Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Už ti nepatřím! 3/3 Konec

03.08.2010 (14:45) • Lovely • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4946×

„Copak? Bojíš se prohry?″

„S tebou? To sotva, ale když toužíš po tom se nechat zmlátit.″ Pohlédla na mě posměšně.

Postavili jsme se do bojové pozice. Když jsem viděl Bellin krvelačný výraz, na chvíli jsem začal uvažovat, jestli tohle celé byl dobrý nápad.

„Tak začneme? Nebo sis to rozmyslel?″ ozvala se netrpělivě.

„Spěcháš snad někam?″ To jí tolik vadí být se mnou v jedné místnosti?

„Upřímně? Docela ano, Damien dnes odjíždí a já bych se s ním ještě ráda rozloučila.″

„Já jsem připravený.″ Radši ať to mám co nejdřív za sebou.

Už od samého začátku jsem litoval, že jsem nedržel jazyk za zuby. Říct, že je Bella skvělá bojovnice, by bylo rouhání. Bravurně se vyhýbala všem mým úderům, přestože nebyla rychlejší než já, dokázala vždy uskočit v pravý čas a ještě mě takticky zasáhnout. Neměl jsem proti ní ani tu nejmenší šanci, po dalších pár minutách už jsem nemohl dál. Bella toho okamžitě využila a já se octl na zemi, ruce zaklíněné nad hlavou a s Bellou na své hrudi.

Kupodivu mi ale tahle pozice nebyla vůbec nepříjemná, spíše naopak. To se ale rychle změnilo, když mi Bella utrhla pravou ruku. Bolest mi pomalu začala zatemňovat mysl a já přestával vnímat.

Procitl jsem až v posteli ve svém pokoji, vedle mě seděl v křesle Carlisle. Když si všiml, že jsem vzhůru, okamžitě mě začal prohlížet a já pocítil tupou bolest v mé znovunalezené pravé ruce.

„Jak jsem se sem dostal?″ Na víc jsem se ale nezmohl, každé další slovo mi dělalo problém.

„Donesl tě sem Demetri. Mohl bys mi vysvětlit, co se stalo? Kdo tě takhle zřídil?″ V tu chvíli se ale ve dveřích objevil Felix s dotazem, jak se mi daří. Že by se Aro tak zajímal, jak se mi daří? To bych se vážně divil.

„Už je mu lépe, za pár dní bude v pořádku. Poslal tě Aro?″ informoval Carlisle o mém stavu.

„Ne, on ne. To Isabella.″

Bella se o mě zajímá? Že by jí na mně přeci jenom alespoň trochu záleželo? Nebo jen cítí pocit viny?

Moje úvahy mi však nebylo přáno dokončit, protože jsem opět upadl do hlubokého spánku, během něhož se mi zdál velmi zvláštní sen. Bella vstoupila do mého pokoje, mlčky se usadila na kraj mé postele a bolestně se na mě podívala.

„Edwarde, mně je to tak líto. Měli byste co nejdřív odjet,″ promluvila tiše.

„Ale já nechci, nemůžu tě znovu opustit, ne teď, když jsem tě znovu našel.″ Mé mrtvé srdce doslova pukalo bolestí nad tou představou.

„Ale musíš, zvládl jsi to tenkrát, dokážeš to i teď.″

„Bello, to, že jsem tě tehdy opustil, bylo nejtěžší, co jsem kdy udělal. Nedokážeš si představit, co mě to stálo sil, říct ti ta nenávistná slova, ale dělal jsem to pro tebe. Ty sis zasloužila normální život, tolik mě to všechno mrzí, Bello, kéž bys mi jen uvěřila.″ Můj hlas se chvěl čirým zoufalstvím, tolik jsem potřeboval slyšet, že mi věří, že mi odpouští. Na ničem jiném nezáleželo.

„Edwarde, to, jestli ti věřím, není důležité. Nic to nezmění,″ odpověděla mi mírným hlasem.

„Mýlíš se, Bello, pro mě to znamená moc. Potřebuji, abys pochopila, že jsem tě nikdy nepřestal milovat, myslel jsem na tebe každý den po celých těch sto let.″

„Edwarde, tohle vážně nemá smysl.″

„Ale ano a neříkej, že tobě na mně nezáleží. Nebo jsi to snad nebyla ty před pár dny ve Forks?“

Byl jsem trochu hrubší, než jsem chtěl, ale bylo mi to jedno, potřeboval jsem zjistit pravdu. Bella se na chvíli zarazila, jako by nevěděla, co říct. Poprvé od chvíle, kdy jsem ji znovu spatřil, jí spadla maska a její tvář vyzařovala takovou bolest, až mě bodlo u srdce.

„I kdybych to byla já, co…″ Nechápal jsem, co to dělám, ale najednou jsem ji musel políbit, bylo to silnější než já. S očekáváním tvrdé rány jsem se od ní odtáhl, ale ona mi místo toho polibek oplatila. Zprvu váhavě, jako by si nebyla jistá, ale pak vášnivěji, propletla svůj jazyk s mým a já byl na vrcholu štěstí. Začal jsem ji rukama jemně přejíždět po zádech a ona ty své zapletla do mých vlasů, za chvíli mi to už ale nestačilo, toužil jsem odhalit víc z jejího dokonalého těla. Pomalu, aby měla možnost mě zarazit, jsem jí začal rozepínat šaty a při tom laskal její bělostnou šíji. Když byly šaty konečně dole, měl jsem volný přístup k jejím nádherným ňadrům a okamžitě jsem je polaskal, když jsem jednu její bradavku vtáhl do úst, slastně zavzdychala a mnou projel silný nával vášně. Zdálo se, že Bella na tom není o moc lépe, protože mi strhla košili takovou silou, až se knoflíky rozkutálely po podlaze. Rukama sjela až k mým kalhotám, kde mi začala rozepínat pásek, já však nechtěl čekat až to udělá, jednou rukou jsem za ně trhl a už následovaly i s boxerkami košili někam na zem. Teď už nám nic nebránilo, zatlačil jsem ji hlouběji do postele, roztáhl jí nohy a vnikl do ní. Bylo to o tolik intenzivnější než tenkrát před mým odchodem, teď jsem se nemusel bát, že jí ublížím, byla stejná jako já. Po společném vyvrcholení se mi slastně uvelebila na hrudi a klidně oddychovala.

„Miluji tě,″ zašeptala a já už nemohl být šťastnější.

Když jsem procitl, stále jsem měl před očima ten sen, napůl zasněně jsem se převalil a zabořil hlavu do polštáře, ze kterého byla silně cítit Bellina vůně. Vlastně se vznášela po celém pokoji, ale jak je to možné? Copak to nebyl jen sen?

V tu chvíli vešla do pokoje Bella, omotaná ručníkem a šibalsky se na mě usmívala.

„Ahoj,″ řekla mi a vklouzla zpět ke mně do postele.

Následující dva měsíce můj sen pokračoval nebývalou intenzitou. Já a Bella jsme byli téměř stále spolu, když mi nebylo dopřáno pomáhat jí při tréninku, alespoň jsem ji mohl sledovat, ty dva měsíce jsem byl na vrcholu blaha, všechny mé sny se mi splnily. Měl jsem Bellu jen pro  sebe.

Každý sen však jednou končí a ten můj skončil příliš brzy.

Byli jsme zrovna v Bellině pokoji, Bella vstala z postele a zamířila do koupelny.

„Kampak mi to utíkáš?″ Lenivě jsem se protáhl, po včerejším milování mně příjemně brnělo celé tělo.

„Do sprchy, dnes přijede Vladymyr a já nechci, aby tě ze mě cítil,″ odpověděla na ovinu.

„Řekneš mu to o nás? Že ho opouštíš?″ Chtěl jsem to mít co nejdřív za sebou, aby Bella patřila jen mně.

„Cože? Já ho ale přece neopouštím a co se týká nás dvou, není důvod, proč by to měl vědět. Zbytečně by ho to ranilo.″

Nemohl jsem uvěřit svým uším, to musí být nějaký špatný vtip!

„Ale vždyť jsi říkala, že mě miluješ!″ Můj hlas jen mlhavě odrážel bolest, která rvala mé nitro na kusy.

Ona se na mě však jen útrpně podívala a jemně mě pohladila po tváři.

„Miluji tě, milovala jsem tě od první chvíle a budu tě milovat navždy. Ale Vladymyra miluji víc, nikdy ho neopustím. A teď mě omluv, chci být připravená až přijede.″

Bez dalšího vysvětlení zmizela za dveřmi a mě nechala zaraženě sedět na posteli.

Je až zarážející, jak se vám během jedné vteřiny zhroutí celý váš svět jako domeček z karet.

Po chvíli Bella vyšla z koupelny a otevřela šatní skříň, kde si začala vybírat šaty, když byla s výběrem hotová, otočila se na mě, stále ještě sedícího v posteli.

„Co tady proboha ještě děláš? Měl bys jít za svou rodinou, tady nemůžeš zůstat. Než přijede Vladymyr, musím ještě dát převléknout postel.″ V tu chvíli někdo zaklepal a do dveří strčila hlavu malá upírka.

„Má paní, mám Vám vyřídit, ať se laskavě dostavíte do sálu. Váš manžel právě dorazil.″ Dívka měla celou dobu pohled upřený do země, takže mě si nejspíš ani nevšimla.

„Děkuji ti, vyřiď jim, že za chvíli dorazím. Jen se upravím,″ odpověděla Bella mile a upírka spěšně opustila místnost.

Bella se spěšně oblékla, pohlédla do zrcadla a spěchala ke dveřím.

„V tvém vlastním zájmu bych tě tady neměla najít, až se vrátím,″ křikla na mě ještě a už byla pryč.

Já se stále zmohl jen na sezení na posteli, můj mozek stále nebyl schopen zpracovat, co se tu právě stalo. Podvědomě jsem si nechtěl připustit, že by to mohla být pravda. V hlavě jsem měl jediné, tohle se nesmí stát! Podruhé ji už odejít nenechám!

Spěšně jsem se oblékl a vyrazil za ní, doběhl jsem až k pootevřeným dveřím, kde nějaký muž rozmlouval s Arem, Bella stála opodál a zbožně ho pozorovala. Ano, to musí být on, Vladymyr, její manžel. V ten okamžik mě popadl vůči tomu neznámému muži šílený vztek, to on stojí mezi mnou a Bellou, to on mi ji zase vezme. Ne, to mu nedovolím, musím tomu zabránit, třeba i za cenu vlastního života. Bella už nebude jeho!

Rozběhl jsem se zuřivě k němu a chystal jsem se na něj skočit, než jsem se ho však stačil jen dotknout, Demetriho ocelové paže mě tlačily k podlaze. Ostatní, včetně Belly, mě jen překvapeně pozorovali. První se vzpamatoval Bellin manžel.

„Zvyky se tu u vás dost změnily od doby, co jsem tu byl naposled. Copak je teď normální, že se váš personál snaží zabít vaše hosty, Aro?″ ptal se posměšně, z jeho hlasu bylo slyšet pohrdání mnou, Arem a pravděpodobně celým světem.

„Ne, Vladymyre, nic se u nás nezměnilo. A Edward nepatří k mým lidem, je tu hostem, stejně jako ty.″ Aro začínal být nervózní. Podle všeho měl Carlisle pravdu ohledně toho, co se týkalo Bellina manžela.

„Dobře tedy, v tom případě očekávám, že ho potrestáš podle zákona. Zaútočit na hosta v tvém domě se trestá smrtí, pokud vím.″

V tu chvíli ke mně přistoupil i Felix a s Demetrim mě každý chytli za jednu paži a chystali se trhnout.

„Ne! Počkejte! Vladymyre, prosím, jde to přeci vyřešit i jinak,″ ozvala se Bella a v jejím hlase bylo slyšet zoufalství.

„A jak bys to chtěla řešit, miláčku? A proč ti na něm vlastně tak záleží?″ ptal se Vladymyr pobaveně své ženy.

„Je to jeden můj starý známý a za ten výstup mohu částečně i já.″

„Vážně? To mě překvapuje. Co tedy navrhuješ?″

„Zakázat  jemu, i celé jeho rodině navždy vstup do celé Evropy a Asie. Tak už ho nikdy neuvidíme.″

To ať mě raději zabijí, bez Belly nechci žít.

„Souhlasím. Pusťte ho.″

A já padl tváří na zem, Bella ke mně přispěchala a tiše mi pošeptala slova, která navždy změnila můj život.

„Udělej to, už nikdy se nevracej. Zabili by tě a náš syn má právo jednou poznat svého otce. Teď ale ještě ne, není vhodná doba.″ Jak rychle ke mně přiskočila, tak rychle zase zmizela, do náručí svého manžela.

„Když nás teď omluvíte…″ mrkl spiklenecky Vladymyr na Ara a s rukou pod Beliným tričkem opustili místnost.

Ještě téhož dne jsme se celá rodina sbalili a vyrazili domů. Přestože mi při odjezdu pukalo srdce bolestí, zároveň mě hřála naděje a radost. Radost, že mám syna a naděje, že ho jednou, i s jeho matkou, opět uvidím.

-KONEC-

Moc děkuji všem, kterým tahle povídka stála za přečtení. Doufám, že se vám líbila a za ten konec mě nezabijete. Původně to mělo končit sad endem, ale nakonec mi bylo Edwarda líto a tak jsem ho nechala žít. Jinak, všem, co navrhovali udělat z toho povídku na pokračování, se omlouvám, ale myslím, že by to nemělo smysl.

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Už ti nepatřím! 3/3 Konec: