Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vrať se zpátky

24.03.2012 (18:00) • Paes • FanFiction jednodílné • komentováno 28× • zobrazeno 4067×

Už to byl skoro rok, co ji Edward opustil. Dodnes nechápu, co si od toho vlastně sliboval. Ona na něj nikdy nemůže zapomenout, protože on je její život, prostě k sobě patří, i když se on to snaží popřít. Celé měsíce je na tom pořád stejně, myslím, že ji naživu drží moje přítomnost a kupodivu i to zvláštní přátelství, které má s Blackem. Když se z něj vyklubal vlkodlak, málem mě trefil šlak, ale zakazovat Belle návštěvy jsem nechtěla. Vždy se jí přitížilo, když jsem se o to pokusila. Vzpomínám si, co po mně chtěl Edward, ještě dnes na něj mám vztek, že ho to vůbec napadlo.

„Alice, ty prostě odjedeš z Forks, jasné?“ zahřměl na mě, a i když se nade mnou skláněl jako démon pomsty, na mě to žádný dojem neudělalo.

„Buď zticha, nikam neodjedu. To, že ty jsi schopný ji opustit, to je tvůj problém, ale já jí to nemůžu udělat. To by pro ni byla smrt!“ zakřičela jsem do tváře, sice nehnul ani brvou, každopádně se ho má slova dotkla, i když se to snažil zakrýt.

„Já ji jenom chci chránit před námi. Co kdyby nikdo Jaspera nezastavil a zabil by ji? To by ti bylo milejší? Její smrt je jenom naše přítomnost, co na tom nechápeš Alice?!“ Vrátil mi úder a dotkl se mého citlivého místa. Věděl, že Jasper toho hluboce lituje, nejenom že by zabil Edwardovu lásku, ale i moji nejlepší kamarádku.

„To si myslíš ty, já prostě vím, že by ji to zničilo. Na to ani nemusím být jasnovidka, abych to věděla. To, co chtěl udělat Jasper, je sice hrozné, ale už si srovnal priority. Teď ví, že zabít ji znamená zabít i tebe, a tím celou naši rodinu,“ snažila jsem se mu vysvětlit, ale je to tvrdohlavý pařez.

Celou naši rodinu donutil odjet, ale já s Jasperem jsme zůstali i přes veškeré výhružky, na které se zmohl. Nějaký čas Jasper skoro pořád lovil, když měl jít do školy, aby se neopakovala situace z Belliných narozenin. Ona mu samozřejmě nikdy nedávala vinu za jeho odchod. Prostě velmi snadno uvěřila jeho lžím, že ji nikdy nemiloval.

„Proč jsi mi nikdy neřekla, že mě nemiluje?“ obvinila mě se slzami v očích.

„Bello,“ vydechla jsem žalem. Byla tak zničená a já jí nemohla říct, že jí lhal, jenom aby ji před sebou ochránil.

„Ne, odpusť mi. Já vím, že jsi to netušila. Jenom je toho na mě moc,“ vzlykala a dusila své vzlyky do polštáře. Já jí jenom v tichosti držela v náručí, kolébala jsem s ní tak dlouho, dokud neusnula vyčerpáním.

„Jaspere, jdu za Bellou, půjdeš se mnou?“ zeptala jsem se svého drahého. Věděla jsem, že je to zbytečné. Ve škole se k ní přibližoval jenom se mnou ve vedení, ale nikdy nechtěl jít k Belle domů, co kdyby se zase něco přihodilo.

„Ne, miláčku, běž beze mě,“ odpověděl mi. Rychle jsem ho políbila a vyběhla ven za ní. U jejího domu jsem zpomalila, zaklepala jsem na dveře, pak jsem vyčkávala, dokud mi Charlie nepřišel otevřít dveře.

„Alice, je dobře, že jsi přišla,“ uvítal mě. Z jeho prázdného výrazu jsem pochopila, že má Bella zase jeden ze svých špatných dnů. V tyto dny skoro vůbec nemluví, jenom brečí nebo je netečná. Mohly za to její sny, když měla noční můry, bylo to pro ni bolestivé, ale dokázala se s nimi vyrovnat. Jenomže když se jí zdály sny o Edwardovi, jak jsou spolu šťastní, to nemohla vydržet.

„Zkusím jí pomoct,“ řekla jsem mu. Věděl, že má návštěva jí dělá dobře.

„Už nevím, co s ní mám dělat. Nejradši bych ji poslal za matkou, ale vím, že by zas vyváděla.“ To jsem si pamatovala, jednou jí to řekl jako hotovou věc a Bella utekla k našemu domu. Jasper se zavřel v pokoji, zatímco já s ní strávila celý večer. Bylo jí hrozně z toho, že mě odlučuje od Jaspera, ale já jí nedokázala vysvětlit, že to tak vůbec není.

Bella byla ve svém pokoji, což nebylo žádné překvapení. Trávila tu většinu času. Seděla zkroušeně u okna.

„Ahoj, Bello,“ zatrylkovala jsem. Dělala jsem, že o jejím stavu nic nevím, protože mi přišlo, že jí to tím trochu usnadňuji, ale spíš to bylo jenom moje přání než pravda. Sedla jsem si na její postel a čekala, až se na mě otočí. Vypadala hrozně, kruhy pod očima měla obrovské, zřejmě se dobře nevyspala. Kůži měla dnes skoro našedlou, ve vlasech žádný lesk. Znovu jsem pocítila ohromný vztek na Edwarda, musím ho najít, a to co nejdřív. Takhle už to dál nejde. Dala jsem mu dost času, aby se vzpamatoval, když to nedokáže sám, tak já mu mile ráda vyhovím. Bella se od jeho odchodu nedokázala pořádně smát.

„Alice,“ vydechla, doklopýtala ke mně, aby se o mě opřela. Dělala to pořád, byla to taková naše rutina. Jsem ráda, že jsem ji tu nenechala samotnou. Kdo ví, co by s ní bylo. V té pozici jsme vydržely velmi dlouho, až jsem měla strach, že jí je ze mě zima. Přece jenom má pokožka je velmi ledová, i když ona sama měla v poslední době na člověka podezřele studenou pokožku.

„Na pár dní musím odjet, jenom si něco zařídit, ale kdybys něco potřebovala, můžeš jít kdykoliv za Jasperem,“ řekla jsem jí. Jasper mě sice přetrhne, ale co by pro mě neudělal.

„Nebudu ho otravovat, kdyžtak půjdu za Jacobem, už jsem tam dlouho nebyla.“ Nevymlouvala jsem jí to, aspoň přijde na jiné myšlenky. Rozloučily jsme se, i když jsem jí slibovala, že budu za chvíli zpět, moc mi nevěřila. Od jeho odchodu měla strach, že ztratí i mě. Jenomže bych jí to nikdy neudělala. Je pro mě jako moje sestra a jednou i jí bude, tím si jsem naprosto jistá.

Doma jsem Jasperovi vysvětlila svůj plán, který spočíval v nalezení Edwarda a přitáhnout ho zpět.

„Myslíš si, že je to dobrý nápad?“ zeptal se mě ustaraně. Sám si přál, aby byla naše rodina zpět, ale věděl, jak hluboce je Edward přesvědčený o své pravdě.

„On jí chtěl dát šanci na normální život, ale vidíš, že je na tom pořád stejně špatně, já už to tak nemůžu nechat. Bez něj nežije, to musíš uznat i ty,“ vysvětlovala jsem mu svá stanoviska. Musel uznat, že mám pravdu. Chtěl jet se mnou, ale někdo tu musel zůstat, aby Bellu pohlídal. Kupodivu mu to nevadilo, jenom naše odloučení se mu nelíbilo.

„Neboj se, lásko, vrátím se hned zpět,“ slíbila jsem mu a dlouze ho políbila. Potom jsem se vydala na dlouhou cestu. Byla jsem za své schopnosti ráda, díky nim jsem věděla, že je Edward v Riu de Janeiru.

***

Stála jsem u hotelu, kde byl ubytovaný. Takový laciný motel, který vypadal, že se každou chvíli zřítí. Jeho smysl pro přehnanost byl zjevný. Samozřejmě, že si mohl dovolit o dost lepší hotel, ale zřejmě se takhle trestá. Já mu snad pomůžu, aby zas měl důvod žít. Tiše jsem proklouzla do jeho pokoje, kde stál u okna. Samozřejmě o mé přítomnosti věděl, ale snažil se mě ignorovat. Jenže já se tak lehce nevzdám.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila jsem ho. Otočil se na mě a já spatřila tu bolest, kterou pociťoval. Opravdu vypadal hrozně, ale může si za to sám.

„Co chceš, Alice?“ rozzlobeně na mě sykl.

„To je přivítání, jdu ti ukázat výsledek tvého plánu,“ zavrčela jsem a v mysli si promítala poslední měsíce jejího života. Když jsem skončila, jeho tvář byla ještě strašlivější než předtím. Opravdu měl tvář šílence, který byl mučen tím nejhorším způsobem. Může upír zešílet?

„Pokud ano, tak jsem šílený,“ řekl a zase se otočil k oknu.

„To mě nezajímá, ona tě potřebuje!“ Přiběhla jsem k němu, zprudka s ním zacloumala, aby se konečně vzpamatoval.

„Ne, podaří se jí na mě zapomenout,“ řekl zlomeným hlasem.

„Nepodaří a ty to víš. Tak jako ty nikdy nezapomeneš na ni. Ona není obyčejný člověk, který by byl tebou jen poblázněn. Ty jsi důvod její existence, tak jako ona je tvůj. Teď se se mnou vrátíš do Forks, i kdybych tě měla celou cestu kopat do zadku, abych tě tam dostala!“ rozkázala jsem mu. Byla jsem na to připravená, prostě ho tam dotáhnu, klidně i za ty jeho pačesy.

„Ale…“ snažil se namítnout, ale neměl proti mně šanci.

„Už jsem řekla, ty taky nežiješ a já nehodlám dopustit, aby se naše rodina rozpadla jenom kvůli tomu, co si usmyslíš. Není to správné, tak nechtěj, abych své výhružky splnila,“ zasyčela jsem na něj. Pod mým mírným nátlakem už začal pomalu měnit svá stanoviska.

„Jenomže i kdybych se vrátil, jak mi může po tom všem odpustit?“ zeptal se mě. Už jsem ho nalomila, teď mu jenom dokázat, že činí správně. Pocítila jsem podivnou strnulost, to na mě jde vize.

Viděla jsem Bellu, která přímo zářila štěstím, Edward s ní točil pořád dokola, až spadli na zem. Smáli se tomu jako pominutí, ale konečně byli šťastní, že jsou spolu. Atmosféra byla plná lásky, až mě to dojalo, kdybych mohla, plakala bych. Vize rychle zmizela a já zase stála v tom špinavém pokoji. Edwardova tvář byla rozjasněná bláznivým úsměvem.

„Sám jsi to viděl,“ zašeptala jsem. Jenom jsem ucítila závan průvanu, už byl pryč. Nepochybovala jsem, kam směřuje. Jeho směr bylo Forks, to bylo více než jasné. Konečně se vrátí věci do starých kolejí.

Budu ráda, pokud mi zanecháte svůj dojem z této povídky. Snad se vám to nezdálo jako úplná ztráta času, vaše Paes.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vrať se zpátky: