Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Violence

Tato jednorázovka je o domácím násilí. Bella nežije ve zrovna dokonalé rodině, ale snaží se, aby to přežila.

Rozhodně zde nečekejte Bellu jako hodnou, ustrašenou holčičku. Musí se nějak bránit, a když to jinak nejde, tak slovně.

Přeji pěkné čtení. V.

12.03.2012 (16:00) • vilinka • FanFiction jednodílné • komentováno 85× • zobrazeno 9733×

Bella

Pomalu jsem kráčela ulicí, která vedla k našemu domu. Bála jsem se tam jít, i když jsem věděla, že mi do určité doby nebezpečí hrozit nebude. Přicházel až večer a já mohla mít klid.

Přestože jsem se ho bála, tak jsem nikdy neplnila úkoly bez připomínek. Neměla jsem to v povaze a zřejmě ani nikdy nebudu. Prostě a jednoduše mu nebudu dělat služku, na to mám dost sebeúcty, a když bude potřeba, tak se mu s radostí postavím. I přesto, že mě to bude stát pár modřin navíc, které pak budu pracně zakrývat make-upem. Nebavilo mě zakrývat něco takového, ale copak s tím můžu něco dělat? Má matka by mi v životě neuvěřila a nejsem žádná ustrašená malá holka, abych volala otci přes půl států, že mě můj nevlastní otec bije. Navíc se stydím za to, že se nemůžu bránit jinak, než slovně.

„Ahoj Bello,“ ozvalo se z útrob domu. Ani jsem netušila, že jsem došla domů, už jsem jednala jako stroj. Škaredý, pomlácený stroj bez vlastního slova.

Nepozdravila jsem ji. Po tom posledním fiasku, kdy jsme se pohádaly, kvůli Philovu chování vůči mně, to mezi námi vřelo.

„Když s tebou mluvím, tak mi, sakra, odpovídej!“ zařvala na mě a pomalu se přibližovala. Jen jsem pokrčila rameny a s prudkým bouchnutím dveří se zavřela do svého pokoje. Batoh se školními věcmi jsem nechala ležet na zemi a zasedla k počítači. Ten byl poslední dobou má jediná útěcha, nebo spíš ten, který přes něj se mnou komunikoval. Neznala jsem jeho tvář, ale znala jsem jeho duši. Byl to milý kluk, který mě vždy dokázal utěšit a povzbudit, za což jsem mu děkovala. Nevím, jestli bych tu bez něj ještě byla, protože bych si v některých chvílích nejraději podřezala žíly a sledovala, jak mé něco opouští život. Vše bylo lepší, než můj násilnický nevlastní otec, který nejspíš trpěl nějakou psychickou poruchou. Normální člověk přece nezmlátí člověka jen z toho důvodu, že ho jednou neposlechne. Avšak abych řekla pravdu, znala jsem jen chlapcovo jméno, Edward. Na tuto dobu to bylo netypické, ale k němu se hodilo. Věděla jsem to.

Otevřela jsem e-mail a čekala, že tam bude od něj minimálně jedna zpráva. Bohužel nebyla, a tak můj svět nabyl na trochu větší pochmurnosti. Člověk, jak se říká, se nemá vzdávat, tak to neudělám ani já. Určitě od něj dřív nebo později zprávu najdu. Zatím se alespoň pustím do učení. Přes všechno, co se mi doma děje, se to nemusí odrážet na mém prospěchu, to bych opravdu nechtěla.

Zítra jsme měli psát test z dějepisu a nebylo jiné možnosti, než se to naučit úplně nazpaměť. Nesnášela jsem takové učení, ale musela jsem. Otevřela jsem tedy sešit, což nebylo k ničemu platné, protože do mého pokoje vběhla má dvouletá sestra. Nenáviděla jsem ji, protože byla stejná jako její otec.

„Zlá Bella,“ začala vykřikovat a mlátit mě. Normálně se to snažím v klidu snést, a pak ji odnést k matce, ale dnes jsem na to neměla náladu.

„Vypadni!“ prskla jsem na ni. Nechtěla jsem ji ani omlouvat tím, že to bylo ještě dítě – já jsem se tak nikdy nechovala.

Neudělala vůbec nic, jen mě mlátila dál. Vtom jsem vypěnila. Chytila jsem ji prudce za její drobnou ručku a vyvedla před pokoj, kde jsem zavolala na mamku.

„Udělej si s tím dítětem něco! Už mě pěkně štve!“ S tím jsem zavřela dveře a nechala toho malého spratka řvát před dveřmi. Myslela jsem si, že tento výlev nechá plavat, ale jakmile se jednalo o její malinkou holčičku, nic nenechávala jen tak. Po pár vteřinách se rozletěly dveře.

„Přestaň se svou sestrou zacházet jako se zvířetem. Je malá, tak ji trochu toleruj,“ vysvětlovala mi, zatím jemně.

„Nikdy ji tolerovat nebudu, co myslíš, že z ní vyroste? Bude stejná jako on a teď, buď tak laskavá, vypadni!“ Jistě, byla to má matka a já ji milovala, ale nemůže si myslet, že se budu k její nové rodině chovat slušně. Ne, když mi Phil tohle provádí.

***

„Jsem doma,“ ozvalo se asi po hodině, kterou jsem proseděla nad učením. Dorazil dřív, než bylo normální, a já si řekla, že dnes dolů už nepůjdu. Ani kdybych měla zůstat hlady. Ne v jeho hnusné přítomnosti. Momentálně jsem jen našpicovala uši a čekala, kdy spustí řev. Překvapivě to netrvalo ani příliš dlouho. Možná těch pět minut, které se vysvlékal.

„Můžu vědět, proč je tu zase takový bordel? To neumíš ani uklidit, Renée?“ obrátil se na mou matku. V té chvíli mi jí bylo líto, ani ona si to nezasloužila.

„Nejsem žádná tvá služka, takže nebudu celý den jen uklízet a pak vyvařovat, to si uvědom!“ bránila se vehementně. Přesně jsem si dokázala představit ten výraz, který po ní hodil.

„Moc si nedovoluj, já celý den pracuju, tak stojím jen o to, aby tu bylo uklizeno a navařeno. Nic víc, máš na to celý den, tak si to nějak rozvrhni a hlavně mě neser!“ Po takové rozmluvě má matka vždy sklopila hlavu a dala se do uklízení. Byla prostě poskok.

„Není to tak jednoduché, když mi nikdo nepomůže,“ osočila se. Věděla jsem, že touto větou naráží na mě. A už je to tu zase. Jakmile se do hovoru přimíchá mé jméno, stane se něco zlého. Proto jsem raději vstala ze židle a začala si poklízet. Nepotřebuji, aby mi nadával za neuklizený pokoj a pak mě ještě vyliskal.

„Isabello!“ zahřmělo na celý dům a já věděla, že tím končí veškerá sranda, zase po mně bude něco chtít. „Pojď uklidit v kuchyni, okamžitě!“ Stěží se to dalo ignorovat, ale já to dokázala. Nejsem jeho poskok, proto si uklidím v pokoji a budu dělat, že jsem to přeslechla.

On mě dnes asi ignorovat nechtěl, jako nikdy, takže jsem slyšela, jak si to po schodech kráčí nahoru. Nejspíš s úmyslem mě k tomu nádobí vytáhnout třeba násilím. Otevřel dveře a já se podívala nezaujatě jeho směrem. Tvářil se jako lev, který hodlá zaútočit na svou kořist. Bála jsem se, ale nedala to znát. K čemu by bylo, kdyby věděl, jak moc se ho bojím? Jen by mě snadněji zpacifikoval.

„Bello, jasně jsem se vyjádřil, že máš jít něco dělat a ne tady nesmyslně pochodovat po pokoji,“ zaprskal podrážděně.

„Phile, něco právě dělám a nemám příliš velký zájem od té činnosti upustit, takže buď tak laskav a vyčkej. Až to budu mít, tak s radostí v té kuchyni poklidím.“ Andělsky jsem se na něj usmála. Snažila jsem se tvářit nadmíru klidně, potřebovala jsem to.

„Dělej!“ Tak zněl jeho rozkaz, na který jsem nereagovala. Pouze jsem se na něj podívala, to byla zásadní chyba. Napřáhl svou velkou ruku a udeřil mě. Stála jsem u zdi, takže jsem se měla čeho chytit, jinak bych už nejspíš ležela na zemi.

Bolelo to, ale zažila jsem horší, takže mi ani nezačaly téct slzy. Pouze jsem se na něj podívala uraženým, přesto odhodlaným pohledem.

„Nebudeš se mi vysmívat, ty…,“ zavrčel a chytil mě za vlasy. Táhl mě před sebou, až jsme došli do kuchyně.

„Co se to tu děje?“ vložila se do toho Renée. Věděla jsem, že to byl jen prvotní šok z jeho chování, pak se ho jistě ještě velmi ráda zastane.

„Je to debil,“ odfrkla jsem si.

„Jak si tohle vůbec můžeš dovolit?“ divila se znechuceně.

„Můžu, protože to debil je. Celé dny není doma, nic nedělá, a když přijde, tak všechny jen buzeruje a mlátí!“ vylívala jsem si své zraněné srdíčko křikem. Už mě to celé štvalo. Neustále ho chránila, přitom k ní byl stejný, navíc jí nadával do kurev a jiných věcí…

„Jedna ti už opravdu přiletí a tentokrát pořádně!“ Nenapřáhl pouhou ruku, ale sbalil ji do pěsti a já viděla, jak jí míří na můj obličej. Bála jsem se a ztuhla na místě. Jediné, co mě zachránilo, byl můj instinkt. V pravou chvíli jsem se otočila a dostala to do druhé strany hlavy.

Nebylo to o nic lepší, ale aspoň to nepůjde vidět, říkala jsem si. Teď mi už slzy vtrhly do očí. Ne z bolesti, ta se dala vydržet, ale z vlastního znechucení. Copak se nemůžu nijak bránit? Takto to může pokračovat navěky, jestli něco neudělám.

„Phile!“ okřikla ho matka a on toho, naštěstí, nechal. „Nech ji být, já si to s ní vyříkám,“ ujišťovala ho. Překvapivě odešel, ale trvalo to dlouho a po celou dobu měl na mě upřený svůj bodavý pohled.

„Ukliď to tu,“ rozkázala mi a já ji raději poslechla. Nepotřebuji, aby mě nakonec můj nevlastní otec zabil jen kvůli tomu, že jsem něco neudělala.

„Má pravdu,“ začala po chvíli. Hm, no jistě, vždyť její muž má vždycky pravdu, ať už se jedná o cokoli. „Nemáš se nám vysmívat do tváře, pak to tak dopadá,“ povzdechla si nevzrušeně.

„Nevím, kdo se bude smát, až to někomu řeknu,“ zašeptala jsem skoro neslyšně. Provokovala jsem ji a věděla jsem o tom, avšak nedokázala jsem si pomoct, jinak to nešlo.

„Tak to brzdi, holčičko. Zasloužila sis to, takže se jen opovaž někomu bonzovat. Jestli se tak stane, tak teprve uvidíš, co dokážu já,“ vyhrožovala.

„Takže podle tebe je úplně normální mi vyhrožovat, pokusit se mi vrazit pěstí do obličeje, a pak mi nadávat?“ Bylo mi z ní špatně. Je to má matka, měla by být na mé straně, ne na jeho.

„Tohle sis zasloužila, nemáš mu odporovat. Raději se nad sebou zamysli a třeba se ti při tom uklízení něco v mozku pohne.“ Jak já ji začínala nenávidět. Vše se točilo jen okolo něj, však já mu ukážu, chlapci.

„Já mám v hlavě všechno v pořádku, jen o tobě někdy pochybuju, měla by sis najít práci. Třeba bys přestala být takový nervák,“ šeptla jsem a dál se s ní nebavila. Nebylo o čem a já se těšila, až zapadnu do toho pokoje, který byl mým útočištěm…

***

Neměla jsem v plánu vylézt až do zítřejšího rána z pokoje. Pokud po mně budou něco chtít, ať si přijdou. Já mám dveře vždy otevřené. Edward mi dnes nenapsal a mě to mrzelo. Doufala jsem, že aspoň on sníží mou bolest, ale nebyl tu. Kašlal na mě jako všichni ostatní. Někdy jsem si to asi zasloužila, ale teď ne, to jsem věděla jistě.

„Isabello,“ ozvalo se dnes už po několikáté. Pak následoval dusot jeho koňských kopyt po schodech, přímo slast pro uši. A než jsem se nadála, stál přede mnou i s tím svým sarkastickým výrazem.

„Co bys potřeboval, otče?“ Ani jsem se na něj nepodívala.

„Zítra přijde návštěva, tak bych byl rád, kdyby ses chovala slušně,“ přikázal mi.

„Co bych pro tebe neudělala,“ řekla jsem přeslazeným hlasem a měřila si ho pohledem. „Ale buď tak laskav a už padej.“ Moc dobře jsem věděla, co se mi za takovou větu mohlo stát. Bylo mi to jedno, momentálně mi bylo jedno úplně všechno.

„Jsi jen malá pizda, nic víc, tak se nad sebou zamysli a chovej se tak, jak máš. A jelikož skončíš jako nějaká kurva na chodníku, tak si na mě nedovoluj,“ vyhrožoval. Zmlkla jsem, tohle bylo moc i na mě. Nadával mi mnoha způsoby, ale ještě nikdy otevřeně neřekl, že jsem pizda, nebo něco podobného. Nebolelo to, ale byla jsem zaražená jeho chováním.

„Tak je hodná. A teď spinkej, ať se vyspíš do růžova.“ Odešel…

Co udělá příště, znásilní mě? Vlastně bych se tomu ani nedivila, byl by toho určitě schopen…

 

---

Bojím se, že jakmile napíšu, že se mi něco podobného stalo taky, tak budete psát komentáže typu: „To je mi moc líto...“ O to já ale nestojím, co se stalo, stalo se a nikdo s tím nic neudělá, tak to nechme být. Já se s tím smířila a takto se z toho vypisuju. Takže budu ráda, když mi napíšete pocity z povídky, jak jsem to podle vás sepsala, jestli je to dobré, nebo ne, atd.

---

Jsem ochotná napsat i pokračování, takže jestli chcete, stačí říct. ;)

Vilinka

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Violence:

krása a vím jaké to až moc dobře to znám. Ale skvělé

Když se někdo takhle chová, je to fakt smutný. Reneé se bála odporovat, aby taky nějakou neschytala a tak radši dělá otroka a nechá svoji dceru týrat. Tohle je hrozně těžká situace, člověk to nechce řešit, protože se bojí, že když se ozve, bude to ještě horší. Spousta lidí to nechápe a říkají si ,,proč to neřekne, ona přece nic špatnýho neudělala, tak se nemá stydět to říct"... Jenže to je na tim právě to nejhorší. Ta týraná osoba sice nic neudělala, ale stydí se za chování toho tyrana a má z něho strach... Je to prostě hrůza...
Ale povídka byla moc hezky napsaná, procítěná. I když téma je smutný, je to vážně krása!

Nádhera, hned jdu dál!

Ehm... Já nějak nevím, co napsat. Řeknu ti, moc povídek mě nerozbrečelo, ale tohle. A ještě když si pomyslím, že se to děje denně a nikdo s tím nic nedělá, je mi z toho špatně. Ne z té povídky, jenom z toho pomyšlení... Prostě... tak. Ehm.
Vážně nevím, co psát. Je to rozhodně napsaný líp, než tamto, o tom není pochyb ()... Bože, Vilouši, cos to udělala? Mně fakt došla slova! Takže asi... tak.

Vill, tak toto sa ti vážne podarilo... Je to úplne úžasné, a hrozne smutné

je to hezké a dost se to podobá realitě, takže já chválím a tleskám. jen tak dál a byla bych ráda za pokráčko.

V životě se člověk setká se spoustou věcí a nechápu jak to může někdo vydržet, já být na jejím místě tak uteču, nevím. Ale budu moc ráda, když budeš pokračovat

Tak tohle je hnus!! A nechápu, proč to Bella v příběhu snáši a nejde k otci!! Jináč zajímavý téma povdíky a doufám, že skončí štastným koncem!
A když si psala, že je to psáno podle vlastní zkušenosti, tak doufám, že už se to doma změnilo a nebo se brzo změní! škoda, že nějak nemůžu pomoc.

je to opravdu... maso :)

taky se z toho vypisuji, já jen píši dlouhatánské dopisy, které nikdy neodesílám.... psaní pomáhá... a mě po letech zase i čtení - vaše fan-fiction jsou mi obrovským únikem - díky

No jasný že další

je to docela masakr ale chci pokračování, tahle jednorázovka mě zaujala ale nejsem žádný zastánce násilí

Já osobně s tím to domácím měla 2.roky zkušenosti.A jestli nechceš aby z toho lidi měly depresi tak ti radím ne pokračuj je to prostě jedním slovem hrůza!A jestli se vám to lidi líbí tak jste tím pádem povolily násilí doma tak se máte za co stydět. A jestli jsem tím někoho urazila tak sorry,ale tohle si já myslím.

další

dalšííííííííííííí

pokracovat pokracovat pokracovat !!!!

tak tohle je naprostý masakr pocity mám šílený, doufám že Belle neublíží a ty že budeš pokračovat
a pevně věřím že s tím sama osobně doma něco uděláš a přeji hodně sil, tohle se dít nemá

pokrcovani pls

Ano chci pokračování, prosím
Ale jinak opravdu super

Zajtra tu to pokračovanie chcem mat... Skončilo sa to moc rychlo... Veľmi sa mi to páči, asi aj preto lebo to chapem.

prosím pokračování

pokračovanie by bolo super :D

Samozrejme že napíš aj pokračovanie

děs, takhle tj!

Další! Rychle

Tak pocity jako je to nádhera já jsem to taky zažila a občas ještě zažívám že mě starší brácha mlátí i když v menší míře než tady v povídce .Určitě napiš pokračování.

Určitě pokračuj, nádhera

Pokráčko, prosím!!!!!!!

Jo. Tohle znám.
Povídka se mi líbí, i když je dost drsná, ale to je holt život, v mnoha rodinách se to takhle děje. Pokráčko chci určitě!

Super, určitě napiš pokračování!!!

Pokračuj prosíííííím
já s domácím násilím zkušenosti nemám ale moje blízká kamarádka bohužel ano a já vím že je to těžké. Ne nejsou to slova útěchy to byh si nedovolila ale jsou to slova porozumění která jsou vždy lepší

Nádherné.... doufám že budeš rychle pokračovat ve slíbené kapitolovce a to i kdybych tě k tomu měla vlastnoručně dokopat! :D

toto bolo jake super
uuplne.. pokracuj

je to veľmi krásne aj keď...dosť tvrdé
sama viem, o čom hovoríš, človek si v istých situáciách nemôže pomôcť
naozaj by som bola rada, keby si napísala pokračovanie

podla mna pokračuj ... máš dobrú inšpiráciu ked si to zažila... možno ti to ešte aj viac pomože

wau urcite pokracovani ,jsem zvedava kdo bude ta navsteva,ze by cullenovi

Asi se do této situace nedokážu vžít tak plně jako ostatní, kteří si něco takového prožili. Nebudu ze sebe zbytečně dělat chudinku - mě tohle nikdy nepotkalo, ani v nejmenším. Ale hloupá nejsem a vím, že se takové věci bohužel ději, i mým blízkým. O to více si ale cením toho, vilinko, že ses... nechci říci nebála, ale že ses z toho tak hezky vypsala a ještě byla schopná to zveřejnit. Nevím, jestli bych to zvládla, máš za to můj neskonalý obdiv.

Jinak já si myslím, že pokračování jednorázovku pokazíme, ale u tebe udělám výjimku. Už jenom ta zmínka o záhandném Edwardovi, který jí píše povzbuzující emialy... To přece nenecháš jen tak. Jenom bych tě chtěla upozornit, aby sis dala pozor, aby se to příliš nepodobalo povídce Pronudu.cz. Vůbec neříkám, že bys chtěla "opisovat", ale bylo by fajn, kdybys trošku podobné téma pojala jinak. Myslím tím to, že se neznají a píší si po internetu.
Ode mě máš rozhodně palec nahoru. Zatím nejlepší povídka od tebe, co jsem četla.

Či chceme pokračovanie??? Úplne určite!!! Takže,šup,šup nech to tu už je. Som rada,že môj otčim je úplne v pohode. Nechcela by som to zažiť na vlastnej koži. U mňa je vlastne debilom môj otec. Ešteže s ním nebývam asi by som sa zcvokla.
Bolo to úplne dokonalé... Takže teším sa na ďalšiu kapču :)

Vyborne, urcite pokracovanie!!!!!!!

Pri červenom komentári dole mi klesla sánka veeeeľmi hlboko... To ako fakt? Ale ak si nepraješ slová útechy, nebudem ti ich písať. Ale inak, táto poviedka napísaná úúúúžasne!

Je to celkem tvrdá povídka, ale velice se ti povedla.

Rodina je tvrdý oříšek, v tom mám zkušenosti i já. Avšak kdyby Bells držela hubu a krok, tak by ji asi ta bomba od Phila nečekala.

Některé osoby si za to někdy mohou samy.
Jednou jsem dokonce napsala povídku o holce, která byla celkem hnusná, ale to je teď vedlejší. Povídka se ti moc, moc povedla a já jsem samozřejmě pro pokráčko.

Napsala jsi to moc krásně. Bohužel život se s některými z nás nemazlí.

Úžasně napsané, jsem pro pokrčování.

neumim si predstavim jaky to je... jednou bych na nej vzala asi panvicku a mrskla ji po nem...

další pokračování... je to stejný též jako u mě doma... ale u nás doma je ten debil matka...
Vážně si to všechno moc hezky vistihla a dala si do toho vše co tam má být...

urcite pokracovanie...je to ako u mna doma...presne si to vystihla

Krásne, aj ja som za pokračovanie.

Všem bych vám moc, moc chtěla poděkovat za komentáře a po dlouhém uvažování jsem se rozhodla, že pokračování napíšu. Důvod však vysvětlím potom.

Míšo, jelikož jsem to brala ze své vlastní zkušenosti, tak nevím, to jsem nedomyslela. Ale jelikož budu psát pokračování, tak tam, pokud si ho teda přečteš, se to určitě dozvíš. Jinak jsem moc ráda, že se ti to líbilo...

Jak může být něco tak nádherně napsané tak neuvěřitelně ohavné?...ale musím říct, že se ti to opravdu povedlo. René je asi uplně blbá, když to nevidí a o Philovi ani nemluvím- na toho bastarda už nechci ani myslet!!!
Mám jen drobnou otázku-jak se jmenuje Bellina nevlastní sestra?(promin, jen me to zajímá)
A pokračování prostě být musí!!!

Najskôr som premýšlala, že si to radšej neprečítam. Mala som toto celé detstvo a bohužiaľ ešte horšie, ale to je teraz jedno.

Fakt sa ti to podarilo, ja osobne by som o tom nedokázala písať. Stačilo mi tých pár psychiatrov, ktorým som to musela rozprávať. A ty si to napísala fakt super, určite by som bola za pokračovanie.

Já se rozepisovat nebudu... vím, jak to v některých rodinách chodí a je mi z toho špatně!

A pokračování? ROZHODNĚ!!!

Nádhera!

Pokračování? No jasně! Takto to nemůžeš nechat otevřené! Popravdě, trochu jsem se kolikrát až bála, docela se vždycky vžívám do postav a tady to bylo něco. ;)

Určitě v tom pokračuj, v té povídce je vidět, že jsi tam nechala kus sebe, proto se to tak úžasně čte.

Úplne vážne.. keď som sa dostala asi do polovice príbehu, pomyslela som si, že autorka to určite zažila a prišlo mi to ľúto... potom som si prečítala, čo si napísala a podtexom a už ma to ani neprekvapilo... Je to fakt na hovno, mať otčima (ver, že aj macochu... tá ťa nebije, ale chce, aby si ty všetko robila a ona sa vyvalovala na riti ) preto neznášam rozvedené rodiny... lebo vždy najviac trpia deti.. dospelý to preskákajú... nájdu si nabijákov a to im stačí... A teraz k poviedke: naozaj sa mi to veľmi páčilo a bola by som rada, keby si urobila pokračovanie (happy) a hlavne... čo Edward??? nemôžeš to takto ukončiť... to sa nerobííí

pokracovani

pokráčko

Je to naprosto úžasně sepsaný.
PROSÍM PROSÍM pokračování

Nádherně napsaný naprosto ohavný, ale bohužel aktuální příběh... pokračování je jen na Tobě, ale já bych se nezlobila

Já mám silný žaludek, se mnou to moc neudělalo... Ale když si uvědomím, že se to děje i doopravdy, je mi z těch lidí - násilníků špatně. Kam ten svět spěje? Copak se někdy násilím, něco jako mávnutím kouzelného proutku změnilo??? No o pokračování stojím rozhodně.

suprové rychlo pokráčo

určite pokračuj úžasné

bylo to užasný, ale smutný a prosím napiš pokráčo

bylo to nádherné doufám, že napíšeš pokračování brzy

je to dost dobrý..:)

Urob aj pokracko!!!

je to skvěle napsané kdybys udělala z toho kapitolovou povídku,bylo by to hodně zajímavé a moc ráda bych ji četla

Ako som už povedala, Vil, ja som asi slabá povaha, pretože mňa slzy zaštípali v očiach a nejedla pretiekla cez okraj.
Ja osobne pociťujem neskutočný odbor k domácemu násiliu a toto bola na mňa silná káva. No páčil sa mi Bellin pohľad na vec. Hľadala útechu u Edwarda, mala aspoň jeden záchytný bod, pre ktorý žila. A k tvojej nerozhodnosti ohľadom pokračovanie, neskutočne sa mi páči tvoj ľahký štýl písania. Opisuješ pocity a momenty rozprávkovo dokonale. Rozhodne chcem pokračovanie! Musí byť a verím v happy end pre Bellu. Nádhera.

Asi ti zopáknu to, co jsem ti psala na icku, tudíž: moc krásně napsaná povídka! Takhle by podle mě měla povídka s otevřeným koncem končit a vlastně i začínat. Bylo tam všechno, co je pro mě klíčové - pocity, popsání, dobrá slovní zásoba (to není ironie, nemyslím tím sprostá slova), ale i... Prostě všechno!
Teď se přesuneme k ději...
... Phil! Ten byl hnusnej! Takhle bych ho asi nikdy nenapsala. Sice jsem jednou opila Charlieho, ale to je proti tomu velký nic. Trošku mě zaráží Bella. Kdyby mě takhle můj nevlastní táta týral, tak to tomu vlastnímu řeknu. Nebo JIM nic neříkám, sbalím se a uteču za ním... Ale každej jsme nějakej.
Reneé... Slepice jedna. Vůbec se mi nelíbila. Určitě to muselo vadit i jí, jen se moc bála, tak se podřídila. Tak se s tím, že je lidskej stroj srovnala...
Jak jsem ti zmiňovala, ten spratek mě fakticky s***! Úplně mi to připomnělo sestřenici Lucii a její kecy... Vrr...
A co říct na závěr... Asi to, že mě se tyhle věci taky stávájí. Táta občas přijde od kamaráda a... To nic... Prostě ti chci říct, že v tom nejsi sama.
A co se týká pokračování, tak jsem proti. Povídka to sice byla krásná, ale pokračování by prostě... Nechci ho. Většina je ale pro, tak se tu asi objeví. Nechci aby to vyznělo ošklivě, ale často se stává, že pokračování povídku zkazí. Jen ponechej svoje čtenáře v nějakým tom napětí.

Určitě pokráčko a rychle

ahoj velmi pekne napísané. Viem si predstavit ako sa cítiš lebo niečo podobné zažívam doma , len s rozdielom , že otec sa tak správa len opitý. Svet nie je férový a ani milý. Ale aj tak som príliš veľká naivka a chcem ťa poprosiť o pokračovanie a happyend. Clovek potrebuje veriť a dúfať že to raz skončí dobre :) :) Naozaj krásny článok.

Článek se ti moc povedl. Ráda bych si přečetla pokračování.

Určitě pokračuj!!! Ktomu pod článkem se vyjadřovat nebudu, jestli nechceš...i tak se mi povídka/článek hodně líbila.

Ta povídka je úžasná. Určitě by mohlo být pokračování. To pod článkem... Nebudu ti psát o co nestojíš. Byla bych moc ráda, kdyby bylo z této povídky pokračování. Můj táta taky zrovna není moc hodný a tak těch pár facek stejně vždycky dostanu já za svůj překrásný slovníček.

Téma velice neobvyklé. Popsala jsi to skvěle. Pokračování nechám na tobě, ale celkem by mě zajímalo, jak to dopadne...

udělej z toho povídku na pokračování

Je to překrásná jednorázovka, určitě pokračuj

Bylo to úžasné. Originální téma, perfektně popsané popisy... prostě dokonalé! A kdybys z toho udělala kapitolovou povídku na pokračování, rozhodně bych ti to za zlé neměla! Jinak tleskám, opravdu povedené!

Povídka pěkná, těžké téma, ale poprala ses s ním dobře. Ale o pokračování nestojím a nebudu v povídce pokračovat, mně to stačilo takto, nastínila jsi nám Bellu a její těžký život, to mělo být nejspíš účelem a na konci, ať už si každý domyslí ten svůj -end! Pěkné.

Ja určitem chcem pokračovanie, je to smutné, ale taká to Bella sa mi páči, je iná ako v ostatných poviedka, kde je placá, kráse píšeš

krásna jednorázovka aj ked smutna... a bola by som rada keby bolo aj pokračovanie

Tak a jelikož jsi mi jen tak mezi řečí řekla/napsala, že ti vyšla ta jednorázovka, kterou jsem ti opravovala (a náhodou tu nemáš komentář s chybami ), tak ti ji hezky okomentuju jako první.
Nejdřív bych začala tím, že jsem to znovu nečetla, takže nevím, jestli mi něco uniklo, takže se vyjádřím k tomu, co jsi mi poslala.
Byla to hezký. Nemůžu použít jiný slovo, protože se to k tématu nehodí. Vybrala sis zatraceně těžké téma a vypsat Belliny pocity, když nevíš jaké to je (doufám! ) bude velice těžké.
Ano, je mi jí líto, ale někdy si takovéto případy za to můžou sami. Ano, je moc drzá. Já vědět, že když řeknu něco podobného, tak dostanu pořádnou ťafku, raději mlčím nebo aspoň před ním. Opravdu si koledovala. Já bych napsala Charliemu. A klidně za ni.
Ta návštěva. Doufám, že to budou Cullenovi s naším Edwardem ( ), který jí pomůže. Jinak by to bylo opravdu na nic.
Dále tě prosím o pokráčko. Proč? Konec je až moc otevřený, takže jsi vlastně jen popsala, jak Bellu zmlátil Phil - nic víc, nic míň. Takže šup, šup, ať si můžeme přečíst o nevymáchané hůbě naší Belly s modřinami.
Jinak je tvůj styl opravdu hezký.

P.S.: To pod článkem jsem si přečetla až teď. Tak... mlčím, když o to nestojíš.

Článek ti vracím a prosím tě, aby sis změnila název, i když je povídka tvrdšího téma, název je opravdu nevhodný vzhledem k tomu, že na stránky chodí i dvanáctileté dívky. Poté zaškrtni Článek je hotov, díky.

Přidat komentář:

Nick:

Text: