Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Věčná závist

Když si upír připadá navíc... :))

A když už toho má dost a chce odejít...

AVC

15.01.2012 (21:00) • AlliceVolturiCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 31× • zobrazeno 4168×

Všude bylo ticho jako před bouří. Tiše přecházel po mýtině unášen svými myšlenkami. V hlavě měl zmatek. Nevěděl, co dělat. Závidím jako dítě, pomyslel si v jednu chvíli, ale při dalším kroku už byl přesvědčen o něčem jiném. Jsem navíc a nepatřím sem, přesvědčoval sám sebe. Překážím jim. Srdce se mu úzkostí sevřelo. Věděl, že takhle to dál nejde. Kazím jim tu dokonalou iluzi spokojené rodinky. A hned hledal jedinou vzpomínku, která by mu jeho tvrzení vyvrátila. Bylo to tak však od nepaměti. Byl až ten poslední. Ten… prostě navíc! A proti své vůli si vzpomněl na dlouhovlasou černovlásku. To tehdy byl první. Nejoblíbenější.

Možná, že v hloubi duše trochu litoval, že tehdy odešel a opustil ji. Ale také byl rád, že už nedělá poskoka.

Pátral v paměti a pokoušel se naleznout jedinou šťastnou vzpomínku, kterou by s celou jeho rodinou měl.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Stál jsem nesměle vedle malé černovlásky, která sebevědomě zaťukala na dveře. Dveře se otevřely a Alice se ihned hrnula dovnitř.

„Ahoj, já jsem Alice,“ rychle se představovala zkoprnělé partičce upírů. Vtáhla mne za sebou do domu a zavřela dveře. Aniž by si uvědomila, že já pořád stojím vedle ní, začala horlivě líčit svůj příběh. Na nic nečekala a usedla vedle černovlasého upíra. Hned mu podávala ruku a oslovovala ho jeho jménem, aniž by ho nechala představit se. Převrátila celé jejich odpoledne vzhůru nohama a celý dům náhle ožil. Alice beze studu objala zlatovlásku, přičemž ji oslovila  „sestřičko“. A poté následovala dívka s karamelovými vlasy, kterou oslovila dokonce „mami“. Když se všem postupně představila, pokračovala ve vyprávění příběhu, který v polovině přerušila.

Já jsem stál ztuhle u dveří, celé jsem to pozoroval. Už tehdy jsem pochopil, že kolem Alice se musí točit celý svět. Všichni měli oči jen pro ni. A Alice jim bez váhání vyprávěla historky ze svého dětství, ačkoli si na dětství nevzpomínala. Ve všem tom zmatku si mě nikdo nevšiml.

„Já jsem Jasper,“ pípl jsem tiše.

Zavřel oči, vnímaje svou vlastní bolest a závist. Kéž by ji také dokázal utišit. Hlavně se nesmím rozhodnout. Nesmím. Ona by to viděla, opakoval stále dokola v duchu, aniž by přestal přecházet sem a tam.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Pozoroval jsem Carlisleovu tvář, ve které se mísilo zklamání s lítostí.

„Já jsem nechtěl,“ zašeptal jsem. Mé oči, které pomalu dostávaly lehký nádech zlata, byly opět rudé.

„Já vím, Jaspere,“ řekl. „Jednou se ti to povede. Jednou nad sebou získáš kontrolu,“ přesvědčil mne. Z jeho hlasu jsem neslyšel jedinou špetku naděje. Cítil jsem se vyčnívající. Navíc. Ten, co to kazí. Ten, co to nezvládá…

„Jednou?“

Otevřel oči a zavrtěl hlavou. Alespoň jednu šťastnou vzpomínku!

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Ale tu se v místností rozlehl smích. Já jsem cítil radost všech, ale sám jsem štěstí necítil. Emmett bavil celou rodinu a já seděl opodál. Nikdo si ani nevšiml, že mezi nimi chybím…

Pohlédl k bílému nebi a opět zavrtěl hlavou.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Avšak místností se nesly vzlyky malé černovlásky.

„Neboj. To bude v pořádku,“ chlácholil jsem ji. Zvedla hlavu z dlaní a pohlédla na mě. Zlaté oči byly opět rudé.

„Jak to můžeš říct?“ vzlykla. „Zabila jsem, Jaspere! Zabila! Copak to nechápeš?“ Zamračil jsem se, chtěl jsem ji obejmout. Ostrčila mne.

„Ty víš, že to chápu. Víš, jak na tom jsem já – samozřejmě, že to chápu,“ snažil jsem se ji utišit.

„Nemluv pořád o sobě! Nevíš, jaké to je, pořád to poslouchat! Víš, jak mi je?“ tiše vykřikla. Stydí se za mě? Do místnosti vešla Esmé a starostlivě se na ni podívala.

„Běž pryč, Jaspere. Jen ji ještě víc trápíš. Já to zvládnu!“ řekla mi rázně. Bylo mi mizerně.

„Promiň, Esmé,“ pípl jsem a vyběhl ze dveří.

Dost! vykřikl v myšlenkách. Už pomalu začal plánovat, jak odejde. To ale nemůže. Nemůže plánovat – ona by to viděla!

 

Všude bylo ticho jako před bouří.

„Nudím se,“ stěžovala si Rose. Nikdo neodpověděl. Opět bylo ticho. „Půjdu na lov. Jde někdo se mnou?“

„Já,“ odpověděli jsme dva ve stejnou chvíli. Usmála se.

„To by od tebe bylo hezké,“ řekla. Nemluvila však ke mně – já jako bych nic neřekl. Zklamaně jsem svěsil hlavu.

Aniž by si to uvědomil, zastavil se.

 

Bella uchopila dárek do ruky. Chvíli se potýkala s izolepou. Pak tiše sykla bolestí. Polkl jsem. Zalapal po dechu. V krku se mi rozpoutalo peklo a přestože má kůže zůstávala nadále ledová, celý jsem hořel. Bolelo to! Z hrdla se mi vydralo tiché zavrčení. Zvíře uvnitř mě se vrhlo dopředu. Zklamal jsem – opět…

Dal se do kroku a došel na konec louky. Měl by odejít? Ale ne! Neplánovat!

Všude bylo ticho jako před bouří. Běžel jsem lesem. Pryč, pryč. Co nejdál. Pořád jsem ještě cítil krev, která mohla být má. Kdybych byl rychlejší… Hned jsem zahnal tu ďábelskou myšlenku.

„Já jsem nechtěl,“ zašeptal jsem.

„Ale nelži!“ Za mnou se objevil Edward. Otočil jsem se.

„Já jsem vážně nechtěl!“ Odhodil mě od sebe a já se ani nebránil.

„Mohl jsi ji zabít! Ublížit jí! Nebo, nedej bože, z ní udělat to, co jsme my!“ zavrčel. „Proč?!“

„Já jsem opravdu nechtěl!“ bránil jsem se. „Ale nemohl jsem tomu zabránit!“ On se na mě však díval s opovržením.

Pak přišla vzpomínka, která se odehrála mnohem později než ty ostatní…

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Všichni tiše přihlíželi a čekali, co se stane. Renesmé se opatrně postavila na nohy. Udělala krůček. Druhý. Třetí… A na obličejíčku se jí rozzářil úsměv. Opatrně došla ke svému strýčkovi. K mamince. Od té k tatínkovi a k dědečkovi s babičkou. Vystřídala se u všech a pak se opět rozeběhla své mamince do náruče. A co já?

To ho opravdu mrzelo. Dokonce i malé Nessie nestojí za pár krůčků. Zatřásl hlavou a pokoušel se opět nalézt jednu jedinou vzpomínku.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. Skupinka, ve které jsem byl i já, tiše postávala v lese a čekala na vhodnou chvíli. Všichni jsme byli zaposloucháni do dění na louce.

„Co kdyby ses k nám přidala, Alice?" zaslechli jsme a všichni jako ozvěna radostně opakovali černovlásčino jméno. Alice… Alice? Jo, Alice. Jasper ani jednou.

Smutně sklonil hlavu. Bylo toho moc. Moc špatných vzpomínek. Cožpak nemá ani jednu krásnou?

A pak přišla… Vzpomínka starší než všechny předešlé. Zavřel oči.

 

Všude bylo ticho jako před bouří. A bouře měla opravdu za chvíli vypuknout. Nebe bylo temně šedé.

„Myslíš, že bude pršet?“ zeptala se mě Alice.

„A i kdyby…“ zašeptal jsem. „Kdybych měl shořet v tanci plamenů – přežil bych. Kdyby mne měla voda utopit – přežil bych. Kdyby mě měla země skrýt hluboko dolů, kde není jediný zvuk ani světlo – přežil bych. Kdyby se mě vzduch pokusil zadusit – přežil bych. To kvůli tobě. Abych s tebou mohl být navěky. Pro to bych přežil cokoli. Co je oproti lásce mé déšť?“

Usmála se.

„Ať jsi jakákoli, nikdy nikoho nebudu chtít víc než tebe…“ Pak se konečně spustil déšť a někde v dálce zahřmělo. „Ano, bude pršet. Prší.“ Zasmál jsem se a přešel jsem k ní.

„Slib mi,“ zašeptal jsem a objal ji. „Slib mi, že budeme navždy spolu. Že mne nikdy neopustíš…“ šeptal jsem jí do ouška. „Slib mi to…“ Vlasy nám máčel déšť a my stáli někde neznámo kde uprostřed lesa.

„Slibuji….“

Usmál jsem se.

„Miluji tě… čarodějko.“ Uchopil jsem její obličej do dlaní a políbil jsem ji.

 

Tiše vydechl. Jedna šťastná vzpomínka. Ale to nestačí!

„Jaspere,“ zaslechl za sebou. Alice. „Co se děje?“

„Odcházím.“ Neotočil se.

„Ne!“ vydechla.

„Alice -“ Odmlčel se. „Vzpomínáš na to, když jsi naposledy zabila?“ Otočil se. Kývla.

„Řekla jsi: Nemluv pořád o sobě! Nevíš, jaké to je, pořád to poslouchat! Styděla ses za mě víc, než za sebe.“

„To neříkej! Já jen nechtěla, aby ses trápil!“ On však pokračoval, jako by ji neslyšel.

„Nikdy jsem nebyl jako Carlisle, Emmett, Edward, Rose, Esmé, Bella, Renesmé nebo ty. Nikdy jsem neměl dobré sebeovládání. Vždycky jsem byl z vás ten poslední. Ten, co vyčníval. Překážel jsem vám.“

„To není pravda!“ vyjekla. „Jaspere! Tohle neříkej!“

„Je to pravda. Od té doby, co jsme se přidali ke Cullenům, bylo vše jinak. Už jsi mě tak nemilovala. Skvěle jsi k nim zapadla, kdežto já vám dělal všude ocásek. Udělal jsem vše, co jste chtěli. Snažil jsem se vylepšit své sebeovládání, ale nikdo ve mne nevěřil. A upřímně – cítil jsem se jako předtím, než jsme se poznali. Bez vlastní vůle. Odcházím, Alice, už jsem se rozhodl.“ Alice šokovaně stála a hleděla na něj. Nevěděla, co říct. Nevěděla, jak vyvrátit jeho tvrzení – neposlouchal by ji.

„Ne…“ zašeptala.

„Sbohem, čarodějko,“ zašeptal a Alice sebou trhla. „Porušuji náš slib – ale ty jsi ho také porušila. Nakonec…“ usmál se. „Nakonec by mě přeci jen plamen zahubil. Voda utopila a zem skryla. Vzduch by mne zadusil. Nemám pro koho zůstat. Nemám s kým být navěky. Nakonec by to i déšť svedl, přestože já jsem nesmrtelným.“ Jen co to dořekl, začalo pršet.

„Svedl by to – protože já už tě nemiluji. Až příliš dlouho jsem byl s tebou a přesto bez tebe. Nemiluji tebe, ale tu Alice, kterou jsem znal předtím.“ Ztichl. „Sbohem, čarodějko…“ zašeptal naposled a otočil se. Nejprve se dal do kroku.

„Jaspere! Jazzi! Jazzi, prosím!“ uslyšel její volání a na vteřinku se zastavil. Ne! řekl si přísně a opět se dal do kroku.

„Jaspere!“ Ale on už se rozběhl.

Autor: AlliceVolturiCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Věčná závist:

to bolo také... nádherné, dojemné, smutné, krásne, precítené až do špiku kostí.... Jasper, chudák Jasper. Niečo ti poviem - toto sa čítalo lepšie ako Meyerová

Tohle... je neskutečný.. Úžasná povídka, přesně pasuje do originálu.. Melodii si vybrala úžasně. Vciťování se nebylo ani potřeba.. Ta povídka mě naprosto vcucla. Všechny ty vzpomínky, pocity, i forma psaní. Úplně živě vidim, jak se někde prochází, zoufalej, stejně jako jemu mě naskakujou ty vzpomínky. Najednou je vidim z jeho pohledu, protože je fakt, že on byl vždycky stranou. To, jak si nemohl vybavit krásnou vzpomínku, to jak se snažil neučinit rozhodnutí. Trošičku jsem z toho i cítila, že asi nebyl úplně rozhodnutý, že jí nechtěl opustit. Docházejí mi slova, ani pořádně nedokážu sestavit smysluplnej komentář. Jenom zírám v němym úžasu do blba, oči mě pálí, je to jedna z nejlepší povídek co jsem četla, mezi těma vážnejma, se smutným koncem 100%.. Úžasný, procítěný, dokonalý, nenapodobitelný. Díky tobě teď vidim Jazze z trochu jiný perspektivy. Myslim, že si to vystihla naprosto přesně. Klobouk dolů, napsala si něco (už se opakuju asi po stopadesátý, ale nic lepšího mě nenapadá) naprosto úžasnýho.

To bylo ták krásné, dost smutné a ještě ta písníčka k tomu. Nádhera

je to šíleně dojemné a smutné. Chudáček Jasper, trpěl až moc dlouho, ale aby opustil Alice??? to snad !jinak moc krásné

nevím, co ti mám k povídce dodat. Máš to úžasně vymyšlené, propracovanou každou vzpomínku, bezvadně napsané...a k tomu taková nádherná písnička. Nikdy mě nenapadlo uvažovat nad Jasperem a tím, jak situace cítí on. Ten poslední rozhovor... Opravdu mě to dojalo, určitě bys měla napsat i pokračování

Je mi ho líto! Je mi ho tak strašně líto! Ach bože, to bylo dokonalé. Perfektně napsané a skvěle originální. Ty vzpomínky, zajímavá konstrukce. A smutný konec. I když bych mu přála, aby si vzpomněl i na krásné chvíle a nechal se Alice přemluvit. Bez toho smutného konce by to nebylo celé. Perfektní!

pane bože
wau
v živote som nečítala nič tak krásne a tak smutné ľutujem Jaspera ale z tvojej poviedky sa mu vôbec nečudujem že odišiel to bolo tak krásne..!!
ale toto takto nemôže skončiť
prosím nie pokračuj ešte aspoň 1 diel prosííííím

K tomuhle se prostě musím vyjádřit. Popravdě se musím přiznat, že už jsem tohle četla mnohokrát, ale až teď píšu komentář, ale pokusím se o delší :D
Začnu názvem, který vystihl celou povídku... Pak jsem zapnula tu úžasnou melodii, která mě inspirovala k jedné povídce, ale nejkrásnější na tom všem byla povídka. Povídka, která v sobě měla tolik emocí a vzpomínek. Vzpomínky jsou zrádné a ty jsi to vystihla do detailu. Každé slovo je promyšlené a to tomu dodává to magické kouzlo. Jde vidět, že jsi nad tím přemýšlela a vžila se do Jaspera. Věta, která provázela tenhle příběh se mi vžila do paměti a opravdu mi bude ležet v hlavě. Ty jsi dokázala něco úžasného a nepopsatelného. Dohnala jsi mě k slzám... A některé vzpomínky jsi opravdu vymyslela geniálně a nejvíce mě dostala ta, jak jí říká, že by kvůli ní vždy přežil a hned po té s tou Renesmé... Nevím, co bych ti mohla vytknout, protože povídka nemá jedinou chybu a řadí se mezi ty, co jsou dokonalé a bez jediné chybičky a těch je opravdu málo. Doufám, že budeš pokračovat v psaní dál a na tuhle krásnou povídku by jsi mohla napsat pokračování. Zajímalo by mě, co Jasper dělal dál a jestli našel místo, kde by byl šťastný. A na závěr bych chtěla říct, že nelituji a litovat nebudu, že jsem tuhle povídku četla. Přeji ti mnoho úspěchu v dalším psaní...
A závěrem pár smajlíků...

Jak jsi mi to mohla jen udělat? Řekni, jak?
Ty... ty.. jedna! Tohle to se nedělá! n
Víš, co mi to provedlo? Taková smutná povídka a k tomu ta nádherná skladba... No, samozřejmě jsem se rozbulela jako želva... málem jsem si kvůli tobě "polila" noťas, jak to ze mě teklo!
Povídka byla krásná, ale podle mě byl tak trochu sobec... ale je dobré, že jsi ji napsala. Já sama bych to zřejmě nedokázala lépe vystihnout.
Každý se někdy cítí, tak jako v tvé povídce Jasper. Jenže ti lidé to řekli ve vzteku a většinou to tak ani nemyslí, jen si tu zlost na někom musí vylít.
Jen jedno ti musím vytknout, to, že téměř každá myšlenka začínala slovy: Všude bylo ticho jako před bouří. Jediné věc, která se mi nelíbila, ale po pořádném souznění s postavou jsem to vypustila.

Nádherné a smutné... vím, že k tak úžasné povídce bych měla napsat delší komentář, jaký si zaslouží, ale všechno už podle mě bylo řečeno.

Nevím, co říct. Bylo to krásné, úžasné, super. Skvěle si popsala pocity. Vím, že bych měla k tak úžasné povídce napsat delší komentář, ale od samého pláče nevidím na monitor Jediné, co zvládnu napsat je

Musím ti zatleskat, tohle je zatím jedna z nejlepších povídek, co jsem tady četla a abych byla upřímná myslím, že na ni jen tak nezapomenu.
Přestože já takhle ostatní Cullenovi nevnímám, byla jsem schopná si to dostatečně uvědomovat jenom první polovinu povídky. Pak jsem byla stržena příběhem, který jsem asi jako jediná obrečela nebo jsem jediná, kdo to sem napsal.
Všude bylo ticho jako před bouří... krásné doplnění skoro každé vzpomínky. Jasperův příběh je tak krásně smutný nejkrásnější byl ten konec. Jeho poslední rozhovor s Alicí a jeho šťastná vzpomínka.

Kde ten talent prosimtě bereš ..? to je nádhera..skvělej nápad..!

Božíččku . Ja mám v posledných dňoch šťastie na smutné výtvory ... Jasper len tak chodí hore dole a uvažuje o svojej minulosti , súčasnosti a budúcnosti . A ja môžem len civieť ako blázon lebo to čo si nám tu vykreslila , je proste neuveriteľné . Nikdy , ani raz v živote mi nenapadlo že Jasper by mohol byť večne ignorovaný osamelý upír ktorý nikdy nebol pre ostatných dosť dobrý . A tak nakoniec odišil a opustil aj Alice . Tento pohľad na Jaspera ma naozaj uchvátil . Tie spomienky , jeho vylievanie pocitov , pútavosť , proste WOW . Je to nemorálne nenormálne krásne a spolu s tou skladbou strááášne smutné . Chudák Jazz ... Táto jednorázovka mala faakt úžasné čaro a viac než perfektný nápad . Som dojatá a nezostáva mi viac než tlieskať .

Wau! To bylo dokonalý! Strašně nádherně napsaný, Jaspera mám hrozně ráda a popravdě mě většinou štvalo že je v pozadí. Tak tohle byla jedna z těch povídek, který si na sto procent zapamatuju.

Páni, to bylo nádherné... Asi mi došla slova a bude velmi obtížné, znovu je najít. Ale pokusím se.
Ten příběh mě úplně pohltil, nevnímala jsem nic kromě textu a klavíru, který celou myšlenku nádherně doplňoval a dováděl k dokonalosti. A myslím, že větu "Bylo ticho jako před bouří." budu mít ještě dlouho spojenou s touto nádhernou povídkou...

Tak to mě vážně dostalo. Po dlouhé době jednorázovka, co mně vzala a vryla se mi do paměti. Jednorázovka, u které nebažím po pokračování, protože je to ta správná... Ten doprovod na klavír je kouzelnej. Nemám ráda, když to někdo k povídkám dává a většinou se to tam ani nehodí - no viděla jsem klavírní skladbu a řekla si, že na tom nejde nic zkazit. Nejen, že to nešlo... Ještě ke všemu to bylo nádherné.
Jaspera mám nejradši z Cullenů hned po Edwardovi a Belle, takže mě tohle vážně zasáhlo. Asi je to tím, že on si z nich prošel tím nejhorším - i když to je vážně těžké posoudit - a přesto je schopná tak milovat... Nikdy jsem si nemyslela, že je tam jen kvůli Alici a ani nemyslím. On je vážně miluje - svoji rodinu, ale jeho pocity... Jeho dar je vážně prokletí... Věta: Všichni byli šťastní, jen já štěstí necítil - omlouvám se, jestli to cituji špatně, no bylo tam hodně frází, co mě zaujaly...
Takhle to sice není - no na chvíli mě to dostalo tak, že jsem tomu věřila... že se vážně cítí tak, že tam nemá co dělat.
To bylo vážně krásný. Děkuji za úžasný zážitek.

Moc krásné, fakt se ti to povedlo. Jasper je jedna z mých oblíbených postav a je pravda, že vždycky jen někde stojí opodál, proto se mi to tak líbí. Máš to i skvěle spracované, skvělé!

Za poslední dobu jediná povídka, která mě opravdu uchvátila. Skvělý nápad, skvělé zpracování... Jasper je pro mě jedna z nejzajímavějších postav a je pravda, že většinou stojí jen tak opodál a na hlavu mu padá jen to špatné...

Krásne, krásne, krásne, úžasné, úžasné, dokonalé... smutné... Jedna z najlepších poviedok čo som kedy čítala. Fakt krása.

Uf.. takže. Drahá autorka, toto je úžasné! Absolútne som sa zaľúbila! Toto je tak dokonalé že ani nemám slov. Námet veľmi dobrý na zamyslenie... veru, má to niečo do seba aj ako myšlienka... A spracovanie, úplne dokonalé. Píšeš presne tak, ako sa mi to k Jasperovej starobilosti a trpitelskej osobnosti hodí. Je to prenádherné... och a... čo teraz? Teraz je koniec akože? Nie!! ach... som z toho dkonca smutná... Jaspera milujem a dobrých poviedok je o ňom málo. Ak by sa tí náhodou dakedy zrodilo v hlave pokračovanie, ... tak vieš, kam s ním.

Úplne úžasné! Fakt, poklona!!!

Zase Jasper. To bylo zvláštní. V rodině Cullenových stál Jasper vždycky tak trochu stranou, patřil k nim, ale nikdy nebyl v centru dění. Nahlas bych to neřekla, ale měla jsem pocit,že je tam jenom kvůli Alice. Domnívala jsem se, že by Alice kamkoliv, ale že tenhle životní styl mu tak docela neseděl. A protože o něm nebyl stoprocentně přesvědčený, dělalo mu také největší potíže se ho do důsledku držet.

Tohle napsala S.Meyerová o tom, jak Bella uvažuje o Jasperovi. Zdá se mi, že ses tím odstavcem inspirovala. Ovšem tak moc, že i teď hledám správná slova, abych mohla vůbec něco vyjádřit. Nikdy jsem nečetla takhle dokonale procítěný článek. Je to absolutně neuvěřitelné. Od začátku až do konce jsem to četla se zatajeným dechem. A skládám ti největší poklony, jaké může člověk dát. Ty vzpomínky... To mluví samo o sobě. Máš neuvěřitelný talent a máš u mě obrovský úspěch a respekt. Jedním slovem - DOKONALÉ!

úžasný, naprosto. vážně se mi to velmi líbilo, bylo to mimořádně poutavé, líbilo se mi i tvé opakování:) a hlavně mi to opravdu přijde pravdivé. teda kromě toho,že by jasper alice vážně opustil. ale je pravda, že jazz stál vždycky tak nějak bokem... bravurné zpracování dobré myšlenky

Tohle je jedna z nejlepsich povidek jakou jsem cetla!!

to byla jedena z nejlepších povídek jaké jsem kdy četla, naprosto originální, takovou povídku jsem tu ještě neviděla a naprosto skvěle napsané, klobouk dolů...

super, takuto poviedku som uz dlho necitala.. bolo to velmi pekne a celkom pravdivee

Tak to bylo... smutné.
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že se Jasperovi u Cullenových třeba nelíbí, ale pamatuji si, že v Zatmění s tím přišla Bella. V knize bylo napsáno něco jako: "Nikdy bych to nahlas neřekla, ale přišlo mi, že tady Jasper je jen kvůli Alici." A po tvé povídce mi to přijde velmi pravdivé.
Je ale dobře, že ve skutečnosti Jasper nikam neodešel... i když, kdo ví. Třeba by v budoucnu tohle opravdu udělal.
Doufejme, že ne. Jen mě překvapuje, že se za ním Alice ve tvém příběhu nevydala.
Každopádně si zasloužíš aplaus - bylo to hezky napsané, úžasné, a moc se mi líbily ty Jasperovy vzpomínky.
Takže tleskám...

Článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* čárky;
* špatně dělená slova;
* chybějící písmena;
* vnitřní monolog;
* slovesné třídy;
* přímou řeč;
* překlepy;
* zdvojené mezery;
* si se => ses!

Přidat komentář:

Nick:

Text: