Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Viděl jsem tvou smrt, ale...

20.03.2011 (21:15) • Teerkaa98 • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2801×

Jen pro úvod. Doufám, že se vám to bude líbit. Jen bych chtěla říct, že je to velmi smutný, tak si připravte kapesníčky. Hlavně konec je sad (ne, že se na ten konec kouknete hned na začátku - ztratilo by to celé své smutné kouzlo). :-D Jo a celé je to z pohledu Edwarda.

Seděl jsem na pohovce vedle své milované Belly. Oba dva, jsme ještě s Emmem koukali na nějaký zápas. Emmetta to zjevně bavilo, ale já se docela nudil. Bella od té doby, co se k nám přidal Kevin, se na mě neustále potutelně kouká a občas je i docela mimo. Jako kdyby měla Alice schopnost, protože má vždy stejně nepřítomný pohled.

Kevin je vysoký asi jako já. Má vlasy černé jako uhel a oči má ještě červené, ale už mu místy prosvítá zlatá. Jinak je úplně stejný jako my. Ale nejvíc Carlisla zaujala jeho schopnost. Má takový zvláštní oheň. Dokáže cokoli zapálit pouhou myšlenkou a ten oheň nelze uhasit. Dobrá útočná schopnost. Ještě že o ní neví Aro. Už by asi praskl závistí. Jsme prý talentovaná rodina. A mám tak trochu pocit, že Alice něco tají, protože si právě zpívala svojí oblíbenou písničku v japonštině. Hned až sejde dolů, tak to z ní vymámím.

Kevin právě scházel ze schodů a přemýšlel nad svým upírským životem. Zjistil jsem, že celá moje rodina kromě Esmé a Carlisla mají zvláštní myšlenky. A u Belly nevím, té do hlavy nevidím. Co se asi děje? Najednou jsem na své ruce ucítil Bellinu ruku. Zvedl jsem hlavu a podíval se jí do očí. Chytl jsem její ruku silněji.

V tom Bella pustila mojí ruku a šla nahoru. Chtěla jsem se jí zeptat, kam jde, ale jakoby mi četla myšlenky.

„Hned jsem zpátky,“ uklidnila mě.

Opřel jsem se zpátky do polštářů a pozoroval Esmé, která navrhovala náš nový dům. Musíme se přestěhovat. Máme odjet přibližně za dva týdny a ještě jsme nevymysleli, kam se vůbec přestěhujeme.

Všiml jsem si, že Emmett odlepil oči od obrazovky a otočil se na mě. V očích mu hrály, naší rodině známé, jiskřičky. Znamenalo to jediné. Sázka. Potutelně se usmál a spustil.

„Mám pro tebe sázku, bereš?“

„Jakou?“

„Sázím se s tebou, že dokážu ulovit na lovu víc medvědů za půl hodiny než ty,“ představil mi svojí sázku.

„Ne, to nedokážeš!“ odsekl jsem mu.

„Tak bereš?“ Nesnáším ty jeho sázky, ale nechci, aby si myslel, že jsem srab.

„Tak fajn Emmíku, připrav se na prohru!“ Napřáhl jsem k němu ruku na znamení dohody.

„Howg (hauk), nedávno jsem viděl Vinnetoua!“ Po tváři se mu rozlil úsměv.

„Kdy pudem na ten lov?“ zeptal jsem se.

„Nikam nemusíte, řeknu vám to hned,“ ozvala se Alice, která právě scházela ze schodů po boku Belly.

„Tak fajn, ale o co se vsadíme?“ skočil do toho Emm.

„Když vyhraju já, budeš týden spát v pokoji pro hosty, bez žádné Rose,“ rozhodl jsem.

„A když já, pokud Bella dovolí, tak nás na týden zakryje štítem a ty neuvidíš nikomu do hlavy,“ To si ze mě dělá legraci. Konečně mi splní sen. Týden klidu, konečně budu mít čas si uspořádat vlastní myšlenky. Teď jen doufám, že Bella bude souhlasit.

„Jo, proč by ne,“ souhlasila Bells.

Jupí! Konečně jen doufám, že to dopadne ve prospěch Emma.

„No tak, Alice, kdo vyhraje?“ ptal jsem se netrpělivě.

„Promiň, Edwarde, ale vyhraje Emmett.“ Po tváři Emma se rozlil úsměv od ucha k uchu, až jsem se divil, že se ta pusa neroztrhla.

„Bellíku, mohla bys?“ ptal se Emm.

Najednou bylo všude ticho. Nikde jsem neslyšel vůbec. Nezvyklé ticho. Musel jsem mít na tváři opravdu hodně překvapený obličej, protože Emmett propukl ve svůj typický hurónský smích a od Belly jsem zaslechl tiché „promiň“.  Usmál jsem se na ni a chytl jsem ji za ruku.

„To nevadí, alespoň mám klid v hlavě.“ Nevypadalo to, že by ji to uklidnilo. Na krátký moment jsem měl pocit, že se neomlouvá za ten štít. Je to blbost, za co by se mohla omlouvat tak dokonalá upírka? Asi se mi to jen zdálo.

„Jdu na lov, jde někdo se mnou?“ ozvalo se z útrob domu. Byl to Kevin. No možná bych na lov zašel.

„Já jdu,“ ozvala se Ness.

„I my.“ Tentokrát Alice s Jazzem.

„Tak my taky,“ přidali se Emm s Rose.

„Se mnou taky počítejte,“ zavolala Bella.

„Tak tedy s námi,“ opravil jsem ji. Ruku v ruce jsme se s Bellou vypravili za rodinou. Podíval jsem se na ni a ona mi svůj pohled opětovala, ale byl to pohled plný smutku a strachu. Počkat! Strachu? Z čeho může mít strach?

„Děje se něco?“ zeptal jsem se jí s obavami, co mi odpoví. Na tváři se jí objevil křečovitý úsměv a odpověděla mi taky trochu křečovitě.

„Ne, co by se mělo dít?“

„Zdáš se mi smutná,“ odporoval jsem jí.

„To se ti opravdu jen zdá,“ odsekla. Radši jsem už mlčel. Před domem byli všichni až Emma s Rose.

„Kde je zbytek?“ ptala se Bella.

„Carlisle a Esmé nejdou a Rose s Emmem si dali závody,“ odpověděl s klidem Jazz.

„Tak můžem?“ pobízel nás Kevin.

„Jdem,“ zvolala Ness.

Všichni se rozeběhli do lesa. Snažil jsem se držet krok s Bellou, ale ta se mi v hlubší části lesa ztratila. Vysál jsem si jednu srnku a pumu, když se najednou ozval Bellin křik.

„Kevine, ne! Nech ty lidi!“

Ale ne! Musím za Bellou. Musím jí pomoct. Okamžitě jsem pustil další na polovysátou srnu a hnal jsem se hlava nehlava za Bellou. Bál jsem se, co se tam stane. Upír na lovu se neumí ovládat a může zabít i svého nejbližšího, když se mu snaží v lovu bránit. Toho jsem se nejvíce bál, že ublíží Belle.

Bál jsem se oprávněně. Když jsem byl kousek od nich, uslyšel jsem výkřik plný strachu a bolesti. Patřil Belle. Slyšel jsem i běh ostatních členů rodiny.

Přiběhl jsem na malou mýtinku a to, co jsem viděl, mě úplně ochromilo. Uprostřed mýtiny stála hořící postava a vedle ní stál Kevin! Nemusel jsem dlouho hádat, ta hořící postava byla moje Bella!

V ten moment jsem se nezmohl na nic. Chtěl jsem běžet a Kevinovi utrhnout hlavu. Chtěl jsem křičet, ale zmohl jsem se na sotva slyšitelné „Bello!“. Za sebou jsem uslyšel hysterický výkřik od Ness.

„Mami!“

Mísily se tam i jiné výkřiky. Jediné, co jsem chtěl, bylo se na Ness otočit a utěšovat ji, ale nemohl jsem se pohnout, místo toho se mi jen podlomila kolena a já se jako pytel brambor pytel skácel k zemi. Co bych jí vlastně řekl? „To bude dobrý“ nebo jiné podobné kecy? Nepomůže to! Přišla o mámu a já o nejlepší ženu pod sluncem.

Už chápu, pro jsou slzy tak důležitý. Brečet bez slz je nanic. Před očima se mi objevil Bellin obličej a ve mně se najednou vzbouřil obrovský vztek. Zvedl jsem a v očích mi plálo jediné. Pomsta! Kevin tam stál a koukal někam za mě. Pomalými kroky jsem k němu šel. Asi moje zvednutí zaregistroval až teď. V očích se mu objevil strach a začal couvat. Asi z toho začínám mít halucinace, protože se mi zdálo, že jsem za sebou uslyšel hlas mojí Belly.

„Edwarde.“ Prudce jsem se otočil a ona tam stála. Úplně v pořádku a na tváři měla provinilý výraz. Hořící postava se už měnila v prach.

Mýtinou se rozlehl smích rodiny. A jediný Jasper byl schopný vykřiknout:

„Apríl, brašule!“

Nejsem si jistá jestli se i v Americe slaví apríl, ale snad mi to odpustíte. Byl to uhozený nápad, že jsem ho sem prostě musela dát. Nechtěla jsem, ale hlavně jsem nemohla napsat celý jméno povídky hned na začátku, protože by to prozradilo všechno. Ale asi by název zněl nějak takto: Viděl jsem tvou smrt, ale byl to apríl! Možná je to trošku blbost, ale nemohla jsem odolat, abych to sem nedala. xD

Autor: Teerkaa98 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Viděl jsem tvou smrt, ale...: