Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vrátil jsem se...

Rob by Lareth


Vrátil jsem se... Velmi často omílané téma - rozchod hlavních hrdinů. Ano, i v mé povídce Edward odešel.

Ale jak se poté cítil? Jaké pocity ovládaly jeho další konání? Zalitoval někdy svého rozhodnutí?

Vrátil jsem se…

Odejít od Belly byla ta nejtěžší věc na světě. Bylo to dokonce ještě těžší, než vysát jí jed z těla po Jamesově útoku. Bylo to dokonce ještě těžší, než tenkrát, když jsem ji viděl poprvé, a pocítil jsem šílenou chuť zvrátit jí hlavu a přisát se na její hrdlo.

Bylo to nejtěžší, co jsem v životě udělal – ale zároveň to nejrozumnější. V danou chvíli jsem neměl na výběr. Musel jsem to udělat. Musel jsem jí zajistit bezpečí, kterého se jí nedostávalo, když byla v kruhu mých nejbližších. To, co tenkrát, se mohlo stát kdykoli znovu - a mohlo to mít horší následky než pár stehů…

Svého rozhodnutí jsem nelitoval, i když to tak strašně bolelo. Nejvíc ze všeho, když jsem ji viděl klečet na zemi a prosit mě, abych zůstal. Avšak v té chvíli jsem už nemohl své rozhodnutí změnit. Už bylo pozdě, takže mi nezbylo nic jiného než se od ní odvrátit a lhostejně odejít.

Ten takřka heroický čin mě stál všechny síly. Měl jsem chuť stočit se na zemi do klubíčka, tak, jak to udělala ona. Avšak nesměl jsem. Bylo to mé rozhodnutí a já musel nést následky.

 

Čas plynul, ale já ho nevnímal. Bylo to prostě něco, co procházelo kolem mě, nic víc, nic míň. Ach ano, bylo sobecké utápět se ve svém vlastním žalu, za který jsem byl já sám zodpovědný, ale nemohl jsem si pomoci. Bylo to silnější než já, a já už neměl sílu tomu vzdorovat. A čas plynul…

 

Od toho proklatého odpoledne, kdy jsem od sebe dobrovolně odtrhl tu lepší část mého já, uběhlo několik měsíců. Z podzimu se stala zima, z ukrutných mrazů se pomalu stávaly dny prosvětlené prvním jarním sluncem. Zvířata se probouzela ze zimního spánku, stromy začaly kvést, kopce se obalily zelení a pole zežloutla. Ve vzduchu bylo cítit tisíce vůní, to jak pomalu začaly rozkvétat všemožné květiny. Zkrátka a dobře, jaro bylo tu. Ale v mém srdci stále panovala krutá a nelítostná zima…

 

Jednoho jarního odpoledne nastala změna. Bylo to tehdy, kdy si sluneční louče našly cestu zpoza takřka nepropustných žaluzií a závěsů a na můj obličej dopadlo po dlouhé době světlo. Právě tehdy jsem se rozhodl.

Rozhodl jsem se vrátit. Rozhodl jsem se, že dále nechci setrvávat v tomhle stavu. Rozhodl jsem se, že chci opět získat srdce jediné dívky, která mě kdy okouzlila, která ukradla mé srdce, mou duši, která zaplňovala každou mou myšlenku. Rozhodl jsem se, a takřka okamžitě jsem své rozhodnutí uvedl do reálné podoby.

 

Rychle jsem vyběhl ven. Slunce, na které jsem nebyl vůbec zvyklý, mě pálilo do očí, několikrát mě to donutilo zamrkat. Avšak téměř okamžitě si mé oči zvykly a já zašel do první postranní uličky, na kterou jsem narazil. V ní jsem ukradl první auto, které se mi připletlo do cesty, a s ní velmi pomalu (jinou rychlost snad ani tohle vozítko neznalo) rozjel směrem k nejbližší půjčovně aut. Tam jsem si vybral pořádné vozidlo, se kterým se ta stará rachotina nemohla srovnávat ani za svých nejlepších let. A pak jsem vyrazil tam, kam mě srdce vedlo…

 

Do Forks jsem dorazil právě ve chvíli, kdy slunce začalo pomalu, ale jistě ustupovat z oblohy. Chvíli jsem se na něj díval a vychutnával jsem si ten pocit, avšak pak jsem si uvědomil, že mě čeká daleko důležitější úloha. S touhle myšlenkou jsem se rozjel směrem k domovu Belly…

 

Nezastavil jsem přímo na příjezdové cestě, která k domu vedla. Na to jsem neměl dost odvahy. Ne, chtěl jsem si s ní promluvit o samotě, nechtěl jsem riskovat setkání s jejím otcem, které by nepochybně následovalo, pokud bych zaparkoval skoro před vchodovými dveřmi.

Chtěl jsem počkat, až se úplně setmí, a potom se nějak dostat do jejího pokoje a vylákat ji ven, abychom si mohli v klidu promluvit. Takový byl můj plán a jakkoli nebyl geniální, jevil se mi jako jediný přijatelný.

Měl jsem už promyšlené, jak to udělám, přesně, do detailu. Možná to bylo tím, že jsem tu stál už nějakou dobu, nikým neviděn, nikým neslyšen. Avšak než jsem dostal možnost uvést svůj plán do chodu, ukázalo se, že je to zcela a úplně zbytečné…

 

Právě ve chvíli, kdy se slunce schovalo za hradbu stromů, které Forks obklopovali, k domu Swanových přijelo auto postaršího typu. Viděl jsem, jak se dveře otevřely, a ještě předtím, než jsem ji uviděl, se ke mně dostala její vůně. Slastně jsem ji vdechl a v duchu jsem poděkoval za to, že dnes je poměrně větrno. Avšak pak se k mým čichovým buňkám donesla i jiná vůně. Podstatně horší, skoro až nepříjemná…

Podíval jsem se, co to má být, a viděl jsem, jak se dveře řidiče otevřely a z auta vylezla osoba s dlouhými vlasy. Nejprve jsem si myslel, že je to nějaká Bellina kamarádka, která ji přivezla domů, avšak když jsem zaslechl jejich rozloučení, došlo mi, že jsem se mýlil...

„Díky za pěkný večer, Bello.“

„I já ti děkuji, Jacobe…“

Když se k němu v tu chvíli naklonila a lehce ho políbila na rty, cítil jsem se, jako by mi někdo vrazil kůl do hrudi a probodl mi srdce. Ta bolest, která mě nyní spalovala zevnitř, byla tak tisíckrát horší jak ta, kterou jsem cítil po svém odchodu.

Když se od něj Bella odtrhla a se zamáváním vešla do domu a ten cizinec odjel, bolest maličko ustala. Avšak stále tu byla a já věděl, že tu stále bude. Ach, ano, vrátil jsem se. Avšak až příliš pozdě

 


Věnováno SiReeN, protože ona jediná si to doopravdy zaslouží... :))



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vrátil jsem se... :

 1
2. Moon
08.12.2011 [17:33]

MoonNo já nevím, že by se Bella Jacobovi vzdala tak rychle? Každopádně to bylo hezky napsané Emoticon!

18.05.2011 [17:43]

BellaSwan1992Bylo to překrásný a přesmutný (jestli to slovo existuje). Tvoje povídky a nápady mě snad nikdy nepřestanou nutit zírat na obrazovku s otevřenou pusou. Mám Edwarda hrozně moc ráda, a tak nějak jsem jeho team, ale snad jako všichni si myslím, že si to zasloužil. Bella udělala jen to, do čeho jí od začátku nutil. Kdo by pořád toleroval tyhle výpadky mozku, typu že bez ní dokáže žít. A čekat na něj, když řekl, že už se nikdy nevrátí...? Kdyby to tkhle ksončilo v knížce byo by to žalostné, ale jako jednorázovka je to prostě úžasný.... Krásně zpracované. A srdcerovoucí konec.... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!