsem celý zbytek mojeho života strávit zavřená ve sklepě. Nemyslela jsem na to věčně jen v noci se mi zdáli děsivé noční můry o tom co mi prováděl.

 

A jelikož jak již víme štěstí netrvá věčně tak já o to mé přišla velmi brzo co jsem ho získala zpět. Bohužel moje doufání se rozplynulo v prach když se v roce 1919 můj manžel vrátil. Týrání začalo opět znova, zakázal mi chodit učit do školy a zavíral  mě doma, už né do komory jelikož jsem se k němu začala chovat jinak, snažila jsem se mu ve všem vyhovět. Spala jsem s ním v jedné posteli a vždy mu vše udělala kvůli.

 

V roce 1920 jsem zjistila že jsem těhotná a tak když manžel nebyl doma a už mě nenechával zamčenou v komoře, jsem utekla ke své sestřenici na sever do Milwaukee. Byla jsem u ní půl roku a poté jsem se odstěhovala dál na sever do Ashlandu. Začala jsem učit na místní škole. K rodičům se dostala informace kde jsem a tak jsem řekla, že Charlese umřel v boji. Za tři měsíce se mi narodila krásná holčička dala jsem jí jméno Anastázie.

A jelikož štěstí není věčné a já toho štěstí taky moc v životě jsem neměla nemám a nejspíše ani mít nebudu. Tak mě v roce 1921 Anastázie opustila za následkem plicní infekce. Rozhodla jsem se, že nemá smysl žít. Mojím rodičům jsem poslala dopis na rozloučenou a policii jsem napsala co mi Charlese Evense dělal.

 

Je 15 září roku 1921. Moře je studené i když slunce svítí. Jdu na útes. Tady mám alespoň jistotu že zemřu, jestli se totiž nerozplácnu o útes a nezlomím si vaz, umřu nad podchlazení. Šla jsem blíže ke kraji a skočila. Pád byl dlouhý, nečekala jsem že si v tu chvíli nic z mého života nepředstavím, říká se že když člověk umírá, přehraje se mu celý život před očima. Já stále čekala a nic se nedělo. Najednou jsem pocítila že jsem konečně narazila na skálu ohromila mě tupá bolest v zádech nemohla jsem se pohnout, poté jsem pocítila další náraz a potom jsem si jen pamatovala že sem ve vodě. Ztratila jsem vědomí…

 

Nevím co to bylo ale něco mě bodla do krku a na rukou a v mém těle se spustilo pálení, nemohla jsem to vydržet to plení bylo nesnesitelné. Trvalo to dlouho, co dlouho trvalo to celou věčnost než jsem slyšela své srdce bouchnout naposledy…

 

Bylo to divné, nemohla jsem být mrtvá, ale srdce mi netlouklo. Otevřela jsem oči a vše jsem viděla ostřeji a tak nějak jasněji. Postavila jsem se. Ležela jsem na posteli. Rozhlídla jsem se po pokoji a uviděla doktora Carliesla a neznámého mladíka, který stál hned vedle něj.

„Dobrý večer Esmeraldo, je mi to strašně líto, musel jsem tě přeměnit. Juksem upír, toto je Edward, je také upír a ty … ty jsi také upír…

 

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Útes je pro mě vysvobzením:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!