Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Volba - 1. část

25.06.2013 (13:00) • Johnna • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 2870×

Vybrala jsem si. Volba nebyla lehká, ale kdybych si nezvolila Jacoba, navždy by mě užíral ten pocit. Pocit, že jsem ta nejstrašnější osoba na světě! Edward řekl, že je to na mně, že je to mé rozhodnutí. Připadalo mi, jako by už přestal bojovat, i když nepochybuji o tom, že mě bude milovat, možná napořád, musela jsem se rozhodnout tak, jak jsem to cítila! 

„Edwarde já... Promiň, ale Jacob je ta volba. Omlouvám se." Provinile jsem pohlédla na své boty, do jeho očí jsem nenašla cestu.
„Omlouváš? Ty se omlouváš? Vždy jsi mě udivovala, ale že se mi omlouváš?" 
„Ano! Omlouvám se! Co chceš abych ti řekla?" 
„Myslím, že odpověď je jasná." 
„Řekl si, že si mám zvolit podle sebe." Teprve teď jsem mu pohlédla do očí.
„Já... asi jsem doufal, že se tohle nestane. Myslel jsem, že mě taky miluješ." 
„Nikdy jsem neřekla, že jsem tě nemilovala! Miluji tě pořád!"  Zahleděl se do mých očí zmateně a já si uvědomila, že jsem řekla to, co byla pravda. Tu šílenou skutečnost - miluju je oba. „Jenomže miluju i Jacoba." 
„Jo, to je ten problém, svatý Jacob. Nejradši bych ho..." 
„Slíbils přece... " 
„Neboj se, vím, co jsem slíbil, i když nevím proč! Kdybych věděl, jak se budu teď cítit, nikdy bych ti tohle neslíbil!" Ještě jednou mě probodnul pohledem a zmizel upíří chůzí. 

Když jsem přišla za Jacobem, vypadal hodně nervózně. Myslím, že nemohl uvěřit, že je to skutečnost, že jsem si zvolila jeho i přesto, že byl Edward moje první opravdová láska. Dokonce i já jsem tomu nemohla uvěřit. Vždy jsem byla do Edwarda tak zamilovaná. Tak strašně moc! Kdyby mě neopustil, nejspíš bychom byli ještě spolu. I když vím, že se mě vždycky snažil jen chránit, jeho odchod mi zlomil srdce. Milovala jsem ho pořád a život jsme mu zachránit musela, nemohla jsem dopustit, aby ho Volturiovi zabili. A za to se cítím nejvíc provinile, zachránila jsem mu život a potom jsem ho opustila a život mu prakticky zničila, jen doufám, že neudělá nějakou pitomost. Jen Jake mi může pomoci zapomenout a jít dál.

„Už si mu to řekla?"  Jacob se hned nervózně vyptával.
„Jo." Řekla jsem a ještě přikývla.
„Jde mě zabít?" zeptal se a ušklíbl se na mě.
„Ne. Jsi v bezpečí." Usmála jsem se na něj a on mě vzal lehce za ruku. Konečně to mohl udělat bez toho, aby se necítil provinile nebo bez toho, abych ho odstrčila.
„Stejně jsem silnější!" dodal.
Rozpáleně a zároveň sladce jsem na něj pohlédla. „Nepodceňuj upíry!"
Byli jsem opravdu spolu, byli jsme - beze strachu - spolu. Ale dnes jsem musela ještě domů, a tak jsem se rozloučila a nasedla do svého Chewyho a jela jsem domů. 

Kdykoli jsem byla s Jakem, zapomínala jsem na Edwarda, na Cullenovi, prostě na všechno, co se stalo od té doby, co jsem přijela do Forks. Myslela jsem jen na Jaka a užívala jsem si to. Sice spolu nechodíme do školy, ale alespoň můžeme chodit ven, mezi lidi, i když je slunné počasí. Nikdy jsem nebyla ten typ fifleny, co se opaluje dozlatova, ani jsem nemohla být, vždycky jsem měla bledou kůži, ale to mě nikdy netrápilo, jen mám ráda ten pocit tepla, jako by vás vzduch griloval. Pečená Bella na 200°C. Nebo vypečená?  
Ale nejhorší je, že k Alici mám pořád blízko. Je skvělá, vždy mě vyslechla a poradila mi. Dokonce sama její přítomnost mě uklidňuje. Jenomže se nemohu přátelit s Alicí a s ostatními, když teď běhám se psi, jak by to řekli oni. Možná by to Edwardovi nevadilo, přece jen je to Alicina volba, ale bojím se, že tu Edward nezůstane, nebo že odjede pryč, nebo že dokončí svoje dílo u Volturiových a nechá se skutečně odsoudit k smrti. Tohodle všeho mám plnou hlavu - pochybností, strachu, ale i lásky. S Jacobem je to zase úplně jiné. Neříkám, že s Edwardem jsem se necítila dobře, bylo to jiné, ale také úžasný pocit. A jak jsem přemýšlela, čas ubíhal rychle, už jsem parkovala auto před dům.

Vystoupila jsem a přešla ke dveřím, ale když jsem chtěla odemknout, nemohla jsem najít klíče. Položila jsem batoh na zem a uslyšela jsem zacinkání klíčů, alespoň vím, že jsou tam!
„Nehledáš tohle?" Najednou stál přímo nade mnou Edward, houpal mé klíče na ukazováku a chladně se na mě díval. „Jo, jak to víš? A jak se k tobě dostaly moje klíčky?!" Naštvaně jsem vstala a pohlédla mu do kaštanově černých očí.
„Chtěl jsem si jen ještě naposledy popovídat." Řekl a podal mi klíče. „Odjíždíme."
„Sbohem. Myslela jsem si, že odjedeš, ale chápu to."
„Musíme se zase přesunout jinam a teď se to víc než hodí."
„Počkej, ty nejedeš sám?"
„Ne, jsme tu už dlouho a lidé by si mohli začít všímat, že je Carlisle mladší, než na kolik vypadá."
„A kdy odjíždíte?"
„S Alicí se nerozloučíš, ani s ostatními. Jedeme hned."
Sotva to dořekl, zmizel. Viděla jsem jen lehký záblesk jeho rychlého útěku.
„Edwarde! Ed..." Rozhlížela jsem, ale už byl pryč. Nemělo cenu se snažit, přece jen už spolu nejsme. 
A když už jsem chtěla odemknout, všimla jsem si, že na zemi přede dveřmi něco leží. Byla to fotografie mne a Edwarda spolu s ostatními Cullenovými.

Jakmile jsem se konečně dostala domů, pozdravila se s Charliem a vešla do pokoje, najednou tam byl. Na okně seděl Jacob a já se rychle pokusila schovat onu fotku, ponechanou na památku.
„Měla by ses naučit zavírat okna." Usmál se na mě.
„A ty zase chodit dveřmi!" Řekla jsem a oplatila mu úsměv. Ale jen co jsem odpověděla, všiml si toho něčeho v mé ruce.
„Co tam schováváš? A neříkej že nic, poznám, když jsi nervózní."
„Já... Je to jen fotka."
„Fotka s ním?!"
„Fotka se všemi, ne jen s ním. Dal mi ji než odjel. Chci si ji nechat jenom na památku, abych nezapomněla."
„Já myslel, že jsi si vybrala. Fotku mé rodiny tu taky nevystavuješ!"
„Ale oni už se nevrátí, chápeš?!"
„Jenomže když se už nevrátí, tak bys na ně měla zapomenout a to půjde snáz bez fotky, která ti je bude den co den připomínat." 
„Asi máš... pravdu." Šla jsem ke koši a fotku nechala dolétnout až na dno mezi kelímky od jogurtů. „Zítra ho vynesu a zapomenu."
„Nechci, aby sis myslela, že to tak chci, že jsem tě k tomu donutil nebo jak to mám říct, ale zapomínat je vždycky těžké, radši si to zlehči."
„Jo, jasně, to vím."
Jacob ke mně přišel a objal mě a já cítila vlka hřát na prsou. Vždy byl tak příjemně teplý, jako kamínka, která vás zahřejí v tuhou zimu. Když už jsem si myslela, že povolí v sevření, začal mne lehce líbat na krku. Začal na klíční kosti, kterou jemně obmotal polibky, potom ke mně tisknul pootevřená ústa a sjel mi po krku nahoru a dolů, ruce posunul až na má bedra a pomalu, ale zároveň divoce, mne začal líbat. Já jsem položila ruce na jeho mohutná ramena a pak jsem je obtočila kolem krku. Polehounku přidával na intenzitě a jazykem mi hladil rty, naše nosy se o sebe lehce otíraly, začal se mi zrychlovat srdeční tep a cítila jsem nutkání sundat mu košili. Za chvíli byla na zemi a i on mi převinul tílko přes hlavu. Pořád mě vášnivě líbal a přitom mne pokládal na postel. Jakmile mě položil, ucítila jsem jeho ruce na lopatkách, rozepnul mi podprsenku, já ji rychle sundala a hodila na první věc v pokoji. Potom, když už byla naše nahota vyrovnaná, začala jsem zvyšovat skóre a rozepnula jsem mu kalhoty, on neotálel a pomohl i mně. Potom jsem si je začala stahovat dolů, Jake si je rychle svléknul také. Ještě mě chvíli prudce líbal a potom pokračoval níž. Napřed mi jemně hladil krk rty a zároveň dýchal teplý a příjemně teplý vzduch, skoro tak teplý jako jeho objetí. Potom mě políbil na hrudi a rukou projel mezi mými ňadry, jazykem mi kroužil kolem bradavky a zároveň mne hladil, dráždil mi bradavky, šlehal po nich jazykem. Pak pomalu přestal a něžně mě nadzvedl a pokrývku, na které jsme leželi, povytáhl a já si pod ni vlezla, políbil mne a slabě mi začal stahovat kalhotky, až už byly také někde hozené po pokoji. Poté si sundal i on trenýrky a vlezl si za mnou pod přikrývku a začal mě divoce líbat. Já jsem mu obtočila nohy kolem zad a on do mne proniknul a zajížděl dovnitř a ven, přitom mě svíral v objetí a líbezně líbal.

Pár minut po tom, co jsme se pomilovali, uslyšel Jake nějaké zvuky.
„Bello, slyšela jsi to?" zeptal se mě a přitom zkoumavě pohyboval obočím.
„Ne, co mám slyšet?" Nechápala jsem, co má na mysli, ale vím, že vlci slyší dobře. Najednou jsem to uslyšela taky. „Sakra, to je Charlie! Rychle, musíš jít!" Jeho kroky byly stále hlasitější, už byl na schodech.
„Počkej, kde mám kalhoty?"
„Nevím, rychle! Vyskoč z okna, oblečení ti potom hodím!"
„Mám vyskočit nahej před váš dům?"
„Jo!"
Jacob přešel k oknu a přitom zakopl, ta rána musela být slyšet až v obýváku, potom rychle vyskočil a já jsem dokopala všechny jeho věci za postel tak, aby nešli vidět, oblékla jsem si tričko a kalhotky a lehla jsem si do postele, jako že už skoro spím. Vzápětí se otevřely dveře a já ležela nevinně v posteli.
„Tati, jak to, že ještě nespíš?"
„Já? To bych se měl ptát spíš já tebe."
„Já už jsem spala, teď jsem nějak procitla."
„A co to bylo za ránu? Už jsem chtěl jít spát a najednou jsem slyšel nějakou..."
„To jsem byla já! Spadla jsem z postele, to víš, když se procitneš a zjistíš, že jsi na kraji postele a padáš dolů."
„Aha, a co dělá tvoje podprsenka na lampě?"
Ohlédla jsem se a moje podprsenka se houpala na stínítku lampy, zřejmě jsem nějak špatně mířila, když jsem ji vyhazovala.
„No... znáš mě, vždycky mám málo věšáků a nechci, aby se tu všude povalovalo moje oblečení!"
„Fajn, raději ať se povaluje po lampách a lustrech, ale co dělá Jake nahej na tom stromě?"
Ohlédla jsem se znovu, tentokrát na okno, Jake si tam seděl na větvi a zrovna teď se tvářil trochu potupně.
„No, já... On... totiž..."
„Myslím, že to chápu." Řekl zmateně a s lehkým pobavením odešel.
Hned na to se vrátil Jake, úplně nahý.
„Tak náš plán utajení nevyšel," prohlásil a zasmál se. „Bože, od teď si mě bude pořád představovat nahýho na stromě!"
„To nejspíš jo!" Zasmála jsem se a podala mu oblečení.

                                                       * * *  

Měsíc byl pryč a já si užívala chození s Jakem. Až do teď.

„Bože, zvedni to!" Mumlala jsem si a přitom jsem mačkala telefon. „No tak, Jaku!"
„Ano?" Jeho hlas byl milý a přívětivý.
„Jaku, asi máme problém!" zvolala jsem hystericky do telefonu.
„Co se děje, něco s Volturiovými nebo s Cullenovými?"
„Ne, alespoň myslím, že ne."
„Tak co se stalo, Bello?! Zníš hodně rozrušeně!"
„Nedostala jsem menstruaci. Myslím, že jsem... těhotná!"
„C-co? Těhotná? To přece... Přece se to neurčuje jen podle toho."
„Ale já už jsem to nedostala týden. Myslela jsem si, že je to jen nepravidelnost, někdy se mi to stává, ale týden to nebyl nikdy, navíc jsem strašně unavená a mám strašnou chuť na vanilkovej milkshake."
„Ale... Já nevím, nevím co říct. Já... Počkej, a co mělo znamenat to - myslím, že ne, když jsem se ptal na Volturiovy a Cullenovi? Těm to může být jedno, ne?!"
„Nikdy nevíš, co je s kým spojeno. Já jsem totiž spala i s Edwardem." 

Konec 1. části

Autor: Johnna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Volba - 1. část: